Základy ekonomie II Téma č. 2: Agregátní poptávka, agregátní nabídka, hospodářská politika státu Petr Musil

Agregátní poptávka Agregátní poptávka (AD, Aggregate Demand) = součet všech zamýšlených nákupů při dané úrovni cenové hladiny AD = C+I+G+NX AD je tím vyšší čím vyšší jsou výdaje na spotřebu, investice, vládní nákupy či čistý export pro tuto chvíli uvažujeme pouze dvousektorovou ekonomiku (domácnosti + firmy), tedy AD = C+I

Agregátní nabídka Agregátní nabídka (AS, Aggregate Supply) = součet všech zamýšlených prodejů při dané úrovni cenové hladiny AS závisí na produkčních možnostech dané ekonomiky (produkční funkci) AS je tím větší, čím více VF je zapojeno do výroby a čím efektivněji jsou VF využívány velikost produktu značíme Y

Ekonomická rovnováha nastává, pokud AD = AS, neboli, pokud C+I+G+NX=Y

Rovnovážný výstup v LR odpovídá rovnosti AD a Y při dosažení potenciálního produktu ekonomiky, tedy: pokud AD = Y* dlouhodobě ekonomika dosahuje úrovně potenciálního produktu (Y*) potenciální produkt = maximální dlouhodobě udržitelný výstup ekonomiky (závisí na produkčních možnostech země – viz PPF)

Rovnovážný výstup v SR je ovlivňován především velikostí agregátní poptávky v SR platí: rovnovážný výstup ekonomiky je tím větší, čím větší je AD, neboli: čím více domácnosti, firmy, vlády a zahraniční subjekty nakupují naši produkci, tím většího rovnovážného výstupu bude dosaženo

Model AS-AD a neoklasická syntéza Model AS-AD má tzv. „klasické pole“ a tzv. „keynesiánské pole Nutno rozlišovat krátkodobou AS (SAS) od dlouhodobé (LAS) Dlouhodobá AS na úrovni potenciálního produktu – v dlouhém období platí závěry klasického modelu Krátkodobá AS je relativně hodně cenově pružná pod úrovní potenciálu a cenově relativně nepružná nad úrovní potenciálu

Neoklasická syntéza v modelu AS-AD P LAS SAS P* AD keyn.pole klasické pole Y* Y

Vysvětlení tvaru SAS v klasickém poli V klasickém poli se růst AD promítne relativně více do nárůstu cenové hladiny než do nárůstu produkce: proč? Výkon je již nad svým potenciálem – již málo dodatečných volných kapacit – jakýkoli růst AD pak sice vyvolá růst Y (dodatečná pracovní síla je ochotna pracovat), ale více se promítne do růstu cenové hladiny (práce je ochotna pracovat více, ale jen za větší mzdu)

Vysvětlení tvaru SAS v keynesiánském poli V keynesiánském poli se růst AD projeví relativně více v přírůstku produktu než ve zvýšení cenové hladiny: proč? Výstup je pod potenciálem – nezaměstnanost – hodně volných výrobních kapacit Růst AD pak vede k tomu, že pracovní síla je ochotna pracovat více, avšak není nutné příliš zvyšovat mzdy (pracovní síla je ráda, že vůbec našla práci), proto není nutné, aby produkce tolik zdražovala

Role státu v ekonomice a hospodářská politika

Co rozumíme pod pojmem stát? stát = ta část hospodářství, kterou netvoří soukromý sektor... ...stát = vláda (včetně podniků s účastí státu) + centrální banka + samosprávy (obce, města, kraje) + ostatní veřejné či veřejnoprávní subjekty (školy, ČT, ČRo)

Vývoj role státu v ekonomice starověk: stát jako subjekt, zajišťující obranu vůči agresi zvnějšku + zajišťující expanzi daného národa (Řecko, Řím) středověk: rozmělnění moci státu, v popředí spíše církev merkantilismus: nárůst role státu v ekonomice – snaha státu dosáhnout cílů merkantilistické doktríny (akumulace zlata v zemi) průmyslová revoluce – konec 19. století: období hospodářského liberalismu, role státu minimalizována od konce 19. století: postupný nárůst státního intervencionismu – zesíleno dojmem z Velké hospodářské krize 30. let po WW II: obecně zvyšování role státu v hospodářství (keynesiánství) 70. a 80. léta: renesance liberalismu – ale již nikdy „návrat ke kořenům“ klasického liberalismu specifikum CPE (centrálně plánovaných ekonomik): stát převzal de facto všechny hospodářské funkce – centrálně plánováno co, kolik a pro koho vyrábět současnost: tzv. „smíšená ekonomika“ – vedle sebe stát i trh

