Kyslík Vladislava Zubrová

Historie objevu v letech 1773 – 74 objevili C. W. Scheele a J. Priestley kyslík, připravili jej několika způsoby a studovali jeho vlastnosti C. W. Scheele pojmenoval „ohnivý vzduch“ v letech 1775 – 77 poznal A. L. Lavoisier, že kyslík je prvek, nazval jej „oxygen“ – tvořící kyselinu v roce 1877 byl kyslík poprvé zkapalněn v roce 1881 v A. Brin a L. W. Brin´s Oxygen Company byl plynný kyslík poprvé vyroben průmyslově český název kyslík navrhl Jan Svatopluk Presl

Výskyt kyslíku nejrozšířenější prvek na Zemi na Zemi volný (O2, O3) nebo vázaný ve sloučeninách značná množství kyslíku jsou také rozpuštěna ve světových oceánech a v povrchových vodách, všechen tento kyslík je biologického původu biogenní prvek Uveďte příklady anorganických a organických sloučenin, kde se vyskytuje kyslík.

Jaké vazby bude vytvářet kyslík s jinými prvky ve sloučeninách? Vlastnosti kyslíku S pomocí periodické tabulky určete: zařazení do skupiny, oxidační čísla, elektronovou konfiguraci, počet valenčních elektronů, hodnotu elektronegativity. VI.A skupina -II, -I, 0 2s2 2p4 6 valenčních elektronů X (O) = 3,5 Jaké vazby bude vytvářet kyslík s jinými prvky ve sloučeninách? s ostatními prvky vytváří kovalentní vazbu

Vlastnosti kyslíku bezbarvý plyn, bez chuti a zápachu částečně rozpustný ve vodě, s rostoucí teplotou rozpustnost klesá vytváří dvouatomovou molekulu O2, mezi atomy kyslíku je dvojná vazba podporuje hoření tt = −218,4 °C tv = −182,96 °C existuje i atomární kyslík, vzniká elektrickým výbojem, je reaktivnější než O2

Vlastnosti kyslíku v přírodě se vyskytuje jako směs 3 izotopů: 16O 17O 18O 16O – nejčastější, více než 99,73 hmotnostních % Určete u jednotlivých izotopů počet částic. 16O 8p, 8e, 8n 17O 8p, 8e, 9n 18O 8p, 8e, 10n

Chemické reakce kyslíku extrémně reaktivní plyn přímo oxiduje mnoho prvků, buď při normální nebo při zvýšené teplotě s většinou prvků se přímo slučuje za vzniku oxidů: 2Hg + O2 → 2HgO 4Fe + 3O2 → 2Fe2O3 S + O2 → SO2 tyto reakce jsou silně exotermní, což znamená, že při nich dochází k uvolňování velkého množství tepla.

Průmyslová výroba kyslíku frakční destilace zkapalněného vzduchu Na čem je založena destilace? dusík: Tv = -195,7 °C kyslík: Tv = -183 °C argon: Tv = -186 °C

Laboratorní příprava kyslíku 1. tepelným rozkladem některých kyslíkatých sloučenin 2KClO3 → 2KCl + 3O2 (t = 400 - 500 °C) 2KNO3 → 2KNO2 + O2 2HgO → 2Hg + O2 2KMnO4 → K2MnO4 + MnO2 + O2 http://www.youtube.com/watch?v=49nzzVKqgoQ

Laboratorní příprava kyslíku 2. rozklad některých peroxidů 2H2O2 → O2 + 2H2O 2BaO2 → 2BaO + O2

Sloučeniny kyslíku binární sloučeniny kyslíku s jinými prvky se nazývají oxidy, popř. peroxidy. Podle chemické reakce dělíme oxidy na: kyselinotvorné oxidy – většinou oxidy nekovů (CO2, SO2, NO2) P2O5 + H2O → 2HPO3 CO2 + H2O → H2CO3 SO2 + H2O → H2SO3

Sloučeniny kyslíku zásadotvorné oxidy – oxidy elektropozitivních prvků (oxid sodný - Na2O, oxid vápenatý - CaO, aj.) CaO + H2O → Ca(OH)2 Na2O + H2O → 2 NaOH MgO + H2O → Mg(OH)2 amfoterní oxidy - oxidy kovů s nižšími oxidačními čísly; reagují s kyselinami i se zásadami (např. oxid zinečnatý – BeO, ZnO, Al2O3) netečné oxidy - oxidy, které nereagují s vodou ani s vodnými roztoky kyselin nebo hydroxidů (CO, N2O)

Použití kyslíku svařování a řezání kovů (tzv. kyslíkoacetylenový plamen - až 3000°C) v hutnictví při pražení rud dýchací přístroje kapalný kyslík se využívá jako raketové palivo výroba různých chemických sloučenin (např. formaldehyd, acetaldehyd, kyselina dusičná, atd.) Kyslík se skladuje a přepravuje stlačený v ocelových lahvích označených modrým pruhem.

A to už je snad všechno…. 

ZDROJE http://cs.wikipedia.org/wiki/Slune%C4%8Dn%C3%AD_soustava http://www.gify.nou.cz/lid_skola.htm http://chemie.gfxs.cz/index.php?pg=prvek&prvek_id=1 http://www.ped.muni.cz/wchem/sm/hc/hist/chemlat/kyslik.html http://sciencepenguin.com/wp-content/uploads/2013/09/carl.jpg http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Colonne_distillazione.jpg http://www.cez.cz/edee/content/microsites/solarni/f2.htm http://imagebox.cz.osobnosti.cz/foto/jan-svatopluk-presl/jan-svatopluk-presl.jpg MAREČEK, Aleš, HONZA, Jaroslav. Chemie pro čtyřletá gymnázia 1. díl. Brno: DaTaPrint, 1995, 200 s. ISBN 80-900066-6-3. ŠRÁMEK, Vratislav. Obecná a anorganická chemie. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2005, 262 s. ISBN 80-7182-099-7 BŘEZINA, František a kol. Anorganická chemie. Olomouc: Polygrafické středisko VUP Olomouc, 1997, 395 s. ISBN 80-7067-763-5