Obrázky a uspořádání některých částí prezentace dle Carpenter, Huffman: Visualizng Psychology. John Wiley & Sons, Inc., 2008 8. Myšlení Sternberg, R. (2002). Kognitivní psychologie. Praha: Portál Urbánek, T. (2004). Psychosémantika. Brno:Křepela

Myšlení, řeč a inteligence jsou v současnosti studovány z pohledu kognice jako procesy zpracovaní a využívání informací Myšlení je zřejmě nejsložitější kognitivní proces

Funkce myšlení poznávání vlastností a vztahů překračující hranice bezprostředně daného a přítomného myšlení není chápáno jednotně operacionálně – manipulace s mentálními reprezentacemi (návaznost na analogový a symbolický kód A. Paivia) proces řešení problémů (Duncker, 1935) funkcionalistické pojetí (filosof J. Dewey, 1910) – vytváření a ověřování hypotéz Lidské myšlení se opírá o vrozené vědění, procesy kategorizace a formální usuzování. velký zájem psychologie od 60. let – umělá inteligence expertní systémy, Konekcionismus (paralelní disribuované zpracování informací – neurální sítě) Myšlení dle obsahu - propozicionální M (propozice = tvrzení): proud vět, let. „slyšíme v mysli“ - imaginativní M „vidíme“ - motorické M – „představy pohybů“

Funkce myšlení formování pojmů rozpoznávání a nacházení vztahů Dílčí funkce formování pojmů rozpoznávání a nacházení vztahů vyvozování závěrů z výchozích předpokladů – usuzování řešení problémů Výsledkem myšlení je nový poznatek.

Pojmy Pojem = soubor vlastností příslušející určité skupině objektů (většinou verbální znak-slovo, příp. sousloví „moudrý muž“) jádro = vlastnosti nejpodstatnější pro příslušnost k pojmu (definiční teorie Brunner, 50. -60. léta – klasické neboli formální pojmy mají jasně vymezené jádro, brzy se ukázaly limity této teorie - neurčité (přirozené) pojmy (např. Wittgenstein: hra; dopravní prostředek) neurčité pojmy v psychologii – např. inteligence, různí autoři zaměření na různé prototypické vlastnosti prototyp = vlastnosti, které popisují nejlepší případ pojmu Wittgenstein – rodinná podobnost Roschová: teorie prototypů pojmy základní úrovně (židle) nadřazené pojmy (nábytek) a podřazené pojmy (kovová židle) „kognitivní ekonomie“ dosahuje užívání pojmů tím, že umožňuje kódovat různé objekty jako příslušníky téhož pojmu předpovídat informace, které není možno bezprostředně vnímat

Pojmy učení se pojmům vlastní praxí  prototypy ve škole  spíše jádro děti se musejí časem naučit, že lepším indikátorem příslušnosti k pojmu je jádro (asi kolem 10 let) strategie učení se pojmům pomocí příkladu (nová položka je chápána jako zvláštní případ pojmu, pokud se dostatečně podobá známým příkladům daného pojmu) testování hypotézy – v pozdějším věku – hypotéza o společných vlastnostech strategie shora dolů – k určení vlastností pojmů se využívají dřívější znalosti společně se známými příslušníky pojmu ad hoc pojmy (Barsalou) – co si vezmete když začne hořet (dobré a špatné příklady) – dokud nezazní otázka, nemám pojem

Příklady různé míry prototypičnosti:

Myšlenkové operace termín Jeana Piageta – účelné mentální manipulace s psychickými obsahy základní myšlenková operace – srovnávání operace logické výsledky vyhodnocovány správné- nesprávné (algoritmy) heuristické výsledky vyhodnocovány vhodné-nevhodné (heuristiky – postupy řešení, které jsou vytvářeny pro danou situaci , často „zkratka“, analogie s něčím co známe…) operace potřebné při učení se pojmům: srovnávání, abstrakce, zobecňování, třídění, analýza, syntéza vyšší úroveň operací Rubinštejn “analýza prostřednictvím syntézy” sémantická generalize (generalizace významů) operace s pojmy souzení (hodnocení pravdivosti tvrzení), usuzování, indukce, dedukce

