KOMUNIKACE daniela.hrabalova@ssgh.cz

Způsob, jak vnímáme druhou osobu, nazýváme PERCEPČNÍ KLÍČE Vnímání probíhá na základě: informací zkušenosti projekce (já taky…) souvislosti s povoláním urč. předsudků (zjev, profese, rasa, náboženství…) aktuálního duševního i fyzického rozpoložení Vnímání druhého je založeno především na 1. dojmu – (x tzv. „haló efekt)

Lidé ve vzájemném kontaktu nemohou nekomunikovat! KOMUNIKACE v širším slova smyslu = sdílení pochází z latinského „communicare“ – činit něco společným, něco sdílet v užším slova smyslu = výměna informací Lidé ve vzájemném kontaktu nemohou nekomunikovat!

KOMUNIKACE DEF: KOMUNIKACE je proces sdělování informací, myšlenek, názorů a pocitů v sociálním kontaktu, obvykle prostřednictvím společné soustavy symbolů. (komunikace probíhá i mezi živočichy x lidi)

FUNKCE KOMUNIKACE INFORMAČNÍ - cílem je předat někomu něj. informaci. INSTRUKTIVNÍ - cílem je vysvětlit, naučit či instruovat. PŘESVĚDČOVACÍ - cílem je komunikačního partnera ovlivnit, přesvědčit, změnit jeho názor PODPŮRNÁ - cílem je vyjádřit někomu podporu. ZÁBAVNÁ (RELAXAČNÍ) - cílem je pobavit se či někoho, rozptýlit se, popovídat si. SOCIALIZAČNÍ – vytváření vztahů mezi lidmi, navazování kontaktů, posilování pocitu sounáležitosti…

KOMUNIKAČNÍ PROCES v každém komunikačním procesu musí být přítomny 3 základní složky: osoba, od níž určité sdělení vychází /=odesílatel, sdělovatel/ osoba, která sdělení přijímá /= příjemce/ obsah komunikace – určitá informace Důležité jsou také další prvky, jako je médium komunikace,

KOMUNIKAČNÍ PROCES

V zásadě dělíme komunikaci do 2 skupin: VERBÁLNÍ KOMUNIKACE (POMOCÍ SLOV) NONVERBÁLNÍ (BEZE SLOV) (Tyto 2 složky by měly být v souladu a měly by se vzájemně doplňovat…)

NONVERBÁLNÍ KOMUNIKACE je souhrn mimoslovních sdělení je historicky starším způsobem dorozumívání prostřednictvím neverbální komunikace si s druhými lidmi předáváme informace o tom, jak vnímáme sebe i partnera v komunikaci neverbální signály většinou vysíláme podvědomě a přijímáme je také podvědomě

DRUHY NONVERBÁLNÍ K. ŘEČ PODVĚDOMÍ /emoce, postoje, návyky/ ŘEČ TĚLA /gestikulace, mimika, kontakt očí/ ŘEČ OBJEKTŮ /vlasy, oblečení, prostor kolem nás/ ŘEČ PROSTORU /zóny podle vzdálenosti/

NEVERBÁLNĚ KOMUNIKUJEME Gesty, pohyby hlavou a dalšími pohyby těla Postoji těla Výrazy tváře Pohledy očí Volbou a změnami vzdáleností a zaujímáním pozice v prostoru

NEVERBÁLNĚ KOMUNIKUJEME Tělesným kontaktem Tónem hlasu a dalšími neverbálními aspekty řeči Oblečením, zdobností, fyzickými a jinými aspekty vlastního zjevu či našeho prostoru Chronemika (zacházení s časem) + zacházení s předměty

OBLASTI NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE: Kinesika – nauka o komunikačních pohybech člověka Gestika – nauka o pohybech rukou doprovázejících mluvené slovo Posturologie – nauka o jednotlivých pozicích těla Proxemika – nauka o prostorovém chování člověka

Mimika – nauka o významu pohybů obličejových svalů Haptika – nauka o dotycích v mezilidském vztahu

Co ovlivňuje neverbální komunikaci? Míra verbální exprese (výrazovosti) Osvojení si neverbální komunikace Míra neverbální sensitivity (citlivosti) Porozumění neverbálně sdělovaným významům Neuvědomování si neverbální komunikace x tendence ke kontrole Kulturní odlišnosti

GESTIKA = spontánní pohyb kterékoliv části těla během řeči (z latinského gestus – posunek, gesto) = spontánní pohyb kterékoliv části těla během řeči GESTA = pohyby s výrazným oznamovacím účelem, provází slovní projevy, nebo je zastupují. Zkracují verbální komunikaci, doplňují význam slova či dávají výpovědím zcela nové významy.

