Dědičnost kvantitativních znaků VY_32_INOVACE_2_1_05_Dědičnost kvantitativních znaků Vytvořeno v rámci projektu „EU peníze školám“ Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Oblast podpory 1.5 – Zlepšení podmínek pro vzdělávání na středních školách

Popis materiálu Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0554 Šablona: III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Sada číslo: 2_1 Název materiálu: VY_32_INOVACE_2_1_05 _Dědičnost kvantitativních znaků Autor: Ing. Marie Ondová Škola: SOŠS a SOU, Kadaň, 5. května 680, příspěvková organizace Datum vytvoření: 25. 6. 2012 Vzdělávací oblast: Odborné vzdělávání Vzdělávací okruh: Aplikovaná biologie Vyučovací předmět: Biologie Tematická oblast: Genetika Určeno pro obor a ročník: Agropodnikání – 2. ročník, Agropodnikání OTŽP – 3. ročník Anotace: Prezentace se zabývá charakteristikou kvantitativních znaků. Metodický pokyn: Žáci si během výkladu doplňují zápis do sešitů, na závěr vypracují kontrolní otázky. Není-li uvedeno jinak, je autorem materiálu a všech jeho částí Ing. Marie Ondová

Dědičnost kvantitativních znaků Znaky, které měříme, vážíme, počítáme

Kvantitativní znaky Jsou dány větším počtem genů malého účinku (malé geny - minorgeny). Každý gen má jen malý nebo nepatrný fenotypový účinek. Individuální fenotypové účinky minorgenů se sčítají. Na jejich projevu se podílí prostředí (potrava, světlo, teplota…). V kvantitativních znacích nelze v potomstvu ze žádného křížení zjistit štěpné poměry podle J. G. Mendela.

Porovnání kvalitativních a kvantitativních znaků – 1. Podmíněny jedním nebo málo geny velkého účinku Monogenní dědičnost Platí zde štěpné poměry v F1 generaci podle J. G. Mendela Podmíněny mnoha geny malého účinku Polygenní dědičnost Neplatí zde štěpné poměry v F1 generaci podle J. G. Mendela

Porovnání kvalitativních a kvantitativních znaků – 2. Vlastnosti jsou hodnoceny podle KVALITY projevu (rohatost, bezrohost, bílý květ, červený květ) Vlastnosti jsou hodnoceny podle KVANTITY projevu (měřením, vážením, počítáním)

Typy kvantitativních znaků: Krevní tlak Výška jedince Obsah tuku v mase Hodnota IQ Odolnost vůči nemocem Přírůstek hmotnosti Počet obilek v klase Počet mláďat ve vrhu

Laplaceova-Gaussova křivka Nejvíce je zastoupena průměrná dědičnost – vysoké a nízké hodnoty jsou zastoupeny méně Obr. 1 Gaussovo (normální) rozložení znaku v populaci

Dědičnost kvantitativních znaků dělíme na: Polygenní dědičnost Multifaktoriální dědičnost Typ dědičnosti podmíněný pouze více geny Typ dědičnosti, kde se kromě většího množství genů uplatňuje také prostředí

Heritabilita – dědivost Hodnota, která udává, do jaké míry je projev znaků závislý na genotypu jedince a nakolik je konečná hodnota znaku výsledkem působení prostředí Označení heritability je h2

Výpočet dědivosti h2 = VG / VP VG – variabilita genotypu VP – variabilita fenotypu Dědivost je poměrem genotypu a fenotypu

Koeficient dědivosti Může nabývat hodnot od 0 do 1 h2 = 0: fenotyp (projev znaku navenek) je úplně závislý na vnějším prostředí (hůře se dědí) h2 = 1: fenotyp (projev znaku navenek) je úplně závislý pouze na genetické informaci (dobře se dědí)

Zodpovězte otázky: Jaký je rozdíl mezi kvalitativními a kvantitativním znaky? Co je to polygenní a multifaktoriální dědičnost? Jaký je rozdíl mezi pojmem dědivost a dědičnost? Uveďte příklady kvantitativních znaků.

Zdroje – obrázky Mwtoews.Wikimedia Commons. [online]. [cit. 2012-06-25]. Dostupný pod licencí Creative Commons z www http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Standard_deviation_dia gram.svg

Zdroje – publikace BUMERL, J. a kol. Biologie 2 pro střední odborné školy. SPN, 1997. KUBIŠTA, V. Obecná biologie pro gymnázia. 3. přepracované vydání. Praha: Fortuna, JUDr. František Talián, 1997. ISBN 80- 137/3-00. ŠMARDA, J. Genetika pro gymnázia. 1. vyd. Praha: Fortuna, JUDr. František Talián, 2003. ISBN 80-7168-851-7.