Lidský kapitál aneb o Člověku Gary S. Becker versus Bryan D. Caplan Konference Lidský kapitál 2009 Bc. Edita Fišerová

Lidský kapitál Zavedl Milton Friedman Becker rozpracoval Často používaný výraz, někdy pro navození dojmu odbornosti, stejně jako např. Řízení lidských zdrojů Ekonomický pojem, který definuje člověka tak, aby mohl být začleněn do standardní ekonomické analýzy

Obsah 1) Interpretace lidského kapitálu podle G. S. Beckera 2) B. D. Caplan a veřejná volba 3) Srovnání Becker – Caplan

Gary Stanley Becker - americký ekonom (nar. 1930) - nositel Nobelovy ceny za ekonomii (1992) - žák Miltona Friedmana, autora pojmu „lidský kapitál“ Gary Stanley Becker Gary Stanlay Becker

G. S. Becker - zástupce klasické liberální chicagské školy (víra ve svobodu a odpovědnost jednotlivce, ve vládu zákona, svobodný trh a obchod bez jakýchkoli omezeni, v soukromé vlastnictví a zásadu dobrovolnosti

G. S. Becker - proslavily ho výsledky výzkumu v oblasti rasové diskriminace a diskriminace pohlaví, investic do vzdělání a ostatního lidského kapitálu, zločinu a trestu a problematiky vzniku, budování a rozpadu rodiny. - Jeho přístup je založen na předpokladu, že ve všech těchto oblastech se lidé rozhodují stejným způsobem jako při nákupu nějakého zboží

G. S. Becker Nobelova cena mu byla udělena za to, že ukázal, jak lze pomocí zkoumání zájmu jednotlivce vysvětlit podstatnou část jeho chování a jednání – od svatby, rozhodnutí mít děti, rozhodnutí o způsobu jejich výchovy a vzdělání až po rozvod, zločin a rasovou diskriminaci. Tyto jevy vysvětluje pomocí standardních nástrojů mikroekono- mické analýzy, na základě porovnání výnosů a nákladů vyplývajících z rozhodnutí každého individua.

G. S. Becker Proslavil se prací Lidský kapitál (Human Capital, 1964). Rozvinul teoretické základy pro rozhodování o investicích do lidského kapitálu formou vzdělání a výchovy, ochrany zdraví a migrace. Uznával předpoklad racionálního chování jednotlivce maximalizujícího zisk, vytvořil model pro měření potřeby všeobecného a odborného vzdělání a vysvětlil rozdíly ve mzdách i vývoj příjmu v průběhu životního cyklu.

G. S. Becker Ekonomický přístup považuje za obecný a aplikovatelný na veškeré lidské chování. Zdůrazňuje, že ekonomie se od jiných věd neliší předmětem svého zkoumání, ale svým přístupem ke zkoumání společenských jevů a procesů.

G. S. Becker Lidské chování nelze posuzovat podle různých kritérií, ale vždy podle úsilí jednotlivce maximalizovat svůj vlastní užitek na základě stabilního souboru preferencí a snaze kumulovat optimální množství informací a jiných vstupů na různých trzích.

G. S. Becker – struktura lidského kapitálu Lidský kapitál zahrnuje zkušenosti a společenské síly, proto zde hovoří o zásobách (nakumulovaném kapitálu) Osobní kapitál (P) – zahrnuje relevantní spotřebu v minulosti spolu s dalšími vlastními (osobními) zkušenostmi, které ovlivňují stávající a budoucí užitky Společenský kapitál (S)

G. S. Becker Společenský kapitál - zahrnuje vliv minulých činů příslušníků referenční skupiny a dalších relevantních činitelů na jedincovu sociální síť a kontrolní systém Osobní kapitál dále dělí na zvykový (habitual) a představivostní (imagination) – schopnost představit si podobu budoucích užitků vynaložením času a dalších zdrojů Představiviostní k. - je třeba trénovat, výukovým „programem“ by mohla být právě teorie redistribučního systému

G. S. Becker Standardní přístup - jednotlivci maximalizují užitek při preferencích, které závisí v každém momentu pouze na statcích a službách spotřebovávaných v daném čase. Předpokládá se, že tyto preference jsou nezávislé jak na minulé, tak budoucí spotřebě a rovněž na chování kohokoli dalšího... mnoho typů voleb ve všech společnostech má úzký vztah k minulé zkušenosti a společenským silám...

G. S. Becker Přístup založený na maximalizaci užitku je rozšířený o endogenní preference. Je zachován předpoklad maximalizujícího chování, preference jsou doplněny o zvyky a návyky, tlak referenční skupiny, vlivy rodičů na preference dětí, reklamu, lásku a náklonnost ad.

