Problémy demokratického vládnutí Třetí vlna Problémy demokratického vládnutí

Třetí vlna demokratizace Samuel P. Huntington: Třetí vlna: demokratizace na sklonku 20. století (1991) Demokratizační vlna = skupina přechodů od nedemokratických režimů k demokratickým v určitém časovém období, těchto musí být početně více než přechodů opačným směrem ve stejném období. Opačný pohyb = tzv. protivlna = od demokratických režimů k nedemokratickým, kdy opět počet přechodů zpět musí převládat na počty těch zemí, které v daném období etablovaly demokratický režim.

Třetí vlna demokratizace 1. vlna (dlouhá) – 1828-1926 Počíná revolucí ve Francii a USA, 19. století ZE postupné etablování demokratických institucí, rozšiřování volebního práva Odkdy byla země považována za demokratickou? 2 minimální kritéria: voleb se mohlo účastnit min. 50 % dospělých mužů ustavení odpovědné vlády První zemí byly USA v r. 1828, kdy se konaly prezidentské volby s nadpoloviční účastí bílých mužů 1. protivlna – 1922-1942 Návrat k tradičním autoritářským režimům nebo k novým formám totalitarismu Zvrat u zemí, které demokracii zavedly před 1. světovou válkou nebo těsně po ní – neměly hluboké kořeny, často se jednalo o nové národní státy zvykající si na samostatnost.

Třetí vlna demokratizace 2. vlna (krátká) – 1943-1962 Po 2. světové válce – vliv měly externí faktory Proces dekolonizace → vznik nových států → v některých zemích demokratické instituce ani nezapustily kořeny, v jiných sice existovaly demokratické instituce, ale byly velmi vratké 2. protivlna – 1958-1975 Výrazný krok zpět → zpochybnění demokracie jako životaschopné formy vlády pro rozvojové země, ale i ty rozvinuté. Změny v Latinské Americe, pád vratkých demokracií v Asii a Africe

Třetí vlna demokratizace 3. vlna – 1974 – současnost 1974 – tzv. karafiátová revoluce v Portugalsku Země jižní Evropy – Řecko (1974), Španělsko (od r. 1975) Následovala Latinská Amerika a Asie od konce 70. let Střední a východní Evropa od r. 1988 Afrika a Blízký východ prošly jen omezenými demokratizačními změnami Návrat demokratických vlád byl nestabilní a země obvykle znovu upadly do nedemokratického režimu

Výchozí situace: nedemokratické režimy Demokratizovaly se státy s různými formami nedemokratických režimů Jednalo se jak o režimy autoritářské, tak režimy posttotalitní Autoritářské režimy byly typické pro země jižní Evropy a Latinské Ameriky (významná role armády). Země SVE byly pojímány jako posttotalitní režimy.

Faktory demokratizace Problém legitimity nedemokratických režimů → mnoho z nich bylo závislých na výkonnosti x vojenské porážky, hospodářská selhání Hospodářský růst v 60. letech → vzestup životní úrovně v mnoha zemích světa → zvýšení kvality vzdělání a růst střední třídy Změna doktríny katolické církve → 2. vatikánský koncil → reformní kněží, odklon od podpory nedemokratických vládců a podpora reforem Změny ve vnější politice ES a USA → rozšiřování a demokratická podmínečnost u ES, v USA se od pol. 70. let začínají v ZP prosazovat dodržování lidských práv a demokracie Dominový efekt → změny v jedné zemi podpoří změny v sousední zemi

Způsoby přechodů k demokracii Způsob přechodu, jeho průběh a aktéři jsou určující proto, jaký typ demokracie se ustaví a jaké budou její základní problémy. Liší se podle: podíl části autoritářské elity na změnách rychlost prováděných změn Tři základní typy: Pakt/Transakce/Sjednaný přechod Kolaps Přechod sebestažením

Pakt/Transakce/Sjednaný přechod Počátek: část autoritářské elity (reformisté) je nakloněna k demokratizaci režimu a je ochotna vyjednávat s opozicí Základem je konsensus mezi proreformní částí vládnoucí elity a umírněným křídlem opozice Silná vyjednávací pozice autoritářské elity Výsledek: dohoda (pakt) definuje pravidla hry a garantuje životní zájmy aktérů Měl by zahrnovat zájmy všech významných politických aktérů (např. pozice armády, pravidla soutěže mezi politickými stranami, sociální pakt)

Pakt/Transakce/Sjednaný přechod Pozitiva: nehlučné odstranění bývalé vládnoucí elity nedochází k rozdělení společnosti přechod je méně bolestný Negativa: Dlouhodobost pomalé odstranění institucionálních přežitků starého režimu Příklady: Španělsko, Polsko, Chile

