Psychologie Mgr. Blanka Chocová 2011/12

Psychologie Prožívání Chování Empirická přírodně společenská věda o člověku Interdisciplinární charakter Předmětem je prožívání a chování člověka Prožívání Vnitřní subjektivní psychické procesy a stavy, které se navenek projevují v chování Vědomé Nevědomé Chování Soubor vnějších projevů, které jsou zpracováním a vyjádřením vnitřní situace člověka Expresivní Adaptivní

Psychologické vědy Základní Aplikované Hraniční Obecná Osobnosti Vývojová Sociální Psychopatologie Aplikované Pedagogická Klinická Poradenská Soudní Ostatní Hraniční Farmakopsychologie, neuropsychologie, biopsychologie,…

Dějiny psychologie

Vývoj psychologie Vývoj předmětu psychologie Dříve součástí filosofie (Aristotelés) Samostatná disciplína v 19. Století (1879 – experimentální laboratoř v Lipsku) Vývoj předmětu psychologie Duše Vědomí Nevědomí Prožívání Chování Prožívání a chování

Dějiny psychologie Experimentální psychologie Behaviorismus Neobehaviorismus Hlubinná psychologie Psychoanalýza Analytická psychologie Neopsychoanalýza Individuální psychologie Humanistická psychologie Gestaltismus Kognitivní psychologie Transpersonální psychologie

Experimentální psychologie Wilhelm Wundt (1832 – 1920) Orientoval se na oblast poznávání duševních pochodů pomocí vědecké introspekce 1879 – první experimentální laboratoř v Lipsku

Behaviorismus John B. Watson (1878 – 1958) Chápe psychologii jako vědu o chování Chování člověka je pouze reakce na podněty Paradigma S – R Kritika: přeceňování chování

Neobehaviorismus Edward C. Tolman (1886 – 1959) Mezi podněty z vnějšího prostředí a chováním organismu vznikají určité pochody, které tyto podněty zprostředkovávají Paradigma S – O - R

Psychoanalýza Sigmund Freud (1856 – 1939) Psychologie je věda o nevědomí Potlačené (vytěsněné) psychické obsahy Libido Pud k dosažení slasti 3 složky osobnosti Id Ego Superego

Analytická psychologie Carl Gustav Jung (1875 – 1961) Teorie o společném kolektivním nevědomí lidstva, které je souborem archetypů (předobrazů), ze kterých se zrodila naše kultura – nadindividuální zkušenost Archetyp – společně sdílené nevědomí lidstva, které se u jedince projevuje skrze sny a fantazii (symboly)

Humanitní psychologie Abraham Maslow (1908 – 1970) Carl R. Rogers (1902 – 1987) Zabývá se sebevyjádřením člověka, jeho pravou identitou a seberealizací

Gestaltismus (tvarová psychologie) Max Wertheimer (1880 – 1943) Wolfgang Köhler (1887 – 1967) Psychické děje vystupují jako celky, jejichž strukturu a vlastnosti nelze odvodit z jejich jednotlivých částí Celek je víc než suma částí

Kognitivní psychologie George A. Kelly (1905 – 1967) Kognitivní = poznávací Za rozhodující považuje kognitivní procesy, kterými si vytváříme tzv. vnitřní obrazy (modely) vnějšího světa a skrze ně jsme schopni sebereflexe a vytváření své hodnotové orientace

Transpersonální psychologie Stanislav Grof (1931) Zabývá se mimořádnými změněnými stavy vědomí Vznikají mystickými praktikami, meditací, drogami, holotropním dýcháním,…

Metody výzkumu Pozorování Experiment Psychodiagnostické metody Introspekce Extrospekce Experiment Psychodiagnostické metody Explorační (zjišťovací) metody Sociometrie Obsahová analýza Sémantický diferenciál Aj…

Determinanty lidské psychiky

Determinanty lidské psychiky Determinace = podmiňování Fyziologické mechanismy psychiky Nervová soustava Centrální nervová soustava Periferní nervová soustava Hormonální systém Dědičnost Prostředí

Nervový systém Zprostředkovává reakce organismu na změny vnějšího a vnitřního prostředí Nervová soustava přijímá informace prostřednictvím receptorů, dále je analyzuje v centrální nervové soustavě a poté převádí vzruch na efektor  REFLEX

