Revoluce, či bublina? (Úvahy o webu 2.0) Bratislava, 30. května 2007 (c) Miloš Čermák, Extra Média, 2007

Co je web 2.0? módní slovo, „buzzword“, termín, který se užívá pro určitý druh obsahu termín poprvé použil v článku ze září 2004 Tim O´Reilly, zakladatel společnosti vydávající počítačové příručky a organizující konference, a také vášnivý příznivec tzv. otevřeného softwaru (nar. 1954) „web 2.0“ znamená „druhou verzi webu“, ovšem nikoliv technickém smyslu (nemění se žádné standardy), nýbrž koncepčním (mění se pohled na tvorbu obsahu a způsob komunikace s uživateli)

Co opravdu je web 2.0? velmi zjednodušeně řečeno koncept webu, který spoluvytvářejí uživatelé z praktického hlediska jde o soubor služeb, které vznikají nebo se stávají populární po roce 2000 blogování (Blogger), vytváření online komunit (MySpace, Friendster), publikování fotografií (Flickr), sdílení videa (YouTube) krátké video viz http://www.youtube.com/watch?v=RoWKkl5nA08

Diskuse o webu 2.0 o webu 2.0 se vášnivě diskutuje od momentu, kdy O´Reilly s tímto termínem přišel pořádají se konference, zavádí se nová terminologie, o webu 2.0 už se učí na některých univerzitách část odborné veřejnosti odmítá web 2.0 jako „marketingový humbuk“ pro širokou veřejnost zpopularizovaly web 2.0 dvě události: koupě serveru YouTube.com firmou Google za 1,65 miliardy dolarů (září 2006) a obálka časopisu Time (prosinec 2006)

Google kupuje YouTube.com Google kupuje server YouTube za 1,76 miliardy dolarů je to suma, která jakoby web vracela do dob „internetového boomu“ YouTube.com je přitom velmi jednoduchá stránka existující v té doběpouze o něco déle než rok ze zakladatelů a investorů učinil obchod papírové, a posléze skutečné milionáře

Time: Web jste vy! „osobností roku“ časopis Time vyhlásil v roce 2006 uživatele Internetu, kteří se podílí na obsahu demonstroval to „zrcadlem“ (odrazovou fólií) na obálce tvůrci obsahu berou tuto obálku jako „hold“ konceptu webu 2.0

Přicházejí amatéři amatér v nejlepším smyslu slova: ne člověk, který něco umí hůř než profesionál, ale ten, který to dělá zadarmo slovo amatér má původ v latiském slovesu „amare“, neboli „milovat“: amatét netvoří za peníze, nýbrž z lásky k věci Rupert Murdoch, předseda News Corporation, v roce 2005: „Mladí lidé nechtějí, aby jim nějaká ´vyšší moc´ říkala, co je důležité. Chtějí média kontrolovat, ne být jimi kontrolováni.“

„Net Generation“ jsme ve zlomovém okamžiku dospívá generace dětí, které vyrostly s moderními technologiemi a jejich využívání je pro ně přirozená věc narozeni v letech 1977 až 1996 střídání generací čeká i ekonomiku, protože, s nadsázkou řečeno:: „my dnes rozhodujeme o tom, čemu už tak úplně nerozumíme, a oni perfektně rozumí tomu, o čem ještě nerozhodují“

Wikipedia: majstrštyk amatérů on-line encyklopedie založená burzovním obchodníkem Jimmym Walesem v lednu 2001 princip: kdokoliv může napsat encyklopedické heslo a kdokoliv jiný může toto heslo přepsat „wiki“ znamená v havajštině „rychle“ wikipedie se opravdu rozvíjela velmi rychle v květnu 2007 obsahuje více než 1 800 000 hesel, každý den přibývají další (tempem cca 2000 článků za den)