G. S. Becker Přeformuloval teorii spotřeby „Toto přeformulování transformuje rodinu z pasivního subjektu, který maximalizuje užitek ze svých nákupů na trhu, do podoby aktivního subjektu maximalizujícího užitek, který se výrazně angažuje ve výrobě a investičních aktivitách (vstup vlastního času)...

G. S. Becker - důsledné uplatňování principu „laissez-faire“, v němž není místo pro vládu, nepovažuje za reálné - smysluplná je vláda v těch oblastech, kde soukromé trhy nemohou uspokojivě zabezpečovat ekonomické aktivity - jako je armáda, udržování veřejného pořádku, ochrana proti zločinu, dohled nad dodržováním zákona a prosazování plnění smluv.

G. S. Becker - Vzdělání a ochrana zdraví by měly být věcí každého jednotlivce a měly by být poskytovány na soukromé bázi. To však neznamená, že by vláda neměla pomáhat při jejich financování.

G. S. Becker Zabýval se analýzou politického rozhodování na základě ekonomických nástrojů. (public choice) Na základě výzkumu dochází k závěru, že politika, která zvyšuje efektivnost, bude veřejností akceptována daleko pravděpodobněji než politika, která ji snižuje.

Bryan D. Caplan Narozen 1971 Profesor katedry ekonomie George Mason University (nedaleko Washington, D.C., zal. 1972) Specializace a zájmy: ekonomie veřejného sektoru, problematika veřejné volby, vztah psychologie a ekonomie, ekonomie rodiny, public opinion (veřejné mínění), rakouská škola

Bryan D. Caplan Předměty, které vyučuje: mikro, makro, ekonometrie, veřejná volba, monetární ekonomie, veřejné finance, industriální organizace, ekonomie trhu práce Kniha „The Myth of Rational Voter: why democracies choose bad politics“ (Mýtus racionální voliče: proč demokracie vybírají špatné politiky, 2007) ve Financial Times vyhlášena knihou roku 2007, 2008 vydána znovu

Bryan D. Caplan Přichází zde s tezí, že „demokracie je založena na externalitách“ a říká: „Podle naivního pohledu veřejného zájmu demokracie funguje, protože dělá, co voliči chtějí. Podle názoru většiny demokratických skeptiků demokracie selhává, protože nedělá, co voliči chtějí. Podle mne demokra- cie selhává, protože dělá, co voliči chtějí.

Bryan D. Caplan Iracionální volič nepoškodí jen sám sebe. Poškodí také každého, kdo je následkem jeho iracionality přinucen snášet nekompetentní politiku. Většina nákladů voličské iracionality je externí – zaplacená ostatními lidmi – kdyby tímto způsobem přemýšlel dostatek voličů, vyhrají společensky škodlivé politiky díky všeobecné poptávce.“

Bryan D. Caplan Množství (stupeň) iracionality (odchýlení se od objektivního, racionálního názoru) je závislé na „ceně iracionality“ (suma majetku, kterou je dotyčný ochoten obětovat konzu- mováním další jednotky iracionality). V případě nízkých nebo nulových nákladů na omyl si jedinci „dopřávají“ více iracionality pokud jim přináší užitek (psychologické benefity)

Srovnání Becker - Caplan Caplan vychází z teze jedince maximalizu- jícího užitek a rozšířením standardního modelu dokazuje, že při skupinovém rozhodování je voličská racionalita „mýtem“. Dvě řádově odlišné roviny – osobní a společenská (preference nad názory, vírou) Becker rozšiřuje model spotřeby o endogenní preference, Caplan o externí a osobní náklady omylu a racionality různého řádu

Srovnání Becker - Caplan Becker tvrdí, že politika zvyšující efektivnost bude pravděpodobněji akceptována veřejností, s poukazem na racionální chování jedince maximalizujícího svůj užitek Caplan tvrdí, že voličská racionalita není totožná s racionalitou jedince - vlastní užitek je nadřazen užitku společnosti – racionální iracionalita, řídí se osobními náklady psychologických benefitů

Srovnání Becker - Caplan ?

KONEC DĚKUJI ZA POZORNOST

Seznam literatury Becker, G.S.: Teorie preferencí, 1996 Caplan, B.D.: The Myth of Rational Voter: Why Democraties Choose Bad Politics, 2007 Schwarz, J.: Galerie světových ekonomů: Gary S. Becker, Lidové noviny 7.3.1995 Webová stránka Bryan Caplan: economics.gmu.edu/bcaplan/