Reflexní oblouk ANALYZÁTOR CNS RECEPTOR EFEKTOR

Nervová buňka Základní jednotkou nervová soustavy je nervová buňka - neuron

Centrální nervová soustava Tvoří ji těla neuronů, jejichž výběžky mohou zasahovat i mimo CNS Skládá se z míchy a mozku – prodloužená mícha, mozeček, střední mozek, mezimozek, koncový mozek Mozek Váží 1,5 kg Tvoří jej 25 – 1 000 miliard neuronů Levá hemisféra Pravá hemisféra

Periferní nervová soustava Tvoří ji svazky nervových vláken, které vedou od těl buněk uložených v CNS Vlákna Motorická (odstředivá) Senzitivní (dostředivá)

Hormonální systém Endokrinní systém zahrnuje žlázy z vnitřní sekrecí Hladiny hormonů ovlivňují chování a duševní stav a vývoj člověka

Dědičnost Mechanismus, jimž se přenášejí určité tělesné znaky a vlastnosti

Prostředí Psychika člověka se vytváří prostřednictvím styku s jinými lidmi na základě vztahů k nim a na základě působení společenského prostředí, v němž člověk žije

Vliv dědičnosti a prostředí

Psychologie osobnosti

Osobnost Souhrn vlastností, procesů a stavů, které tvoří celistvou strukturu a dynamiku konkrétního člověka Osobností se stáváme – egocentrické mechanismy Je tvořena uspořádáním psychických vlastností a rysů osobnosti

Psychické vlastnosti a rysy osobnosti Relativně trvalé charakteristiky jedince, kterými se vyznačuje a které ovlivňují jeho chování a prožívání Psychické rysy Vlastnosti člověka projevující se v jeho chování a jednání Jsou příznačné pro určitého jedince a odlišují ho od ostatních

Typ osobnosti Vyjadřuje pozorovanou korelaci vlastností a rysů osobnosti, které spolu souvisejí  zobecnění společných znaků Big Five (Velká pětka) Extraverze Přívětivost Svědomitost Emocionální stabilita Kultura

Psychické jevy osobnosti Psychické vlastnosti Temperament Schopnosti Charakter Motivy Postoje Vůle Psychické procesy Kognitivní procesy Vnímání Představy Fantazie Myšlení Řeč Procesy paměti Uložení Uchování Vybavení Motivační procesy Emoce vůle Psychické stavy Stavy pozornosti Citové vztahy

Psychické vlastnosti Temperament Schopnosti Charakter Motivy Postoje Vůle

Temperament Soubor převážně vrozených psychických vlastností, které určují dynamiku celého prožívání a chování osobnosti Projevuje se především způsobem reagování člověka  jak snadno reakce vznikají, jak jsou silné, jak rychle se střídají, atp.

Hippokratova/Galenova typologie Nejstarší typologie temperamentu Hippokrates (5/4. st. ante) Galenos (2. st. ante) Propojili čtyři nejdůležitější šťávy v člověku s vlastnostmi Sangvinik – σανγυις Cholerik - χολη Flegmatik – φλεγμα Melancholik – μελαινα χολη

Jungova typologie Carl Gustav Jung (1875 – 1961) Rozlišil dva typy osobnosti, přičemž u člověka se projevují oba typy, ale jeden převládá Ve společnosti – I:E  1:3 Introvert Extravert

Eysenckova typologie Hans Jürgen Eysenck (1916 – 1997)

Kretschmerova typologie Ernst Kretschmer (1888 – 1964) Vychází ze vztahu mezi tělesnou konstitucí a temperamentem Pyknik (cyklotym) Astenik (schizotym) Atletik (ixotyp) Dysplastik

Schopnosti Vlastnosti osobnosti, které jsou předpokladem pro úspěšné vykonávání určité činnosti Jsou ukazatelem toho, jaký rozdíl bude v kvalitě, rychlosti a snadnosti osvojení si určitého výkonu u různých lidí za stejných podmínek

Stupně schopností Nadání Talent Genialita

Typy schopností Verbální Prostorová představivost Numerické Paměťové Percepční pohotovost Psychomotorické Umělecké

Inteligence Označení pro rozsah určitých kognitivních schopností, které umožňují řešit problémy, učit se, přizpůsobovat se, zobecňovat, apod. Druhy inteligence Fluidní Krystalická

Obecná inteligence

Emoční inteligence Znaky EQ Znalost vlastních emocí Zvládání emocí EQ může být důležitější než IQ Znaky EQ Znalost vlastních emocí Zvládání emocí Schopnost sám sebe motivovat Schopnost vnímat emoce jiných Schopnost dosahovat dobrých mezilidských vztahů Empatie

