Přechod Jeseníků 9.-10.8.2012 Magda, Jana, Luděk-Sam

1. den Ramzová – Červenohorské sedlo V 7.00 vyjíždíme vlakem z Krnova. V 9.30 za slunečného počasí vyrážíme z Ramzové stezkou údolím Vražedného potoka. Prohlížíme si příhrazky na potoku, objevují se první skály.

Ramzová (760 m) Obří skály (1082 m) v Ramzovském sedlu odděluje Hrubý Jeseník a Rychlebské hory a bylo strategické již v minulosti, kdy tudy vedla stará kupecká a poutní cesta z Moravy do Slezska. Obří skály (1082 m) v blízkosti vrcholu hory Šerák. Jde o mohutný, 10-16 m vysoký mrazový srub ležící na severozápadním hřebeni Šeráku, který je významnou zdejší dominantou. Skály jsou tvořeny staurolitickým svorem, díky jehož zvětrávání vznikly zajímavé tvary: skalní hřiby, žlábky a pokličky či skalní okno. Obří skály jsou dobře viditelné ze širokého okolí a zároveň poskytují nádherný rozhled do údolí Jeseníku (řeky Bělé), na Rychlebské hory či do sousedního Polska na Otmuchowská jezera. Na Obří skály se dá vystoupat cca 4 km dlouhým úsekem z horského střediska Ramzová po zelené turistické stezce lesnatým údolím Vražedného potoka.

A krom skal nádherné rozhledy na Rychlebské hory a Králický Sněžník. A blížíme se prudkým stoupáním k prvnímu významnému cíli – Obřím skalám. A krom skal nádherné rozhledy na Rychlebské hory a Králický Sněžník. Pak další stoupání, skála a chata Šerák. Tam obědváme.

Šerák  (1351 m) je významný horský vrchol. Turisticky významné místo, na vrcholu chata Jiřího. Součást Národní přírodní rezervace Šerák-Keprník. Šerák patří mezi nejpopulárnější jesenické vrcholy. Nejjednodušší přístup je lanovkou z Ramzovského sedla, jejíž dolní stanice se nachází asi 500 m, od vlakové zastávky Ramzová. Sedačková lanová dráha byla zprovozněna roku 1981 a její spodní část byla zrekonstruována v roce 1996 na dvousedačkovou lanovku. Ani ta už zde nestojí, od roku 2009 vede ve spodní části čtyřsedačková lanovka, rekonstrukcí prošel i úsek z přestupní stanice Čerňava nahoru, odkud vede od roku 2011 dvousedačková lanová dráha. Celkové převýšení lanové dráhy činí 550 m. Kamenná chata Jiřího stojí ve výšce 1330 m a zbudována byla roku 1888, roku 1896 vyhořela a roku 1926 byla rozšířena do současné podoby.

Keprník (1423 m) je čtvrtým nejvyšším vrcholem Hrubého Jeseníku, nejvyšší v Keprnické hornatině. Z Trojmezí si prvním z dnešních 3 prodloužení 17 km trasy zajdeme na rašeliniště a pak se vracíme a vyrážíme na Vozku.

Trojmezí (1316 m) je název plochého sedla v Keprnické hornatině Hrubého Jeseníku, kde se stýkají hřebeny Červené hory, Vozky a Keprníku. Název Trojmezí vychází ze skutečnosti, že se zde stýkaly hranice panství Velké Losiny, Kolštejn (dnes Branná) a Frývaldov (dnes Jeseník). Oblast Trojmezí je součástí Národní přírodní rezervace Šerák-Keprník, charakteristickou výskytem vrchovištních rašelinišť a pralesovitých porostů smrku. Roste zde kyhanka sivolistá, klikva bahenní a několik druhů pro rašeliniště charakteristických ostřic – ostřice bažinná a ostřice chudokvětá. K dalším typickým rostlinám patří suchopýr pochvatý a na okrajích rašelinišť vzácně rostoucí bradáček srdčitý. Druhým významným biotopem sedla Trojmezí jsou pralesovité smrčiny, které jsou po obvodu rašelinišť podmáčené, ve větší vzdálenosti přecházejí do smrčin třtinových. V tomto prostředí hojně rostou dva druhy plavuní - plavuň pučivá a vranec jedlový.

Nás tam zastihl půlhodinový déšť, ale převis Vozky nás ukryl. Vozka (1377 m) je osmý nejvyšší vrchol Hrubého Jeseníku, druhý nejvyšší v Keprnické hornatině. Převládajícími horninami jsou ruly a svory. Turisticky i přírodně zajímavé jsou 7 m vysoké svorové svědecké skály na vrcholu, ve kterých se nacházejí hojné vyrostlice minerálu staurolitu. Nás tam zastihl půlhodinový déšť, ale převis Vozky nás ukryl. A pak jsme sbírali půl hodiny borůvky.

Neprší, neprší ( na nás  )

Prudce klesáme z Vozky do sedla pod Vřesovkou, míjíme Hučivou Desnou. A pak zase stoupáme na Kamenné okno. Druhým prodloužením dnešní trasy klesáme k Vřesové studánce, pak zase zpět na hřeben na Červenou horu.

