Bezpečnostní a obranná politika státu Národní (bezpečnostní) zájmy a role ozbrojených sil Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0326

Cíl přednášky Seznámit studenty s konceptem referenčního objektu a jeho významem pro bezpečnostní politiku Osvětlit význam a roli ozbrojených sil (faktoru vojenské připravenosti) při zajišťování bezpečnosti a prosazování vlivu státu v anarchickém systému mezinárodních vztahů Informovat o historickém vývoji státu a jeho postavení jakožto suverénní jednotky v systému mezinárodních vztahů Definovat národní zájmy (zájmy státu), nastínit jejich genezi, členění, obsah a funkci z pohledu vybraných ideologických přístupů a škol

Obsah přednášky Referenční objekt a jeho vymezení Referenční objekty v bezpečnostní politice Stát a vývoj jeho postavení Stát vs. nestátní jednotky a hodnoty Národní zájmy – vývoj, vymezení a struktura Moc státu a vojenská připravenost

Referenční objekt a jeho vymezení Jedním ze základních pojmů bezpečnostní politiky je termín „referenční objekt“ Referenční objekt je jednotkou, na jejíž bezpečnostní zájmy se odvolávají činitelé/aktéři bezpečnostní politiky Jménem referenčního objektu a jeho zájmů se zdůvodňují všechna důležitá rozhodnutí v oblasti realizace bezpečnostní politiky Bezpečnost každého referenčního objektu je relativní a vychází z daných hrozeb a rizik a schopnosti jim čelit

Referenční objekt a jeho vymezení Referenční objekt je jedním ze základních prvků konceptuálního aparátu bezpečnostní analýzy tzv. kodaňské školy bezpečnostních studií Pod tímto pojmem lze identifikovat takovou entitu, která je existenčně ohrožena a může legitimně nárokovat právo na přežití. Vedle státu se tedy mezi referenční objekty řadí i další entity Čí bezpečnost? Bezpečnost jakých hodnot? Bezpečnost před čím? Kodaňská škola bezpečnostních studií – jedná se o bezpečnostní institut pro výzkum konfliktů a míru v Kodani (COPRI), dále známý také Stockholmský institut pro výzkum konfliktů a míru SIPRI

Referenční objekt a jeho vymezení V současnosti je stále nejvýznamnějším a nejčastějším referenčním objektem stát (a jeho zájmy) Měl by být nejlépe strukturován k tomu, aby čelil hrozbě (zejména vojenské) Od konce studené války se referenčními objekty stávají také nestátní jednotky a vybrané hodnoty/mezinárodně-politické principy Mezinárodní organizace a aliance, regionální či mezinárodní systém Rovnováha sil, zájmy mezinárodního společenství, ochrana lidských práv, nešíření zbraní hromadného ničení

Referenční objekt – stát a jeho vývoj Tradiční pozice státu v mezinárodních vztazích souvisí s vytvořením tzv. vestfálského systému po skončení Třicetileté války roku 1648. Uznává státní suverenitu jako princip mezinárodního práva: Vnitřní suverenita Stát je svrchovaným správcem území a obyvatelstva, na němž se rozkládá, a nikdo není oprávněn zasahovat do jeho jurisdikce Žádná substátní jednotka není právní jednotkou ve vztahu k zahraničí (není subjektem mezinárodního práva) Vnější suverenita Suverenita navenek státu znamená, že stát si je z právního hlediska s ostatními státy roven Suverenita je reciproční. Stát jediný má právo na zahraničněpolitické jednání, ovšem jeho svobodné chování je omezováno či regulováno stejným právem ostatních států Vestfálský mír, uzavřený 24. října 1648, byl soubor dvou smluv, Münsterské a Osnabrücké, ukončující třicetiletou a Osmdesátiletou válku, které byly uzavřeny Svatou říší římskou (císař Ferdinand III. a další německá knížata), Španělskem, Francií, (Ludvík XIV. a kardinál Jules Mazarin), zástupci Republiky spojených nizozemských provincií a Švédskem. První jednání byla započata už na začátku 40. let 17. století a byla vedena v zimě, zatímco v létě se bojovalo. Byl to jeden z nejvýznamnějších mezinárodních traktátů v historii novověké Evropy a první politicko-geografický mezník.

