Ochrana dřeva – impregnace Trvanlivost dřeva závisí na různých činitelích. Nejčastější ohrožení dřevokaznými houbami a hmyzem. Ne méně nebezpečný je oheň. Na dřevo působí atmosférické činitele – teplota, voda.
Odolností nazýváme schopnost dřeva odolávat poškození působením fyzikálních, chemických a biologických činitelů. Odolnost závisí na druhu dřeviny, na jeho složení (obsah pryskyřice a tříslovin) a anatomické skladbě. Odolnost proti fyzikálním činitelům. Na vzduchu v suchém prostředí je dřevo značně odolné. Zcela ponořené pod vodu, trvanlivost téměř neomezená.
Odolnost proti chemickým činitelům Odolnost proti chemickým činitelům. Účinkem kyselin a zásad se dřevo postupně rozkládá. Rychlost závisí na druhu dřeviny, druhu chemického činitele, jeho koncentraci a době působení. (Při slabě alkalickém prostředí se dřevo téměř neporušuje, ale způsobuje korozi jiných materiálů Fe. Některé organické kyseliny – octová, mléčná nepoškozují dřevo ani při vysokých koncentracích). Jehličnaté dřevo má větší odolnost proti působení kyselin než dřevo listnaté. Nejodolnější modřín. Jádrové dřevo odolnější než bělové.
Odolnost proti biologickým činitelům (houby, hmyz) Je dána obsahem pryskyřic a tříslovin. Borovice odolnější než smrk nebo jedle. Dub než jasan. Tyly (výrůstky do cév) zvyšují odolnost dřeva, ale ztěžují impregnaci ( bukové jádro). 1 - tyly 2 – dřevní parenchym 3 – dřevní vlákno
Z hlediska odolnosti lze dřeviny rozdělit: velmi odolné s trvanlivostí více něž 25 let (tis, kaštan jedlý, dub, jilm habrolistý), odolné s trvanlivostí 10 – 25 let ( borovice, limba, modřín, olše) málo odolné ( bříza, buk, osika, javor, jasan, topol). Závisí na věku stromu, objemové hmotnosti a na poloze ve kmeni.