Teorie osobnosti S. Freud, C.G.Jung, A. Adler

hlubinná psychologie psychoanalýza psychoanalýza = metoda léčby = postup při zkoumání psych. procesů, při kterém se dostáváme do jinak nepřístupných hlubin lidské psychiky = výraz pro vědeckou disciplínu, může být chápána jako součást psychologie nebo i lékařství = snaží se vysvětlit a popsat fungování lidské psychiky

2 zákl. předpoklady – 1. všechno psychické dění by mělo být možno vysvětlit pomocí předchozích psychických dějů 2. při vysvětlování hraje důležitou roli možnost zjištění nevědomých psych. procesů (snů, halucinací, hypnóz,…) nevědomé procesy nemůžeme sami vyvolat

Sigmund Freud (1856-1939) – zakladatel, lékař, psychiatr z Příboru německá rodina, Žid, přestěhování do Vídně, zemřel v Londýně jediný syn, 6 starších sester, otec obchodník („vládce rodiny“), matka milovala Freuda (Oidipovský komplex)

studium medicíny (hl. problematika mozku), začátkem 80 studium medicíny (hl. problematika mozku), začátkem 80. let primář na neurologii, pokusy s kokainem studie o hysterii (1895) – významná dodnes, hledání příčin – experiment s hypnózou

teorie pudů výklad snů (co vlastně tvoří lidskou osobnost, co nám naznačují sny) poč. 19. stol. se za Freudovy teorie postavili C.G.Jung, A. Adler zemřel na rakovinu

body Freudovy teorie fyziologický determinismus – jedinec je puzen k jednání fyziol. silami, které mají rozhodující vliv na lid. život, jsou dány biologicky – např. pudy (podstata života osobnosti) fyziolog. podstata = pudy (hl. zdroje lidského jednání, umožňují jedinci dosahovat cílů, hl cílem je vybití energie)

pudy života – např. sexuální – spojován s libidem=energie, která vychází ze sex. pudů a jestliže jsou náležitě vybity dojde ke slasti, čl. se snaží dosáhnou, co největší slasti pud sebezáchovy pudy smrti – usilující o destrukci organismu, hl. cíl = převést org. do anorganické podoby)

A) pokud působí složky z oblasti vědomí, vybití energie je směřováno společensky přijatelně B) pokud nastane chyba – vědomé složky neovlivňují objekt vybití energie – vznikají zkraty (společensky nepřijatelné chování)

struktura osobnosti 2 typy topických modelů topický model – osobnost je rozdělena do tří vrstev: nevědomí, předvědomí, vědomí do r. 1920 tzv. model ledovce viz. obrázek

model psyché - teorie ledovce

nevědomí – „domov pudů“, obsahuje základní pudová přání, uzavřená oblast pudy se snaží z nevědomí dostat na povrch předvědomí – mezi nevědomím, do kterého se vědomě nedostaneme, a vědomím testování pudových přání (zda jsou přijatelná, a sloužila by k vybití energie) – poté jsou puštěna do vědomí nebo vybrán jiný objekt vybití tzv. filtr pudů

vědomí – vázáno na vnější svět, soustředění všech vjemů ze smyslů, informací informace z předvědomí (pocity libosti a nelibosti) je plně vědomé nejmenší část naší psychiky, ale nejvíce viditelný

II. topický model (od r. 1920) rozvinutější teorie o struktuře osobnosti, vychází z prvního modelu

id = ono (nevědomí) – nepřístupné, iracionální vrstva, vládne zde chaos, tvoří zásobárnu energie pro psychickou činnost – energie = pudy obsah dán přírodou – vrozený, neovlivněný společností

ego = já (předvědomí) – upravuje chaos v id, pudová přání přizpůsobuje podmínkám vnějšího světa superego = nadjá – posuzuje a hodnotí procesy z ega sebekritická vrstva, formována v dětství a v průběhu celého života vědomá i nevědomá složka

