INDIE

Indie… Třetí starověká civilizace, která se vyvinula úrodném říčním údolí, vznikla přibližně v polovině třetího tisíciletí př.n.l. podél řeky Indu. Tedy v místech, kde dnes leží Pákistán a severozápadní Indie. O civilizaci z údolí Indu je toho známo velice málo, jelikož jsme doposud nerozluštili jejich písmo a nenašli žádné hroby. Hlavními městy byly Mohendžo-daro a Harappa a většina lidí žila jako zemědělci. Civilizace z údolí Indu trvala pouze 800 let, přibližně do 18. st. př.n.l. Je to mnohem méně než u civilizací v Mezopotámii nebo v Egyptě. Je možné, že půda již nebyla tak úrodná, aby obyvatelstvo uživila, a lidé odešli. Může to mít rovněž souvislost s příchodem nových kmenů do této oblasti. Přibližně od 16. st. př.n.l.se přesouvali jižně z oblastí dnešního Iránu do severozápadní Indie Arijové. Vytvořili zde několik království, která se prostírala přes celou severní Indii. Nakonec jedno z nich, jemuž se říkalo Magadha, získalo větší moc než ostatní. Jeho panovníci vytvořili koncem 4. St. Př.n.l. maurjskou říši.

Historie začíná … Ruku v ruce s ohromující rozmanitostí přírody jde také místní kultura. Rozličnost kultury je výsledkem koexistence různých náboženství a tradic.Indie je domovem nejdéle přežívající civilizace na planetě a místem vzniku hlavních náboženství Hinduismu, Buddhismu, Jainismu a starobylého Sikhismu, které je opravdu unikátní. Historie začíná na břehu řeky Indus před asi 5000 lety. V té době vznikla obrovská Maurská říše, která měla svůj vrchol ve třetím století před Kristem. Potom Davidiánská říše, která se rozpínala až k Jihovýchodu Asie a Moghulská říše v 16. a 17. století.

Později přišli Portugalci, Francouzi a Holanďané Později přišli Portugalci, Francouzi a Holanďané. Ještě nedávno byla Indie částí Britské říše a to od začátku 19. století do roku 1947. Dnes s více než 900 milióny lidmi je největší světovou demokracií. Přibližně 80% populace jsou Hindové, ale Islám, Křesťanství, Buddhismus, Jainism, Judaism a Sikhism zde také figurují. Indie s pátou největší ekonomií na světě, objevením nulové a decimální soustavy, založením první chirurgické školy na světě je nyní zdrojem medicíny a také zaujímá významné místo ve výzkumných programech.

Dnešní Indie… Hlavní město New Delhi Státní zřízení federativní republika Rozloha 3 287 590 Km 2 Počet obyvatel 952 400 tis. Měna 1 indická rupie Časové pásmo 5 Jazyk hindština, bengálština, kašmírština, sanskrt, tamilština, urdština, angličtina Národnostní složení Indové 75 % - Hindustáni, Bengálci, Pandžábci, drávidské národnosti 20 % - Telugové, TamilovéVíry hinduisté 80 %, muslimové 11 %, křesťané 3 % Nejvyšší hora Káčandžunga (Sikkim) 8586 m

Hlavní město… Delhi Dillí (Delhi) je hlavním městem Indie a s asi 9 milióny lidí je také jejím třetím největším městem. Dillí se skládá ze dvou částí - Staré Dillí, které bývalo hlavním městem Muslimů, a Nové Dillí, jehož větší část byla vystavěna Brity. Dillí je považováno za místo, kde bývala před 5000 lety Indraprastha - hlavní město Pánduovců, což se dočteme v Mahábháratě. Je to velmi starobylé město. Podle knihy „Nesmrtelná Indie” se Indraprastha nacházela asi 3 km jižně od Nového Dillí.

Řeka Jamuna, která tudy protékala, se již posunula dále na jih Řeka Jamuna, která tudy protékala, se již posunula dále na jih. Dillí bylo mnohokrát přepadeno nájezdníky z cizích zemí. Bylo také hlavním městem muslimských moghulských vládců. Britové sem přesunuly své hlavní město z Kalkaty v roce 1931. Red fort (červená pevnost) neboli Lal-qila Tuto ohromnou pevnost vystavěl Šáh Džahan. Vládl zde také Aurangzeb. Říká se, že zde u Dasašvamédha-ghátu král Judhištir provedl obět koně, aby tak oslavil vítězství v bitvě na Kurukšétře.

Purána-qila neboli „Stará pevnost” je jedním z nejstarších památníků v Dillí. Byla přestavěna v 16. století císařem Humjunem a afgánským vládcem Šérem Šáhem Surim. Chrám Lakšmí-Nárájan Postavil ho Rádž Baldeo Birla v roce 1938. Je to velmi oblíbený chrám v celém Dillí.

Součástí chrámu je i pěkné dioráma (sochy kombinované s malbami) Iskconský chrám byl dokončen v roce 1996. Součástí chrámu je i pěkné dioráma (sochy kombinované s malbami) Také v noci vypadá dobře.

