Politika životního prostředí Dobrý den Eliška Kubásková

Politika životního prostředí „Politika životního prostředí v Evropské unii vychází z předpokladu, že hospodářský růst musí být vyvážen péčí o životního prostředí nejen z důvodů udržení kvality našeho života, ale také s ohledem na budoucí generace.“

Obsah Úvod Vývoj ochrany ŽP v rámci EU Hlavní body vývoje Principy ochrany ŽP Nástroje ochrany ŽP Evropská agentura pro ŽP (EEA) Šestý akční program a jeho cíle Akční programy Obchodování s emisemi

Úvod Hlavní výzvy: změna celosvětového klimatu úbytek biologické rozmanitosti ohrožení lidského zdraví zapříčiněného rostoucím znečištěním nešetrné využívání přírodních zdrojů nadměrná produkce odpadů → přísné normy, efektivnější a čistší způsoby výroby, čistší technologie

Vývoj ochrany ŽP v rámci EU Nepřímá zmínka o ochraně ŽP ve Smlouvě o Euratomu Jako samostatná politika až v Jednotném evropském aktu v polovině 80.let V současnosti na úrovni Společenství 350 – 500 norem týkajících se ŽP

Hlavní body vývoje 1959 – první norma týkající se životního prostředí - směrnice 59/221/Euratom o ochraně pracovníků proti ionizujícímu záření; 1973 – vytvoření první sekce Evropské komise specializující se na ochranu ŽP a přijetí prvního akčního plánu pro ochranu životního prostředí; 1980 – Evropský soudní dvůr potvrdil, že je možné přijímat evropské závazné normy o ochraně ŽP v rámci regulace vnitřního trhu 1984 – zřízen první zvláštní fond pro ochranu ŽP na evropské úrovni; 1987 – Jednotný evropský akt vytváří zvláštní politiku ochrany ŽP; 1993 – Maastrichtská sml. zavádí princip, že při přijímání a provádění všech politik Společenství se musí přihlížet k dopadům na ŽP; 1994 – je zřízen Kohezní fond který mj. financuje projekty na ochranu životního prostředí; 1999 – Amsterodamská smlouva posílila právní základnu větší ochrany životního prostředí a podpořila trvale udržitelný rozvoj v celé EU; 2001 – platí VI. akční plán pro životní prostředí (2001-2010).

Principy ochrany ŽP princip „platí znečišťovatel“ princip udržitelného rozvoje princip vysoké úrovně ochrany princip prevence – je levnější a účinnější vzniku poškození životního prostředí zabránit, než řešit poškození, až když nastane; princip ochrany co nejblíže u zdroje znečistění princip integrované ochrany – při ochraně ŽP se musí přihlížet ke všem možným dopadům princip subsidiarity – týká se rozdělení pravomocí mezi ES a členské státy. V politice životního prostředí je však použití principu subsidiarity omezeno charakterem problému – problémy životního prostředí nerespektují státní hranice, a regulace na úrovni ES je proto většinou účinnější.

Nástroje ochrany ŽP Hlavní instituce: Orgány ES (Evrop. komise – Generální ředitelství pro ŽP, GŘ pro zemědělství, energetiku a dopravu, rybolov) GŘ pro ŽP připravuje většinu evrop. norem Evropská agentura pro ŽP – mimo rámec evrop. komise Specializované evropské agentury pro ochranu lidských práv Nezávislé lobbystické skupiny

Evropská agentura pro ŽP European Environment Agency, EEA zaměřena na poskytování spolehlivých a nezávislých informací o životním prostředí založena nařízením přijatým EU v roce 1990 (1994) sídlem EEA je Kodaň nepřijímá rozhodnutí ani neprovádí politiky ES - je pověřena shromažďováním, analýzou a rozšiřováním informací o evropském ŽP (k evropským orgánům i veřejnosti)

Evropská agentura pro ŽP Víceletou strategii EEA 2004 - 2008 : včasné předávání informací v rámci informačních systémů a sítí; boj proti změně klimatu a snižování míry biodiverzity; ochrana lidského zdraví a kvality života; udržitelné využívání zdrojů; nakládání s přírodními zdroji a odpadem; mezinárodní spolupráce; podpora udržitelného rozvoje a environmentálních politik.