Kolaps Počátek: úplná ztráta důvěryhodnosti a legitimity autoritářského režimu Autoritářská elita není schopna se podílet na probíhajících změnách Nový režim nenavazuje na starý Vytváří nové struktury a instituce Často se bývalé elity nemohou účastnit politického života v zemi Dělení společnosti na „my“ a „oni“ Příklady: Portugalsko, Řecko, Argentina, Československo

Přechod sebevyloučením Počátek: rozpad jednoty autoritářské elity Elita včas předává moc opozici Okrajově se podílí na novém definování pravidel hry Slabá vyjednávací pozice Definitivní ztráta moci v prvních svobodných volbách Příklady: Uruguay, Maďarsko

Demokratická konsolidace proces následující po úspěšném dokončení demokratizace G. O‘Donnell: tzv. druhá tranzice od demokraticky zvolené vlády k demokratickému režimu Zahrnuje budování a posílení demokratických institucí Často vyžaduje změnu dohod uzavřených během přechodu k demokracii Cílem je změnit nastavení vztahů a institucí mezi politickými aktéry

Problémy demokratické konsolidace Tutelary powers Nedemokratičtí aktéři mohou dohlížet nad rozhodováním vlády dohlížitelská role armády nad demokratickým procesem Reserved domains vyhrazené sféry, ve kterých mají autoritu aktéři bývalého autoritářského režimu sféry nejsou pod kontrolou demokraticky zvolené vlády Diskriminace ve volebním procesu Pravidla voleb jsou navržená odcházející elitou a diskriminují určité aktéry

Podmínky ovlivňující demokratickou konsolidaci okolnosti a podmínky, za kterých došlo k demokratizaci přechod transakcí – pokračování formálního rámce autoritářského režimu přechod sebestažením – formální rámec nepokračuje, ale jsou garantovány zájmy autoritářské elity kolaps – nepokračuje formální rámec, obvykle nejsou garantovány zájmy autoritářské elity Postoj autoritářských aktérů k demokratizaci Pozitivní - nejméně problematická konsolidace Negativní – problematická konsolidace

Podmínky ovlivňující demokratickou konsolidaci 2 historická zkušenost a legitimita Snadnější konsolidace: občané měli negativní zkušenost s odcházejícím režimem existuje pozitivní historická zkušenost s demokracií nová demokratická vláda je výkonná a lídři jsou důvěryhodní Negativní: země zažila krátké demokratické epizody poznamenané konfliktem často docházelo k vojenským pučům

Podmínky ovlivňující demokratickou konsolidaci 3 zmírnění politického konfliktu Pozitivní: Vůle po kompromisu mezi politickými aktéry Zmenšení ideologické vzdálenosti mezi politickými stranami Negativní: střety mezi politickými skupinami tam, kde je společnost rozdělená Tam, kde historie je poznamenána konflikty mezi společenskými skupinami

Podmínky ovlivňující demokratickou konsolidaci 4 schopnost řešit sociální konflikt Cílem je zabránit konfliktu mezi skupinami potlačenými během autoritářského režimu a skupinami spjatými s bývalým režimem Sociální nerovnost a chudoba ve společnosti Zahrnuje: sociální pakt mezi společenskými silami, které jsou v konfliktu vybudování institucí, skrze něž se ventilují a řeší konflikty ve společnosti Jasná pravidla hry Zahrnutí všech významných společenských skupin

Podmínky ovlivňující demokratickou konsolidaci 5 podřízení armády civilní kontrole Dlouhodobý proces tradiční postavení armády Vyhrazena privilegia a sféry v paktu Podřízení armády civilistům zakotveno v ústavě a základních zákonech závisí na postoji armády k předchozí mocenské elitě velmi blízké - antidemokratická a náchylná k puči Porážka nebo kolaps režimu: oslabení armády- možná úplná reorganizace Nepodřízení armády podrývá stabilitu systému –riziko puče

Srovnání průběhu třetí vlny v jižní Evropě, Latinské Americe a střední a východní Evropě Jižní Evropa – změna v rovině politické od autoritářského k demokratickému režimu. Latinská Amerika – změna v rovině politické a ekonomické (od modelu s výraznou rolí státu k tržní ekonomice) Střední Amerika – změna v rovině politické, ekonomické a od války k míru (občanské války v 80. letech) Střední a východní Evropa: v rovině politické a ekonomické (od státem řízené ekonomiky k tržní ekonomice).