katexe = síly, proudění vnitřní energie, která má původ v id antikatexe = síly z ega nebo superega, slouží k blokování katexe cílem je: objekt (objektová katexe) : něco v rámci osobnosti (katexe vnitřní – sebeuspokojování) tato teorie Freudova slabost

dětské vývojové fáze podle Freuda do 5. roku – nejdůležitější 3 pregenitální stádia (čl. si plně neuvědomuje svoji sexualitu) orální fáze (zaměření na ústa) 1. rok života – příjem potravy (kojení), souvislost s pocitem slasti a drážděním při sání – erogenní část (cucání palce)

2) anální fáze 2. až 3. rok života pocit libida přesunut do oblasti anální (souvislost s učením prvních hygienických zásad, při kterém dochází k vyprazdňování) vznik pudových rozporů (musí se kontrolovat, využívá vědomé složky) – vzniká pořádkumilovnost

3) falická fáze 4. až 5. rok v popředí slasti a zájmu jsou pohlavní orgány děti si začínají všímat pohlavních rozdílů první projevy Oidipovského komplexu (syn se bojí otce, že bude kastrován – strach utlumí cit k matce) a Elektřin komplex (dcera chce být raději synem, nenávidí matku za to, že nemá penis a nemohla ho po ní zdědit) = dítě se zamiluje do rodiče opačného pohlaví, ke stejnému pohlaví cítí nenávist

od 5. roku 4) období genitální latence 6.-12. rok zánik Oidipovského komplexu potlačeny sex. impulsy, libido podmíněno spíš dosahováním úspěchů zapomíná na neúspěchy v raném dětství působí sociální vlivy

5) genitální stádium v popředí zájmů opět genitálie a sexualita začátek s nástupem puberty – tělesné a psych. změny zdrojem libida jsou pohl. orgány první skutečné erotické zkušenosti = závěrečné stádium vývoje, přechází v dospělost

obranné mechanismy = to, jak se osobnost (ego a superego)brání tomu, aby do nich vnikala nevhodná přání z id nevědomá úroveň teorii rozpracovala dcera Anna Freudová

a) potlačování – síla proti síle b) vytváření reakcí – realizace pud. přání je zabráněno protikladným řešením nebo cílem c) projekce – nevhodné přání je podsunuto někomu jinému „podle sebe, soudím tebe“ d) identifikace – jako vzor chování přijmeme chování někoho jiného (zjednodušení)

e) konverze – přenesení psych e) konverze – přenesení psych. problému na tělo (bolest břicha při těžké situaci) f) introjekce (zvnitřnění) – kopírování reakce z minulosti g) vytěsnění – potlačení přání, útěk od iracionálních myšlenek

h) regrese – vrácení zpět (ve vývoji libida), kdy naše problémy nebyly takové typické pro genitální období dočasná (po dobu stresu); trvalá (fixace) ch) sublimace – proces nahrazování cíle, převedeme libido sex. povahy na něco, co je společensky oceňováno (umělecká tvorba)

chybné úkony = nezáměrné projevy jednání, kterým nedosahujeme požadovaného cíle (podle Freuda vznikají náhodně) přeřeknutí, přepsání se, zapomínání, chybné čtení, vynechání něčeho, přehmátnutí – nepodařilo se potlačit pud. přání a to se dere na povrch v díle Psychologie všedního dne

chybné čtení – nahrazení jednoho slova jiným, které může mít spojitost s potlačeným pud. přáním zapomínání – bránění myšlení na trapné vzpomínky, které přinášejí nelibost

teorie snů sny zpřístupňují ty části osobnosti, ke kterým se běžně dostat nemůžeme „brána“ k nevědomým procesům jeden z obranných mechanismů části ega proti tomu, co se snaží proniknout na povrch z id pokus o proniknutí přání z id do ega

zjevný význam (manifestní) – samotný sen; to, co je zjevné skrytý (latentní) význam – skládá se z tělesných pocitů, dětských vzpomínek skrytý význam snu; to, co má zůstat skryto Freud se zabýval přeměnou latentního významu na zjevný:

