Asertivní dovednosti

Pasivní chování základní rys: přizpůsobivost požadavkům druhých způsoby: bezbrannost, ustupování, vyhýbání se konfliktům důvod: závislost na druhých a jejich hodnocení role: „chudáčka“, „obětavého dobráka“ styl: prohra – výhra nebo prohra – prohra možný důsledek: zneužívání druhými, sociální fobie, deprese

Manipulativní chování základní rys: sleduje cíl nepřímo způsoby: vyvolávání pocitů viny, lichocení, apely na morálku důvod: sobectví, potřeba zvýšit sebevědomí, vnitřní prázdnota role: „oběť“, „světice“ styl: skrytá výhra – prohra možný důsledek: neschopnost opravdovosti ve vztazích, hysterie

Asertivní chování základní rys: přímé, otevřené, sebevědomé, klidné způsoby: respektující sebe i druhého, kompromisy důvod: úcta k sobě i druhým, čestnost, odvaha role: „sebe sama“ styl: výhra – výhra možný důsledek: plné psychické zdraví

Asertivita Asertivita je takový způsob komunikace, kterým člověk vyjadřuje a prosazuje otevřeně, upřímně a přiměřeně své myšlenky, city, postoje, názory a to, jak pozitivní, tak negativní. Postupuje tak, aby neporušoval asertivní práva svá ani ostatních lidí.

Jak být asertivní? Stručně a upřímně vyjadřujme své pocity Snažme se vidět sebe i druhého reálně Pokusme se poznat stanovisko druhého Učme se kontrolovat své emoce Respektujme a tolerujme osobní práva druhých Naslouchejme druhému a vyslyšme ho Važme si názoru druhého a jeho přesvědčení Nemějme navrch za každou cenu Učme se nacházet kompromis Přiznejme omyl a pokusme se jej napravit Uvědomme si včas, co vlastně chceme

V čem nám může pomoci asertivita? Přispívá k úspěchu Napomáhá rozvíjet zdravé sebevědomí Prohlubuje mezilidské vztahy, jejich otevřenost, jasnost a přímost Vytváří atmosféru pro spolupráci Umožňuje předcházet a efektivně řešit konflikty Rozvíjí samostatnost v rozhodování Zvyšuje odpovědnost za vlastní chování Zvyšuje sebeúctu a respekt Zvyšuje tvořivost a zdravé riskování Umožňuje být sám sebou  

Listina asertivních práv Mám právo sám posuzovat své vlastní chování, myšlenky, city a pocity a být za ně a za jejich důsledky zodpovědný. Mám právo neposkytovat žádné omluvy či výmluvy a vysvětlení ospravedlňující mé chování. Mám právo sám posoudit, zda a nakolik jsem zodpovědný za řešení problémů druhých lidí. Mám právo změnit svůj názor. Mám právo dělat chyby a být za ně zodpovědný. Mám právo říci: „Já nevím!“ Mám právo být nezávislý na dobré vůli jiných lidí. Mám právo činit nelogická rozhodnutí. Mám právo říci: „Já ti nerozumím.“ Mám právo říci: „Je mi to jedno!“ Mám právo rozhodnout se, zda budu jednat asertivně.

Umění požádat o laskavost „Prosím tě, udělal/a bys to pro mě?“ Zásady: udržujeme oční kontakt o laskavost žádáme klidně, s vědomím, že si pomoc druhých zasloužíme neprosíme poníženě, děkujeme krátce a důstojně požádání o laskavost komunikaci zjemňuje, ukazuje na to, že si partnera vážíme. Většinou nám to oplatí podobným chováním. To pomáhá posilovat a prohlubovat jak náš vztah, tak sebevědomí obou.

Asertivní NE Jak říkat NE v souladu s tím, co chceme. Zásady: Říci NE. („Ne, nechci.“„Ne, nemám o to zájem.“ „Ne, to neudělám.“) Nic nepřidáváme. Vyhýbáme se odpovědi „Nemohu.“ Všímáme si vlastních pocitů. V zásadě nevysvětlujeme příčiny odpovědi; když ano, tak stručně. Neomlouváme se! Vyjádříme empatii a respekt! Pozor na otázku „Proč?“ („Jednoduše proto, že nechci.“)

Reakce zpětnou vazbou Poskytuje informace o tom, jak na nás určité chování působí. „Když ty děláš to, já se cítím takto.“ Zásady: základní formulace: „Já cítím X, když Ty děláš Y.“ udržuji oční kontakt mluvím za sebe, říkám osobní názor, v 1. osobě jednotného čísla: „Já … . Mně … .“ člověka nehodnotím („Jsi hrubý, líný, atd.“) - popisuji konkrétní chování, konkrétní projev, který mi vadí, ne člověka jako takového. vyjadřuji se krátce, stručně, srozumitelně

„Přeskakující gramofonová deska“ Schopnost žádat to, na co máme právo a vydržet u toho. Zásady: uvědomíme si svoje právo nebo nárok udržujeme oční kontakt klidně a stručně, znovu a znovu opakujeme svůj názor ignorujeme pokusy o „skákání“ na vedlejší, nepodstatná témata nenecháme se zatlačit do pocitů viny dáváme zřetelně najevo svoji vůli – to posiluje naši sebeúctu nereagujeme na manipulativní otázky: „A proč?“ nejsme povinni uvádět žádné argumenty, vysvětlení ani omluvy dáváme najevo, že jsme schopni mluvit jako „deska“ třeba celý den a že manipulativní triky budeme i nadále ignorovat.

