Psychologie II. 2008 Sociální psychologie Téma č.9: Sociální skupiny, členění, postavení jedince ve skupině.

Sociální Skupina Od chvíle kdy se narodil je jedinec zapojen do určité skupiny. Primární vs. Sekundární Formální vs. Neformální Členská vs. Referenční.

Definice Skupina je takový sociální celek, který charakterizuje vzájemné uvědomění si sebe jako skupiny a potencionální vzájemná interakce. Interakce - vzájemná závislost a vzájemné působení, vliv členů skupiny na sebe

Charakteristiky skupiny M. E. Shaw: Percepce: skupina jako jistý počet lidí, kteří vnímají sami sebe jako členy skupiny Motivace: uspokojování potřeb Společné cíle Organizace: strukturované vztahy Vzájemná závislost Interakce

Kompozice skupiny Základní údaje: velikost , složení ( z hlediska znaků - pohlaví , věk, osobní vlastnosti a schopnosti)

Velikost skupiny Větší skupina - výhody: rozpětí a variabilita schopností jejich členů, lepší možnost styku s různými lidmi Větší skupiny: obecně platí, čím větší skupina, tím horší - organizační problémy, snižuje se podíl účasti jednotlivců na jednotlivých aktivitách, horší kooperace Větší anonymita, podskupiny atd.

Struktura skupiny Proces diferenciace - formování rolí v rámci skupiny v průběhu času Sociální status - místo ve skupině, prestiž, význam, hodnota pro skupinu Sociální role - role držitele jisté pozice ve skupině Sociální normy skupiny - pravidla odvozená od skupiny jako celku

Skupinové normy Představují povinnosti i práva členů skupiny, vymezují přípustné a nepřípustné způsoby chování. Jsou nezbytné pro prospěšné, cílevědomé fungování skupiny

Za nedodržení norem jsou členové postihováni sankcemi, počínaje výtkou, posměchem, k odmítání a vylučování člena ze skupiny, nebo tělesnými tresty a dokonce smrti.

Za dodržování norem jsou jedinci kladně akceptovaní ze strany skupiny, což má vliv na jedincovo sebevědomí. Dodržování norem závisí také na tom, jak je skupina atraktivní pro své členy.

Někdy skupina vyvíjí na jedince nátlak pro dodržení norem. V takovém případě se jedná o proces konformování.

Co je to konformita? Konformita představuje přizpůsobení se nátlaku skupiny, neboli většiny. Je to tendence měnit naše názory nebo chování v souladu se skupinovými normami.

Aby ke konformitě došlo musí existovat konflikt-konflikt mezi silami, které navádějí jednotlivce aby jednal dle vlastního přesvědčení a mezi silami skupiny, které vedou jednotlivce, aby jednal v rozporu s vlastním přesvědčením, což znamená jednání podle očekávání skupiny.

Proč se lidé konformují? Existují dvě hlavní příčiny, proč lidé podléhají nátlaku okolí a tímto mění vlastní postoje a chování. Jsou tím informativní a normativní příčiny. Podle informativních příčin lidé podléhají skupinovému nátlaku, protože jsou přesvědčení o pravdivosti názoru, který přijala většina členů skupiny.

Normativní vliv vede jedince ke konformování proto, že jedinec se obává následků v případě, že se jeho názor bude lišit od mínění většiny ve skupině. Tyto dva faktory působí na tvoření dvou rozlišných typů konformity.

Druhy konformity Soukromá konformita,často nazývaná jako opravdová se vztahuje na psychické projevy a jednání člověka, který svůj souhlas se skupinou verifikuje svým přesvědčením a také chováním. Veřejná konformita, která se také nazývá praktickou, se projevuje jen povrchními změnami chování jedince při současném zachování vlastního názoru.

Nonkonformita Projevuje se kladením aktivního odporu ze strany jednotlivce vůči skupinovému nátlaku. Osoba je zpravidla emocionálně negativně naladěná, cítí a projevuje nepřátelský postoj vůči skupině a má velkou potřebu zachovat si vlastní názor.

Přítomnost druhých Sociální facilitace (přítomnost, druhých koakce, diváci - zlepšení výkonu) Deindividualizace - člověk si dovolí více a krutější věci v davu, anonymita, snížené sebeuvědomování) Zásah přihlížejícího - vymezení situace rozložení zodpovědnosti)