Zmatené povídání králíčka Ely. A neb vyprávění o tom, jak její panička překonala sama sebe….

Jmenuju se Ela a snad každý, kdo zná mou paničku, zná i mě. Když se pak beze mě hodlala vydat na služební cestu po městech moravských a českých, nemohla jsem ji nechat samotnou. Proto jsem si sehnala za sebe záskok a cestovala Netvlakem v zastoupení s ní.

Asi netušíte, co to Netvlak vlastně je? A tak vám ho zde představím a popíšu očima králíka.

Netvlak přijel do Boskovic, kde ho pracovní tým vybavil vším potřebným a nazdobil. Byly to dva vagóny. Jeden zelený, kde byla počítačová učebna.

Do učebny měli namířeno všichni zájemci o internet, výuku na počítači, i ti, co se chtěli seznámit s plošinou, která pomáhala potřebným lidem dostat se snadno a lehce do vlaku.

Druhý vagón byl modrý a určený pro zázemí obsluhujícího personálu. Byla tu kuchyňka, prostor pro zahřátí a nasycení se a taky skromné prostory pro přespání.

Netvlak měl zastávky v Brně, Blansku, Svitavách, Praze – Libni, Hradci Králové, Pardubicích – Rosicích a jeho dvanáctidenní putování skončilo v Boskovicích.

Nabízí se tu otázka, proč moje panička překonala sama sebe? Viděla jsem všechno, co tu prožila. Nevynechala jsem ani vteřinku z jejího života v Netvlaku. Jen mám obavy, že to zde nejde popsat a vypovědět, co všechno cestující za těch dvanáct dnů zažili. Je snad tohle gesto, které napoví???

Ale ne, nebylo to tak hrozné. Dnes už to můžu s čistým svědomím napsat. V Netvlaku s náma byla spousta věcí, které nám ulehčovaly život…

Koukněte na pár fotek, přibližujících život na cestách….

Sobotní kempování v Praze Libni bylo nejteplejší a moc příjemné. Nahřáli jsme si svá tělíčka. Posuďte sami.

Otevírá se návěstí - směr svět lidí. Já jsem skřítek KUKUKU, bydlím jenom ve vlaku. Hodné lidi pohladím, neposedy postraším. Hledej skřítka KUKUKU, spíš teď přece ve vlaku?!!! Dobrou noc všem skřítkům. Tak toto je jedno z mnoha pohlazení, které jsem ve vlaku mohla přijmout.

Poslední sluníčkové paprsky. Zamračilo se a druhý den už byla opět zima.

Přichází jaro.

S jarem končí jízda Netvlaku a končí i měsíc internetu. Pobyt ve vlaku ve mně zanechal obrovské zážitky, vzpomínky a ponaučení do života. Prvně jsem cestovala městskou hromadnou dopravou načerno. Prvně v životě jsem se každý den nemyla, po mnoha letech mi více lidí důvěřovalo, že jim koupím jízdenky a vůbec se o ně postarám při cestování. Já a cestovatel – no sorry. Neztratili jsme se. Lidi, díky vám moc, že jste mi umožnili s váma pobýt. Nesmírně si vážím vaší trpělivosti a důvěry, kterou jste mi dali. Nedokážete to ocenit, já ano.

Ještě nesmím zapomenout na písničku, která vás provázela celou mou prezentací. Je to písnička, kterou má moje panička moc ráda. Má k ní zvláštní vztah a máte-li zájem zjistit proč, zeptejte se jí na adrese

zazvonil a cestování je