Dovednost, vědomost, návyk, tvořivost Učením získaná dispozice ke správnému, rychlému a úspornému vykonávání určité činnosti vhodnou metodou Vědomost Učením osvojený poznatek nebo vztah mezi fakty v podobě pojmu, pravidla, vzorce, apod. Návyk Opakováním získaný sklon k vykonávání určité činnosti, zapamatovaný, bez vědomé kontroly Tvořivost (kreativita) Soubor schopností, které umožňují tvůrčí činnost, jejímž výsledkem je něco nového, originálního

Charakter Souhrn psychických vlastností osobnosti, které se projevují v mravní stránce jejího chování a jednání Část osobnosti, která kontroluje a reguluje chování jedince podle morálních a společenských norem

Svědomí Systém morální kontroly a autoregulace Vnitřní hlas, který člověku říká, co je dobře a co špatně Přináší člověku uspokojení, pokud jednal v souladu s morálními zásadami, a naopak mu působí výčitky, pokud tyto zásady porušil

Motivy Pohnutky, psychologické příčiny reakcí, činností a jednání člověka Jsou zaměřené na uspokojování potřeb Potřeba Stav nedostatku nebo nadbytku něčeho, co nás vede k činnostem, jimiž tuto potřebu uspokojujeme Biologické Sociální

Maslowova hierarchie potřeb

Druhy motivů Pud Zájem Ambice Cíl Ideál Zvyk

Postoje Sklony člověka reagovat ustáleným způsobem na předměty, osoby a situace Vyjadřují hodnotící vztahy člověka k určité skutečnosti

Volní vlastnosti Vlastnosti podmíněné vůli člověka Vyjadřují záměrné, cílevědomé úsilí směřující k dosažení vědomě vytyčeného cíle, které je vlastní jen člověku

Psychické procesy Vnímání Představa Fantazie Paměť Myšlení Řeč Učení City Motivace

Vnímání Psychický proces, který zachycuje to, co v daném okamžiku působí na naše smysly Nejprve se odlišují podstatné informace od nahodilých podnětů (výběrové vnímání) Poté se informace zpracovává – srovnává se s dřívějšími zkušenostmi, zařazuje se do vztahu s představami a pojmy  odpověď na otázku, co je vlastně vnímaným předmětem

Druhy vnímání Zrakové Čichové Sluchové Chuťové Hmatové Pohybový analyzátor Kožní analyzátor

Smyslový klam

Druhy smyslových zážitků Vjem Zobrazuje obraz předmětu jako celku Počitek Obraz některého jednotlivého znaku vnímaného předmětu

Představa Názorný obraz něčeho, co v daném okamžiku nepůsobí na naše smysly Zakládá se na minulém vnímání

Fantazie Psychický proces, ve kterém vytváříme relativně nové představy Rekonstrukční Tvůrčí Záměrná Bezděčná

Paměť Soubor procesů, které umožňují osvojení informací, jejich uchování a vybavení Druhy paměti Krátkodobá Dlouhodobá

Zapomínání Ebbinghausova křivka zapomínání

Myšlení Schopnost člověka na základě smyslového poznání a spolu s ním poznávat obecné, zákonité, podstatné souvislosti a na základě toho určovat cíle své činnosti Myšlenkové operace Analýza, syntéza Abstrakce, konkretizace Indukce, dedukce Generalizace, zobecňování Srovnání, uspořádání, klasifikace Průnik, sjednocení Negace, konjunkce, disjunkce, implikace, ekvivalence …

Řeč Nástroj myšlení Vyjadřuje myšlenky a umožňuje je sdílet s dalšími lidmi a komunikovat Verbální Neverbální

Učení Aktivní a tvořivý proces, který rozšiřuje vrozené dispozice a možnosti jedince Smyslem je získávání, osvojování, pozměňování a upevňování nových zkušeností, a tím i přizpůsobování na nové situace Naučené je opakem vrozeného Vědomosti Dovednosti Návyky Učení bezděčné a záměrné

Efektivita učení Lépe se učí to, čemu rozumíme Je důležité vybrat a uspořádat nejdůležitější poznatky Zvýšenou péči je nutno věnovat střední části učiva Je vhodné se učit hned po seznámení s novou látkou Je vhodné využívat aktivní hlasité opakování Stanovit si pravidelný režim Spolupráce se spolužáky

- EFEKTIVITA +

Výkon během dne

Emoce Psychické procesy, které hodnotí určité skutečnosti, situace, události, průběh a výsledky činností jedince Vyjadřují prožívání subjektivního stavu a vztahu k působícím podnětům Druhy Nižší Vyšší Morální Estetické Sociální Intelektuální

