Teorie práva VOŠ Sokrates Aplikace práva Mgr. Ondřej Havránek

Aplikace práva Pojem aplikace práva Aplikací práva se rozumí kvalifikovaná forma realizace práva uskutečňovaná orgány veřejné moci, při níž dochází k podražení (subsumpci) konkrétní skutkové podstaty pod příslušnou abstraktní právní podstatu vyjádřenou v právní normě. Výsledkem procesu apli­kace práva jsou akty aplikace práva, v nichž soudy, správní úřady a jiné orgány veřejné moci rozhodují o subjektivních právech a práv­ních povinnostech fyzických a právnických osob.

Aplikace práva Pojem aplikace práva Nejedná se o samostatnou formu realizace práva, ale stejně jako právní odpovědnost souvisí s právními vztahy - předchází je, nebo je následuje. Podstatou je rozhodování o právech a povinnostech, a to podle zákona (podle norem hmotněprávních i procesněprávních). To­to rozhodování provádějí především soudy, ale i jiné orgány veřejné moci státní i nestátní povahy. Podstatou aplikace právní normy je subsumpce (podřazení) kon­krétní skutkové podstaty pod abstraktní skutkovou podstatu.

Aplikace práva Pojem aplikace práva V proce­su aplikace práva je třeba zodpovědět dva druhy otázek (jejich spo­jení vede k výslednému rozhodnutí - dojde k vydání individuálního právního aktu): faktické (skutkové) otázky - questiones facti - zjišťuje se pří­mým vnímáním a dokazováním, právní otázky - questiones iuris - podle jaké právní normy (práv­ních norem) se případ posoudí.

Aplikace práva Druhy aplikace práva Lze rozlišit tyto hlavní druhy procesů aplikace práva: občanské soudní řízení (civilní řízení) - upravuje ho občanský soudní řád. Soudy v něm rozhodují o právech osob, převažuje zde kontradiktorní charakter řízení. Rozlišuje se řízení nalézací, odvo­lací, dovolací a vykonávací (exekuční). trestní řízení - upraveno trestním řádem. Má několik stádií, v po­sledním rozhoduje soud: přípravné trestní řízení - obvinění z trestného činu a jeho vyšetřování, shromažďování důkazních prostředků, sestavení obžaloby - provádí státní zástupce na základě vý­sledků vyšetřování, rozhodování soudu - hlavní líčení (je založeno na kontradiktornosti vztahu žalobce a obžalovaného), odvolací řízení a popř. i řízení o dovolání, Výkon rozhodnutí (v případě odsouzení).

Aplikace práva Druhy aplikace práva správní řízení - upraveno správním řádem (typické je, že se pro řadu případů používají i speciální zákonné předpisy). V tomto ří­zení rozhodují správní orgány (orgány veřejné správy). Patří sem např. stavební řízení, daňové řízení a celní řízení, přestupkové ří­zení atd. některé typy řízení před Ústavním soudem -je to např. rozho­dování o velezradě prezidenta, o ústavních stížnostech, o platnosti volby poslance nebo senátora atd. zvláštní typy řízení - např. řízení o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční řízení).

Aplikace práva Druhy aplikace práva Kdy nejde o proces aplikace práva? Když nerozhoduje orgán veřejné moci (není to uzavírání smluv, sepsání závěti atd.). I když zde vystupuje orgán veřejné moci, musíme od aplikace práva odlišit proces tvorby práva, stejně jako abstraktní kontrolu ústavnosti. Není to ani vlastní řídící činnost orgánu veřejné moci v rámci institucionálních vazeb subordinace (např. vydávání interních předpisů). Není to ani přezkum zákonnosti rozhodnutí stricto sensu, kdy se zkoumá jen právní stránka případu, nikoliv skutková.