Usuzování deduktivní induktivní úsudek na základě analogie z obecných pravidel vysuzujeme závěry o specifických příkladech např. sylogismy: 1. všechna A jsou B 2. C je A 3.Z toho plyne, že C je B formální logika (výrokový a predikátový kalkul) induktivní generalizace (induktivní zobecňování) a abstrakce např. zlato je těžší než voda, sříbro je těžší, železo je… kovz jsou těžší než voda indukce je pravděpodobnostní závěr, ! pravidlo protipříkladu úsudek na základě analogie

Deduktivní usuzování – chyby a korekce Logická pravidla nepostihují všechny aspekty deduktivního usuzování. Tato pravidla jsou spouštěna pouze logickou formou tvrzení, přestože schopnost vyhodnocovat deduktivní úsudky často závisí také na obsahu tvrzení. "Pokud má karta na jedné straně samohlásku, pak má na druhé straně sudé číslo." (Johnson-Laird, Wason, 1970) (N=128,n= 59(E,2), n=42 (E)) "Pokud někdo pije pivo, musí být starší 19let." (Griggs, Cox, 1982) (většina osob správně) E a 7 Pivo a 16

Induktivní usuzování Logici konstatovali, že úsudek může být dobrý, i když není deduktivně platný. Takové úsudky jsou induktivně silné, což značí, že je nepravděpodobné, že úsudek je neplatný, když jsou platné premisy (Skyrms, 1986). Zde uvádíme příklad pro induktivně silný úsudek: 1. Mitch se na vysoké škole specializoval na účetnictví. 2. Mitch nyní pracuje pro firmu zabývající se účetnictvím. 3. Proto pracuje Mitch jako účetní.

Heuristiky Heuristika reprezentativnosti (pravidlo poměrného základu) Tversky a Kahneman (70. a 80. léta) lidé při induktivních soudech porušují pravidla teorie pravděpodobnosti. Heuristika reprezentativnosti Představte si, že jste poprvé potka1i vašeho nového souseda. Během krátkého rozhovoru jste si všimli, že se konzervativně obléká, je pečlivě upravený, má bohatou slovní zásobu, zřejmě hodně čte a je poněkud plachý. Je podle vašeho názoru pravděpodobnější, že je zaměstnancem obchodní firmy nebo knihovníkem? (pravidlo poměrného základu) hod mincí – co je pravděpodobnější zápis výsledků a)PPPOOO nebo b) OPPOPO ? posuzování průběhu náhodných událostí (hráčský klam)

Heuristika dostupných informací Objevuje se písmeno R ve slovech objevuje častěji na prvním nebo na třetím miste? Přibližně 69 % respondenti předpokládalo, že se častěji nachází na první pozici, ačkoliv opak je pravdou. Podle Tverskyho a Kahnemana si člověk snáze vzpomene na slova, v nichž se určitě písmeno vyskytuje na prvním místě, než na slova, v nichž se nachází uprostřed. Například vybavit si slovo "runer" (běžec) je lehčí, než vybavit si slovo "carpet" (koberec). Na základě heuristiky dostupnosti lide předpokládají, ze slova, na která si právě vzpomněli, se v jazyce vyskytuji častěji. (Tversky a Kahneman, 1973.) Heuristika ukotvení Odhadněte výsledek: A: 8x7x6x5x4x3x2xl = B: lx2x3x4x5x6x7x8 = Tversky a Kahneman zkoumali řešení tohoto problému u středoškolských studentů – průměrný odhad u A byl 2250, zatímco u B 512 (ukotvení .- vnímání počátečních čísel). Správný výsledek je 40320.

Efekt kognitivního rámce Představte si, že USA napadla vzácná tropická nemoc. Očekává se, že by mohla zabít asi 600 lidi. Existují dva plány pro boj s touto nemoci. A - podaří se zachránit 200 lidi. B - existuje šance 1:3, že všech 600 lidi bude zachráněno, ale současně pravděpodobnost 2:3, ze se nepodaří zachránit nikoho. Který z obou plánů byste vybrali?   C - nepochybně zemře 400 lidí. D - existuje šance 1:3, ze nikdo nezemře, ale současně šance 2:3, ze zemře všech 600 lidi. většina lidí A a D (přitom A- C, B-D obsahově stejné – kognitivní rámce (framing): zachráněné životy (A), ztráty (B).

