Krizová intervence Radka Janebová

Vymezení „krize“ Z řec. krisis = rozhodující obrat Životní zlom, kdy došlo k selhání zdrojů při výskytu určitého problému Dojde repertoár známých řešení Doprovázena pocity bolesti, prázdnoty, napětí Zároveň je to příležitost ke změně - může být motivem

Vymezení „krize“ Pozor na to, že problém může být skrytý! Prezentované faktory klienta mohou být někdy zaměňovány za klientův hlavní problém, ale někdy jsou jen důsledkem určitých událostí. Např. smrt blízkého může být pouze vrcholkem ledovce - může za ní být osamělost, přestěhování, následné pití alkoholu apod. Stopa k podstatě krize jsou emoce spojené se zdánlivě okrajovými událostmi

Příčiny krize Ztráta - člověka, vztahu, věci, zdraví, práce, víry,.. Volba - nese s sebou ztrátu hodnoty, kterou nezvolíme Změna – vede k pocitům nepohodlí a nejistoty, i pozitivní změna může být spouštěčem krize

Typy krizí Podle způsobu manifestace: Zjevné – člověk si je uvědomuje a je větší šance, že se je snaží řešit Latentní – neuvědomované krize, což může vést k nevhodným způsobům adaptace (workoholismus, abúzus, únik do nemoci atd.) Podle průběhu: Akutní – mají jasný a bouřlivý začátek, započaty nějakou traumatickou životní událostí, větší šance vyhledání odborné pomoci Chronické – nenápadný počátek, dlouhodobé

Průběh krize 1. fáze - šok a popření (př.: „to není možné, že jsem dostal výpověď, to musí být nějaký omyl“) 2. fáze - hněv a protest - proti všem (př.: „proč právě já? a proč ne někdo jiný“) 3. fáze - vyrovnání se se ztrátou (př.: adaptace na nezaměstnanost nebo aktivní hledání zaměstnání)

Krizová intervence Specializovaná pomoc osobám, které se ocitly v krizi. Prioritou KI je stabilizace klienta. Průkopníkem KI Erik Lindemann – 40. léta 20. století – Práce se smutkem v průběhu 8 až 10 sezení. Nejprve převažoval psychologický pohled na řešení krize, od 70. let 20. století se prosazuje ekosystémový pohled (resilience). Od klasické psychoterapie se liší délkou (1 až 6 setkání) a orientací na zvládnutí akutního problému.

Principy KI Okamžitá Snadno dosažitelná Kontinuální (zvážit potřebu návazné podpory) Zaměřená na minimální cíle (stabilizace) Zaměřená na využití silných stránek prostředí klienta Aktivní, může být direktivní (kde klient není kompetentní učinit odpovědné rozhodnutí)

Proces KI - obecně Okamžitá redukce ohrožení – řešit riziko a nebezpečí pro klienta a jeho blízké (strategie lekavého koně) Posouzení situace krize – zjištění, co se stalo, co zkoušel, co by potřeboval změnit (2 účely: vybublají emoce, dozvíme se, o co jde) Formulace hypotézy – zahrnuje vyhodnocení o podstatě krize a jak bychom měli postupovat dál Intervence – volba vhodného řešení ke zmírnění krize

Telefonická KI Výhody Nevýhody Okamžitá pomoc Snadná dostupnost Bezbariérovost Klient se cítí bezpečně Nízké náklady Anonymita klienta Anonymita interventa Intervent může využívat řadu pomůcek Absence vizuálního klíče (nevidí emoce, neverbální komunikaci atd.) Časový stres Přerušení kontaktu Nedostatečná zpětná vazba (jak situace dopadla)

Telefonická KI - průběh Navázání kontaktu – představení je zásadní Řešení komplikací: Smích a pláč (zrcadlit verbálně, co slyším – „Slyším, že pláčete“) Mlčení (reflektovat mlčení – „Jak mám rozumět vašemu mlčení? O čem přemýšlíte?) Aktivní naslouchání – dávání zpětné vazby, že naslouchám Identifikace objednávky a zakázky klienta Dotazování – otázky k hledání řešení problému (stejné jako v běžné práci s klientem) Dojednání způsobu řešení Ukončení

Telefonická KI - Obtížné hovory Agresivní telefonáty – poskytnout ventilaci negativních emocí, agresivita může být symptomem jiných problémů, akceptace, povzbuzení, zrcadlení, jak na mě telefonát působí Telefonáty stálých volajících – vyvolávají pocity naštvání, zneužití linky, uzavřít kontrakt o maximální délce hovoru, telefonáty mohou mít pro tyto volající smysl Sexuálně zaměřené telefonáty – zvážit, zda jde o obtěžování, nebo o volání o pomoc, v prvním případě využít asertivity

KI v případě materiální ztráty Dochází k nim při krádežích, požárech, rozpadech vztahů, zapomnětlivosti, stáří atd. Nedevalvovat ztrátu a její význam pro klienta („Je to jenom věc.“ „Koupíš si novou.“) Ztráta zpravidla nespočívá v materiální hodnotě předmětu, ale v symbolické hodnotě, kterou pro člověka měl (tu je třeba zjistit).

