3. Pozdně romantické ideály Ať svět se směje básníkovi, ať štve ho, špiní jeho čest - on na otázky neodpoví. Nehodlám s tupci spory vést. M. J. Lermontov 3. Pozdně romantické ideály 2. Hrdí a nesmlouvaví

Vznik ruského romantismu Napoleon prchá po bitvě u Moskvy Přestože Napoleon v Rusku neuspěl, jeho tažení přineslo do zaostalé země duch svobody a nový vývoj sliboval nadějné uvolnění poměrů.

Vznik ruského romantismu Car Alexandr I. Maršál Kutuzov u Borodina Po nástupu Alexandra I. na trůn se v počátku 19. století zdálo, že by vláda nového a vojensky úspěšného panovníka mohla přinést uvolnění poměrů.

Vznik ruského romantismu Potlačení prosincového povstání Nového ducha doby využili umělci spjatí s generací kolem příslušníků proticarského šlechtického hnutí, nazývaných podle neúspěšného prosincového povstání roku 1825 děkabristy (děkábr=prosinec). Jejich bojem se rozhořel vzdor proti tyranii nového cara, tolik blízký romantickým ideálům.

Vznik ruského romantismu Obdivovatele děkabristů se nepodařilo umlčet ani popravami (na obrázku) ani vězením a dlouholetým vyhnanstvím, jímž car své odpůrce nelítostně trestal.

Vznik ruského romantismu Pavel Alexandorovič Katenin (1792 - 1853) Vilgelm Karlovič Kjuchelbeker (1797 - 1846) Památník exekuce děkabristů Kondratij Fjodorovič Rylejev (1795 - 1826), jeden z vůdců hnutí

Vznik ruského romantismu Alexandr Sergejeviče Gribojedov (1795 - 1829) a jeho krásná žena Nina Chavchavadze

Vznik ruského romantismu Ilustrace ke knižnímu vydání komedie Rozklad děkabristického hnutí, který se vzhledem k podmínkám v Rusku nedal zastavit, zachytila Gribojedovova satirická komedie Hoře z rozumu (1824). Autorův rukopis hry

Vznik ruského romantismu Ilustrace k Bürgerově Lenoře Vasilij Andrejevič Žukovskij (1783 - 1852) se proslavil epickými poémami a romanticky přepracovanými pověstmi a baladami. Na motivy Bürgerovy Lenory napsal baladickou píseň Světlana (1812). Německý sentimentální básník Gottfried August Bürger (1747 - 1794)

Alexandr Sergejevič Puškin Puškinův dům v Moskvě na Arbatu Puškin po otci pocházel z významného šlechtického rodu, matce kolovala v žilách habešská krev (byla vnučkou mouřenína, který žil na dvoře Petra Velikého). Alexandr Sergejevič Puškin (1799 - 1837)

Alexandr Sergejevič Puškin Alexandr Sergejevič Puškin ve vyhnanství Pro své opoziční názory a protivládní básně byl vypovězen z hlavního města a poslán do vyhnanství na jih Ruska.

Alexandr Sergejevič Puškin Puškin recituje na carském dvoře poemu Děržavin Ani ve vyhnanství neustal v buřičské tvorbě, nepokrytě navazoval kontakty s děkabristy, a proto byl dále perzekuován. Po roce 1827 dostal milost a žil střídavě v Moskvě a Petrohradě za dozoru carských úřadů a osobního dohledu cara Mikuláše I.

Alexandr Sergejevič Puškin Děkabristický vzbouřenec Petr Jakovlevič Čaadajev (1794 – 1856), filozof, odpůrce samoděržaví a kritik zaostalosti Ruska. Své sympatie děkabristům dával najevo radikálními, průhledně jinotajnými politickými básněmi Volnost, Čaadajevovi, V hlubokých dolech Sibiře apod.

Alexandr Sergejevič Puškin V roce 1835 založil Puškin literární časopis Sovremennik (Současník), v němž publikoval svou lyrickou i epickou tvorbu: Slýchali jste, když zatmíval se háj, hlas pěvce lásky, pěvce žalu svého? Za jitra čistého a zamlklého smutnou a prostinkou hru na šalmaj – slýchali jste? Vídali jste, tam cestou po lesích, tvář pěvce lásky, pěvce žalu svého? Jasného cosi, cosi tesklivého, zármutek na rtech, v očích lehký smích – vídali jste? Povzdechli jste, když zazněl nesmělý Když lesem šel a potkávali jste ho a jeho oči steskem temněly – povzdechli jste?

Alexandr Sergejevič Puškin Účastníci tragédie: Puškinova socha na Arbatu (s N. N. Gončarovovou Puškinova žena N. N. Gončarovová Puškinův vrah: francouzský diplomat ď Anthes Ve zinscenovaném souboji s mladým francouzským dobrodruhem byl Puškin zabit.