Jak to může fungovat? tisíce expertů (viz třeba autoři encyklopedie Britannica) versus milióny amatérů (Wikipedie) kontroverzní článek v časopise Nature, 2005: porovnal 42 článků o vědeckých tématech v Britannice a ve Wikipedii zjistil, že kvalita je zhruba srovnatelná zatímco v Britannice jsou v průměru tři chyby v článku, ve Wikipedii čtyři zetímco chyby v Britannice budou opraveny až v dalším vydání, chyby ve Wikipedii byly opraveny několik hodin po zveřejnění článku

Chvála, ale i kritika Wikipedie je dnes nejpoužívanější a nejodkazovanější zdroj informací když zadáme v Googlu nějaký termín nebo jmono, je heslo z Wikipedie obvykle mezi prvními pěti nodkazy (často úplně první) mnozí to kritizují, protože tvrdí, že informace na Wikipedii nejsou spolehlivé vysokoškolští studenti mají často od svých učitelů Wikipedii jako zdroj používat ... ... ale stejně ji používají

Průšvihy ... jsou kauzy zpochybňující věrohodnost Wikipedie například v květnu 2005 se objevil článek o Johnu Seigenthalterovi, obsahující lživé údaje – on to v USA Today nazval „osobnostním atentátem“ někdy mezi přispěvateli propukají „editační války“ (navzájem si mění texty) viz aktuální události či aktivní politici (hesla jako George W. Bush, Tony Blair či Jiří Paroubek jsou „zamčená“, protože jinak by se měnila každých pár vteřin) některé firmy či osobnosti si mohou svá hesla sami upravovat (skrytá reklama)

... ale spíše uznání průzkumy ukazují, že Wikipedie je až nezvykle kvalitní podle jedné studie IBM je chyba na Wikipedii je opravena v průměru za čtyři minuty jiná studie MIT zjistila, že když se v nějakém článku úmyslně umístí obscénní obsah, je smazán v průměru za 1,7 minuty zakladatel Jimmy Wales v roce 2003 sebevědomě prohlásil, že Britannica nabízející obsah za peníze „zkrachuje do pěti let“ (časopis Wired 11.11)

Long Tail neboli „dlouhý ocas“ termín vymyšlený Chrisem Andersonem, šéfredaktorem časopisu Wired (nejprve v roce 2004 článek, později stejnojmenná kniha) říká: z éry bestsellerů a hitů se pomalu přesouváme do éry rozmanitosti ekonomika „dlouhého ocasu“ není ničím novým (lidé měli vždy rozdílné požadavky a vkus), v pravém smyslu však umožnil její existenci až Internet

Co je dlouhý ocas? na svislé ose je popularita či prodej, na vodorovné kvantita teorie dlouhého ocasu říká, že ocas může být téměř nekonečný: jsou výrobky či služby, které se prodají v jednotkách kusů či vůbec, ale i tak mohou být potenciálním zákazníkům stále k dispozici

Dlouhý ocas v pop-kultuře je zjevnější než v jiných oblastech např. v šedesátých a sedmdesátých letech většina lidí sledovala v televizi stejné programy, druhý den se o nich bavili dnes: konkurence mnoha programů (v Americe stovky), Internetu a další zábavy - málokdo

Dobrý příklad: knihy ročně vychází v angličtině 200 000 nových knih celkem je „v tisku“ okolo 5 miliónu knih z 1 200 000 knižních titulů (monitorovaných Nielsen Bookscan) se jich 950 000 prodá míň než 99 kusů pouze 10 titulů má vyšší prodej než 1 000 000 kusů, 400 titul více než 100 000 kusů a 25 000 titulů víc než 5 000 kusů průměrný prodej knížky v Americe je 500 kusů z toho plyne, že 98 procent titulů nepřinese zisk – jsou tedy nekomerční