TÁDŽMAHAL V roce 1629 zemřela manželka indického mohula při porodu 14-ho dítěte. Bylo ji 36 let a byla už 17 let vdaná. Její manžel Šáhdžáhán tím ztratil nejen milovanou ženu, ale i chytrou politickou rádkyni. Podle zpráv pro ni truchlil dva roky. Učinil slib, žepostaví pomník, který by byl hoden památky jeho ženy, něco zcela mimořádného, čemu by se nemohlo rovnat nic na světě. Arjumand Banu, která je také známa jako Mumtáz Mahal (vyvolená palácem), tak dostala neobyčejný náhrobek, který se označuje zkratkou jejího jména: Tádžmahal. Silueta známá z nesčetných fotografií se stala symbolem Indie. Tento obraz je pro-stě s Indií spjat. Tádžmahal lze opětovně navštěvovat a návštěvník bude znovu a znovu překvapen. V různé denní době za různého osvětlení působí na diváky vždy jinak. Chybí mu monumentální tíha pomníku, kterou by se dalo očekávat. Spíš se zdá, že se vznáší mezi nebem a zemí – jeho proporce, jeho symetrické členění, okolní zahrady a zrcadlení ve vodě se spojují v dojem, který nezměrnému počtu návštěvníků zaráží dech. Pomník je postaven z mramoru, ale rozhodně to není budova celá v bílém, jak chtějí vzbuzovat dojem mnohé fotografie. Do povrhu jsou vloženy tisíce drahokamů a polodrahokamů a pro kaligrafické výzdoby byl použit černý mramor. Cizelované mramorové obklady jsou uměleckými řemeslnými pracemi a vrhají fascinující stíny, vždy podle toho, jak dopadá světlo.

Pomník, který postavil jeden z panovníků své milované ženě – nenapodobitelný a krásný jako sen.

Kašmír - Ráj na zemi O Kašmíru se říká, že jeho krajina vypadá, jakoby tam bylo věčné jaro. To je naprosto přesně řečeno. Rozlehlá údolí obdělávaných polí a luk, lesíky a hájky listnatých stromů, mezi nimi vesničky, dřevěné chatrče, před nimiž vyrábějí řemeslníci svá dílka, vyřezávají ze dřeva, pletou se tu košíky, rohože z trav, ženy třídí obilí, tady se vaří oběd…Vzduch je svěží, nebe modré, mraky bílé, tráva zelená, ale ta modř není naše modř, ta bílá není naše bílá, ta zelená není naše zelená… Všechny barvy jsou tu nějak sytější, svěžejší, všechny barvy v Kašmíru mají úplně jiný odstín, než jsem doposud viděl. V té krajině je pro mě taková zvláštní lehkost, čerstvost, opravdu všechny pocity, co mívá člověk, když jde za slunečného dne jarní krajinou.

Varanásí - svaté chvíle ve svatém městě u svaté řeky, voda života a smrti Varanásí mě totiž okamžitě dostalo. Uzoučké, starobylé, středověké dlážděné uličky, kam často nedosáhne pro jejich malou, místy ani ne metrovou šířku, slunce, domy, místy krásně barevně vymalované, se vchody zručně zdobenými pracnými ornamenty, s malbami pávů a květin, nejrůznější obchůdky, spousta chrámů, chrámečků a svatyňek na každém rohu s podobiznami bohů ověnčených květinami, hořící vonné tyčinky… V ulicích potkáváte kromě svatých krav a psů i spoustu svatých mužů, oproti Delhi a severnějším částem Indie jsou tu i obyčejní lidé jiní, často ozdobeni korálky, muži kolem beder nosí jenom dlouhý pruh látky a celkově jsou tu ti lidé daleko mírnější, usměvaví a ne tak vtíraví.

Svaté město působí patřičně i na své obyvatele Svaté město působí patřičně i na své obyvatele. Blíž k centru jsou uličky plné obchůdků, převážně s látkami, sárí a šátky, obchodníci tu sedí v otevřeném výklenku na zemi pokryté prostěradlem rozvaleni na měkkých polštářích a zvou vás na prohlídku svého království, vedle ženy na dlažbě perou prádlo, myjí nádobí, vodu vylévají na cestu, vedle vás úslužně zvou do restaurace, vedle kdosi zapaluje vonné tyčinky u sošky Hanumana. I odpadky se tu v těch frekventovanějších uličkách kupodivu docela často uklízí. Díky té malé šířce zdejších uliček si nemohou dovolit hromadit tady haldy tlejících odpadků. Je tu dost much, to ano, ale zvyknete si.

Obrázky, co mi zůstaly… Jen malá tečka na čele prozradí nebo žena je vdaná, nebo svobodná. Příroda a tradice slívají v jedno cele.

Zdroje… www stránky: www.seznam.cz www.atlas.cz www.centrum.cz Knížky: Divy světa (Fortuna, r. 2000)

Tuto prezentaci připravila žákyně třídy 4. I – Polina Nazarhcuk.