Znaky emocí Subjektivnost Spontánnost Předmětnost Aktuálnost Polarita Vliv na další psychické procesy Vliv na somatickou stránku člověka

Vůle Označuje psychické procesy a vlastnosti, které zajišťují řízení činností a dosahování cílů Volní procesy se vyskytují ve všech fázích lidské činnosti

Motivace Hybná síla v chování člověka Pohnutky, důvody lidského jednání Vnitřní Vnější

Konflikt Jeden ze základních motivátorů Druhy Konflikt dvou pozitivních sil Konflikt mezi pozitivní a negativní silou Konflikt dvou negativních sil Dvojitý konflikt kladných a negativních sil

Psychické stavy Vyjadřují celkové psychické prožívání člověka v určitém okamžiku Různá úroveň závisí na úrovni aktivace – celkový stav organismu

Stupně aktivace Nízká Snížená Střední Zvýšená Vysoká

Pozornost Psychický stav projevující se soustředěním vnímání a dalších procesů na jednu skutečnost Bezděčná Záměrná

Vědomí Psychický stav jedince, který je schopen reagovat ne podněty, vnímat, prožívat, myslet a tyto procesy si uvědomovat Bdělost – vigilita Nezbytný předpoklad vědomí Stav aktivace organismu, který nespí, není v komatu nebo v narkóze

Nevědomí Všechny duševní obsahy, které jsou v daném okamžiku mimo vědomí jedince

Spánek Stav organismu, ve kterém je fyzická i duševní činnost utlumena Hluboký útlum ústředního nervstva, při kterém se udržují na nízké úrovni jen základní životní funkce Spánek umožňuje pravidelně obnovovat funkční pohotovost organismu po stránce fyzické i psychické Délka spánku je závislá na věku a je individuální

Vývojová psychologie

Vývojová psychologie Fylogeneze = vývoj člověka jako živočišného druhu Ontogeneze = vývoj člověka od narození do smrti

Obdoí lidského života Prenatální Perinatální Postnatální

Období lidského života Rané dětství Novorozenec – prvních 6 týdnů Kojenec – první rok života Batole – 2 – 3 roky Předškolný věk – 3 – 6 let Mladší školní věk – 6 – 11 let Střední a starší školní věk Pubescence – 11 – 15 let Adolescence – 15 – 20 let Dospělost Mladší – 20 – 30 let Střední – 30 – 45 let Pozdní – 45 – 65 let Stáří – 65 let a více

Piagetova kognitivní teorie Z hlediska poznávacích procesů a způsobu myšlení Stadium symbolického předpojmového myšlení – 0 – 4 let Stadium názorného myšlení – 4 – 8 let Stadium konkrétních operací – 8 – 12 let Stadium formálních operací a abstraktního myšlení – 12 – 15 let

Eriksonova psychoanalytická teorie Jedinec musí v každém stupni vývoje vyřešit určitý psychosociální konflikt Bazální důvěra X nedůvěra – 0 – 1 rok Pocit autonomie X stud – 1 – 3 roky Vlastní iniciativa X pocit viny – 3 – 6 let Vlastní snaha X pocit méněcennosti – 6 – 12 let Vlastní identita X pocit nejistoty – 12 – 19 Intimita X izolace – 19 – 25 let Produktivnost X stagnace – 25 – 50 let Vnitřní pevnost X beznaděj – nad 50 let

Fraudova psychoanalytická teorie Pudový vývoj života člověka – dochází k přesunu erotogenních zón Orální – 0 – 1 Anální – 2 – 3 Falické – 3 – 4 Latentní – 6 – 12 Genitální – 12 - 15

Zdravý duševní vývoj

Duševní hygiena duševní hygiena je soubor pravidel, která slouží k udržení, prohloubení nebo znovuzískání duševní rovnováhy a duševního zdraví

Význam a metody duševní hygieny Prevence somatických a psychických nemocí Dobrá pracovní výkonnost Fungující sociální vztahy Subjektivní spokojenost Metody Dostatečná doba spánku Správná výživa Správné dýchání Dostatek pohybu Správné hospodařeí s časem Relaxace