Příčiny nárůstu státního intervencionismu 19. století – reálné ekonomiky se blížily podmínkám dokonalé konkurence... ...tzv. „kapitalismus volné soutěže“ – minimální bariéry pro přelévání kapitálu mezi odvětvími reálné trhy fungují velice efektivně – podmínky jim v efektivním fungování nebrání postupně: narůstání překážek pro efektivní fungování trhů – odbory, dlouhodobé pracovní smlouvy, sociální systém – vliv především na trh práce reálné projevy: zkracování hospodářských cyklů a prohlubování amplitudy cyklu – recese častější a hlubší

Příčiny nárůstu státního intervencionismu tzv. „diskuse 20. let“ – proti sobě Joan Robinsonová – teorie nedokonalé konkurence (+další); a Ludwig von Mises a Friedrich August von Hayek – neoliberálové spor o příčiny porušení schopnosti tržní samoregulace obecný nárůst víry v nutnost regulovat trhy státem, ale: ...pravá příčina právě ve státním intervencionismu 30. léta: Velká krize – zrod keynesiánství po WW II – neokeynesiánství jako hlavní proud (nárůst role státu v ekonomice – jako nikdy předtím) východní blok: centrální plánování – extrémní forma státního intervencionismu (ideologické důvody)

Funkce státu v ekonomice stabilizační – cílem je zajistit vnitřní a vnější stabilitu ekonomiky redistribuční – cílem je zmírnit sociální tvrdosti alokační – náprava tržních selhání (externality, nedoko., veřejné statky) jakým způsobem stát tyto funkce plní? hospodářská politika

Hospodářská politika HOPO = přístup státu k ekonomice = soubor nástrojů, jimiž nositelé hospodářské politiky dosahují vytyčených hospodářsko-politických cílů moderní HOPO – formování ve 30. letech jako důsledek Velké hospodářské krize anglo-americký vs. kontinentální proud anglo-americký: HOPO jako krátkodobá konjunkturální politika kontinentální: HOPO jako systémotvorná činnost státu

Cíle hospodářské politiky OBECNÉ CÍLE: udržení (popř. nastolení) svobody a demokracie, spravedlnost, jistota, pokrok, blahobyt TRADIČNÍ CÍLE: hospodářský růst a hospodářská rovnováha

skloubení růstu a rovnováhy: Tradiční cíle hospodářský růst – růst potenciálního produktu hospodářská rovnováha – rovnováha trhu práce (míra UNE), stabilita cen a měny (míra inflace), vnější rovnováha (platební bilance) skloubení růstu a rovnováhy: DYNAMICKÁ ROVNOVÁHA

MAGICKÝ ČTYŘÚHELNÍK Dynamická rovnováha (přiměřený hospodářský růst) Hospodářská rovnováha Hospodářský růst Nízká míra UNE Nízká míra inflace Vnější eko. rovnováha MAGICKÝ ČTYŘÚHELNÍK

Magický čtyřúhelník slouží k posouzení úspěšnosti HOPO vzhledem k jejím cílům – sleduje: tempo růstu HDP (g), poměr salda BÚ ku HDP, míru inflace (π) a míru nezaměstnanosti (u) g (%) ČR: ‒‒ 2007 ‒‒ 2008 6,1 2,5 u (%) BÚ (%) 4,4 5,3 -3,2 -0,6 6,3 čím ostřejší úhel, tím úspěšnější HP u daného cíle, čím větší plocha, tím vyšší celková úspěšnost HP 2,8 π (%)

Nástroje hospodářské politiky dle úrovně působení: makroekonomické, mikroekonomické dle charakteru vlivu: přímé, nepřímé dle oblasti působení: měnové, fiskální dle způsobu ovlivňování: globální selektivní dle působení na vztahy účastníků trhu: systémové (kvalitativní), běžné (kvantitativní)