zhušťování – sen proběhne nelogicky rychle a obsahuje nějaký prvek, který nám v rychlosti unikne křížení – souběžné odehrávání více příběhů ve snu, prolínání přesunutí (záměna) – důležité věci jsou ve snu vedlejší a naopak používání symbolů – zastírají pravý význam; symbolika smrti, setkání s příbuznými, nahota, vztahy,…

sny nám mohou pomoci odhalit naše nevědomé psych sny nám mohou pomoci odhalit naše nevědomé psych. procesy, ale jejich významy a záměry jsou dosud vědecky neprobádanou oblastí, takže jim nemůžeme přikládat příliš velký význam

uplatnění teorie Freuda v psychologické praxi psychologické poradenství vliv dětských zážitků možnost funkce nevědomí sexuální motivace našeho jednání (i ve snech – kritika Freuda) obranné mechanismy – dešifrování příčin psych. problémů

citát Přestože jsem po třicet let zkoumal ženskou psychiku, nejsem s to odpovědět na velkou, dosud nezodpovězenou otázku: Co vlastně ženy chtějí?

Carl Gustav Jung (1875-1961) zakladatel analytické psychologie lékař, psychoterapeut méně příznivců než Freud (složitější, abstraktnější teorie) život: Švýcar, individualista, cílevědomý, vzdělaný spolupráce s Freudem – Freud příliš autoritativní – konec spolupráce nekonvenční způsob života; nesouhlasil, že lidskou psychiku ovlivňují pouze pudy

velká důležitost snů – naznačení toho, co není běžně vědomě přístupné; poznání, která posunou čl. dál

osobnost 4 základní vrstvy (subsystémy) kolektivní nevědomí - naše osobnost zdědila po předcích (zkušenosti rasy, národu, širší rodiny – dobré i špatné /uložené archetypy) osobní nevědomí – zážitky, info nastřádané v průběhu života a běžně je nepoužíváme; sídlo a původ komplexů

3) ego – vědomé já – všechny myšlenky, které dokážeme používat; řídí osobnost do 30-40 let 4) bytostné já „das Selbst“ – nevědomí i vědomí (racionální jednání + city), nejvyšší kontrola čl. (superego) 1.,2. – nevědomí 3.,4. – vědomí

archetypy od roku 1919 nachází se v kolektivním nevědomí = vzorec, předobraz (praobraz) chování, který nám pomůže utvořit si představu „jak má, co vypadat“, sdělení všelidské zkušenosti, projevující se ve snech nebo fantaziích př. pohádky (zobrazení zla, hrdina,…)

poznámka Archetypy kolektivního nevědomí si lze podle jungiánů představit jako DNA lidské psýché. Všichni lidé sdílí společné dědictví tělesné podoby a určité predispozice ke specifickým materiálním formám (mít dvě nohy, srdce apod.) a podobně mají také vrozené psychologické predispozice ve formě archetypů tvořících kolektivní nevědomí

animus = představy, které má žena o muži (pomáhá ženám pochopit muže) anima = muž o ženě vzájemně se prolínají persona = „maska“ čl., kterou si nasazuje před světem jak víme, že se máme chovat, abychom byli společ. přijímáni naše osobnost x zakrývání naší osobnosti

stín = „horší já“, temná zvířecí stránka naší osobnosti (zvíře v nás chce něco udělat, ale archetyp persona to potlačí) matka, dobro, zlo

komplexy = psychické prvky, které se vymkly kontrole osobního vědomí vznik je vázán na řadu nějakých nepříznivých okolností (traumat) mají negativní vliv vnější zážitky (někdo něco řekne, něco se přihodí) povahové faktory (tvoří všechny vlivy)

měly by být vyřešeny do dospělosti nevyřešení – psych. poruchy, onemocnění neurózy nejčastěji vznik v dětství (4-5 let) a dospělosti

