Kognitivní aspekty osobnosti II. Kognitivní styly. Teorie osobních konstruktů. Jáství.

Kognitivní styly Způsoby jak: přistupujeme ke zpracování info jak info interpretujeme jaký jim přisuzujeme význam k jakým závěrům docházíme

Kognitivní styly Závisí na: celkové kognitivní zdatnosti úrovni rozumových schopností osobnostních vlastnostech převažujícím emočním ladění

Kognitivní styly Reflektivnost – Vyostřování – Impulzivita Uhlazování- pomalá reakce, přesné řešení Vyostřování – přecenění i malé změny, orientace na aktuální situaci Impulzivita rychlá reakce, více chyb Uhlazování- ignorování změny, přecenění minulé zkušenosti

Kognitivní styly – 1. Závislost na kontextu Lidé nezávislí na kontextu – analytický postup, odhlížení od nepodstatných jevů většinou jsou autonomní,samostatní skórují jako introv., svědom., em.stabilní Lidé vysoce závislí na kontextu- ovlivnitelní, sklon ke globálnímu hodnocení, postupují spíše intuitivně skórují jako extrav., přívětiví, mají vyšší sociální kompetence

Kognitivní styly – 2. Integrovanost a komplexnost uvažování Komplexní přístup - diferencovat složitost, vnímat množství souvislostí a vztahů -otevřenost jiným názorům, těžko dochází k jednoznačným závěrům Holistický, zjednodušující přístup – podpořeno emoční potřebou jednoznačného názoru Objektivita a racionální přístup vs. subjektivita a emocionální přístup

Kognitivní styly – 3. Atribuční kognitivní styly způsob interpretovaní kauzálních souvislostí ovlivňuje emoční reakci na situaci i očekávání do budoucnosti rozdílná míra optimismu a představ, co zvládnu vlastními silami 3 dimenze – vnitřní či vnější příčina - stabilní či náhodný jev - generalizace PESIMISMUS vs. OPTIMISMUS

Teorie osobních konstruktů Strategie osobnosti pro chápání světa a sebe sama Hlavní cíl = pochopit, jak osobnost vědomě chápe sebe sama a svět, ve kterém žije. Jak lidé dávají smysl určitým věcem, jak vytvářejí jejich význam v každodenním životě. Základní předpoklad = subjektivní zkušenosti jsou určitým způsobem uspořádávány; to umožňuje dotyčné osobě odhadovat, kontrolovat a interpretovat životní události.

Osobní konstrukty George Kelly kniha Psychologie osobních konstruktů (1955) – bouře v psychologii potřeba jednat, potřeba orientovat se ve světě každý z nás si pro orientaci vytváří osobní konstrukty – charakteristické cesty hledání odlišností a podobností jsou hierarchicky uspořádané liší se vzájemně rozsahem „vhodnosti“ popisu (např. přátelský/nepřátelský vs. liberální/konservativní)

Personální konstrukty George Kellyho nepotřebujeme další termíny např. nevědomí=konstrukty preverbální, skryté, odložené úzkost=událost mimo rozsah užívaných konstruktů podobnost konstruktů je pro sblížení lidí důležitější než podobnost jejich chování sdílení významu (smyslu) REP test (Role Repertory test)

REP test – pro zájemce v AJ 1. Mother 2. Father 3. Brother nearest clients age 4. Sister nearest client’s age 5. Teacher client liked 6. Teacher client disliked 7. Previous, most recent boy or girl friend 8. Wife or husband, or present boy or girl friend 9. Employer or supervisor 10. Close associate who dislikes client 11. Person met in last six months whom client would most like to know better 12. Person whom client would most like to be of help to, feels most sorry for 13. Most intelligent person client knows personally 14. Most successful person that client knows personally 15. Most interesting person client knows

„JÁSTVÍ“ – „JÁ“ KONCEPT - SEBEPOJETÍ Kognitivní systém – souhrn představ a hodnotících soudů, které o sobě člověk chová Zdrojem je sociální okolí a kultura, v nichž vyrůstáme jak sami sebe vnímáme jaké zkušenosti máme interakce s významnými druhými

Integrace osobnosti “Já” (jáství). W. James: self as I, self as me činné „Já“ – sebepojetí (sebeobraz) „Já“ v jednotě

Integrace osobnosti “Já” (jáství). sebepojetí (sebeobraz) „Já“ podle Jamese 3 oblasti materiální „Já“ (tělo, oblečení, „majetek“) sociální „Já“ (jak mne vidí ostatní) duchovní „Já“ (souhrn mých stavů vědomí, mých psychických zvláštností a dispozic – pochopení sebe sama: svých motivů, rysů, hodnot, přesvědčení…) Higgins – skutečné já, ideální já, „žádoucí“ já jsem chci být měl bych být

Integrace osobnosti “Já” (jáství). činné „Já“ G. Allport: proprium – jádro osobnosti, všechny aspekty, které tvoří vnitřní jednotu 1. rok - tělové Já 2. rok – sebeidentita 3. rok – sebehodnocení (jak zvládám svět) 4.-5. rok – seberozšíření (to co mám a nemám rád) ml.šk.věk – obraz o sobě (dobré Já, špatné Já) dospívání –racionální aktér (důležitá rozhodnutí jsou součástí Já) dospívání – vlastní usilování (cíle potřeby, pocity – jejich vlastnictví a zodpovědnost za ně) dospělost - já jako poznávající (uvědomění si a přijetí subjektivity, její průběžná reflexe)