„Životní prostředí 2010: naše budoucnost, naše volba“ Šestý akční program „Životní prostředí 2010: naše budoucnost, naše volba“ 2001 - 2011 Komplexní systém ochrany Stejná ochrana pro všechny členské státy Pružnost v přizpůsobování se místním a regionálním požadavkům Klade důraz na prosazování již existujících zákonů Dopady na ŽP by se měly zohledňovat ve všech politikách EU – problémy ŽP se musí řešit u jejich zdrojů

Šestý akční program Zaměření akčního programu: změnu klimatu a globální oteplování; přírodní stanoviště, volně žijící živočichy a planě rostoucí rostliny; vztah životního prostředí a zdraví; přírodní zdroje a nakládání s odpady. Založen zejména na zásadě „znečišťovatel platí“, předběžné opatrnosti a preventivní akce a na zásadě nápravy znečištění u zdroje

Cíle šestého akčního programu zdůraznit změnu klimatu jako výjimečnou výzvu v příštích 10 letech a přispět k dlouhodobému cíli stabilizovat koncentrace skleníkových plynů – kvůli zabránění narušení klimatického systému (max. zvýšení globální teploty o 2 °C nad hodnoty z předindustriálního období a udržet koncentrace CO2 pod 550 ppm → globální snížení emisí skleníkových plynů o 70 % ve srovnání s rokem 1990); ochrana, zachování, obnovení a rozvoj fungování přírodních systémů, přírodních stanovišť, planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů → stop rozšiřování pouští, ztráta biologické rozmanitosti; přispět k vysoké úrovni kvality života a sociálního blahobytu občanů zajištěním životního prostředí, ve kterém stupeň znečištění nemá škodlivé účinky na zdraví člověka a na životní prostředí, a podporou udržitelného rozvoje měst; efektivnější využívání zdrojů a lepší nakládání se zdroji a s odpady, → za účelem zajistit, aby spotřeba obnovitelných a neobnovitelných zdrojů nepřesáhovala míru únosnosti ŽP

Zajištění těchto cílů Lepší informovanost o dopadu výrobních procesů a výrobků na ŽP Podpora používání ekoznaček Podpora používání vlastního prohlášení výrobců o vzniklých environmentálních dopadech Propagace environmentální politiky při zadávání veřejných zakázek

Akční programy od roku 1972 pomohly zapojit ŽP a ekologické aspekty do všech oblastí politiky Společenství 1973 - EU přijala První akční program po náhlém zvýšení zájmu veřejnosti o problematiku ochrany ŽP první čtyři akční programy ochrany ŽP (1973-1991) obsahovaly zmínku o potřebě politické integrace, ale nespecifikovaly, jak by bylo možné integrace dosáhnout až čtvrtý akční program ochrany životního prostředí se poprvé vážně zabýval potenciálním konfliktem mezi vnitřním trhem a environmentálními politikami pátý akční program Evropského společenství pro životní prostředí "Směrem k udržitelnému rozvoji" skončil dne 31. prosince 2000

Kjótský protokol = protokol k Rámcové úmluvě OSN o klimatických změnách název podle japonského města Kjóto, ve kt. byl v 12/1997 dojednán Ratifikován 16. 12. 2004, v platnost vstoupil až 16. 2. 2005. Průmyslové země se zavázaly snížit emise skleníkových plynů o 5,2 %. redukce se vztahuje na koš 6 plynů, resp. jejich agregované průměrné emise (v jednotkách tzv. uhlíkového ekvivalentu) za pětileté obd. 2008 - 2012. oxid uhličitý, methan a oxid dusný- emise budou porovnávány k 1990 hydrogenované fluorovodíky, polyfluorovodíky a fluorid sírový - emise mohou být porovnávány buď s rokem 1990 nebo 1995.

Z historie Kjótského protokolu začátkem 90. let mezinárodní společenství začalo jednat o snížení znečištění v 1992 vznikla tzv. Rámcová úmluva OSN o změnách klimatu, která nezávazně požaduje "stabilizovat" exhalace - První skutečně účinnou dohodou je Kjótský protokol (12/1997) signatáři několik let vyjednávali o prováděcích dodatcích, kt. se podařilo schválit v 2001 do 10/2004 smlouvu ratifikoval dostatečný počet zemí, aby mohla skutečně vstoupit v platnost

Ratifikace Protokolu Pro jeho platnost byly stanoveny 2 podmínky, které musely být splněny: ratifikace alespoň 55 státy. ratifikace tolika průmyslově vyspělými zeměmi (Dodatek I), aby jejich podíl na emisích všech prům. vyspělých států v roce 1990 činil alespoň 55 %. Bylo tedy nutné, aby protokol podepsala jedna země z dvojice USA, Rusko. Ani jedna z nich se k tomu ale léta neměla. USA Protokol odmítly ratifikovat (jejich podíl na emisích prům.vysp. zemí činil cca 36 %) → osud Kjótského protokolu závisel na Rusku. Evropské země, kterým na Kjótu záleželo nejvíce, nakonec v 11/2004 získaly podpis Ruska výměnou za slib, že podpoří členství země ve Světové obchodní organizaci.

