Podstata hoření Zahřejeme-li úhel -> rozžhavení pevné látky -> stykem se vzduchem shoří PLAMEN= OHEŇ= lidmi řízené hoření, ohraničené určitým prostorem POŽÁR= Lomonosov ( ) -> molekuly C rychleji kmitají, okolní kyslík se ohřeje (také jeho molekuly …) poruší se soudržnost molekul -> srážka C + O 2 -> CO 2 sloučením dvou látek v jednu -> silné oteplení plyn unášející pevné částečky reakce prvku s O 2 -> teplo + světlo + plyn nekontrolované hoření, prostor není předem určen vyjádřil první správné představy o procesu hoření při pokusech – žhavení Pb a Sn
EXOTERMICKÁ REAKCE= ENDOTERMICKÁ REAKCE= HOŘENÍ= PODMÍNKY HOŘENÍ: objevil zákon o zachování hmoty 2H 2 + O 2 -> 2H 2 O reakce při které teplo vzniká reakce která proběhne pouze při zahřátí reakční směsi samovolně probíhající oxidačně-redukční reakce, při které hořlavá látka reaguje vysokou rychlostí s oxidovadlem -> světlo teplo a kouřové zplodiny hořlavé látky (jakékoliv skupenství) zdroje zapálení oxidační činidlo
existují látky u nichž probíhá oxidace již při pokojové teplotě (není třeba ZZ- například bílý P) existují látky, které obsahují O ve svých molekulách (není třeba oxidovadla – například nitrocelulósa) HL + O schopnost HL reagovat s O -> tepla, světla a kouř. zplodin schopnost pevných mat. se zapálit při zahřívání schopnost látky se zapálit při přímém působení ZZ ! HOŘLAVÝ SOUBOR= HOŘLAVOST= VZNĚTLIVOST= ZÁPALNOST=
TEPLOTA VZNÍCENÍ Dále teplotu vznícení ovlivňuje: se pohybuje v rozmezí °C s rostoucí molekulovou hmotností teplota vznícení klesá propan butan heptan C3H8C3H8 C 4 H 10 C 7 H °C 430 °C 250 °C povrch odvádějící teplo tlak katalyzátor