I. Skleníky Přírodovědné fakulty MU

Masožravé rostliny Všechny masožravé rostliny jsou řazeny k tzv. krytosemenným rostlinám (Magnoliophyta). Podle odhadu zahrnují kolem 600 druhů rostlin. Masožravé rostliny jsou dnes podle botanické obce řazeny do 16 rodů: aldrovandka (Aldrovanda), Brochinia, Byblis, Catopsis, láčkovice (Cephalotus), darlingtonie (Darlingtonia), mucholapka (Dionaea), rosnatka (Drosera), rosnolist (Drosophyllum), genliseje (Genlisea), heliamfora (Heliamphora), láčkovka (Nepenthes), tučnice (Pinguicula), špirlice (Sarracenia), Triphyophyllum a bublinatka (Utricularia). K masožravým rostlinám bývají také někdy řazeny jihoafrické chejlavy (Roridula), rody Ibicella a Proboscidea.

Láčkovka (Nepenthes Alata) Nejrobustnější masožravé rostliny vyskytující se v tropických deštných lesích Asie - zejména Bornea a Sumatry. Koření v zemi a šplhají za světlem do korun stromů, nebo se plazí po povrchu, a někdy rostou i epifyticky. Většinou jsou to 1-20 m dlouhé liány, které však v omezených podmínkách v bytové kultuře dorůstají jen minima své skutečné velikosti. Hmyz a někdy i drobné hlodavce lapají do láček - konvic, dlouhých a baňatých i 40 cm, různého tvaru a zabarvení, umístěných na konci listů. Láčkovky rostou v pásmu tropického deštného lesa a vyhovuje jim stálé vlhké porostní mikroklima.

Láčkovka (Nepenthes rafflessiana) Velmi variabilní, robustní nížinný druh, který tvoří až 35cm veliké baňaté spodní láčky, velmi často rudohnědě skvrnité. Výskyt: Indonésie, Nová Guinea

Láčkovka (Nepenthes truncata) Velmi zajímavý, robustní nížinný druh s velkými listy i pastmi (až 50 cm), které jsou charakteristické svým výrazným a členěným obústím. Výskyt : Indonésie, Thajsko

DALŠÍ DRUHY ROSTLIN: Orchideje (rod Phalaenopsis) Rostliny rodu Phalaenopsis byly ve 20. stol. šlechtěny především k řezu velmi výrazných květů, v poslední době se však z vázaných kytic pro svou křehkost vytratily. Původní výskyt: Filipíny, Taiwan

Orchideje (rod Cattleya a Zygopetalum)

Banánovník pravý (Musa cavendishi) Banánovník je vytrvalá bylina od 1 do 6 metrů, některé plané odrůdy dorůstají dokonce až do 15 metrů. Nadzemní část po odplození hyne nebo se odřezává, aby ji nahradila nová rostlina z odnože. Jedinou vytrvalou částí je oddenek, který četnými odnožemi tvoří z banánovníku rostlinu vytrvalou, která se může tímto způsobem zmlazovat mnoho let.

Viktorie královská (Victoria regia) Největší sladkovodní rostlina rostoucí v klidových vodách s hloubkou max. 2 m povodí Amazonky. Viktorie královská je originální rostlina, jejíž listy jsou na okraji zahnuté nahoru a připomínají obrovské pánve. Takovýto list s průměrem až 1,5 m má na hladině velikou nosnost a udrží až 50 kg.

Viktorie královská – stáří 1 měsíc

Viktorie královská – dospělá rostlina

Cykasy (Cycadopsida) Dřeviny, které mají nevětvený stonek anebo jen slabě větvený. Listy jsou veliké, 1 - 2x zpeřené, v mládí svinuté a na vrcholku spirálovitě nahlučené. Reprodukční orgány: plodolisty (megasporofyly) a tyčinky (mikrosporofyly) jsou na rostlinách v oddělených souborech.    Poprvé se tato květena objevila na konci prvohor, plochý vrchol rozmanitosti známe z druhohor, pak docházelo postupně k vymírání druhů. V současnosti jsou jen zbytky.