Srovnání průběhu třetí vlny v jižní Evropě, Latinské Americe a střední a východní Evropě okolnosti a podmínky, za kterých došlo k demokratizaci: Pakty obsahující autoritářské enklávy nebo tutelary powers byly ve Španělsku, Chile, Polsku. Př. V Chile například mohlo být podle ústavy z r. 1980 9 senátorů jmenováno prezidentem nebo dalšími ústavními orgány (Nejvyšší soud – spojen s Pinochetem). Ti byli jmenováni před předáním moci demokraticky zvolené vládě, volební zákony byly nastaveny tak, aby posílily pravici. Po prvních svobodných volbách měla pravice většinu v Senátu a více než 1/3 v Poslanecké sněmovně, mohla tudíž zablokovat jakoukoli legislativu. V Polsku pakt mezi KS a opozicí obsahoval nový volební zákon a polosvobodné volby. V Sejmu mělo být rozložení křesel 65 % pro KS a 35 % pro opozici. Plně svobodné volby měly být do Senátu, který vznikl jako druhá komora, ale neměl významné pravomoci. KS také prosadila posílení pravomocí prezidenta, což mělo zaručit kontrolu KS nad demokratizačním procesem.

Srovnání průběhu třetí vlny v jižní Evropě, Latinské Americe a střední a východní Evropě historická zkušenost a legitimita: pozitivní zkušenosti s demokratickou vládou: Československo (1918-1938), Chile (1932-1973) Negativní: Argentina, Španělsko, Žádná delší zkušenost s demokracií: země střední Ameriky, Afriky, Maďarsko, Mexiko, Rusko

Srovnání průběhu třetí vlny v jižní Evropě, Latinské Americe a střední a východní Evropě zmírnění politického konfliktu: jižní Evropa, Latinská Amerika – před ustavením nedemokratických režimů zde byla výrazná polarizace mezi politickými stranami – extrémní levice a extrémní pravice Politické konflikty se přelily v konflikty sociální, někde i ve válku ZE, USA – stranický systém má dostředivé tendence

Srovnání průběhu třetí vlny v jižní Evropě, Latinské Americe a střední a východní Evropě schopnost řešit sociální konflikt: Vysoké sociální rozdíly – Latinská Amerika, Afrika, Asie Nacionalismus/etnická nesnášenlivost/postavení menšin – Rusko, bývalá Jugoslávie

Srovnání průběhu třetí vlny v jižní Evropě, Latinské Americe a střední a východní Evropě podřízení armády civilní kontrole: Např. Španělsko (k podřízení došlo až v r. 1981 po neúspěšném pokusu o vojenský puč) země Latinské Ameriky (armáda stát ve státě, tradice zasahování armády do politiky) Střední a východní Evropa - armáda silné postavení pouze v Polsku, v jiných zemích již existovala civilní kontrola nad armádou

Problémy demokratické konsolidace Ekonomická situace Občané očekávají, že demokracie přinese zlepšení jejich životní situace Jihoevropské a středoevropské země mají výhodu v členství v EU Tržně-ekonomické reformy ale nevedly všude ke stejným výsledkům Problém reformy bez regulace a vlády zákona (SVE, LA) Vliv na sociální situaci korupce a klientelismus

Problémy demokratické konsolidace Sociální situace Vysoké sociální rozdíly a chudoba brání etablování demokratického režimu Chudoba = sociální a ekonomická nerovnost → politická nerovnost Pozitivní vývoj ve Španělsku, Portugalsku (zbohatnutí a srovnání sociálních rozdílů) SVE vycházela z rovnostářské společnosti bez výrazných sociálních rozdílů Latinská Amerika vysoké sociální rozdíly pramenící z neschopnosti přerozdělit rovnoměrněji HDP → sociální napětí a problémy plynoucí z chudoby (kriminalita, organizovaný zločin).

Problémy demokratické konsolidace Odbourávání autoritářských institucí a pravidel hry: v zemích SVE přechod od jednostranického k vícestranickému systému Vytvoření nových pravidel hry – např. volební systém Odstranění prvků, které byly zakotveny v paktech během přechodu.

Problémy demokratické konsolidace Zakotvení demokratických hodnot a principů ve společnosti: Vyrovnání se s minulostí Pakt/Transakce: vyrovnávání se s minulostí je odloženo, snaha nedělit společnost, neexistuje společenská shoda na hodnocení nedemokratického režimu (př. Španělsko) Kolaps: větší prostor pro zjednání „spravedlnosti“, snaha očistit společnost a oddělit minulost od přítomnosti (např. lustrace, soudy s představiteli nedemokratického režimu)

Problémy demokratické konsolidace Postavení moci soudní: vláda zákona (rule of law) Závislost/nezávislost soudů – vliv partikulárních zájmů Přístup ke spravedlnosti (některé sociální skupiny nemají rovný přístup ke spravedlnosti) Čekání na spravedlnost

Problémy demokratické konsolidace Rozpad států/výbuch etnického napětí: Př. bývalá Jugoslávie Vzestup nacionalismu Postavení menšin ve státě