Referenční objekt – stát a jeho vývoj Vestfálské principy byly v době svého vzniku vztaženy pouze na křesťanské evropské státy Vestfálský systém implicitně předpokládal, že signatáři smluv jsou jedinými existujícími státy; předpokladem pro začlenění státu do systému bylo jeho uznání existujícími suverénními státy (platné dosud) Vestfálský systém tak ve svém prvotním pojetí podporoval kolonizaci, která fakticky skončila až v 60. letech 20. století Světové dějiny přestávají být nesčetným souhrnem paralelně se vyvíjejících civilizací – evropská kultura jim v tomto období začíná dominovat. Světový politický systém se od počátku formuje jako hierarchický, s hegemonií evropských mocností

Referenční objekt – stát a jeho vývoj Vestfálský systém Klíčovými jsou státní suverenita a monopol na legitimní použití síly státu (národního/dynastického) Podstatou je existence suverénních států, které vzájemně nezasahují do svých vnitřních záležitostí, přičemž vzájemné vztahy se řídí zejména politikou rovnováhy moci Globální platnost systému prošla dvěma etapami: Sjednocení světa prostřednictvím evropských koloniálních říší Sjednocený světový politický systém států bez kolonií (až s přijetím Deklarace o poskytnutí nezávislosti koloniálním zemím a národům OSN v roce 1960)

Referenční objekt – stát a jeho zájmy Základní otázka bezpečnosti státu – jeho přežití (zejména vůči vojenské hrozbě) Nutnost zajištění bezpečnosti/obrany státu (území, institucí, hodnot, obyvatel) Vnější (agrese) i vnitřní (separatistická hnutí) hrozby Stát zpravidla disponuje největšími a nejsilnějšími nástroji k zajištění bezpečnosti Stát a jeho bezpečnost jsou ovlivňovány také ostatními referenčními objekty nestátního charakteru

Stát vs. nestátní referenční objekty Mezinárodní organizace, aliance, rovnováha sil, zájmy mezinárodního společenství (ochrana lidských práv, nešíření zbraní hromadného ničení) Od konce studené války relativizace významu státu jako referenčního objektu – realizace akcí (bezpečnostních opatření i konkrétních vojensko-bezpečnostních akcí) pod záštitou nestátních referenčních objektů Základní charakteristikou těchto akcí je nadřazování ochrany obecných hodnot (demokracie, lidských práv atd.) nad princip respektování suverenity států

Příklady angažmá nestátních ref. objektů Oživení Všeobecné deklarace lidských práv (OSN 1948) po studené válce Rezoluce OSN (přijaté od konce studené války) Role dalších organizací (NATO, OBSE, EU) Operace Pouštní bouře (1990-1991) Genocida ve Rwandě (1994) Angažovanost mezinárodního společenství v bývalé Jugoslávii Zásah v Kosovu (1999) Protiteroristická operace Trvalá svoboda v Afghánistánu (od 2001) Operace Irácká svoboda (2003)