Myšlení jako řešení problémů Krok 1: Příprava—identifikace, vydělení a definice problému Krok 2: Produkce—generování možných řešení (hypotéz) za použití algoritmů a heuristik Krok 3: Zhodnocení—ověření navrženého řešení pomocí kriterií cílového stavu z Kroku 1

ad Krok 2 algoritmy – např. anagramy (AMLAP) 5 řešení: lampa, mapa, palma, lama, Alpa heuristiky – někdy zcela originální, „překročení analogie“ Příklad: Máte 8 minci, jedna z nich falešná a o něco málo lehčí. Na dvojí vážení na laboratorních vahách ji najděte. Řešení: 3 a 3 mince zvážit, ….

Faktory ovlivňující řešení problémů definice problému – stanovení podmínek řešení, odstínění nepodstatných informací Moucha letí dvakrát rychleji než jede vlak. Vlak jede z Prahy do Bratislavy. Moucha vzletí z Bratislavy a letí vlaku naproti. Kdzž se s ním setká, obrátí se a letí zpět směrem k Bratislavě. Když dorazí do Bratislavy, znovu se obrátí a letí vstříc vlaku. Jkmile se s ním setká, zase se vrátí atd. jakou vzdálenost urazila moucha v okamžiku kdy vlak dojel do Bratislavy, je-li vzdálenost z Prahy do Bratislavy 331 km?

Faktory ovlivňující řešení problémů definice problému – stanovení podmínek řešení, odstínění nepodstatných informací Moucha letí dvakrát rychleji než jede vlak. Vlak urazil 331 km …

Faktory ovlivňující řešení problémů generování řešení – překonání mentálního nastavení aniž byste zvedli tužku z papíru, spojte 4 rovnými čarami všech 9 teček

Faktory ovlivňující řešení problémů generování řešení – překonání funkční fixace jen obvyklé užití a postupy

Přemístěním pouze dvou kamenů vytvořte 2 řady po 6 kamenech

Faktory ovlivňující řešení problémů generování řešení – překonání funkční fixace – kombinace modalit myšlení (imaginativní vs. propozicionální)

Myšlení - Tvořivost 4 složky kreativity: Originalita Fluence Guilford: konvergentní a divergentní myšlení Tvořivost – schopnost vytvářet originální (subjektivně – objektivně) řešení 4 složky kreativity: Originalita Fluence Flexibilita Elaborace

Řeč – komunikativní systém verbální neverbální jazyk „řeč těla“

Jazyk Jazyk: prostředek komunikace využívající kódování nejrůznějších věcných i abstraktních významů sdílené vlastnosti přirozených jazyků: produktivita (nekonečné kombinace), strukturovanost (gramatická pravidla – srozumitelná sdělení), arbitrárnost (mezi slovy a jejich významy neexistuje obvykle žádný vnitřní vztah – užívání konkrétních slov pro označení určité věci, ideje atd. je věcí konvence; výjimkou jsou zvukomalebná slova – haf-haf), dynamičnost (vývoj pokračuje) lingvistika – studuje přirozené jazyky (jejich strukturu, slovní zásobu), psycholingvistika zkoumá řeč jako zvláštní druh lidské aktivity

Jazyk: tři stavební bloky 1. Fonémy: omezený počet základních zvuků daného jazyka 2. Morfémy: kombinací fonémů vytváříme nejmenší smysluplné jednotky (slovní kořeny i celá slova, také významotvorné předpony a přípony ne-slyš-ící 3. Gramatika (mluvnice): pravidla určující jak mají být fonémy, morfémy, slova a větné fráze kombinovány k vyjádření myšlenek Syntax: pravidla pro řazení a kombinování slov do smysluplných větných frází Semantika: nauka o významu slov i delších sdělení (jablko, horská dráha) denotát (označované – kolo, spravedlnost) konotát (asociace spojené s denotátem) – např. „milionář“

