Rozbory výtvarných prací dětí 9. třídy ZŠ Rosice vypracovala : Veronika Sokolová, 4. ročník Co je v nás?

-podklady k těmto rozborům jsem získala na ZŠ Rosice v 9. třídě. - žáci měli na zhotovení prací čas dvě hodiny. Někteří z nich byli s prací hotoví během několika minut, nutno dodat, že po delší debatě se spolužáky, jelikož nevěděli, jak mají dané téma uchopit a ostatní pracovali téměř po celou dobu. - na začátku hodiny jsem žákům zadala témata a oznámila jim, že mohou pracovat s jakýmkoli materiálem a vybrané téma mohou uchopit jakkoli. - hned od začátku byla patrná jejich bezradnost, jelikož nebyli evidentně zvyklí pracovat sami podle sebe, ale vždy podle zadaného schématu. - od začátku byla také patrná hierarchie ve třídě. Bylo evidentní, kdo s kým kamarádí a kdo je kým ovlivněn, což je viditelné i v porovnání prací. - jediným omezením, které jsem žákům dala, bylo téma, ale i zde jsem jim poskytla možnost volby. Zadala jsem dvě témata. První téma bylo: „Zachyťte událost nebo situaci, která pro vás byla podstatná.“ Druhé téma bylo: „Zachyťte své pocity, jak se cítíte, co prožíváte.

První téma je zaměřeno více konkrétně, a tudíž i použitý výtvarný projev by měl být více konkrétní, zatím co druhé téma je mnohem více abstraktnější. Kromě jedné žákyně si všichni vybrali druhou možnost. Patrně proto, že abstraktní pojetí jim poskytlo větší rozlet a možnosti. Jediná žákyně si vybrala možnost zachytit situaci, která jí ovlivnila. Ostatní žáci se snažili zachytit své pocity.

Jediná práce se věnovala konkrétní události. Patrně šlo ale o událost negativní, protože když jsem se dívky na práci zeptala, tak bylo patrné, že o ní nechce mluvit. Samotná práce je zhotovená lazurní technikou, kdy pouze vyobrazený dům je obtažen linkou. Nejvíce intenzivní je zde linie střechy. Střecha je symbolem úkrytu a jistoty. Vedle domu jsou dvě figury, které jsou umístěny do centra výkresu, což značí jejich důležitost. Jedna z figur stojí a druhá sedí na zemi se skloněnou hlavou, což značí submisivní postavení, vůči stojící figuře. Sedící figura je umístěna na práh domu, což je znakem toho, že chce být částečně pod ochranou domovské střechy. Přestože šlo o žákyni 9. třídy, tak je evidentní, že neměla snahu o bližší konkretizaci a pracovala s námětem jen velmi schematicky.

Kromě předešlé práce jsou všechny ostatní práce pojaty abstraktně, ale s výraznou symbolikou. Následující práce zachycuje triádu postav, což je základním symbolem dětského projevu a značí, že se v dívčině životě, která vytvořila tento výkres, něco děje. Třetí osoba, která je zde znázorněna v levé části, je rozmazána, je na ní patrné, že je v nelibosti dívky, protože je okolo ní několik stříkanců a do schématu této postavy bylo zasahováno štětcem. Ostatní prostor je rozčleněn vertikálně do čtyř celků, každý je jinak barevně pojat a je patrná snaha o přechod mezi těmito celky. Tato snaha značí touhu po stabilitě, ale vertikální rozčlenění naznačuje, že snaha o stabilitu je naplněná vzruchem.

Další práce je ještě mnohem více abstraktněji pojatá, ale zároveň je velmi jednoduchá. Do centre výkresu je umístěn bod, který je středem tří kruhů. Opět je zde náznak triády a tedy náznaku dalších dějů. Bod má ale stejnou barvu jako okolí kolem kruhů, což značí, že dívka, která tuto práci nakreslila, je stejná jako její okolí, ale je obklopena trojicí zábran, které jí znemožňují přidat se k ostatním. Trojice kruhů však také může symbolizovat, že z nějakého důvodu nechce být součástí barevného okolí. Dívka mi sama řekla, že tím bodem je ona, ale už nebyla schopná charakterizovat, proč je kolem ní trojice různobarevných kruhů, což také značí, že jde o tři různé překážky-zábrany-bariéry.

Velmi optimisticky vyznívá další práce. V centru výkresu je umístěn kruh, který je vybarven žlutou barvou, tedy jde o náznak slunce. Slunce, teplo, kruh jsou symboly klidu a vyrovnanosti. V kruhu je dále znázorněna usmívající se tvář. Okolní prostor je rozdělen do čtyř částí, a to do tvaru kříže. Kvaternita značí stabilitu a rozmístění ve tvaru kříže opět symbolizuje klid. Barevné pojetí je též klidné a vyrovnané.