KI v případě materiální ztráty Zjistit, co předmět pro člověka znamenal. Zjistit související ztráty, které se ke ztrátě předmětu váží (vzpomínky, dřina, šetření,..) Poskytnout prostor pro „vypovídání se“ o předmětu a vztahu k němu. Vypustit emoce (vina, zlost, smutek) Pokud se po předchozích fázích dostaví pocit studu, že tak klient vyváděl, ujistit, že je dobře, že dali svým emocím průchod. Podpora odpoutávání se od věci.

KI u pozůstalých Truchlení je proces vypořádání se se ztrátou blízkého člověka, je cestou, jak ji akceptovat. Je provázeno bolestí, které může lidi okolo znepokojovat (může to být důvod, proč se lidé obracejí na krizové interventy). Téma těžké i pro interventa, protože smrt evokuje strach, že se to může stát i nám. Důležité je ventilovat emoce, nikoliv je potlačovat.

KI u pozůstalých Neříkat: Je vhodné říkat: „Musíš být silná!.“ „To bude dobré!“ „Chce to čas..“ „Vzmuž se!“ „Jak se cítíte?“ „Co ode mne očekáváte?“ „Je mi to líto!“ „Poslouchám vás.“ „Musí to být pro vás těžké!“ „Povězte mi o tom.“ „Je dobře, že jste přišel.“ „Co pro vás mohu udělat?“

KI u pozůstalých Chyby Jak postupovat Vyhýbání se silných slov – např. „smrt“. Nemluví se o zemřelém (lepší je vzpomínat, než vytěsňovat myšlenky). Zabraňuje se pláči. Podpořit člověka v truchlení – podpořit ho v tom, že truchlit je normální a ozdravné, povídat si o zemřelém, naslouchat více než mluvit, umět pracovat s tichem. Hledat zdroje přirozené opory.

KI v případě sebevraždy Jde o extrémní způsob řešení krize. Tři situace KI při sebevraždě: V situaci ohrožení sebevraždou. Po neúspěšném pokusu. Pomoc pozůstalým.

KI v situaci ohrožení sebevraždou Principy komunikace: Neptat se „proč“. Raději, „Co se stalo?“ „Co bylo tou poslední kapkou?“ Několik „NE“: neobviňovat, neodsuzovat, nemoralizovat, nebagatelizovat, nehádat se, nepřemlouvat. Vyjádřit opravdový zájem. Přizpůsobit tempo – lidé mluví zpravidla pomalu. Mluvit zřetelně, v holých větách, opakovat. Bylo by chybou vyhýbat se slovu „sebevražda“, lidem se naopak uleví, že jim někdo rozumí.

KI v situaci ohrožení sebevraždou Navázat kontakt s klientem Zachovat klid. Krátké zhodnocení situace – někdy jen naznačují, zeptat se „To zní, jako byste uvažovala o sebevraždě.“ Zjistit, v jaké fázi uvažování o smrti je. Nechat ho popsat plán. Zhodnotit ohrožení. Redukovat nebezpečí.

KI v situaci ohrožení sebevraždou 6. Otázky, které nás uvedou do problému: „Co se stalo?“ „Co se stalo, že se rozhodl přijít?“ 7. Otázky nastiňující možné strategie řešení krize: Co očekává od smrti. Představa posmrtného života („Až se příště narodíte, co bude jinak?“) Co ho udrželo, že vydržel žít až do teď (hledání záchytných bodů – zvíře, rodina, práce..) Kdyby se narodil znovu, co by udělal jinak (drobení témat). Jak by svou situaci viděl s časovým odstupem. Technické otázky na to, kdo ho najde a co to s ním udělá.

KI v situaci ohrožení sebevraždou 8. Nabídnout jinou alternativu, plán a možnosti pomoci. (roztáhnout tunelovité vidění). 9. Uzavřít kontrakt o nespáchání sebevraždy (smlouva o přežití) – jak dlouho nespáchá sebevraždu (je třeba termínovat – max. 7 až 10 dní) a jak tuto dobu stráví, kdy bude obnovena.

KI po nezdařeném pokusu o sebevraždu Léčba Posouzení budoucího rizika Objasnit motivy sebevraždy Minimalizovat dostupnost prostředků k sebevraždě. Zajistit sociální oporu. Hledat alternativu k sebevraždě. Někdy je nutné zapojit práci s rodinou.

KI po dokonané sebevraždě Blízcí často cítí vinu za smrt, touhu po potrestání (riziko sebevraždy), vnímají se jako odmítnutí, mají zlost, proto je třeba pomoci zpracovat negativní emoce (pokud je vina skutečná, je třeba ji zpracovat). Doporučují se svépomocné skupiny.

Použitá literatura: LUCKÁ, Y. Krizová intervence. In MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení v sociální práci. Praha: Portál, 2003, str. 119-134. (16) ŠPATENKOVÁ, N. a kol. Krizová intervence pro praxi. Praha: Grada, 2004, str. 26-38 (kap. 3.1 Telefonická krizová intervence), 60-61 (Krizová intervence v případě materiální ztráty), 73-75 (Krizová intervence u pozůstalých), 146-148 (kap. 13 Sebevražda). (21)