Rozdělení gest ILUSTRATIVNÍ – doprovázejí řeč, zdůrazňují některá tvrzení, zpřesňují či ilustrují verbální projev. SÉMANTICKÁ (VÝZNAMOVÁ) – dobře „přeložitelná“ do artikulované řeči 1 – či 2 výrazy. Může většinou nahradit verbální sdělení. EXPRESIVNÍ – vyjadřující vnitřní emoční stav jedince SIGNÁLNÍ – jednoznačný signál pro příjemce

Rozdělení gest SYMBOLY – signály, které mohou být přeloženy do slov. Mnohé specifické pro určitou oblast či kulturu. ILUSTRÁTORY – spojeny s řečí a používají se pro zdůraznění verbálního projevu, udávání tempa událostí či naznačení vztahů REGULÁTORY – usměrňující a řídící signály, důležité pro započetí či ukončení komunikace ADAPTÉRY – pohyby a gesta používaná pro zvládnutí našich nepříjemných reakcí (dotýkání se vlastního těla)

MIMIKA z řeckého mimikos = imitující MIMIKA je jemný komunikující prostředek, vyjadřující vztah komunikátora ke sdělovanému obsahu i k osobě, které něco sdělujeme. vyjadřujeme jí nejen emoce, ale i kulturně tradovaná gesta MIMICKÉ VÝRAZY slouží k dorozumívání i tam, kde si lidé jazykově nerozumějí (ALE pozor na kulturní odlišnosti…)

v dolní části obličeje se vytváří náš úsměv a smích Prostředky mimiky = všechny části tváře (oči, obočí, ústa, tváře, nos, čelo i brada) např. smutek a strach se s největší přesností určují v oblasti očí, štěstí zase v dolní části obličeje v dolní části obličeje se vytváří náš úsměv a smích http://www.youtube.com/watch?v =G__lywYIPJs&feature=related http://www.youtube.com/watch?v =AY1RWvr4- uI&NR=1&feature=fvwp horní část obličeje, zejména čelo, nám umožňuje dát najevo naše starosti či problémy..

OČNÍ KONTAKT OČI jsou často to první, čemu věnujeme v procesu komunikace pozornost Prvky očního kontaktu: zaměření pohledu délka trvání pohledu četnost pohledu celkový objem pohledů Přiměřený oční kontakt s druhým člověkem vyjadřuje přátelství, důvěru a ochotu dorozumět se… Je důležité jej umět navázat.

KINESIKA z řeckého kinesis = pohyb ZAHRNUJE VŠECHNY DRUHY POHYBŮ RŮZNÝCH ČÁSTÍ TĚLA Pozornost věnujeme nejen pohybující se končetině či jiné části těla, ale také rozsahu pohybu a době trvání pohyb.

Rozlišení z časového hlediska: A/ činnosti trvající několik sekund sekund (např. pokývnutí hlavou) B/ pohybové pozice trvající několik minut (pohybová aktivita při loučení) C/ pohybové prezentace trvající řádově i hodiny (příchod-odchod osoby do místnosti) Ve skupinových experimentech bylo zjištěno, že určitý pohyb, jehož původcem je jeden ze členů skupiny, postupně přechazel na ostatní členy.

HAPTIKA z řeckého „hapto“ = spojuji HAPTIKA = dotek Dotek se realizuje hmatem (hmat je velmi důležitý smysl člověka – např. děti mají šestinásobnou větší citlivost hmatu než dospělí…) Lidé se častěji dotýkají žen než mužů, a to nejen muži žen, ale i ženy žen. Nejméně se dotýkají muži mužů.

Členění dotyků: Profesionální – dotekový kontakt je jednosměrný, není vzájemný. (např.lékař) Konvenční – mají svá pravidla, většinou oboustranný (podávání rukou, ritual objetí) Přátelské – sdělujeme jimi sympatie, povzbuzení a ocenění (dotekové kontakty v rodině, mezi přáteli…) Intimní – používají se v intimních vztazích Nepřátelské – vyjadřující určitou degradaci druhého, averzi, agresi Autokontakty – dotýkání se vlastního těla (mnutí si nosu, ucha, hlazení obličeje)

PROXEMIKA z latinského „proximus“ = nejbližší PROXEMIKA = dorozumívání se skrz blízkost či oddálení komunikujících osob odráží se vzájemný vztah dvou lidí – s někým hovořím raději na dálku, k jinému se chci dostat co nejblíže… Proxemika úzce souvisí s kulturou dané země!!!

4 hlavní zóny prostoru: INTIMNÍ (15 – 30/60 cm) (sem si pouštíme jen osoby blízké, osoby, kterým důvěřujeme a s kterými se cítím v bezpečí) OSOBNÍ (60 – 120 cm) (komunikace s přáteli a známými) SOCIÁLNÍ (120–200/350cm) – komunikace s neznámými lidmi VEŘEJNÁ (větší než 350 cm)

POSTUROLOGIE z latinského „positura“ = poloha zkoumá postoj a držení těla tělo (zvláště hrudník, ramena, hlava a nohy) vysílá komunikační signály (např.“chci odejít“, „nech mě být“…) rozeznáváme 4 základní polohy: sezení stání ležení klečení podle vzájemného postoje dvou lidí lze například odvodit hádku, klidný rozhovor, obdiv, vztah podřízenosti apod.

Člověk sděluje i jinak, například: stylem svého oblékání tím, jaký nosí účes, jak je upraven péčí, kterou věnuje svému vzhledu Do mimoslovní komunikace zařazujeme i zvláštní soustavy znaků (Morseova abeceda či Brailleovo písmo) nebo symboly (dopravní značky, značky na mapách…)

A TO JE KONEC, PŘÁTELÉ! PŘEJI VŠEM KRÁSNÝ VEČER!