Aplikace práv Stádia procesu aplikace práva Proces aplikace práva lze rozdělit na tři stadia. Zjišťování skutkového stavu (questiones facti) Řešení otázek právních (questiones iuris) Rozhodnutí ve věci

Aplikace práva Stádia procesu aplikace práva- zjišťování skutkového stavu Zjišťování skutkového stavu (questiones facti) První stadium spočívá ve zjišťování skutkového stavu prostřednictvím dokazování, pokud ovšem není tato skutečnost nazírána bez­prostředně, přímo (např. ověřování předpokladů ke studiu). Důkazními prostředky jsou zejména výpovědi účastníků řízení, svědecké výpovědi, znalecké posudky a výpovědi znalců, listinné důkazy, doličné předměty aj. (podle povahy řízení a předmětu doka­ zování), přičemž platí zásada volného hodnocení důkazů. Věrohodnost důkazů a jejich důkazní hodnota je dána ve vztahu k jednotlivým případům (ad hoc). Opakem zásady volného hodnocení důkazů by byla zásada for­ málního hodnocení důkazů. Důkazy jsou předem rozděleny, mají různou povahu, význam, je stanovena jejich hierarchie.

Aplikace práva Stádia procesu aplikace práva- zjišťování skutkového stavu V určitých případech je dokazování usnadněno tzv. právními do­mněnkami a fikcemi. Pro právní domněnky je charakteristické, že vycházejí z určité obecné životní zkušenosti (např. z toho, že se dítě narodilo v záko­nem určené době, se vyvozuje, že jeho otcem je manžel matky - tzv. první domněnka otcovství). V závislosti na přípustnosti důkazu opaku rozlišujeme domněnky vyvratitelné, kde je důkaz opaku připuštěn, což platí zpravidla, a domněnky nevyvratitelné, kde je důkaz opaku vyloučen, což je výjimečné. Vyvratitelnost domněnky má svůj základ v její konstrukci, tedy v zákonném návodu usuzovat z určité okolnosti na jinou okolnost.

Aplikace práva Stádia procesu aplikace práva- zjišťování skutkového stavu Pro fikci je typické, že vychází z určitého uměle vytvořeného skutkového předpokladu, který má zpravidla jen legislativně tech­nický základ (např. že polovinou měsíce se rozumí patnáct dní, § 50 občanského soudního řádu stanoví, že odepře-li adresát bezdůvodně přijmout písemnost, je písemnost považována za doručenou dnem, kdy její přijetí bylo odepřeno). Jestliže jsou prokázány zákonné předpoklady ustanovení obsahujícího fikci, lze ji vyvrátit jen výjimečně tam, kde to zákon při­pouští. Zákon tedy zpravidla nepřipouští důkaz opaku.

Aplikace práva Stádia procesu aplikace práva- zjišťování skutkového stavu Typické používané důkazní prostředky: výpovědi - účastníků, svědecké (účastník je zainteresován na vý­sledku řízení, vyvstává otázka možné podjatosti svědka). listinné důkazy veřejné - osvědčení (platí pro ně presumpce správnosti), soukromé (deníky, dopisy) - neplatí pro ně presumpce správnosti. znalecký posudek- lékařský, technický apod.; finálně má listinnou podobu, ale znalec může být vyslýchán ústně. Posuzují se odbor­né aspekty případu. Posouzení důkazní hodnoty i zde záleží na or­gánu aplikace, ten si může vyžádat doplňující či revizní znalecké posudky. doličné předměty, ohledání místa činu, rekonstrukce trestného či­ nu apod.

Aplikace práva Stádia procesu aplikace práva- zjišťování skutkového stavu Co není třeba dokazovat? Právní předpisy a další prameny práva, které jsou publikovány ve Sbírce zákonů a ve Sbírce mezinárodních smluv a Úředním věstníku Evropské unie. Platí zásada iura novit curia - soud zná právo. Není třeba dokazovat skutečnosti obecně známé a známé orgánu aplikujícímu právo z jeho činnosti, tzv. notoriety. Naopak je třeba dokazovat předpisy lokální (např. obecně závaz­né vyhlášky obcí), které nejsou publikovány ve Sbírce zákonů, dále také paraprávní normy (statuty, stanovy, řády, tj. vnitřní předpisy) a právní předpisy jiných států, které mají povahu listinných důkazů jako veřejné listiny.

Aplikace práva Rozdíly mezi typy řízení ve zjišťování skutkového stavu Trestní řízení Zde jsou na dokazování kladeny nejsilnější požadavky. Uplatňuje se zde zásada objektivní (materiální) pravdy, která vylučuje pou­žívání nezákonných důkazů, důkazní prostředky mají jednoznačně a nepochybně prokázat, že obžalovaný je pachatelem trestného činu. V případě pochybností se uvažuje ve prospěch obžalovaného (in dubio pro reo) - promítnutí zásady presumpce neviny. Opakem zásady materiální pravdy je zásada formální pravdy. Zá­sada formální pravdy vychází z dodržení určitých pevně stanove­ných forem (formulí), na jejichž dodržení závisí výsledek procesu. Důkazní břemeno nese stát.

