VĚTA DVOJČLENNÁ VĚTA JEDNOČLENNÁ VĚTNÝ EKVIVALENT Mgr. Michal Oblouk
VĚTA DVOJČLENNÁ má část podmětnou a přísudkovou i věta s nevyjádřeným podmětem Monika se směje. Spí jako dudek. Obloha je modrá. Maminka je inženýrka. Mladost radost.
VĚTA JEDNOČLENNÁ má pouze přísudkovou část věta bez podmětu základem je sloveso/větný člen holý nebo rozvitý označuje především přírodní děje a duševní stavy Sněží. Je mi smutno. Setmělo se. Už je mi dobře. Tomášovi bylo do zpěvu.
VĚTNÝ EKVIVALENT jednočlenná neslovesná věta základem může být: podstatné jméno – Pozor! Těch lidí! Martine! Knihovna. přídavné jméno – Nádherné! Velmi zajímavé! infinitiv – Stát! Nastupovat! příslovce – Nahoru! Dobře. Úplně špatně! částice – Ano. Kdepak! citoslovce – Ach! Cha cha cha.