Ekosystémová perspektiva. Přístup orientovaný na úkoly. Radka Janebová

Vymezení ekosystémové perspektivy Slouží k porozumění vztahu mezi lidmi a jejich sociálním prostředím a zároveň nabízí nástroje k řešení případných problémových interakcí. Centrem její pozornosti je tedy „osoba v prostředí“.

Zdroje ekosystémové perspektivy Ekologie Obecné systémové teorie Inspirace vyplývá ze zaměření ekologie na přizpůsobování se organismů na prostředí (adaptace). vs. Resilience – oboustranné přizpůsobení (prostředí lidem a lidé prostředí) Důraz na silné stránky klienta i jeho prostředí. Pomáhají popsat složitou sociální realitu do popsatelných konstruktů: 1. Do systémů, ve kterých lidé fungují (mikrosystém, mezosystém, makrosystém) 2. Pomáhají charakterizovat interakce (transakce) mezi systémy (vstupy, zpracování, výstupy, zpětná vazba)

Ad 1) Typy systémů

Ad 2) Charakteristika interakcí

Principy ESP Zaměřuje se na sociální fungování. 3 úkoly: Posilovat kompetence klientů uspokojovat vlastní potřeby a reagovat adekvátně na požadavky prostředí. Ovlivňovat sociální prostředí takovým způsobem, aby umožňovalo uspokojení potřeb klientů. Zlepšovat vzájemné interakce mezi klienty a jejich sociálním prostředím.

Typy sociálního fungování Adaptivní (přizpůsobivé) sociální fungování -lidé mají problémy, ale zvládají je řešit s využitím vlastních zdrojů Rizikové sociální fungování - někteří lidé nemají k dispozici vlastní zdroje, sociální pracovnice by měli řešit skrze preventivní práci Maladaptivní (nepřizpůsobivé) sociální fungování - problémy jsou tak vážné, že je systémy nezvládají řešit

Přístup orientovaný na úkoly - specifika Tvůrci – A. W. Reid a L. Epsteinová Vyvinut přímo v rámci sociální práce. Orientován na krátkodobé intervence. Principy – partnerství a posilování. Předpoklad aktivního a motivovaného klienta. Rizika: nefunguje s nemotivovanými, neaktivními a nekompetentními klienty (což je velká řada klientů) - v kontextu kontroly.

Přístup orientovaný na úkoly – šest kroků Příprava (zjištění legitimity intervence – zjištění kontextu pomoci, v kontextu kontroly je odmítnut). Explorace problému (1. až 6. schůzka) – vyjasnění a seřazení klientových problémů. Dohoda o cílech (4. až 7. schůzka) – výstupem smlouva – kdo udělá co, za jakých podmínek a do kdy. Plnění úkolů (7. až 10. schůzka) – podpora a motivace klienta k plnění úkolů. Ukončení (2 až 3 kontakty) – rozhovory o pokrocích a fungování klienta bez pracovnice Vyhodnocení – hodnocení úspěšnosti práce

Použitá literatura: JANEBOVÁ, R. Teorie a metody sociální práce – reflexivní přístup. Pracovní materiál pro skripta. 2013, s. 100 - 111 (12) NAVRÁTIL, P. Přístup orientovaný na úkoly. In MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001, str. 231-237. (7)