Voda a vzduch

Voda Za normální teploty a tlaku je to bezbarvá, čirá kapalina bez zápachu, v silnější vrstvě namodralá Rozpouštědlo 71% zemského povrchu ¨člověk dokáže přibližně 30 dní nejíst, pouze 3 dny nepít (a 3 min nedýchat) Odhadované zásoby vody Oceány a moře Podzemní řeky Ledovce Jezera a močály Atmosféra řeky Objem v milionech km3 1370 100 30 4 0,012 0,0012

Voda Hydrosféra- 97% slaná voda - 2% ledovce - 1% sladká voda Ve 3 skupenství Hydrosféra- veškerý prostor, který na Zemi zaujímá voda: oceány, moře, vodu na povrchu, podzemí atd.

Koloběh vody

Voda Největší hustotu nemá led, ale tekutá voda při 3,95 °C Mezi molekulami H2O se setkáváme s vodíkovými vazbami (druh slabé vazebné interakce mezi molekulami) je to způsobeno polymerizací vodních molekul v závislosti na teplotní změně úhlu mezi atomy vodíku. Nejmenší objem má proto při 3,95 °C a dalším snižováním teploty se objem zase zvětšuje. Krystalová struktura ledu má okolo 10 % „děr“ (ledovce „vystrkují“ toto procento objemu nad hladinu, zatímco 90 % skrývají). Voda o teplotě kolem 4 °C se hromadí na dně oceánu a vodních nádrží. Tato zvláštnost má např. tyto důsledky: – led se tvoří na povrchu vodních ploch a tím nezmrzlou vodu izoluje, voda tolik nepromrzá do hloubky, přičemž voda o teplotě 3,95 °C se hromadí na dně vodních ploch. Tato skutečnost je velmi důležitá pro přežití vodních organismů. – tento proces urychluje zvětrávání – voda zvětšující svůj objem „trhá“ horniny a další látky Protože má atom vodíku pouze jeden elektron, dojde při vytvoření vazby k elektronegativnímu prvku ke značnému odhalení atomového jádra. Vzniklý parciální kladný náboj na atomu vodíku může poutat nevazebné elektronové páry okolních molekul (v případě intramolekulární vazby jde o elektronové páry stejné molekuly). Vznik vodíkové vazby je možný pouze u velmi elektronegativních prvků, jako jsou fluor, kyslík a dusík. Jedině tyto tři prvky jsou schopné v dostatečné míře odčerpat elektronovou hustotu od atomu vodíku.

Vodíková vazba ve vodě (černé čáry) Vodíková vazba ve vodě (černé čáry). Červené čáry: kovalentní vazby mezi atomy kyslíku (červeně) a vodíku (modře).

Voda Destilovaná Měkká Tvrdá Minerální Slaná Pitná Užitková Odpadní Dle obsahu minerálních látek Destilovaná Měkká Tvrdá Minerální Slaná Dle obsahu nečistot Pitná Užitková Odpadní Destilovaná : Ačkoliv se jedná o chemicky čistou látku, destilovaná voda není vhodná k pití. Destilovaná voda je lidskému zdraví nebezpečná tím, že neobsahuje (na rozdíl od běžné pitné vody) žádné minerály. To může významně narušit metabolismus, rozvrácením rovnováhy iontů v organismu. Minerální voda, zkráceně minerálka, je voda se zvýšeným obsahem minerálních látek. Má v jednom litru vody více než 1 g rozpuštěných minerálů, či přes 1 gram rozpuštěného CO2, či obsah Rd nad 1346 Bq/l, či H2S nad 1 mg/l, či jódu nad 5 mg/l, As nad O,7 mg/l, Fe nad 10 mg/l nebo teplotu nad 25 °C. U vekého množství minerálních vod je současně překročeno více podmínek pro zařazení do minerálních vod. Má často léčivé účinky, ale dlouhodobé pití pouze minerálních vod se nedoporučuje, jelikož pro svůj velký obsah minerálních složek mohou zanášet cévy a zvyšovat krevní tlak[1]. měkká – obsahuje málo minerálních látek. Např.dešťová, v potocích apod

Voda Tvrdá voda– z podzemních pramenů, obsahuje více minerálních látek Tvrdost vody: Dána množstvím rozpuštěných anorg.látek Přechodná tvrdost vody (rozpustný hydrogenuhličitan vápenatý) - povařením Trvalá tvrdost vody (síran vápenatý) - přidáním uhličitanu sodného= sody

Voda Slaná nebo mořská voda * Průměrná salinitu kolem 3,5 %. To znamená, že každý kilogram mořské vody obsahuje přibližně 35 gramů rozpuštěné soli Salinita (nazývaná také jako slanost ) označuje koncentraci minerálních látek (solí) rozpuštěných v roztoku (obvykle ve vodě). Nejčastěji bývá měřena v promile (‰) nebo v gramech na litr roztoku

Vzduch Směs plynů tvořící plynný obal Země - atmosféru - sahající až do výše asi 1000 km Nejvýznamnější složkou vzduchu je kyslík Kyslík podporuje hoření

Vzduch

Vzduch Za běžných podmínek tlak vzduchu se stoupající nadmořskou výškou klesá a rovněž průměrná teplota vzduchu se tím zmenšuje

Vzduch Inverze (z latiny obrat) - brání promíchání vzduchu a zplodin a může tím dojít ke vzniku smogu Inverze teploty vzduchu neboli teplotní inverze je meteorologický jev, kdy teplota vzduchu v některé vrstvě dolní atmosféry s výškou neklesá, ale stoupá. Někdy však dochází k obrácení neboli inverzi teplotního gradientu. Lokální inverze například v údolí může být způsobena stékáním chladného vzduchu po svazích dolů. U dna kotliny se potom vytváří vrstva studeného vzduchu, v níž mnohdy dochází ke kondenzaci vodní páry a vzniku mlhy/nízké oblačnosti. Ve větším měřítku může inverzi způsobit nasunutí teplejší masy vzduchu nad vrstvu vzduchu studeného, čímž dojde k zastavení konvekčního proudění. Notoricky známým důsledkem inverze je velká koncentrace škodlivin z výfuků a komínů v nehybné přízemní vrstvě vzduchu. K inverzním situacím, trvajícím řadu dní, dochází zpravidla v podzimních a zimních měsících. Charakteristická je nízká oblačnost, zahalující nížiny, zatímco vystupující horské oblasti se těší jasnému a teplému počasí. Na rozhraní chladné a teplé masy vzduchu (které mají různý index lomu pro procházející záření) může docházet k zajímavým projevům zrcadlení, označovaným jako fata morgána, či šíření rádiových vln odrazem o inverzní rozhraní (tzv. troposférické vedení). Inverzní situace tak bývají pro radioamatéry zajímavou příležitostí, jak zachytit signál stanic, které jsou při vysílání za běžných podmínek pro velkou vzdálenost nedosažitelné.

Kouř se drží vlivem inverze v údolí, nemůže unikat do výše

Koloběh kyslíku a oxidu uhličitého