Cykasovité (Cycadaceae) Cycas circinalis - listy až 3 m dlouhé, jenc jednoduše zpeřené a s lístky plochými. Je původní v jižní Asii, dnes se pěstuje v botanických zahradách a sklenících. Podobný druh Cycas revoluta má lístky po délce naspod podvinuté a je původní na jihu Japonska. Pěstuje se.

Cycas circinalis

Kaktusovité (Opuntiaceae) Převážně byliny, zřídka i epifytní, vzácně nízké stromky nebo keře. Zpravidla s dužnatými, válcovitými nebo zploštělými listy, jindy zcela bezlisté. Rozšířené v teplých, méně v chladnějších územích, včetně aridního rázu od Kanady až po Patagonii (mimo Ameriku jen zavlečené).

Bromélie (Bromelia) Právě takovou složitou skupinu rostlin představují bromélie z čeledi Bromeliaceae. Na americkém kontinentě se bromélie adaptovaly na nejrůznější typy prostředí, což se odrazilo i na tvaru a vzrůstu jednotlivých ekologických skupin. Považujeme je za náročné druhy, přestože se zdá, že mnohé žijí ze vzduchu.

Bromélie - Lovci živočichů V rozsáhlé rodině bromélií najdeme i specialisty, kteří si vylepšují svůj jídelníček lovem drobných živočichů. Mezi na zemi žijícími cisternovými geofyty se vyvinuly dva hmyzožravé druhy Brocchinia reducta a Catopsis berteroniana. V jejich cisternách se utopí velké množství hmyzu, hlavně mravenců, z něhož po rozložení získávají bromélie nedostatkové živiny. Naopak jiné druhy poskytují některým živočichům životní prostor. Kromě moskytů se v cisternách bromélií vyvíjejí i pulci některých stromových žab a ve zdužnatělých cibulových růžicích si někteří mravenci vyhryzávají hnízda.

Parožnatka (Platycerium bifurcatum) Mladé rostliny mají zpočátku jenom výklenkové listy. Ty zůstávají dlouho zelené a tvoří velký koš, v němž se střádá hojně listová hrabanka. Později zhnědnou, ohnou se dovnitř, a zajišťují tak pod nimi ukrytý kompost. P. bifurcatum se pěstuje jako pokojová rostlina.

Tilandsie (Tillandsia usneoides) Tilandsie lišejníková neboli „Louisianský mech“ není žádný mech, lze ji poznat podle květů jako druh bromélie. Kořeny vystupují jen na semenáčích, později se rostliny zásobuje vodou a živinami výhradně prostřednictvím stříbřitých savých šupin na listech a výhonech. Již u Aztéků byla používána k výzdobě chrámů.

Šáchor papírodárný (Cyperus papyrus) Šáchor papírodárný je rostlina , z níž se již před 5000 lety vyráběl jistý druh papíru, papyrus. Dřeň stonku se nařezala na pásy, které se pak ve velkém množství pevně slisovaly a usušily. Ale z papyru se vyráběly také četné další věci, jako koše, boty nebo čluny. Jako pokojová rostliny především šáchor zakrslý (Cyperus involucratus).

Rýže setá (Oryza sativa) Jednoletá bylina, asi 1m vysoká, vznikla v pravěku v kultuře z O. perensis v oblasti Himaláje. Před 5 tis. lety pěstovaná v Indii a Číně. Nyní pěstována především tropech a subtropech celého světa na záplavových polích ve velikém množství sort. V Evropě pěstovaná v Bulharsku, Maďarsku a Itálii.

Pepřovník černý (Piper nigra) Pepř je nejdůležitější koření vůbec a je znám také přinejmenším od doby Římanů. Černý pepř vzniká fermentací nezralých sklizených plodů. U bílého pepře se jedná o peckovičky zralých sklizených plodů. Sušené zralé plody skýtají růžový pepř, jenž se často falšuje s plody pepřovce peruánského.

Kávovník arabský (Coffea arabica) Kávovník je jednou z hospodářsky nejdůležitějších kulturních rostlin. Přibližně 25 milionů lidí si díky kávovníku obstarává obživu, a asi třetina lidstva pije kávu. Kávové boby jsou semena kávovníku. Oplodí se hned po sklizni odstraní, boby (kávová zrnka) se však praží až v zemi spotřeby.

KONEC < zpět na úvodní stránku