Zjišťování konotativního významu sémantický diferenciál (Ch. Osgood) baterie škál, pomocí kterých hodnotíme vlastnosti zkoumaného jevu. 3 hlavní skupiny faktorů, např.: faktory hodnotící (dobrý - špatný, kvalitní - nekvalitní, hezký - škaredý, nápadný - nenápadný, pohodlný - nepohodlný), faktory potenční (prostorný - těsný, bezpečný - málo bezpečný, silný - slabý, ovladatelný - neovladatelný, velký - malý) faktory aktivity (rychlý - pomalý, ekonomický - neekonomický, výkonný - nevýkonný, vyvolávající závist - vyvolávající pohrdání, pohyblivý - nepohyblivý) Hodnocení jedné školy jednotlivými skupinami respondentů

Diskurs užití jazyka, které překračuje rámec jednotlivých vět představitelé tzv. strukturalismu Claude Lévi-Strauss, Michel Foucault – myšlení člověka výrazně ovlivňují podvědomě přijaté významy, které mu nabízí kultura a různé sociální skupiny epistéma: způsob chápání světa daný v určité době diskurs: pojmový soubor tvrzení, která zdůvodňují podvědomě vstřebanou epistému Foucault (1994) základní pojmy, které se nzní vnucují již nejsou vědomí a kontinuita (a svoboda a kauzalita), ale znak a struktura

Znaky a symboly pojmy lze z hlediska lingvistiky považovat za jazykové znaky sémiotika – nauka o znacích Ferdinand Saussure: 2 složky jazykového znaku: označující (signifikant)-zvuková podoba slova; označované (signifikát) Charles Pierce: znaky – ikony: podobnost (fotografie, vzorce, mapz, zvukomalebna slova) znaky – indexy: s označovaným předmětem skutečný vztah (kouř jako index ohně, pláč jako index smutku) znaky – symboly: konvence (slova, matematické symboly atd.)

Myšlení a řeč monismus (myšlení a řeč jsou totéž – např. Watson) dvě psychické funkce, těsně spolu souvisejí a vzájemně se ovlivňují Jean Piaget – na konci senzomotorické etapy vývoje poznávacích funkcí (kolem 2. roku – symbolická funkce, symbolizace pomocí objektů – klacík místo auta, později více slova) Lev Vygotskij – nástrojem myšlení je zkrácená, útržkovitá vnitřní řeč Jerome Bruner – děti si postupně osvojují 3 soustavy mentálních reprezentací, akční, ikonickou, symbolickou (ta vede k myšlení abstraktnějšímu než obě předchozí) Edward Sapir, Benjamin Whorf – hypotéza jazykové relativity – jazyk ovlivňuje náš způsob vnímání a chápání reality; lidé poznávají svět prostřednictvím určitého jazyka – různé světy (např. Evropané – svět: předměty, stavy, činnosti; minulý přítomný a budoucí čas X indiáni Hopi – svět: některá podstatná jména odpovídající evropským u nich neexistují – např. blesk, plamen – mají jen slovesa, mají jen 2 časy – dřívější, pozdější)

Vývoj jazyka Prelingvistické období: Linvistické období: hra se zvuky, žvatlání dětské znaky: děti kolem 9 měsíců se mohou naučit symbolická gesta a spojit se zvukem (pá-pá) do ½ roku jaykový univerzál, pak specialista, Linvistické období: kolem 1 roku několik slov; 1,5 několik desítek, kolem 6 let asi 15 000 slov 1,5 -2,5 telegrafická řeč asi do 4 let gramatika – schematická pravidla , do 6 let zpřesnění

Teorie osvojování si jazyka behaviorální: jazyk se vyvíjí na základě komplexního systému učení (operantního a sociálního učení – zpevňováním, pozorováním,modelováním) hypotéza vrozené připravenosti Noam Chomsky vrozená kapacita se rozvíjí především na základě zrání, kritická období, transformační generativní gramatika zvládnutí jazyka – porozumění a produkce, povrchová a hlubinná struktura jazyka