Stát a jeho zájmy Světový politický systém je nejdůležitější část prostředí, v němž konkrétní stát provádí svou zahraniční politiku Zájem představuje propojení objektivní reality v podobě mezinárodního prostředí se subjektem zahraniční politiky – státem (politikou) „zájem je hlavním ukazatelem směru, který pomáhá nalézt cestu krajinou mezinárodní politiky“ (americký politolog a teoretik národního zájmu H. Morgenthau) Pro označení racionálního vymezení zájmu v pojmech moci, který musí stát sledovat k zajištění své existence, se vžil výraz „národní zájem“ Problém terminologický Problém obsahový Hans Joachim Morgenthau (17. 2.1904-19.7.1980) byl americký politolog německého původu, teoretik mezinárodních vztahů, který dodnes patří mezi nejvlivnější v tomto oboru. Šest principů politického realismu od H.Morgenthau 1.Politika je ovládána objektivními zákony, které vycházejí z neměnné lidské přirozenosti. 2. Koncept zájmu definovaný v pojmech moci je hlavním vodítkem další cesty politického realismu. Bez jeho existence je teorie politiky nemyslitelná. 3. Pro realismus je zájem (moc) všeobecně platnou objektivní kategorií. 4. Realismus nedává při hodnocení politického jednání žádnou váhu morálním hodnotám. 5. Realismus odmítá snahu zrovnoprávnit morální usilování jednoho národa s morálními zákony, které řídí svět. Všechny národy totiž usilují o to, aby se jejich morální vzorec stal univerzálním. 6. Politika je realisty vnímána jako autonomní. Člověk je průnikem člověka ekonomického, politického, morálního atd. Abychom rozuměli politické přirozenosti člověka je nutné odhlédnout od této mnohostrannosti lidské přirozenosti.

Stát a jeho zájmy Problém terminologický: Tři etapy chápání/vývoje zájmu státu: Dynastický zájem – propojen se zájmy panovníka Raison d´état (zájem státu) – státní zájmy jsou nadřazené zájmům koruny, země, vladaře či lidí (kardinál Richelieu) Národní zájem – stát přebírá odpovědnost za obyvatele a zodpovídá se jim Pojem národní zájem (national interest) se hojně používá zejména v anglosaském prostředí Chápání pojmu: národní = státní zájem (vychází z angloamerického jazykového a společensko-politického kontextu); nikoliv národní zájem v etnickém smyslu

Stát a jeho zájmy Problém obsahový: Objektivně-subjektivní dvojznačnost národního zájmu: Objektivní charakter národního zájmu vyplývá ze skutečnosti, že existuje obecný a trvalý cíl, v jehož směru stát jedná Subjektivní charakter je určován tím, co daní představitelé státu chápou jako důležité pro zachování státu

Národní zájmy - vymezení Definice Národní zájem je soubor nejobecnějších požadavků státu vyplývajících z jeho geografické pozice, historických zkušeností a z aktuálních vztahů k jiným mocenským centrům Alternativní definice Národní zájem je v určitém časovém intervalu stálé zaměření státu vzniklé na pozadí jeho vnitropolitické a zahraničněpolitické situace, která podněcuje jeho elity, aby na základě charakteru režimu, potřeb a hodnotové orientace obyvatelstva stanovovaly určité pro stát důležité cíle a usilovaly o jejich dosažení

Národní zájmy - vymezení Obhajoba národních zájmů je primárním důvodem a zároveň prostředkem existence a fungování státu V klasickém pojetí je za klíčový (životní) národní zájem státu pokládáno jeho politické i fyzické „přežití“ (zachování např. teritoria, fungujících institucí) V současnosti se jedná také o zajištění dalších aspektů (např. stávající životní úrovně/welfare state, ekonomického růstu či životního prostředí), nejde tedy jen o zajištění vojenské bezpečnosti, ale také politické, ekonomické, societální a ekologické) Societální - societal security, tj. společenská bezpečnost

Národní zájmy - členění Jedná se o komplexní pojem, který zahrnuje řadu cílů vzájemně diferencovaných v teorii i praxi. Pro vnitřní členění můžeme použít tři základní kritéria: Čas (dle délky trvání): trvalé/permanentní x proměnné, krátkodobé, střednědobé, dlouhodobé Význam (dle obsahu): primární/životní x ostatní/druhotné Obecnost (dle tematického rozsahu): obecné a specifické Lze vymezit tři druhy „mezinárodních“ zájmů, neboli skupin národních zájmů více států (tyto skupiny zájmů jsou proměnné): Identické zájmy Komplementární zájmy Konfliktní zájmy

