Lesy ČR

Původně bylo celé Podblanicko porostlé lesy Původně bylo celé Podblanicko porostlé lesy. Druhová skladba odpovídala vegetačnímu stupni s převahou jedle a buku, s příměsí javoru, klenu a lípy ve specifických suťových polohách Velkého a Malého Blaníku. Na výslunných jižních a jihozápadních stráních lze původně předpokládat výskyt dubu, habru a borovice, v údolích vodních toků porosty olše lepkavé, vrby a jasanu. Prvním významným zásahem do tohoto stavu byl pravděpodobně příchod Keltů asi před 2400 lety, kteří vybudovali na Velkém Blaníku hradiště. Obranné valy jsou zde patrné dosud. To určitě vedlo z obranných důvodů ke smýcení lesních porostů na jeho vrcholu. Středověká kolonizace krajiny začíná vznikem kláštera premonstrátek v Louňovicích v polovině 12.století. Rozvoj řemesel vyžadoval mnoho palivového dříví a nastal tedy tlak na lesy. Dřevo z lesa bylo těženo výběrem potřebných stromů, druhová skladba se v podstatě nezměnila. Velikost těžby dřeva z lesa kolísala podle společenských událostí a potřeb (např. po třicetileté válce rozloha lesa vzrostla). Nástup pěstování smrku začal na Blaníku v 19.století společně s poptávkou po stavebním dříví. První hospodářský plán platil na Podblanicku od roku 1881 a podíl smrku se postupně zvyšoval na úkor listnáčů. Ani smrkovým porostům na Blaníku se ovšem nevyhnuly větrné polomy a mniškové kalamity.

Změnu tohoto stavu zaznamenal nástup Josefa Melichara na polesí Louňovice na začátku 50.let 20. století. Tento lesník zavedl maloplošnou obnovu buku a jedle v kotlících a okrajových sečích. Tyto obnovní prvky se dodnes využívají s cílem dosáhnout přirozené skladby lesa. V současnosti tvoří les 31% plochy CHKO. V roce 2001 bylo procentuální zastoupení blanických lesů následující: smrk- 56,9%, jedle- 0,8%, buk - 7,0%, borovice - 20,3%, modřín - 6,6%, dub (letní a zimní)- 2%, habr - 1%, bříza - 2,7%. Společnou snahou Správy CHKO a lesníků je zlepšit zdravotní stav lesa ať už cílenou výchovou lesa nebo podporou pestré druhové skladby. Aktivně je do porostů v 1.zóně CHKO dosazován buk a jedle, jejichž přirozená obnova je obtížná. Lesy v 1.zóně CHKO Blaník jsou z větší části lesy zvláštního určení, lesy ve vrcholových partiích Velkého a Malého Blaníku jsou vedeny jako lesy ochranné. Lesy v dalších zónách jsou lesy hospodářské. Součástí zdejších lesů je i významná genová základna pro buk o výměře 157 ha. Návštěvníci v přírodní rezervaci Velký a Malý Blaník by měli omezit svůj pohyb na značené cesty, neboť při chůzi v lesním porostu mohou snadno poškodit cenné semenáčky nebo sazenice.

Český les Český les je horský masiv dlouhý zhruba 80 km, který tvoří přirozenou hranici mezi Českou Republikou a Německem. Pohoří leží v západní části Plzeňského kraje a nachází se na území bývalých okresů Cheb, Tachov a Domažlice. Zhruba uprostřed prochází Českým lesem dálnice D5, která vede z Prahy na hraniční přechod Rozvadov - Waidhaus. Od Šumavy je Český les oddělen nižší Všerubskou vrchovinou. Nejvyšším vrcholem je Čerchov, který se tyčí do nadmořské výšky 1042 m nedaleko Domažlic. Celá oblast byla vyhlášena v roce 1990 oblastí klidu „Český les“, která byla po přijetí zákona o ochraně přírody a krajiny v roce 1992 přejmenována na Přírodní park Český les.   Podle geomorfologického členění patří toto území do Šumavské subprovincie. Přírodní park pokrývá geomorfologický celek Český les a zasahuje do západní části Podčeskolsleské pahorkatiny. Podle nadmořské výšky, geomorfologických poměrů a členitosti reliéfu se Český les člení na Dyleňský les, Přimdský les, Kateřinskou kotlinu a Čerchovský les.

Faktory ovlivňující zdravotní stav lesních porostů v CHKO Pálava Sucho Nejvýrazněji se nízký dlouhodobý srážkový úhrn celé oblasti projevuje na mělkých a hlinitých půdách, zvláště na slunných svazích. Pokles hladiny spodní vody se projevuje i v hlinitých deluviích mělkých žlebů v oborách Bulhary a Milovice. Hmyzí škůdci  Dominantní postavení zaujímá obaleč dubový (Tortrix viridana), k dalším důležitým druhům patří píďalka podzimní (Operophtera brumata) a obaleč hlohový (Archips crataeganus). Z bekyňovitých motýlů vázaných na listnaté dřeviny má v našich podmínkách největší význam bekyně velkohlavá (Lymantria dispar). Poslední gradační perioda proběhla v období let 1992–1994. V současné době je její populace v latentní fázi. Výrazné ohrožení pro jírovce v parkových i liniových výsadbách včetně porostů v oborách představuje v posledních letech i klíněnka jírovcová (Cameraria ohridella).

Tracheomykóza a imise Škodlivé působení tracheomykóz se projevuje vznikem souší jednotlivě nebo hloučkovitě , hlavně u jilmu, a to i mimo lesní porosty. U dubových porostů je zhoršený zdravotní stav dříve přisuzovaný tracheomykóze spíše výsledkem působení mnoha škodlivých vlivů. Ochmet (Loranthus europaeus) Vyskytuje se v porostních stěnách a na dubových výstavcích. Některé porosty na vysýchavých stanovištích jsou napadeny velmi silně a vyžadují obnovu.

Zvěř Loupání: v minulosti byly v některých částech obor poškozovány hlavně mladší porosty lípy a jasanu loupáním kořenových náběhů a kmenů. K velmi výraznému omezení škod došlo začátkem devadesátých let minulého století po razantním snížení stavů zvěře v oborách. Pro snížení tohoto rizika jsou do nově zakládaných lesních porostů vysazovány také jehličnany, které jsou pro zvěř atraktivní a v kombinaci s vyšším zastoupením lípy postačí nárokům zvěře. Při výchovných zásazích jsou pak poškozené jehličnany z porostů odstraňovány, aby negativně neovlivňovaly druhovou skladbu lesa. Okus Možné škody působené okusem na zakládaných porostech jsou v současnosti řešeny systémem obnovních bloků. Jedná se o oplocené ucelené části o výměře 20-40 ha, které  jsou obnovovány v horizontu 15-20 let a do kterých nemá zvěř po celou dobu obnovy přístup. Dochází tak k obnově celých oddělení lesa. K odplocení dochází až v době, kdy tyto porosty již nejsou zvěří ohroženy. Individuální výsadby v alejích apod. jsou potom chráněny pevnými dřevěnými oplůtky.

Obrázky

Karolína Širůčková Děkujeme za pozornost Vytvořily : Leona Tomková Dne : 19.11. 2009 Děkujeme za pozornost