Patologie mluvní komunikace v sociální interakci Útlum mluvních funkcí na základě duševních poruch F 94 Poruchy sociálních vztahů

Mluvní patologie v sociální interakci V procesu sdělování se vyskytují různé jevy vycházející ze změn až poruch v sociálních vztazích. Na pomezí patologie jsou to útlumy řeči při ostýchavosti a různé tzv. špatné-nesprávné návyky (bad habits). Tyto jevy můžeme považovat za předstupeň útlumu mluvních funkcí na neurotickém nebo psychotickém základě.

Ostýchavost v mluvním styku Dítě ostýchavé v komunikaci – v nové, nezvyklé, náročné sociální situaci může k tomu mít vícero důvodů: je introvert, má malou sociální zkušenost, má negativní zkušenost … Ostýchavost v mezilidském kontaktu s osobami do té doby cizími bývá u mnoha dětí přirozeným jevem, ale jen jevem přechodným. Ostýchavost obvykle přejde, jakmile odezní orientační reflex a dítě nabude pocitu bezpečí a jistoty. Útlumové reakce se zesilují nucením k mluvení: Pozdrav! Jak se říká! Ultraparadoxní fází se navozuje pravý opak. Ostýchavost v mezilidském styku je jevem přirozeným, ale jen přechodným. Útlumové reakce se zesilují nucením k mluvení.

Nesprávné mluvní návyky Vyskytují se ve dvou formách, v obou se jedná o sociální podmíněnost. Mluva nedbalá – důsledek zvýšené sociální tolerance, vědomé nebo nevědomé nadřazenosti vůči osobám či věcem. Mluva artikulačně nedbalá, nepřesná, rezonance nevyvážená. Mluva deformovaná – vzniká nejčastěji z napodobení, ze snahy odlišovat se, někdy jako protest vůči společenským formám a řádům.

Dítě odmítavé Vyšší stupeň ostýchavosti, téměř negativizmus s navozenou ultraparadoxní fázi – vzniká když je dítě často nebo nešetrně nuceno k mluvení – odpovídá sveřepým mlčením. Důsledek také: perfekcionistické výchovy, výchovy neosobně strohé – dítě odmítané se stává dítětem odmítavým, často jde o dítě značně demotivované. Jestliže není negativní postoj výchovně odreagován, přenáší se i na jiné osoby a jiné činnosti. Jde o sníženou nebo nerozvinutou sociální toleranci přechodného rázu.

Mluvní negativizmus Může mluvit ale nechce (ostýchavost, extrémní ostýchavost, mluvní negativismus). Chce mluvit ale nemůže (mutismus).

Mutizmus Souborný termín, který v praxi obvykle zahrnuje (nepřesně) všechny případy, pro něž je charakteristická náhlá absence artikulované řeči (mlčení). Oněmění (ztráta hlasu a řeči předtím funkční) bez poškození CNS. Jde o oněmění na psychoticky (většinou u dospělých osob) nebo neuroticky (většinou u dětí) podmíněném základu. Mutizmus zahrnuje: elektivní mutizmus, selektivní mutizmus, totální mutizmus a surdomutizmus.

Elektivní mutizmus Selektivní mutizmus M.elektivní (electivus (z)volený, volbu dávající) m. selektivní (selectus –vybraný, výběrový) dg dle MKN F 94.0. Útlum artikulované řeči se projevuje jen v kontaktu s určitými lidmi nebo v konkrétním prostředí či situaci (nonverbální komunikace může být zachována).

Totální mutizmus Úplná ztráta hlasu a řeči Je tady tendence ke komunikaci Komunikace je realizována bez hlasu a slov (gesticky, nonverbálně…)

Surdomutizmus Je neurotická nebo psychotická ztráta hlasu, řeči a sluchu. Postižený má nápadně živou schopnost odezírat řeč z mimiky a úst mluvícího – je to důsledek nevědomého slyšení. Může vzniknout u disponovaných osob jako součást posttraumatického syndromu, ataky duševního onemocnění. Je zachována vnitřní řeč. Primární je psychiatrická terapie. Tendence k opakovaným problémům.

Terapie a rehabilitace mutizmů Psychiatrické ošetření Klasické přístupy: Individuální psychoterapie Moderní přístupy: kolektivní formy integrace Postup doporučovaný Conradem a Williamsonem