Internet, WWW, HTML a spol.

Hlavní zásady inženýrství reprodukovatelnost měřitelnost a parametrizovatelnost přenositelnost typizace a standardizace dokumentace práce organizace práce

systémy pro přenos dat mezi počítači vývoj datových sítí probíhá na několika úrovních: fyzická úroveň – hardware pro spojení, kabely logická úroveň organizace sítí a jejich topologie adresování uzlů komunikační protokoly aplikační úroveň servery pro služby poskytované uživatelům

Klient-server je vztah mezi dvěma subjekty. Server – pasivní (serve = sloužit), dělá pouze to co chce nějaký klient. Může se jednat o vztah mezi: systémy, aplikacemi moduly, procesy, vlákny příklady: Webový prohlížeč je klientem webového serveru. Webový server je klientem databázového serveru. Vykreslovací jádro prohlížeče je serverem pro UI. Prohlížeč je klientem operačního systému.

Komunikační protokol Sada pravidel pro komunikaci mezi síťovými uzly Schéma sítě z pohledu aplikace: klient2 server1 klient3 klient1 server2 server3

Nejrozšířenější je rodina protokolů TCP/IP Internet je každá síť, která pro komunikaci využívá protokoly TCP/IP. Internet (The Internet) × intranet (internet) IP – základní protokol, ostatní protokoly jej využívají (Internet Protocol) TCP – protokol pro přenos dat „spolehlivý protokol“, ověřování a řízení (Transmission Control Protocol) UDP – jednoduchý protokol pro přenos dat „nespolehlivý protokol“, malá režie (User Datagram Protocol) A další protokoly pro jednotlivé síťové služby Standardy týkající se Internetu se označují RFC

Hardwarová adresa – MAC adresa (48 bitů) přiřazena výrobcem každému koncovému zařízení celosvětově unikátní MAC (Medium Access Control) jiná síťová vrstva – v aplikacích se nepoužívá Logická adresa – IP adresa (32 bitů) přiřazována po připojení do sítě (administrátorem nebo DHCP serverem) unikátní v rámci sítě topologie Jmenná adresa – doménové jméno poskytovaná službou DNS (Domain Name System) pouze pro uživatele – organizace sítě o překlad na logické adresy se starají DNS servery

Pro spojení a vzájemnou komunikaci dvou aplikací je vždy nutné znát adresy obou koncových zařízení. Doménové názvy se musí přeložit na IP adresy, podle aktuální konfigurace sítě. Na jednom zařízení může běžet více aplikací (služeb), které je tedy nutné dále rozlišit. Aplikace se spojují prostřednictvím socketu. Socket = IP adresa + síťový port Port je identifikátor síťové aplikace v rámci počítače – místo ( ) Pro každé spojení je nutné znát IP adresu a port.

V Internetu se používá jednotný formát adresy – URL (Uniform Resource Locator) URL je společný formát adres pro všechny služby internetu typ – označení služby, protokol uživatel a heslo – přihlašovací údaje počítač – doménové jméno počítače (přeloží se na IP adresu) nebo IP adresa port – port, na kterém naslouchá aplikace poskytující požadovanou službu cesta – cesta k požadovanému souboru dotaz – parametry předané aplikaci, která poskytuje službu

Standardní systémy pro poskytování služeb v síti internet. Každá služba má přiřazený komunikační protokol. Aplikace má zdrojový port pro odesílání dat a cílový port (contact port) pro příjem dat. Čísla cílových portů jsou registrovaná u IANA (Internet Assigned Numbers Authority). Zdrojové porty se volí dynamicky. Příklad – protokol HTTP využívá port 80: apache.exe TCP server:80 server:0 LISTENING opera.exe TCP pc19:4307 server:80 ESTABLISHED apache.exe TCP server:80 pc19:4307 ESTABLISHED numbers numbers

WWW (World Wide Web) je systém pro poskytování vzájemně propojených dokumentů. Služba poskytuje přístup k dokumentům publikovaným na internetu (webovým stránkám). Dokumenty mohou být statické – soubory umístěné na webovém serveru dynamické – obsah generovaný aplikací umístěnou na webovém serveru (nebo v klientském počítači) Využívá protokol HTTP (Hyper Text Transfer Protocol) pro přenos dokumentů. Pro formátování dokumentů je nejčastěji používán jazyk HTML nebo XHTML.

Protokol HTTP je bezstavový. Pro každou HTTP transakci se vytváří nové spojení. Současně s ukončením spojení zanikají všechny stavové informace o spojení. Toto teoreticky znemožňuje například přihlášení k webu a jiné operace, které vyžadují zapamatování stavu. Existují však techniky, pomocí kterých je možné simulovat stavový protokol. Protokol HTTP podporuje dynamické formáty. Klient odešle serveru v HTTP hlavičce seznam podporovaných formátů. Server odpoví daty v nejvhodnějším formátu. Využití: server posílá komprimovaná data jen pokud je klient umí zpracovávat.

Pří komunikaci se využívá HTTP transakce: vytvoření spojení (klient) odeslání požadavku (klient) odeslání odpovědi (server) zrušení spojení (server) Požadavek i odpověď obsahují HTTP hlavičky. Nastavení formátu obsahu (Content-Type) Nastavení ukládaní do cache paměti (Cache- Control) A další:

Jak se liší web a internet? Kolik různých TCP/IP protokolů denně použijete? Kolik HTTP požadavků jste odeslali během čtení těchto slajdů? Je k něčemu nespolehlivý protokol? Je důležitější znát port nebo protokol? Je možné stáhnout webovou stránku, aniž by se vytvářel socket? Dá dovolat libovolného webového serveru podle MAC adresy? Může být server i klientem?