Duševní poruchy Psychózy Neurózy Poruchy osobnosti změna některých psychických jevů, která se projevuje v chování a prožívání a způsobuje problémy v sociální komunikaci a interakci Psychózy Neurózy Poruchy osobnosti Podle výše IQ – poruchy intelektu Lehká mentální retardace (debilita) – IQ 70 – 50 Středně těžká mentální retardace (imbecilita) – IQ 50 – 35 Těžká mentální retardace - IQ 35 – 20 Hluboká mentální retardace – IQ 20 - 0

Příčiny vzniku duševních poruch Dědičné Organické Chemické Působení vědomých a nevědomých konfliktů Chybné učení Situační vlivy Úrazy hlavy

Zátěžové situace Stres Frustrace Deprivace Stav tělesného či psychického přetížení, které vzniká, když na člověka působí nadměrně silný podnět po dlouhou dobu nebo se ocitne v nesnesitelné situaci, jíž se nemůže vyhnout Frustrace Psychický stav člověka, který je vyvolán překážkou na cestě k vytyčenému cíli Deprivace Chronické neuspokojování potřeb nebo nedosahování vytyčených cílů

Reakce na zátěžové situace Útok = agrese 4 fáze: Probíhá pouze v myšlení Slovní napadení Destrukce předmětů Útok na člověka Únik

Sociální psychologie

Sociální psychologie Věda zabývající se vztahy jedince a společností Součástí je proces socializace, sociální učení či sociální komunikace

Socializace proces, v jehož průběhu si děti osvojují a poznávají kulturní normy a hodnoty tento proces je nejintenzivnější v prvních letech života dítěte, ale není omezen jen na toto období cílem socializace je zespolečenštit člověka tak, aby byl schopen vycházet s druhými lidmi, aby mohl existovat ve společnosti úspěšně socializovaný člověk se v soukromí chová tak, jak by se choval na veřejnosti Resocializace přijetí nových norem a hodnot, obvykle spojených s novým sociálním postavením, které člověk získává např. když se stává rodičem, vojákem nebo zaměstnancem

Stupně a zprostředkovatelé socializace Stupně socializace primární sekundární terciální Zprostředkovatelé socializace rodina vrstevnická skupina masmedia škola církev …

Sociální učení osvojování komplexních způsobů chování a jednání přiměřených určité konkrétní situaci Formy sociálního učení napodobování identifikace (ztotožnění s ideálem) posilování (odměna a trest)

Komunikace Komunikace přenos významů prostřednictvím symbolů díky symbolům získáváme informace o věcech místně a časově vzdálených Sociální komunikace proces, v jehož rámci se sdělují či vyměňují informace jedná se o typ sociální interakce Sociální interakce proces vzájemného působení jednotlivců na sebe Sociální percepce poznávání člověka člověkem jedná se o způsob, jak vnímáme druhé, jak hodnotíme jejich chování, jak posuzujeme interakce mezi lidmi, jak posuzujeme sociální objekty sociální percepce zahrnuje současně vnímání zjevu a chování člověka i vysvětlování a interpretaci tohoto chování

Typy sociální komunikace interpersonální (vnitřní)  já x já meziosobní  osoba x osoba skupinová  skupina x osoba, skupina x skupina maso osoba, médium, skupina x médium

Průběh komunikace KOMUNIKÉ KOMUNIKÁTOR  KOMUNIKANT

Formy komunikace verbální - za pomoci jazyka neverbální - bez použití slov proxemika – osobní zóny intimní zóna – do 60cm osobní zóna – 60 – 1,2m společenská zóna – 1,2 – 2m veřejná zóna – 2m a více posturika – postoje haptika - doteky kinezika – pohyby gestika – pohyby rukou mimika – výrazy obličeje paralingvistika – akustické projevy

Zásady úspěšného jednání s lidmi zajímat se o druhého nechat druhého hovořit umět hovořit o tom, co zajímá druhého opatrně s kritikou opatrně s příkazy uznat vlastní chybu pochválit to, co za pochvalu stojí empatie nehádat se destruktivně, ale logicky usmívat se

Chyby při posuzování druhých lidí haló efekt efekt primárnosti efekt novosti projekce racionalizace citově racionalizační přenos efekt zakotvení úzká posuzovací kritéria centrální tendence předsudky vulgarizace očekávání

Masová komunikace masmédia (hromadné sdělovací prostředky) slouží k předávání informací najednou velkým skupinám lidí patří sem tisk, rozhlas, televize a internet Znaky médií je jednosměrná, bez zpětné vazby její příjemce je anonymní skupina příjemců je různorodá přenos informací na velkou vzdálenost Funkce médií orientační a informační Interpretační veřejná kontrola moci pomocí médií socializační zábavní a oddechová