Alexandr Sergejevič Puškin Kavkazský zajatec (1821) Pohádkový příběh Ruslan a Ludmila (1820) Už v prvních veršovaných epických skladbách se projevil Puškinův hrdý romantický vzdor. Ale opravdový pocit rozervanosti a následná titánská vzpoura jsou příznačné zejména pro tzv. jižní lyrickoepické poemy.

Alexandr Sergejevič Puškin Bachčisarajská fontána dnes Chánův palác v Bachčisaraji V poemě Bachčisarajská fontána (1823) se uprostřed exotické přírody rozvíjí příběh, v němž hrají hlavní roli vášnivé city společenských vyděděnců, jejich touha po volnosti a opovržení nudou a prázdnotou.

Alexandr Sergejevič Puškin Měděná jezdecká socha Petra Velikého v Petrohradě Reálnější chápání dějinných souvislostí ho zavedlo do doby vlády Petra Velikého v poemách Poltava (1828) a Měděný jezdec (1833). Památník poltavské bitvy

Alexandr Sergejevič Puškin Puškinův autoportrét s Oněginem v rukopisu románu První vydání díla Ojedinělým výtvorem Puškinovy básnické tvorby se stal veršovaný román Evžen Oněgin (vyd. 1833).

Alexandr Sergejevič Puškin Slavný pěvec Fjodor Šaljapin jako Evžen Oněgin P. I. Čajkovskij Evžen Oněgin inspiroval P. I. Čajkovského, který podle něj napsal stejnojmennou operu.

Alexandr Sergejevič Puškin Jemeljan Pugačev V románu Kapitánská dcerka (1835) se Puškin vrátil k dramatickým událostem selského povstání statečného kozáckého atamana Pugačeva za vlády Kateřiny II.

Alexandr Sergejevič Puškin Trvalý Puškinův zájem o folklor dokazuje bohatá sběratelská a vydavatelská činnost. Z lidové slovesnosti vycházejí jeho básnické pohádky, např. Pohádka o rybáři a rybce (ilustrace vpravo) či Pohádka o caru Saltánovi (ilustrace nahoře).

Alexandr Sergejevič Puškin Šaljapin jako Boris Godunov Z pohnutých ruských dějin konce 17. století čerpala tragédie Boris Godunov (1825), kterou do operní podoby převedl skladatel Modest Petrovič Musorgskij (viz obrázek nahoře).

Alexandr Sergejevič Puškin Michail Ivanovič Glinka Nikolaj Andrejevič Rimskij- Korsakov Sergej Rachmaninov Z hudebníků inspirovalo Puškinovo dílo kromě P. I. Čajkovského také I. Glinku (pohádky), D. Šostakoviče, S. Rachmaninova a Rimského- Korsakova (Ruslan a Ludmila).

Michail Jurijevič Lermontov Taman – Lermontovovo museum Neméně romantickým životním osudem jako Puškin doprovodil svou tvorbu také básník a dramatik Michail Jurjevič Lermontov. Michail Jurjevič Lermontov (1814 - 1841)

Michail Jurijevič Lermontov Michail Vrubel: Ilustrace k Démonovi Tamara a démon Rozhodný nesouhlas s těmi, kdož proměňují krásu za nicotnost a zlem vyhánějí dobro a šlechetnost, vyslovil Lermontov poemou Démon (1841).

Michail Jurijevič Lermontov Kavkaz, jak ho poznal Lermontov Jeden z portrétů A. S. Puškina Odezvou na Puškinovu tragédii byla slavná báseň Na smrt básníka, za niž sklidil carskou nevoli a poprvé okusil „slasti“ kavkazského vyhnanství.

Michail Jurijevič Lermontov Vedle zašifrovaných výzev k boji za humanistické ideály vyznívaly v Lermontovových verších jen těžko skrývané smutky osamělého individualisty. Nalézáme v nich střety pravdy a snu, pohrdání a vroucnosti, veliké lásky, hlubokého zklamání i smrti. Protichůdnost těchto stavů dodává veršům ráz opravdovosti, vzdálené jakéhokoliv napodobování pocitů světobolu či aristokratické rozervanosti: Ne, nečekám nic od života, nelituji toho, co mi vzal. Odhodit jen toužím všechna pouta, a v klidu spát a zapomenout žal. Neprahnu však po záhrobním míru. Hledám věčný spánek, ve kterém dýchal bych a ve svém srdci víru v život cítil s každým úderem, aby o lásce sny zpívaly mi ve dne v noci píseň nádhernou a dub listy věčně zelenými hladil mě a šuměl nade mnou.