Přesto knihy vycházejí velká nakladatelství financují vydávání většiny produkce ze zisku z několika bestsellerů malí vydavatelé (či samonakladatelé) můžou zisk realizovat jinak než z prodeje (například prestiž v oboru, která vede k nabídkám na konzultace, přednášky atd.) v devadesátých letech si Jeff Bezos všiml, že i ta největší knihkupectví mají na skladě max. 175 tisíc titulů založil Amazon.com: může mít všechny tituly budoucnost: „print-on-demand“ (knížka se vytiskne, až si ji někdo objedná)

Dlouhý ocas se prodlužuje Internet nabídl trh pro produkty, o které je velmi malý zájem jakmile tento trh vznikl, začalo vznikat více takových produktů příklad: v roce 2005 bylo v USA vydáni o 36 procent víc nových hudebních CD než v předešlém roce (ze 44000 na více než 60000)

Kdo se v tom má vyznat? nejcennějším zbožím už nejsou informace, nýbrž správné informace jsme informacemi zahlceni Kevin Kelly, spoluzakladatel časopisu Wired, spočítal, že lidé během své existence vytvořili 32 miliónů knih, 750 miliónů článků, 500 miliónů obrázků, 500 tisíc filmů a 3 milióny televizních nebo video záznamů– a většinu z toho za posledních padesát let produkce informací je tak velká, že se tato čísla zdvojnásobí za pět let

A co „kolektivní inteligence“? koncept webu 2.0 využívá „moudrost davu“ (viz knížka Jamese Surowieckiho, „The Wisdom of Crowds) tisíc různě inteligentních a vzdělaných lidí se rozhoduje lépe a kvalifikovaněji než jeden expert viz soutěž „Kdo chce být milionářem“: zatímco „přítel na telefonu“ se často mýlí, publikum téměř nikdy mají v sobě lidé „zakódovánu“ schopnost dobře se rozhodovat? mnohé webové služby právě na to spoléhají: vyhodnocují chování a doporučení svých uživatelů, aby nabízely optimální výstup (viz třeba Google)

Web 2.0: různé formy a žánry web 2.0 nabízí uživatelům „dvě p“: participaci a personalizaci participace umožňuje podílet se na obsahu personalizace je způsob, jak se v neustále rostoucím množství obsahu vyznat jsou různé formy a žánry: blogy, videoservery, komunititní weby atd. všechny mají „dlouhý ocas“: v jednotlivostech mohou selhávat, jako celek jsou fascinující

Blogy: protest proti formě internetový boom byl ve znamení fromálně dokonalých stránek za perfektní slupkou (grafika, technické řešení) ovšem často chyběl zajímavý obsah po prasknutí bubliny přichází překvapivý obrat: módou se stávají blogy, které jsou jednoduché textové stránky prakticky bez grafiky blogy: vítězství obsahu nad formou

Co je blog? slovo weblog vzniklo spojením slov web a log, v překladu webový záznam uvádí se, že autorem je Jorn Barger americký programátor, počítačový expert a podivín (nar. 1953) začal psát 17. prosince 1997 krátké záznamy, odkazy a komentáře na své webové stránce Robot Wisdom

Okamžitý úspěch v médiích se slovo blog začalo častěji objevovat v roce 2000 velmi rychle se ujalo a stalo se dokonce určitou módou módou se stalo i samotné blogování nejde přitom nic jiného než webové publikování, které má počátky už po roce 1991 v roce 2004 vyhlásil slovník Merriam-Webster blog slovem roku v roce 2005 ho zařadil do slovníku

Tak znovu. Co je blog? „Pokud chcete začít zábavnou debatu, zeptejte se blogerů, co to jsou blogy.“ Jeremy Zawodny, Yahoo (citovaný časopisem Economist, 20.4. 2006) Economist píše, že když je třeba být stručný, používá na svých stránkách definici: „osobní online deník“. Economist ovšem zároveň podotýká, že v tom hlavním se blogy od deníků liší. Zatímco deníky byly soukromé nebo dokonce tajné záznamy, blogy jsou určeny co největšímu počtu lidí.