Vřesová studánka (1290 m) je pramen na jižním úbočí Červené hory na hlavním hřebenu Jeseníků. Z tohoto velmi zajímavého místa jsou překrásné výhledy na severně se rozkládající Keprník a na blízký vrchol Vozky a na Spálený vrch. Ve 2. polovině 17. století byla při Vřesové studánce postavena kaple, která však vyhořela po zásahu blesku. V letech 1844-50 pak vedle pramene vystavili zdejší lidé kostelík, který byl ještě dvakrát obnoven. V roce 1946 však kostelík po zásahu bleskem vyhořel a již nebyl vystavěn. Na jeho základech byl vztyčen alespoň malý kříž. Studánka sama se pak v roce 1927 dočkala zastřešení v podobě kamenné kaple, jež stojí doposud. Nad Vřesovou Studánkou ve výši 1313 m n. m. byla také v roce 1892 postavena pod názvem Hedelbrünnel chata Vřesová studánka. Po druhé světové válce byla stále v provozu, ale byla jen minimálně udržována, ačkoliv byla turisty velmi oblíbena. Roku 1981 byla jako zchátralá uzavřena a roku 1988 bez náhrady stržena.

Z historie 3 snímky:

Červená hora (1337 m) je vrchol v keprnické části Hrubého Jeseníku. Pod vrcholem je pramen Vřesová studánka. Na vrcholu je malá hole a skalní výchozy s bohatou květenou. Od Bílého sloupu 3. prodloužení po zelené na Červenohorské sedlo. Tam vzniká památník obětem hor.

Červenohorské sedlo (1013 m) je oblíbené lyžařské středisko. Nocleh – chata Červenohorské sedlo, ve vlastním spacáku za 170 Kč. A sprcha – moc se hodila, smyla únavu dnešního dne. Večeře s nápoji a snídaně dalších 160 Kč. 20 km za dnešní den a velké převýšení jsme ukončili v 19 hodin. Den byl završen olympijským zlatem Báry Špotákové a čajem s rumem.

2. den Červenohorské sedlo – Karlova Studánka V 9.00 vycházíme z chaty. Za slunečného počasí jdeme hřebenovku: Červenohorské sedlo – Klínovec – Malý Jezerník - Slatě Z Červenohorského nás červená vede až k přístřešku na Klínovci.

Z Klínovce pokračujeme na Výrovku, ze které sestupujeme kolem velmi hezkého posezení s výhledem na vrchol Malého Jezerníku.

Nejdříve skála, pak procházíme vrcholové slatě Malého Jezerníku s několika rašeliništními jezírky. Chodník vede po dřevěných lávkách. Po celou dobu přechodu se nabízejí pěkné výhledy. Následuje náročný výstup na Slatě. Opět jsou na oběd borůvky.

Švýcárna (1304 m) Chata byla původně salaší, kterou nechal postavit roku 1829 kníže Alois Josef II. z Lichtensteina (1796-1858). Rozvojem turistiky koncem 19. století starou salaš nechává kníže Jan II. z Lichtensteina (1840-1929) nahradit 1887 novou srubovou chatou určenou pro turisty. U chaty je památník obětem hor se zvoničkou.

Bílá Opava  řeka  dlouhá 13,2 km, nejmenší ze tří zdrojnic Opavy. Pramení na jižních svazích Pradědu u chaty Barborka ve výšce 1280 m a ve Vrbně pod Pradědem ústí do Střední Opavy ve výšce 544 m. Na horním m toku tvoří kaňon a v něm četné peřeje, kaskády a vodopády. Kaňon Bílé Opavy V délce 2,5 km si Bílá Opava razí cestu rulovými úbočími Pradědu a Vysoké hole, na kterých peřejemi, kaskádami a vodopády překonává výškový rozdíl 400 m. Nejvyšší z vodopádů, Velký vodopád , dosahuje výšky 7,9 m a je součástí kaskády o výšce 16,4 m a délce 40 m. Kaňon vznikl v důsledku složité geologické stavby, kde vrstvy hornin různě odolávaly vodní erozi. Některé rulové balvany byly vymlety do podoby tzv. obřích hrnců, známých z Vydry či Mumlavy. Přírodní rezervace Bílá Opava byla vyhlášena roku 1963 na ploše 280 ha a od roku 1992 je součástí Národní přírodní rezervace Praděd.  Povodeň v roce 1997 smetla původní lávky a žebříky v kaňonu a musely být instalovány nové. Po větrné smršti v roce 2004 byl kaňon kvůli polomům rok uzavřen.

V 16.45 cyklobusem odjíždíme do Krnova. 2. den jsme procházkou Karlovou Studánkou a posledním stoupáním na Hvězdu zakončili 18 km túru. V 16.45 cyklobusem odjíždíme do Krnova. Přechod Jeseníků se díky odbočkám navíc natáhl na 38 km. Počasí nám moc přálo, děkujem….

Jak jsem stoupali a klesali po hřebenech Jeseníků