Nositelé (tvůrci) hospodářské politiky = subjekty, které se podílí na procesu formování, provádění a kontrole HOPO decizní sféra – subjekt s politickým mandátem, tj. ten, kdo skutečně rozhoduje (vláda, parlament, centrální banka) vlivová sféra – subjekt, který se snaží ovlivnit subjekty decizní sféry (firmy, odbory, zájmové skupiny, lobbisté, svazy, komory atd.) nadnárodní organizace – subjekty, ovlivňující vnější podmínky HOPO rozhodování – integrační celky, mezinárodní organizace, nadnárodní firmy

Členění HOPO MAKROEKONOMICKÁ: rozpočtová (fiskální), měnová (monetární), vnější (mezinárodní), důchodová MIKROEKONOMICKÁ: pol.ochrany hospodářské soutěže, strukturální, rozdělování a důchodová, sociální

Makroekonomická politika rozpočtová (fiskální) politika – využívání nástrojů státního rozpočtu k ovlivňování hospodářského výkonu a zaměstnanosti (provádí ji vláda) měnová (monetární) politika – využívání nástrojů k ovlivňování nabídky peněz, míry inflace a hospodářského výkonu (provádí centrální banka) vnější HOPO – využití nástrojů obchodní politiky (někdy i měnové) k ovlivňování vnější rovnováhy ekonomiky (provádí především vláda) důchodová politika – využití nástrojů z oblasti fiskální politiky ke stabilizaci hospodářského cyklu (vestavěné stabilizátory) – provádí vláda

Mikroekonomická politika politika ochrany hospodářské soutěže – cílem je dosažení určitého stupně konkurence na trzích, popř. zamezení zneužívání dominantního postavení – provádí příslušný úřad (u nás ÚOHS) strukturální politika – napomoci při strukturálních změnách ekonomiky důchodová a politika rozdělování – zmírňování nerovnosti v rozdělení důchodů sociální politika – zajištění sociální sítě v případě nepříznivé sociální události

Hospodářsko-politické koncepce Základní proudy v HOPO: liberalní vs. intervencionistický proud směry liberální HOPO: fyziokratismus (Quesnay, Turgot), klasický liberalismus (Smith, Say, Ricardo, Mill), neoliberalismus (Mises, Hayek, Friedman, Lucas, Eucken, Erhard, ...) směry intervencionistické HOPO: merkantilismus (Mun, Colbert, Montesqieu,...), keynesiánství (Keynes, Samuelson, ...), plánování (Lange)

Liberální HOPO a role státu stát má zajistit vnější a vnitřní bezpečnost dbát na dodržování (Smith), případně tvorbu (Eucken) stabilních (Lucas, Sargent) pravidel ostatní ponechat na tržních silách v praktické HOPO důraz na stabilitu cenové hladiny a měny (viz friedmanovský monetarismus) – vychází z MV=PY nízké daně motivují k ekonomické aktivitě (Laffer) nízký stupeň přerozdělování

Intervencionistická HOPO a role státu trh se vyčišťuje jen, má-li k tomu podmínky pokud ty nejsou, stát má intervenovat, tj.: stimulovat agregátní poptávku (Keynes) eliminovat hospodářský cyklus – např. progresivním zdaněním důraz na dosahování plné zaměstnanosti v praktické HOPO zvyšování G (důraz na fiskální politiku), snižování úrok.měr (měnová politika jako podpůrná) v nejtvrdší formě – centrální plánování

Hospodářská politika intervencionistická koncepce liberální koncepce směry praktické HOPO intervencionistický (keynesiánský) New Deal keynesiánská etapa indikativní plánováni v JPN skandinávský model, francouzský model atd. konzervativní (monetaristický) thatcherismus reaganomika sociálně tržní hospodářství Kohlova éra Klausovy transformační vlády

Ukazatele velikosti státu v ekonomice podíl vládních výdajů (G+TR) na HDP podíl daňových příjmů na HDP – jednoduchá či složená daňová kvóta den daňové svobody

Podíl vládních výdajů na HDP v USA (1902 – 2010)

Podíl vládních výdajů na HDP v ČR Zdroj: MF ČR

Struktura vládních příjmů v ČR, složená daňová kvóta Zdroj: MF ČR

Den daňové svobody v ČR Zdroj: Liberální institut (2010)

Den daňové svobody ve vybraných zemích Zdroj: Liberální institut (2010)