Jungův vývoj osobnosti = osvobození od stáda předěl kolem 40. roku (životní nadhled), jiné priority

Jungova typologie osobnosti introvert x extrovert základní psych. funkce: myšlení – čl. zkoumá dané skutečnosti, zpracování vnímaného cítění smyslové vnímání intuice – poznávání skrytého významu něčeho

obranné mechanismy a) vytěsnění – spojené s jakýmkoli přáním (ne)záměrné b) symbolizace – nepřijatelné přání nahrazeno přijatelným, které ale má podobnost s přáním původním

uplatnění teorie v praxi teorie o archetypech (hl. persona) komplexy extroverze x introverze

film Nebezpečná metoda

Alfred Adler (1870-1937) lékař vychází z psychoanalýzy, klade důraz na individ. zkušenost čl. a vztah mezi čl. a společností zakladatel tzv. individuální psychologie život: židovská rodina, Vídeň, trpěl v dětství křivicí (trpěl méněcenností), doktor – očař spolupracoval s Freudem – nesouhlasil však se všemi body jeho teorie zajímal se o sociální nerovnost přednášel na univerzitách

motivem všeho lidského jednání = dosažení nadřazenosti všichni chtějí být dokonalí, přestože víme, že dokonalé nejsme (všichni trpíme nějakým pocitem méněcennosti, který získáme hl. v dětství nebo i v pozdějším věku) každý se snažíme o nadvládu nad ostatními pocity méněcennosti – srovnání s ostatními – shledání odlišnosti, osobní nedostatečnost = odlišnost orgánů

kompenzace méněcennosti v jiné oblasti, ve které vynikáme kompenzace, z níž mají užitek i ostatní cesta antisociální = kompenzace, z níž máme užitek jen my a je často krátkodobý (šikana, agrese)

cíle – souvisí volba životního stylu abychom pochopili chování jedince, musíme znát jeho priority a cíle životní styl. – vzorec cílů, které jedince vnímá jako nejdůležitější (biologické faktory; sociální – rodinné prostředí, např. sourozenecké pořadí)

prvorozené děti – odpovědnost, musí se vyrovnávat s tím, že pozornost se přenáší na mladší dítě – citové strádání (může poznamenat na celý život) - odpovědnost může způsobit pocit osamělosti - odcizení vůči rodičům

druhé děti – zvlášť mají výhodu v „ušlapané cestičce“, přizpůsobivost, nejsou na něj kladeny tak velké požadavky - typicky se chová jako „závodník“, který chce někoho dohonit (1. dítě=vzor) nejmladší děti – obvykle rozmazlováni (hl. když jsou tři nebo s velkým odstupem) - horší začleňování do společ. – není sociální citlivost – nejhorší přizpůsobivost

interpersonální psychologie odmítá přijetí pudů a pudových přání jako hl. činitel ovlivňující lidskou psychiku Horneyová, Sulivan – zdůrazňují důležitost mezilidských vztahů při formování osobnosti hraje důležitou roli sociální zrání zdůraznění společnosti před biologickými faktory

Horneyvá Freudova teorie není správná, zpochybnění dětských vývojových fází – nejdůležitější zážitky z raného dětství zabývala se psychoanalýzou společ. a lidská kultura hrají velkou roli při utváření lidské psychiky

Mezilid. vztahy, sociál. prostředí psycholog Činitel, faktor příčina Freud pud Zážitky z dětství Adler komplex srovnávání Horneyvá Mezilid. vztahy, sociál. prostředí Bazální úzkost

bazální úzkost dítěte – úzkost v dětství, které je dítě vystaveno díky vlivům z okolí (pocity osamělosti, smutku, izolace, stres), které mohou být vyvolávány nedostatečným uspokojováním jeho potřeb je individuální, velikost závisí na rodičích, kamarádech,… podle toho,jak se k němu okolí chová, jak se začlení do společ.