Aplikace práva Rozdíly mezi typy řízení ve zjišťování skutkového stavu Civilní řízení Neplatí zde zásada in dubio pro reo - jsou zde určité prvky formál­ ní pravdy - postačí určitá pravděpodobnost toho, že je to pravda. Mohou být vydány rozsudky pro uznání nebo pro zmeškání: rozsudek pro uznání - žalovaný uzná žalobu v plném rozsahu: většinou končí řízení a neprovádí se důkazní řízení, rozsudek pro zmeškání - pokud žalovaný zmešká bez řádné omluvy první jednání ve věci samé, soud může vyhovět žalobě, pokud to navrhne žalobce. Neplatí zde ani presumpce neviny. Vychází se z toho, že žalobce musí prokázat to, co tvrdí (unést důkazní břemeno). Žalobce je pánem sporu (dominus litis), z čehož plyne, že může změnit žalobu, v průběhu řízení s ní disponovat. Soudce je vázán návrhy stran, zá­sadně nemůže navrhovat důkazy, ale nemusí provést všechny, které předloží účastníci řízení. Řízení ovládá zásada projednací - soud ukončí řízení, jakmile je projednáno, co projednáno být mělo.

Aplikace práva Rozdíly mezi typy řízení ve zjišťování skutkového stavu Správní řízení Důraz je kladen na objektivní pravdu, zásadně neplatí zásada in dubio pro reo. (výjimkou je přestupkové řízení) Není zde soukromoprávní charakter, důkazní řízení pro­vádí orgán ex officio. Toto řízení má převážně písemný charakter a je neveřejné. Typická je poměrně velká diferencovanost u jednotlivých druhů správního řízení.

Aplikace práva Otázky právní – questiones iuris Druhé stadium je zaměřeno na právní aspekty problematiky. Spo­čívá v nalezení právních norem, které budou aplikovány na danou skutkovou podstatu, posouzení otázek jejich platnosti a účinnosti, jejich interpretaci ve vztahu k dané věci. V případě mezer v právu de lege lata je výjimečně (zvláště v oblasti práva soukromého) možné za určitých podmínek použít analogii (zákona nebo práva). Je zakázáno odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae). Musí se posoudit, nakolik jsou zákony a jiné právní předpisy, které chceme použít, zákonné a platné. Rozhodují­cí nebude vždy účinnost v době aplikace - často se postupuje podle předpisů již neplatných, ale účinných pro daný případ. Např. trestné činy se posuzují dle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pokud by to však bylo pro obžalovaného výhodnější, použije se zá­kon, který je účinný v době rozhodování. Vznik právního vztahu je třeba vždy posoudit podle zákona účinného v době jeho vzniku.

Aplikace práva Otázky právní – questiones iuris Eventuelní rozpory v právním řádu je nutno řešit zejména podle právní síly jednotlivých právních předpisů a dalších pramenů práva, v nichž jsou obsaženy na daný případ se vztahující právní normy. Mají-li shodnou právní sílu, použije se ten z nich, který nabyl účinnosti později, anebo ten, který představuje zvláštní právní úpravu, odchyl­nou od obecného právního režimu. Postupuje se tedy podle těchto pravidel: 1) lex superior derogat inferiori (vyšší má přednost před nižším), 2) lex posterior derogat priori (pozdější ruší dřívější), 3) lex specialis derogat generali (speciální ruší obecný). Posuzujeme také soulad příslušné úpravy k jiným pramenům prá­va vyšší právní síly.

Aplikace práva Otázky právní – questiones iuris Eventuelní rozpory v právním řádu je nutno řešit zejména podle právní síly jednotlivých právních předpisů a dalších pramenů práva, v nichž jsou obsaženy na daný případ se vztahující právní normy. Mají-li shodnou právní sílu, použije se ten z nich, který nabyl účinnosti později, anebo ten, který představuje zvláštní právní úpravu, odchyl­nou od obecného právního režimu. Postupuje se tedy podle těchto pravidel: 1) lex superior derogat inferiori (vyšší má přednost před nižším), 2) lex posterior derogat priori (pozdější ruší dřívější), 3) lex specialis derogat generali (speciální ruší obecný). Posuzujeme také soulad příslušné úpravy k jiným pramenům prá­va vyšší právní síly.