Národní zájmy - členění Životní zájmy (dlouhodobé, stálé) Strategické zájmy (proměnlivé, relativně krátkodobé) Další významné zájmy (podpůrné, proměnlivé) (relativně krátkodobé) Strategické zájmy

Národní zájmy - členění Členění dle Bezpečnostní strategie ČR z roku 2011: Životní zájmy Jsou relativně stálé a neměnné, představují raison d´etat a na jejich obhajobu je stát ochoten vynaložit veškeré dostupné zdroje a prostředky (včetně použití ozbrojených sil). Nejčastějšími životními zájmy je zachování suverenity, územní celistvosti, politického systému, ochrana národa atd. Strategické a další významné zájmy Jejich naplňováním se usiluje o časově a sektorově omezenou podporu naplňování životních národních zájmů. Nezávisí tedy na nich existence státu. Strategické a další významné národní zájmy procházejí neustálou modifikací reagující na měnící se bezpečnostní prostředí a potřeby zajišťování bezpečnosti státu (jsou tedy proměnlivé, krátkodobé, specifické)

Národní zájmy - členění Životní zájmy České republiky : Životním zájmem je zajištění svrchované existence, územní celistvosti a politické nezávislosti ČR, zachování všech náležitostí demokratického právního státu včetně záruky a ochrany základních lidských práv a svobod obyvatel. Ochrana životních zájmů státu a jeho občanů je základní povinností vlády. Pro jejich zajištění a obranu je ČR připravena využít všech legitimních přístupů a použít všechny dostupné prostředky.

Národní zájmy - členění Strategické zájmy ČR jsou zejména : bezpečnost a stabilita, především v euroatlantickém prostoru prevence a zvládání místních a regionálních konfliktů a zmírňování jejich následků zachování globální stabilizační role a zvýšení efektivnosti OSN posilování soudržnosti a efektivnosti NATO a EU a zachování funkční a věrohodné transatlantické vazby naplňování strategického partnerství mezi NATO a EU, včetně posilování jejich spolupráce při komplementárním rozvíjení obranných a bezpečnostních schopností rozvíjení role OBSE v oblasti prevence ozbrojených konfliktů, demokratizace a posilování vzájemné důvěry a bezpečnosti udržení funkčního a transparentního režimu kontroly konvenčního zbrojení v Evropě

Národní zájmy - členění Strategické zájmy ČR jsou zejména : podpora a rozvoj regionální spolupráce podpora mezinárodní stability prostřednictvím spolupráce s partnerskými zeměmi podpora demokracie, základních svobod a principů právního státu zajištění vnitřní bezpečnosti a ochrany obyvatelstva zajištění ekonomické bezpečnosti ČR a posilování konkurenceschopnosti ekonomiky zajištění energetické, surovinové a potravinové bezpečnosti ČR a adekvátní úrovně strategických rezerv prevence a potlačování bezpečnostních hrozeb ovlivňujících bezpečnost ČR a jejích spojenců

Další významné zájmy Mezi další významné zájmy zejména patří : snižování kriminality s důrazem na hospodářskou kriminalitu vytváření podmínek pro tolerantní občanskou společnost, potlačování extremismu a jeho příčin zvyšování efektivity a profesionality státních institucí a soudnictví, a v této souvislosti posilování spolupráce veřejné správy s občany a podnikajícími fyzickými a právnickými osobami rozvoj občanských sdružení a nevládních organizací působících v oblasti bezpečnosti posilování veřejné informovanosti a aktivního podílu občanů na zajištění bezpečnosti vědecko-technický rozvoj s důrazem na nové technologie s vysokou přidanou hodnotou inovace

Další významné zájmy Mezi další významné zájmy patří: rozvíjení technických a technologických schopností při zpracování a přenosu utajovaných a citlivých informací s důrazem na jejich ochranu a dostupnost ochrana životního prostředí