Při porovnání těchto prací je patrná naprostá odlišnost rozpoložení, ve kterém se tyto děti nacházely, i když obě zachytily kruh jako střed výkresu, tak jejich pojetí je naprosto odlišné. První výkres kreslila dívka a zachycuje její bariéry, strach, omezení. Červené okolí naznačuje dravost a drsnost okolního prostředí. Druhý výkres kreslil chlapec a je z něj cítit klid, harmonie a vyrovnanost.

Období puberty je plné lásek a citových zvratů, které se odráží i ve výtvarném pojetí dětí. I ve skupině, s kterou jsem pracovala se objevilo několik jedinců, kteří byli zamilovaní a nebo byli láskou zranění. znázornění lásky chlapcemznázornění lásky dvěma děvčaty Z těchto vyobrazení je patrné, že chlapci zachycují své pocity bez dalších dodatků a myšlenek, to, co cítí zachytí a nepřemýšlí nad dalšími okolnostmi. Obě děvčata zachytily lásku, ale také smutek, slzy, štěstí, které jsou s ní spojené. Chlapec dal do středu obrazu sebe a svou dívku. Obě postavy umístil do srdce, které je součástí dalších dvou srdcí. Opět je zde zachycena triáda, která značí další vývoj. Obě dívky do obrazu umístily srdce, slunce, slzy. Jedna z dívek je patrně láskou zklamaná, a tudíž je její srdce rozlomeno. Kolem něj je černá barva, ale je zde zároveň i slunce, které značí naději.

Dále jsem měla ve skupině trojici chlapců, z nichž jeden byl evidentně jejich vzorem. Oba chlapci se jej snažili napodobit, ale při porovnání jejich prací je patrná odlišnost. Vůdcem skupinky byl chlapec, jehož práce je umístěna v pravém horním rohu. Od počátku bylo evidentní, že tento chlapec je vzorem pro část třídy, a že další část jej zavrhuje. Snad právě proto jej někteří mají za vzor a jiní jej nemají rádi. Jasné však bylo, že jej celá třída respektuje, jelikož jakmile se on zvedl a měl tendenci odejít, tak tuto potřebu měla s ním i většina třídy. Proto mi bylo jasné, že s třídou musím komunikovat jeho prostřednictvím, což jsem také udělala a díky tomu byla naše práce úspěšná.

Práce tohoto chlapce je velmi zajímavá. I přesto, že jej většina třídy respektovala, tak nejen z barevného pojetí práce, ale i ze způsobů, které použil, je patrné, že sám není tak vyrovnaný, jak chce působit. Barvy, které použil jsou pochmurné. Součástí výkresu je jeho podpis, který se poté snažil zakrýt barvou. Ve výkresu chtěl nechat i kousek sebe, jelikož je zde několik jeho otisků. Výkres je poset množstvím křivek, které znázorňují dynamiku, ale zároveň i nejistotu. Kromě samotného podpisu jsou dominantou výkresu také dva různě barevné kruhy s bodem uprostřed, což značí stabilitu. Kruhy však nejsou středem výkresu, kterému se autor záměrně vyhýbá, což značí, že jeho stabilita není zcela naplněna.

Mé dojmy z této práce jsou velmi pozitivní. Děti spolupracovaly, i když na počátku byly trochu bezradné, protože nevěděly, jak se chopit tématu, ale pak se všichni dali do práce. Třída, s kterou jsem pracovala, neměla odborné výtvarné vedení, což bylo patrné i z jejich bezradnosti. Jakmile jsem zadala téma, tak i sama paní učitelka nevěděla, jak by práci pojala a řekla mi, že si myslí, že z této třídy asi nic kloudného nedostanu, což si já osobně nemyslím, jelikož v dětech je ukryto velké množství fantazie a mají velkou schopnost zachytit své pocity, jen záleží na učiteli, jak s nimi bude pracovat. Paní učitelka evidentně žáky rozdělovala na ty, kteří umí malovat a na ty, kteří malovat neumí, což je podle mého názoru hloupost. U dětí má výtvarná práce sloužit k tomu, aby daly najevo své pocity, které nejsou schopni vyjádřit slovně. Je to stejné jako bychom rozdělovaly děti na ty, co umí hezky psát a co psát hezky neumí. Pokud jim tento projev slouží k tomu, aby se projevily, je více než nevhodné, je takto rozdělovat.