Aplikace práva Analogie zákona a práva Součástí řešení právních otázek je i interpretace právních norem. Např. aplikace práva podle analogie - argumentum per analogiam. Výklad je založen na podobnosti. Zákonodárce vyzývá k použití obdobné právní normy či zákona pro podobný případ. Je třeba rozlišit dva druhy analogie: per analogiam legis (analogie zákona) per analogiam iuris (analogie práva)

Aplikace práva Otázky právní – questiones iuris per analogiam legis (analogie zákona) — existuje mezera v prá­vu, která musí být vyplněna. Pociťuje se nedostatek právní úpravy tam, kde očekáváme, že by úprava měla být. Vše je založeno na podobnosti: mezeru vyplníme podobnou normou (tj. pro daný pří­pad nejbližší). per analogiam iuris (analogie práva) - je zde mezera v právu, ale nenajdeme podobnou právní normu. Pak postupujeme podle obec­ných principů právních nebo právních principů daného právního odvětví. Norma je vytvořena ad hoc (tvoří ji ten, kdo aplikuje, nejčastěji tedy soud).

Aplikace práva Otázky právní – questiones iuris Postup per analogiam (legis či iuris) lze použít zejména v soukro­moprávní oblasti, kde platí zásada legální licence. Nelze ji použít ve veřejném právu, pokud jde o pravomoc a působnost orgánů veřejné moci, skutkové podstaty trestných činů a druhy trestů.

Aplikace práva Otázky právní – questiones iuris Postup při aplikaci per analogiam legis: 1) zjištění situace, která není právem řešena, ale někdo se domáhá rozhodnutí ve věci, 2) úvaha, zda existuje podobná úprava - nutno zjistit podobné znaky, 3) úvaha, zda je ta mezera v právu relevantní -jestli opravdu existuje (pokud je irelevantní, analogie se vůbec nepoužije). Např. nemá­me právní úpravu zasnoubení, podobné je manželství, ale zákono­dárce nechtěl zasnoubení upravit, analogie se nepoužije. 4) aplikaci per analogiam nelze provést, je-li zakázána.

Aplikace práva Rozhodnutí ve věci Třetím stadiem je vydání aktu aplikace práva. Konkrétní názvy aktů aplikace jsou různé (např. rozsudek, platební rozkaz, trestní pří­kaz apod.). Akt aplikace práva (individuální právní akt) představuje rozhod­nutí o konkrétních právech a povinnostech účastníků. Obsahuje: výrok (petit, enunciát) - vlastní rozhodnutí, odůvodnění, poučení o opravných prostředcích . Akt aplikace práva nabývá postupně účinnosti, právní moci a vykonatelnosti.

Aplikace práva Rozhodnutí ve věci – účinnost aktu aplikace práva Účinnost aktu aplikace práva znamená schopnost vyvolat za­mýšlené následky. Existují nicot­né právní akty, které nejsou účinné - paakty. Jsou dva případy nicotnosti: akt vydá orgán, který není orgánem veřejné moci, nebo nemá příslušnou pravomoc (např. starosta nemá pravomoc uložit někomu týden vězení), akt byl sice vydán orgánem veřejné moci, ale je zcela zjevně neústavní nebo nelegální (např. v České republice nemůže soud vynést trest smrti). Nicotný akt právně neexistuje, nenabude právní moci, je nevykonatelný, nemá schopnost vyvolávat následky. Jinak platí presumpce správnosti veřejnoprávních aktů. Vadné akty aplikace lze napadnout řádnými opravnými prostředky (zpravi­ dla dvouinstanční řízení).

Aplikace práva Rozhodnutí ve věci – právní moc Jedná se o klíčovou vlastnost aktu aplikace práva. Když nabude právní akt právní moci, je závazný (materiální stránka právní moci) a nezměnitelný (formální stránka právní moci). Právní moc aktu aplikace nastává, pokud proti němu nelze podat řádný opravný prostředek. Jestliže tedy ještě akt nenabyl právní mo­ci, lze použít řádné opravné prostředky. Lhůta pro jejich podání běží od okamžiku doručení aktu a má prekluzivní charakter. Uplatnění opravného prostředku má zpravidla dva účinky: devolutivní - přesun rozhodnutí na vyšší právní instanci (výjim­kou je tzv. autoremedura), suspenzívní - odklad jeho závaznosti (může být zákonem vylou­čen).