A teď ta definice Merriam Webster, slovníkové heslo: blog je „webová stránka obsahující osobní online deník s poznámkami, komentáři a často i hypertextovými odkazy“ Co se ještě důležitého dá říct o blogu? je často aktualizovaný má jednoduchý vzhled články či jiné záznamy jsou řazeny zpětně chronologicky píše ho obvykle jeden autor a čtenáři mohou psát ke každém záznamu komentáře

Proč ten úspěch? Protože lidé potřebují komunikovat, čerpat informace a konfrontovat své názory s ostatními. A protože to nikdy předtím nebylo tak jednoduché a přístupné jako na webu.

YouTube.com dnes asi nejviditelnější „součástka“ webu 2.0 adresa youtube.com zaregistrována v únoru 2005 třemi bývalými zaměstnanci firmy PayPal (Chad Hurley, Steve Chen, Jawed Karim) nápad: vytvořit na webu „skladiště“ videoozáběrů, kam bude moci kdokoliv videa nahrávat a kdokoliv se na ně dívat videa lze nahrát v kterémkoliv běžném videoformátu (.mpeg, .mov, .avi), YouTube ho přemění na formát flash video (.flv)

YouTube: financování provozní náklady (skladování dat a připojení) činily milión dolarů měsíčně první investici poskytla firma Sequoia Capital v listopadu 2005 (3.5 mil. dolarů) druhé kolo investic v dubnu 2006 (8 mil. dolarů) v září 2006 kupuje firmu Google, majitelům platí v akciích v hodnotě 1,76 mil. dolarů investor (Sequoia Capital) zhodnotil svou 12-mil. investici víc než dobře: získal akcie v hodnotě 442 mil. dolarů

Dobrý obchod! zakladatelé YouTube vydělali na prodeji 345 (Hurley), resp. 326 (Chen), resp. 65 mil. dolarů (Karim) Hurley a Chen oslavili prodej stylově: videem zveřejněným na YouTube zde: http://www.youtube.com/watch?v=QCVxQ_3Ejkg

YouTube: co dál? v době prodeje Google měla firma asi 70 zaměstnanců denně shlédli uživatelé asi 100 miliónů videoklipů, nahráli nových 65 tisíc klipů problém: autorská práva (mnohá videa nahrávaná uživateli jsou pirátská) cílem YouTube, resp. Google je dohoda s filmovými, televizními a nahrávacími společnostmi v březnu 2007 požaduje Viacom soudně kompenzaci 1 miliardu dolarů

YouTube: růst YouTube je jedna z nejrychleji rostoucích webových stránek v historii

Jak změní YouTube televizi? ohromný potenciál: odhaduje se, že televize ve světě vyprodukují ročně 31 miliónů hodin programu k tomu připočtěme obsah natočený amatéry (ročně se prodá 100 miliónů videokazet) klasické televize nemohou divákům nabídnou ani zlomek šanci mají internetové televize a jejich „dlouhý ocas“