Národní zájmy – základní přístupy Liberalismus: Základem mezinárodních vztahů je jedinec/sociální skupina (ne stát; ten představuje souhrn těchto jednotek). Vnitřní politika má velký vliv na zahraniční politiku. Mezinárodní prostředí se může měnit Marxismus: Základem mezinárodních vztahů je společenská třída, nikoliv stát Oba směry chápou národní zájem spíše jako projekci zájmů (nejvlivnějších) sociálních skupin než státu jako jednolitého aktéra Feminismus: Pohlíží na národní zájem jako na abstraktní princip, který upřednostňuje prosazování maskulinních charakteristik (obrana teritoria, konfliktní charakter mezinárodních vztahů, nezávislost státu) před femininními (spolupráce, solidarita)

Národní zájmy – základní přístupy Realistická škola mezinárodních vztahů: Klíčový pojem realistické školy mezinárodních vztahů (anarchie – moc – konflikt – stát/státocentrismus – protichůdné/národní zájmy) Jedná se o zájem státu, jehož realizace povede ke zvýšení jeho mocenského postavení Národní zájem státu je objektivně dán a politické elity by měly za všech okolností usilovat o jeho uskutečnění Stát je pokládán za racionálně jednajícího aktéra (realitu můžeme poznat, ale ne radikálně změnit)

Národní zájmy - vymezení Míra objektivity národního zájmu a význam vnitrostátních subjektů při konstituování národního zájmu Teoretický přístup Míra objektivity/ subjektivity národního zájmu Relevance vnitrostátních subjektů při formování národního zájmu Realismus Jednoznačně objektivní Žádná Liberalismus Objektivní i subjektivní prvky Vysoká Marxismus Subjektivní s objektivním prvkem Zcela rozhodující

Národní zájmy - shrnutí

Moc státu Hans Morgenthau („Politics Among Nations, 1948“) hodnotí moc státu podle těchto kritérií: I. MATERIÁLNÍ FAKTORY MOCI: a) geografická poloha jako nejstabilnější faktor moci státu b) přírodní zdroje měřené jako schopnost samozásobování či soběstačnosti c) průmyslová kapacita d) vojenská připravenost, která je aktuálním vyjádřením předcházejících faktorů, (stupeň vojenské připravenosti je dán technologickými inovacemi ve zbrojení, kvalitou velení a kvalitou i kvantitou ozbrojených sil) e) kvantita populace

Moc státu II. DUCHOVNÍ FAKTORY MOCI: f) kvalitativní stránka populace g) kvalita vlády, zejména úroveň zahraniční politiky (reálná schopnost vlády využít materiální potenciál země v zahraniční politice, jak dokáže uvádět do souladu potenciál a cíle zahraniční politiky a jak dokáže zajistit podporu domácí a zahraniční veřejnosti své zahraniční politice) h) úroveň diplomacie (kvalita kádrů a schopnost vymezit národní zájmy a prosazovat je v praktické zahraniční politice) i) úroveň vojenských kádrů j) národní morálka, která je výrazem stupně odhodlání veřejnosti podporovat národní zájmy

Vojenská připravenost Popisuje vojenskou sílu státu, kvalitu a kvantitu jeho ozbrojených sil Cílem státu je vybudování takového vojenského potenciálu, který by byl dostačující ke schopnosti obhájit a prosadit své národní zájmy, avšak zároveň takového, který by příliš nezatěžoval nebo nepodvazoval ostatní sféry života státu (především sféru ekonomickou – viz SSSR, Severní Korea aj.) Čína 1.6 mil. Indie 1.3 mil. Severní Korea 1 mil Pákistán 620 tis. Jižní Korea 560 tis. Turecko 550 tis. USA 520 tis., Vietnam 450 tis., Rusko 400 tis., Írán 350 tis.

Bezpečnostní a obranná politika státu Národní (bezpečnostní) zájmy a role ozbrojených sil Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0326