Aplikace práva Rozhodnutí ve věci – opravné sytémy Podle druhu opravného prostředku a postupu opravného orgánu rozlišujeme několik soustav opravného řízení. Jsou jimi apelace, ka­sace revize. Je možná i určitá kombinace jejich prvků nebo mo­difikace. Apelace je druh opravného řízení, při kterém opravný orgán smí přezkoumat napadené rozhodnutí jak po stránce skutkové, tak i práv­ní, a podle výsledku opravného řízení napadené rozhodnutí potvrdit, změnit nebo zrušit. V českém právu se uplatňuje princip úplné či ne­úplné apelace při odvolání jako řádném opravném prostředku.

Aplikace práva Rozhodnutí ve věci – opravné systémy Kasace je druh opravného řízení, při kterém činnost opravného orgánu je zaměřena pouze na přezkoumání napadeného rozhodnutí po stránce právní. Vychází přitom ze skutečností a důkazů, které byly uplatněny před orgánem, který vydal napadené rozhodnutí. Zjistí-li opravný orgán vytýkané právní vady, zruší rozhodnutí v napadené části a věc vrátí nižší instanci k dalšímu řízení a k novému rozhod­nutí. Revize záleží na tom, že opravný orgán stejně jako u kasace pře­zkoumá napadené rozhodnutí pouze po stránce právní, avšak rozsah přezkoumání je širší, než který navrhuje strana podávající opravný prostředek. Shledá-li opravný prostředek důvodným, zruší napadené rozhodnutí a buď vrátí věc nižší instanci k dalšímu řízení a k novému rozhodnutí, nebo sám vydá nové rozhodnutí.

Aplikace práva Rozhodnutí ve věci – res iudicata a překážka litipendence Res iudicata je věc pravomocně rozhodnutá. Vzniká překážka rei iudicatae - překážka věci pravomocně rozhodnuté. Nelze o ní znovu jednat (ne bis in idem). Existují však výjimky: 1) pokud jsou zjištěny základní vady z hlediska skutkového stavu (zejména pokud se objeví skutečnosti, které nebyly dříve známy), 2) pokud jsou zjištěny závažné právní vady. Důsledkem je možnost mimořádných opravných prostředků (obnova řízení, stížnost pro porušení zákona apod.).

Aplikace práva Rozhodnutí ve věci – res iudicata a překážka litipendence Vedle překážky věci pravomocně rozhodnuté je v procesech apli­kace důležitá překážka litispendence (překážka zahájeného proce­su). Znamená to, že jakmile bylo v dané věci započato řízení, není možné zahájit totéž řízení např. u jiného soudu, a to až do skonče­ní onoho prvního řízení. Končí-li však řízení pravomocným rozhod­nutím ve věci samé, mění se překážka litispendence v překážku rei iudicatae.

Aplikace práva Rozhodnutí ve věci – vykonatelnost aktu aplikace práva Vykonatelnost aktu znamená možnost vynucení povinnosti, te­dy okamžik, kdy lze přistoupit k donucení, ke splnění povinnosti uložených v aktu, k exekuci (např. zaplacení dluhu, vyklizení bytu atd.). Vykonatelnost je zpravidla možná až po nabytí právní moci a uplynutí lhůty k dobrovolnému splnění povinnosti. Výjimkou je tzv. předběžná vykonatelnost.

Aplikace práva Druhy aktů aplikace práva Akty aplikace práva rozlišujeme na konstitutivní a deklaratorní. Konstitutivní akt má procesní i hmotněprávní důsledky, spočí­ vající ve vzniku, změně nebo zániku subjektivních práv a právních povinností. V tomto smyslu je právní skutečností. Tento akt působí ex nunc („od nyní"). Deklaratorní akt nestanoví nová subjektivní práva a právní po­vinnosti, ale pouze je prohlašuje (deklaruje). V rovině práva hmot­ného tak není právní skutečností. Působí tzv. ex tunc („od tehdy").