Fenomén „lonelygirl15“ web může umožnit amatérům, aby se stali součástí masové kultury viz případ lonelygirl15: údajně patnáctiletá dívka, jejíž videa se stala senzací léta 2006 několikaminutová videa viděly milióny lidí (víc než mnohé profesionální seriály) klip: http://www.youtube.com/watch?v=Kd15ku_BVR0 Patnáctiletá dívka vystupující pod jménem Bree (či pod internetovou přezdívkou lonelygirl15) začala od června 2006 publikovat své klipy, cosi jako videoblog (nebo videodeníček). Její klipy se staly velmi populární, odhaduje se, že je vidělo asi 15 miliónů lidí. Bree tvrdila, že bloguje bez vědomí rodičů, kteří jsou velmi přísní, nábožensky založení lidé. Neposílají ji do školy, ale vzdělávají ji sami doma. Bree kamarádí s jakýmsi Danielem, který jí pomáhá se stříháním a publikováním klipů. Začíná mezi nimi vznikat milostný vztah. Už v prvních měsících se objevily pochybnosti, zda jde o skutečnou dívku a skutečný příběh. Ty velmi zesílily, když je v USA 22. srpna 2006 zaregistrována ochranná známka lonelygirl15. Zaregistroval si ji příbuzný zaměstnankyně herecké agentury Creative Artists z Beverly Hills. Jak počátkem září 2006 napsal týdeník New York Magazine: „Bree je zkrátka příliš okouzlující, její klipy jsou příliš dobře udělané a její příběh je tak nějak příliš dojemný. Ovšem až 12. září vychází v New York Times článek, který odhaluje, že Bree je ve skutečnosti začínající herečka Jessica Roseová, absolventka Newyorské filmové akademie, původem z Nového Zélandu. Autoři projektu jsou filmaři Ramesh Flinders a Miles Becket. Vyracejí, že by dosavadní díly „seriálu“ vznikly v profesionálním studiu. Všechny klipy natočili obyčejnou webovou kamerou za 150 dolarů, a to v ložnici Ramesche Flinderse.

Jak vyrobit hvězdu v září 2006 se ukázalo, že jde o podfuk: „patnáctiletá dívka“ byla neznámá herečka původem z Nového Zélandu, spoluautory klipů byli dva filmaři všichni se proslavili, hlavní aktérka je celebritou celkové náklady na „výrobu“ celého fenoménu byly v řádů stovek dolarů ukazuje se, že web 2.0 nabízí nejen prostředí pro nekomerční menšinové projekty, ale umí i „vyrobit“ hity

MySpace.com komunitní server umožňující setkávat se (virtuálně) s ostatními, sdílet s nimi informace (texty, ale také fotografie, video atd.), navazovat přátelství nebo vztahy adresu MySpace.com si už v roce 1998 zaregistrovala společnost ze San Franciska (nabízela bezplatně prostor na disku), v roce 2001 službu zastavila dnešní podoba MySpace vznikla v červenci 2003, službu založili Tom Anderson a Chris DeWolf

Komunita nad zlato v červenci 2005 MySpace kupuje News Corp. (řízená Rupertem Murdochem) v březnu 2007 má firma se sídlem v Beverly Hills asi 300 zaměstnanců podle serveru Alexa je pátou nejnavštěvovanější webovou stránkou na světě v srpnu 2006 překročil počet registrovaných uživatelů hranici 100 miliónů od té doby přibývá počet uživatelů tempem asi 230 tisíc denně

Lily Allen ve virtuální komunitě typu MySpace lze vybudovat skutečnou kariéru využívají toho herci, hudebníci, filmaři, modelky příklad: britská zpěvačky Lily Allen, původně málo známá a úspěšná, v listopadu 2005 si založila účet na MySpace, kde zveřejnila své nahrávky znamenalo to obrat v kariéřem v červenci 2006 dokonce s písní Smile vyhrála britskou hitparádu klip zde: http://www.youtube.com/watch?v=HZyTOROlo9E

MySpace Girls servery jako MySpace jsou „mostem“ mezi virtuální realitou a skutečným světem že je MySpace fenomén, dokazuje i to, že Playboy nafotil sérii MySpace Girls klip zde: http://www.playboy.com/girls/sex/features/girlsofmyspace/video.html

Google x MySpace x YouTube

Facebook komunitní server, původně založený jako databáze absolventů či studentů amerických škol od září 2006 se může zaregistrovat každý s fungující emailovou adresou server založil v únoru 2004 Mark Zuskerberg, tehdy 19-letý student Harvardovy univerzity už v prosinci 2004 překročil počet registrovaných uživatelů milión