Technika otevřených dveří – zásada asertivního souhlasu Zásady: souhlasíme s každou pravdou souhlasíme s každou pravděpodobnou pravdou souhlasíme i s obecnou pravdou v tvrzení lidí, kteří se s námi snaží manipulovat souhlasíme s každou pravdou, která je v tvrzení partnera obsažena; uznáváme všechny partnerovy argumenty, na kterých by mohlo něco být svoji odpověď můžeme doplnit o náš vlastní pohled pozorně posloucháme, co nám partner říká, a následně použijeme jeho slova v odpovědi Pozor na čtení myšlenek! Neodpovídáme tím, co si myslíme, že nám partner chtěl říci, ale tím, co nám doopravdy řekl. odnaučíme se uvažovat v absolutních pravdách, typu „všechno nebo nic“

Technika negativní aserce „Člověk má právo dělat chyby, být nedokonalý v chování a za své nedostatky převzít plnou odpovědnost.“ Zásady: změníme svoje přesvědčení, že se kvůli své chybě musíme zákonitě cítit vinnými učíme se asertivním postojům k chybám a omylům – považujeme je za nic víc a nic méně než za chyby asertivně akceptujeme vlastní chybu či omyl a slovně to vyjádříme přijmeme, že jsme udělali chybu nebo omyl, aniž bychom se museli omlouvat vyptáváme se kritizujícího na podrobnosti (při konstruktivní kritice pro sebe získáme užitečné informace, při manipulativní kritice tím kritizujícího vyčerpáme) svobodný, nezávislý a asertivní člověk si rezervuje posouzení svých kladných a záporných činů pro sebe.

Negativní dotazování Umožňuje nám upřesnit a otevřít komunikaci. Zásady: když chceme užít negativního dotazování, měli bychom si být jisti, že to myslíme vážně udržujeme oční kontakt pozorně nasloucháme, klidně přijímáme kritiku nereagujeme na kritiku obranou, odvetou nebo popíráním – místo toho sami aktivně žádáme další kritiku věty formulujeme v 1. osobě jednotného čísla (já...) žádáme další kritiku, její upřesnění, detaily klidně, bez ironie či provokování se ptáme na negativní stránky naší osobnosti, našeho chování

Asertivní ocenění Většinu lidí motivuje spíše ocenění a dobrý doprovázející pocit. Méně motivující je strach.   Ocenění, chválení neblokuje cestu k případné kritice. Optimální poměr pochvaly a kritiky je 5-7:2, aby člověk neměl pocit, že je stále „peskován“. Na druhé straně větší počet pochval vede k jejich znehodnocení.   Kritika a trest spíše zabrání opakování nežádoucího chování, ale nemá tu moc vytvořit, respektive být nápomocno pro nové, žádoucí chování.

Způsoby neasertivního podávání ocenění Obecná a hodnotící ocenění Negativně formulovaná pochvala Ocenění zároveň obsahuje nedostatky Ocenění zároveň obsahuje nesouvisející dodatek Sarkastický tón sdělení Pseudoocenění s manipulativním obsahem Falešné lichocení

Zásady asertivního ocenění Nalezněte chování, které je třeba ocenit Navažte a udržujte oční kontakt Buďte upřímný/á a chvalte jen to, co se vám skutečně líbí Slovně začněte „Já“ + pocit, např. „líbí se mi“, „mám radost“ Partnera informujte o jeho chování apod., nehodnoťte však, popisujte pouze chování (ne člověka jako takového) a hovořte konkrétně (nepoužívejte zobecňující tvrzení) Dbejte na to, aby mimoslovní projevy byly v souladu se slovy

Asertivní kritika Kritika patří do zdravých vztahů. Tam, kde neprobíhá kritika, dochází k erozi vztahu a nižší efektivitě práce. Mnoho lidí se velmi brání kritice, neboť ji vnímají jako znehodnocení své osoby a všeho toho, co už udělali. Záleží však jen na kritizovaném, co s kritikou udělá, jak ji bude vnímat. Opravdu sebevědomý člověk (nikoliv herec sebevědomého) považuje kritiku za zdroj cenných informací, nikoliv za ohrožení.

Sdělení kritiky „Já“ jazyk pravidlo přítomnosti bez hodnoticích soudů, bez otázek, které předjímají odpověď bez výčitek a hledání viníka bez poučování, opravování a kárání bez následujících slov: znovu, vždycky, nikdy, stále, nic, všichni, nikdo apod. bez extrémních slov: „katastrofální“, „nesnesitelné“ apod. bez vzájemného podmiňování „jak ty, tak já“

Struktura podané kritiky „já“ vyjádření pocitu zpětná vazba požadavek změny

Přijímání kritiky O tom, zda je kritika oprávněná či nepravdivá, rozhoduje její příjemce. nemusíme reagovat na všechno, co nám partner říká nenecháme se vyprovokovat k hádce reagujeme klidně, soustředíme se na to, s čím souhlasíme, co je pravdou o naší chybě partnera se snažíme cílenými otázkami vést k objasnění jeho stanoviska (přinutíme ho zamyslet se nad tím, co od nás opravdu chce) pokusíme se z rozhovoru vyvodit závěr, co bude následovat

Reakce na nepravdivou kritiku informujeme partnera o našem názoru, vyjádříme nesouhlas vyjádříme své pocity vyžádáme si upřesňující informace konstatujeme rozdílná stanoviska a respekt