Dějiny a organizace archivnictví v českých zemích do roku 1918

1. Období středověku (10. – 16. stol.) - listiny: začínají se výrazněji uplatňovat od 12. stol. (1. dochovaná 1158) - Archiv české koruny původně není součástí České dvorské kanceláře - období vlády Karla IV. – doložen 1. státní archivář - od 14. stol.: rozvoj prvních městských a šlechtických archivů - úřední prameny → kancelář (kancléř, písař – notárius): koncepty vlastních písemností (tzv. konceptáře), úřední knihy (k. městské, cechovní, urbáře, desky zemské), tzv. formulářové sbírky, tzv. registra (evidenční pomůcky), došlé písemnosti se evidují do inventářů a významné listiny se opisují do tzv. kopiářů (→ kopisté) - AČK nejprve uložen společně s archivem vyšehradské kapituly - za Ludvíka Jagelonského registratury České královské kanceláře rozdělena na část budínskou (zanikla po roce 1526) a část pražskou (postupná degradace cca do konce 16. stol.)

2. Česká královská kancelář (1526 – 1620) - v tomto období původně orgánem královské + stavovské moci - Česká královská kancelář = nejvyšší správní a politická instituce českého království: nejprve kancléřem duchovní osoba X od 15. stol. významný šlechtic (v rámci reforem M. Terezie 1749 zrušena, její agenda přešla do Vídně pod ústřední rakouskou kancelář) - 1527: Česká komora = ústřední finanční úřad království podléhající přímo Ferdinandovi I. Habsburskému (v rámci reforem M. Terezie 1745 zrušena a její agenda přešla pod tzv. místodržitelství) - v kancelářích se zlistiňuje celý průběh úředního jednání (→ akta): → evidence došlých podání do podacího protokolu, → koncept – aprobace – čistopis – expedice – tzv. hlavní knihy (evidence) → vyřízené písemnosti se předávají do spisovny (registratury): registraturní elench + registraturní index (rejstřík podle abecedy)

2. Česká královská kancelář (1526 – 1620) - rozvoj církevní správy – evidence obyvatelstva (matriky): ∆ podle jevů u osob (narození, úmrtí, svatby) ∆ podle skupin obyvatelstva (židovské, vojenské apod.) - povinnost vést matriky pro katolickou církev stanovil Tridentský koncil (1563) + od doby Josefa II. byly veřejnými listinami (přikázaná forma) - 1584: vídeňský dvůr se přestěhoval do Prahy – Česká dvorská kancelář: → funkce české královské kanceláře, → při nepřítomnosti panovníka = kancelář místodržitelství, → poradní orgán krále (královské rady – pro státní i zemské záležitosti), → orgánem zemského sněmu. 1541:požár na pražském hradě: zničeny zemské desky + některé písemnosti České komory X Česká královská kancelář ušetřena

3. Období „starého“ českého místodržitelství (1620 – 1749) Od roku 1620 definitivně přemístěno sídlo panovníka do Vídně (tj. i Česká dvorská kancelář): rozdělení její registratury: → „nová“ část do Vídně, → „stará“ zůstává v Praze = základem archivu českého místodržitelství - 1627: Tzv. Obnovené zřízení zemské - 30-ti letá válka a její škody na kulturním dědictví + pozemkový katastr - pozemkové (gruntovní) knihy – od 17. stol. - kanceláře na velkostatcích – 2 hlavní skupiny knih: → k. veřejné – politická a soudní agenda + účetnictví, → k. úřední – hospodářská správa + dominikální správa 1747: oficiálně zřízena funkce místodržitelského archiváře + spojeny archivy České komory a Místodržitelství = 1. krok k vytvoření ústředního archivu Českého království

4. Období českého gubernia 1749 – 1849 - 1749: M. Terezie zrušila ve Vídni Rakouskou + Českou dvorskou kancelář → vytvořila centralizované Direktorium in publicis et kameralibus (pro správu politickou a komorní – finanční) a Nejvyšší soudní úřad Po zrušení České dvorské kanceláře zaniklo místo českého státního archiváře + Direktorium nechalo část registratury této kanceláře spálit pro uvolnění místa pro svoje další nové písemnosti - 1749: vytvořen ve Vídni „Haus-, Hof- und Staatsarchiv“ (Domácí, dvorský a státní archiv Rakouské monarcie) → snaha postupně do něho svézt a centralizovat i správu dokumentů i z ostatních zemí monarchie - 1763: v Praze ustanoveno tzv. zemské Gubernium + zásluhy Jana Josefa Klausera o jeho archiv - v rámci revize tzv. josefského a stabilního katastru počátky mapování území českých zemí: katastrální mapy + jejich kopie (tzv. indikační skici)

4. Období českého gubernia 1749 - 1849 - 1839: oficiální konstituování Moravského zemského archivu → Palacký - 1846: z podnětu Palackého (tehdy jednatele Českého muzea) založen Archiv Vlasteneckého muzea (Erben) → od 1918 Archiv Národního muzea - 1849: spolu s Guberniem zanikl organizačně i Guberniální archiv

5. Období „nového“ českého místodržitelství 1850 - 1918 - 1850: v Praze zahájilo činnost tzv. české místodržitelství + konstituování místodržitelského archivu - 1850: vytvořena v Rakousku Ústřední komise pro výzkum a uchovávání uměleckých a historických památek (podléhala min. vyučování a kultu) + od roku 1872 měla tzv. archivní sekci - 1854: založen „Institut pro rakouský dějezpyt“ (mezinárodní vzory: viz École des Chartes v Paříži + Archivní škola v Marburgu) Palacký inicioval vznik funkce zemského archiváře (od 1862 Gindely) 1862: založen Zemský archiv Království českého v Praze Od roku 1875 obnovena na pražské univerzitě katedra a profesura PVH (od 1887 řádným profesorem Emler) - rostoucí zájem o kulturní dědictví: 1891 Jubilejní výstava (Praha), 1895 Národopisná výstava (Praha)

5. Období „nového“českého místodržitelství 1849 - 1918 - 1894: vznik Archivní rady (poradní orgán ministerstva vnitra ve Vídni) → v roce 1912 reorganizována na poradní orgán vídeňské vlády (čeští zástupci) - 1907: vídeňský archivář Václav Kratochvíl uvedl do českého prostředí tzv. holandskou archivní příručku (provenienční princip) - tehdejší nejvýznamnější archivy: - Místodržitelský (dř. Guberniální) archiv v Praze (politická správa) - Archiv země České v Praze (dř. Stavovský) – samospráva Čech - Moravský zemský archiv v Brně – samospráva Moravy a Slezska - městské archivy → nejvýznamnější v Praze: od 1851 (Archiv hl. m. Prahy) - soukromé archivy (hl. šlechtických rodin a velkostatků)

5. Období „nového“ českého místodržitelství 1849 - 1918 - Hlavní problémy tehdejšího archivnictví: → dvojkolejnost organizace a fungování (stát, samospráva) → neexistence speciální archivní legislativy → soukromé archivy bez veřejného dohledu + neexistence českého specializovaného archivního školství + snahy o založení: ústředního českého archivu „agrárního“ archivu (Bráf, Šusta) „průmyslového“ archivu (Šusta) + velké množství dokumentace české provenience účelově zadržováno ve Vídni (viz pozdější archivní rozluka po roce 1918)