Digg.com chytrý způsob sdílení webových odkazů využívá „kolektivní inteligenci“ k sestavování toho nejzajímavějšího obsahu na webu jde vlastně o zpravodajský server „nové generace“ Digg založil v listopadu 2004 Kevin Rose, tehdy sedmadvacetiletý počítačový expert měl za sebou už podnikatelskou zkušenost v éře prvního internetového boomu

Miliónový kluk v říjnu 2005 získává Digg investice (2,8 mil. dolarů) v listopadu 2005 překračujehranici 100 tisíc uživatelů, v srpnu 2006 půl miliónu v srpnu 2006 vychází Kevin Rose na obálce časopisu Businessweek s titulkem: „Jak tenhle kluk vydělal 60 miliónů dolarů za 18 měsíců“

Digg ... zpravodajský web 2.0 uživatelé „anoncují“ zajímavé články a upozorňují na ně další uživatelé mohou svým hlasem označit ty, které sami považují za zajímavé články s největším počtem hlasů se dostanou na hlavní stranu populární články lze třídit podle různých kritérií tento proces nahrazuje práci, kterou v klasických médiích dělají editoři

Občanský žurnalismus koncept zapadající do trendu webu 2.0 říká: tvorba mediálního obsahu není výsadou „vyvolených“ (zaměstnanců médií), ale může se na ní podílet každý idea: každý se může stát svědkem nějaké významné události a přinést o ní informaci každý se může stát reportérem jde jen o to a) být připraven, b) mít prostor, kde tuto informaci publikovat

Dva koncepty klasická média využívají tzv. amatéry, kteří nabízejí exkluzivní informace (např. v prosinci 2006 spustily agentura Reuters a vyhledávač Yahoo službu nazvanou „You Witness News“) vznikají média, jejichž obchodní model je založen z větší části nebo výhradně na práci neprofesionálních novinářů (server OhMyNews)

Využití amatérů ... ... není nic nového bulvární média vždycky získávala např. fotografie či videozáznamy pořízené svědky událostí dnes je to rozšířenější, protože moderní technologie zmožňují prakticky každému pořídit záznam (audio, video, foto) je mnohem víc kauz a případů, které „nastartoval“ materiál pořízený amatéry

My nic, my amatéři bombové útoky v londýnském metru v červenci 2005 – klíčové fotografie a videa pocházely od amatérů k výbuchům došlo 7. července 2005 v 8:50 místního času o 18 minut později byla o explozích první informace na Wikipedii (od přispěvatelky Morwen) během dne pak na článku spolupracovaly stovky lidí

„Kaňour“ z YouTube reportáže či zprávy publikované amatéry mohou „nastartovat“ profesionální novináře „kaňour Jirátko“ (ředitel gymnázia v Rakovníce se na plese líbal se studentkou, někdo ho nafilmoval na mobil a zveřejnil na YouTube, nakonec musel rezignovat) http://tinyurl.com/34auab útok na cyklistu v Torontu ... http://www.citynews.ca/news/news_10783.aspx ... a další

OhMyNews server založil levicový novinář O Jon Ho, a to 22. února 2000 motto: „každý občan může být reportér“ redakce má asi 55 zaměstnanců (profesionálních novinářů) a zhruba 41 000 spolupracovníků (amatérů) amatéři vytvářejí přibližně 80 procent obsahu

Lokální fenomén ... server OhMyNews.com se stal jihokorejským fenoménem čtenáře si získal tím, že se věnoval tématům, kterým se tzv. oficiální média vyhýbají (kritika velkých firem, USA atd.) uvádí se, že server pomohl ke zvolení právníka Ro Mu-hjona v prezidentských volbách v roce 2002 Ro Mu-Hjon poskytl první rozhovor právě serveru OhMyNews.com korejská verze má i komerční úspěch