ČR a Kjótský protokol Ratifikovali jsme v říjnu 2001 ČR patří mezi evropské rekordmany v exhalacích oxidu uhličitého a dokonce do druhé pětice v žebříčku nejhorších průmyslových států světa Přesto nás prakticky k ničemu nezavazuje - může za právní konstrukce smlouvy: závazky byly vyjednány v 1997, ale vztahují se k roku 1990. začátkem 90. let u nás došlo k poklesu znečištění asi o 1/3. ČR proto shodou okolností vyvázla, ačkoli třeba Německo a VB způsobují o 1/4 nižší znečištění a podle protokolu musí emise dále snižovat.

Obchodování s emisemi klíčovou roli v evropském boji proti změně klimatu sehrává evropské schéma pro obchodování s emisemi skleníkových plynů EU ETS začalo 1/2005 jako největší multinacionální a multisektorové schéma pro obchodování s emisemi na světě

Obchodování s emisemi umožňuje společnostem, které překračují svoje cílové limity emisí CO2, aby si nakoupily emisní povolenky od „zelenějších“ firem, s cílem pomoci Evropské unii dosáhnout emisních cílů Kjótského protokolu. Přibližně 12 tisíc průmyslových podniků mohou kupovat a prodávat povolenky k vypouštění CO2 do ovzduší, což pokrývá asi 40 procent celkových emisí CO2 v Evropské unii. schéma zahrnuje výrobu energie, železárenský, ocelářský, sklářský a cementářský průmysl. Některé sektory s intenzivním vypouštěním CO2 do ovzduší, jako je doprava a stavebnictví, však nejsou v současné době od obchodování s emisemi zapojeny. 1/2007 - Komise navrhla, aby EU snížila emise skleníkových plynů do roku 2020 o 20% (ve srovnání s úrovní roku 1990) → mohlo by „udat tempo nové průmyslové revoluce“. Cíl byl schválen summitem EU v 3/2007. EU bude usilovat o naplnění cíle bez ohledu na nějaké mezinárodní dohody

Z TISKU: EU se zatím neshodla na krocích pro boj s oteplováním (20. 10 Evropská unie je stále rozdělená v tom, jak by měla postupovat, aby dosáhla naplnění svých ambiciózních cílů v boji proti globálnímu oteplování. Z řady zemí, včetně Česka, zaznívají hlasy volající po zmírnění navrhovaných opatření. Vyplynulo to z jednání z 20.10. 2008 ministrů životního prostředí v Lucemburku. Shoda panuje v tom, že se unie chce na balíčku opatření pro boj s klimatickými změnami dohodnout do konce roku. Unie se už loni na jaře zavázala, že do roku 2020 sníží objem emisí skleníkových plynů o 20%. Pokud by se k tomuto cíli připojily i další země světa, EU by prý emise snížila až o 30%. Zároveň slíbila, že zvýší podíl obnovitelné energie na krytí energetické spotřeby na 1/5. Mluvilo se i o změnách v systému obchodování s emisními povolenkami. Podle některých ministrů ale plán boje s globálním oteplováním potřebuje hluboké změny - požadavky má i Praha, té se nelíbí návrh, že by si elektrárenské firmy měly nakupovat od roku 2013 všechny povolenky na emise skleníkových plynů (chtějí aby náběh byl postupný). http://www.ekolist.cz/zprava.shtml?x=2125909

Z TISKU: Klimatický balík prý EU bude stát 73 miliard eur ročně (15.10.2008) Energeticko-klimatický balíček EU, o němž jednali v Bruselu šéfové států a vlád EU, prý bude unii do roku 2020 ročně stát 73 miliard eur (1,8 bilionu korun). Vyplývá to z nové studie, jejíž závěry poskytla euroskeptická organizace Open Europe. Předseda Evropské komise José Barroso (jehož orgán návrhy konkrétních opatření pro boj s klimatickými změnami vypracoval) odhadl náklady celého balíčku ještě před jeho zveřejněním počátkem letošního roku na 0,5% HDP bloku. To při celkovém unijním HDP překračujícím 12 bilionů eur znamená částku kolem 60 miliard eur. http://www.ekolist.cz/zprava.shtml?x=2124406

KONEC Otázky? Děkuji za pozornost. Hezký den.