... globální fiasko? americký guru občanské žurnalistiky Dan Gillmor odešel z deníku San Jose Mercury News, aby založil projekt Bayosphere ten byl určen obyvatelům San Franciska a okolí, měl se opírat o příspěvky amatérských žurnalistů po roce zkrachoval pro nedostatek zájmu (čtenářů i přispěvatelů) podobně dopadla i snaha OhMyNews spustit japonskou verzi navzdory kvalitními financování (11 mil dolarů od Softbank) projekt v roce 2006 po několika měsících skončil

Dilema zůstává je občanská žurnalistika nadějí médií, anebo jejich zhoubou? kritici: celý koncept tzv. občanské žurnalistiky je součástí širší kritiky médií a snahy degradovat profesionální žurnalistiky příznivci: občanská žurnalistika může plnit lépe veřejnou službu, protože tvrci nemají žádné jiné zájmy (obchodní, finanční, politické)

Nový internetový boom? popularita webu 2.0 je signálem pro byznysmeny, že lze znovu oživit zájem o web investoři skutečně projevují zájem zároveň se však ptají: Není to nová internetová bublina? odpověď zní: Zatím nikoliv, protože investice směřující do web 2.0 jsou spíše sporadické není však vyloučeno, že nový boom nastartují ... ... a pak z toho může být i bublina

Další investice: MySpace společnost News Corporation (Rupert Murdoch) kupuje v červenci 2005 komunitní web MySpace.com, za 580 mil. dolarů mnozí po považují za pošetilé a nesmyslné ukazuje se však, že Murdoch opět osvědčil svůj instinkt a kupuje akvizici, jejíž cena poroste navíc v srpnu 2006 podepisuje MySpace reklamní kontrakt s firmou Google, který investici zaplatí do dvou let

Google na nákupech 2003 ... služba Blogger (blogovací systém, údajně za 20 mil dolarů) 2004 ... služba Picasa (online archivace, úprava a publikování fotografií, údajně za 5 mil. dolarů) 2006 ... služba Writely (online psaní a sdílení textových dokumentů, údajně za 10 mil. dolarů) ... a další

A taky Yahoo nakupuje 2005 ... služba Flickr (online publikování a sdílení fotografií, údajně za 35 mil. dolarů) 2005 ... služba del.icio.us (sdílení a třídění odkazů na zajímavé webové stránky, údajně za 30 mil. dolarů) 2006 ... služba JumpCut (online stříhání videozáběrů, údajně 15 mil. dolarů) ... a další (mimo jiné se spekuluje o zájmu o službu Facebook, její majitelé však mají příliš velké nároky)

... i další 2005 ... společnost Viacom (vlastnící mimo jiné MTV) kupuje službu iFilm (údajně řádově za mil. dolarů) 2005 ... společnost eBay (provozující aukční prodej) koupila službu Skype (internetové telefonování, za 2,6 miliardy dolarů) 2006 ... společnost Sony kupuje službu Grouper (sdílení videa, podobně jako YouTube, údajně za 65 mil. dolarů)

Takže je to bublina? podle finančních analytiků lze pozorovat pohyb, který má rysy investorské bubliny nemusí to nutně znamenat předzvěst dalšího krachu pro mnoho podnikatelů je to šance a hlavně: webový obsah dostává nový impuls dokument (rozhovory se zakladateli web 2.0 firem): http://www.youtube.com/watch?v=LcIDhJsOl0A

web 2.0 je ... vítězstvím obsahu nad formou poprvé v historii médií neurčuje forma obsah, ale obsah existuje bez spojení s formou média říkají svým konzumentům říkají: „Vy jste obsah, vy jste média“ „dlouhý ocas“ ekonomiky 2.0 otvírá více možností pro výrobce i zákazníky ekonomicky vzato je to možná bublina, protože když investoři utrácejí miliardy, je to vždy podezřelé ale měnící se fungování médií i celé ekonomiky není žádnou bublinou, nýbrž skutečnou revolucí

Děkuji za pozornost Tuto přednášku najdete na adrese: http://extra.cz/prednasky/web20.ppt Miloš Čermák kontakt: cermak@extra.cz