Karel Čapek (1890 - 1938) Další

Základní fakta * 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích u Trutnova. + 25. prosince 1938 v Praze Další

Životopis Narodil se roku 1890 jako syn venkovského lékaře v horském městečku Malé Svatoňovice v severovýchodních Čechách. Dětství prožil v Úpici v Podkrkonoší, kde měl otec od roku 1890 lékařskou praxi. Gymnázium studoval v Hradci Králové (1901 - 1905), v Brně a dále v Praze, kam se rodiče r. 1907 přestěhovali. Od roku 1909 studoval na filozofické fakultě v Praze. Po vysokoškolských studiích se stal novinářem a psal zejména do Lidových novin. Hodně cestoval (Německo, Francie, Anglie a Španělsko), zvláště se svým bratrem, Josefem Čapkem, který na konci okupace zemřel v koncentračním táboře. Karel Čapek zemřel už o Vánocích roku 1938. Ke konci života byl často napadán, a to hlavně proto, že se postavil proti fašismu. Další

Literární začátky Jeho literární začátky jsou prostoupeny pesimismem. Častým tématem jeho povídek je osud jedince zmítaného proti jeho vůli životem. Důležité místo v jeho počátečních pracích má překlad Apollinairova Pásma i překlady jiných básníků. Práce vyšla pod názvem Francouzská poezie nové doby (1920) s předmluvou Vítězslava Nezvala. Povídky: např. Trapné povídky. Hlavními postavami Čapkových povídek (Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy), které mají často stavbu detektivní novely, jsou prostí, průměrní občané. K povídkám patří i Čapkovy Apokryfy (Kniha apokryfů), drobné příběhy o mytologickýh, historických i význačných literárních postavách. Další

Utopická témata Čapkovo tušení, že se technika může v rukou vládců společnosti vyvíjet ke škodě lidstva, vedlo k tomu, že v některých románech užil jako varování formy utopie. Ve svých románech (Továrna na absolutno, Krakatit) řeší problémy z oblasti moderní techniky. Uvědomuje si, že moderní technika se dostala do slepé uličky a že výsledky práce lidského mozku se mohou stát nástroji a příčinami zkázy lidstva. Proto např. v Krakatitu, románu o vynálezu strašné třaskaviny, radí, aby vynálezci nechali podobného bádání a raději se pokoušeli drobnějšími vynálezy zlepšovat život lidí. Podobně také Čapek nevěří v revoluci, protože se bojí jejích následků. Je přesvědčen, že výsledek revoluce by byl nejistý, nebo že by se poměry po ní vrátily do původního stavu. Čapek ví o vadách společnosti a miluje člověka. Nedívá se však na svět a skutečnost očima dělníka, ale vytváří si představu průměrného, prostého člověka a žádá, aby v jeho zájmu byla společnost postupně zlepšována. Řešil základní otázku, jak udělat literaturu přístupnou a srozumitelnou co největšímu počtu čtenářů a jak ji učinit prostředkem k nápravě nedostatků. Další

Snaha vidět věci z několika stran Pohádky, cestopisy Doktorská, Vodnická, Loupežnická, Pošťácká, Velká kočičí pohádka, aj. Schopnost postihnout i nenápadné maličkosti života je znakem i jeho mistrovských cestopisných fejetonů. V nich dokázal jedinečným způsobem charakterizovat cizí města i život příslušníků jiných národů. K jeho cestopisným dílům patří např. Anglické listy, Výlet do Španěl, Cesta na sever, Obrázky z Holandska, Italské listy. Snaha vidět věci z několika stran Čapek se domnívá, že není jen jedna poznatelná pravda. Je jich tolik, z kolika zorných polí se na vše díváme. Tento filozofický postoj ke skutečnosti (tzv. relativismus) se odráží hlavně v jeho románové trilogii Hordubal, Povětroň, Obyčejný život. V Povětroni třeba Čapek ukazuje, jak různí lidé (nemocniční sestra, jasnovidec, lékař a sám básník) se snaží podle svých možností znovu sestavit životní osudy letce, který se s letadlem zřítil k zemi a který leží v bezvědomí na nemocniční posteli. Další

Boj proti fašismu Čapek varoval lidstvo svým románem Válka s mloky (1936). Formou jde o návrat k utopii, avšak podle myšlenky je dílo politické. V tomto díle je to s mloky téměř tak jako s roboty. Člověk si je vytvoří jako pracovní síly pro své zisky a pro své pohodlí, avšak nepozná hranici, za kterou nesmí jít, aby se mloci nestali pro lidstvo velkým nebezpečím. Také v dalším svém protifašistickém díle Čapek varuje a burcuje svědomí lidstva. Je to drama Bílá nemoc (1937), kde Maršál, neomezený pán nad svým národem a šiřitel své moci násilnými prostředky, onemocní záhadnou zhoubnou bílou nemocí. Největší lékařské kapacity ve státě se marně snaží postup nemoci zastavit. Neznají její příčinu, a proto jsou bezmocní. Zná ji jen jeden člověk - doktor Galén. Ten však žádá za svůj lékařský zákrok na Maršálovi, aby se vzdal války a násilí. Maršál však odmítá. Teprve když je jeho stav velmi vážný, povoluje. Lékař, který nese léčiva do Maršálova paláce, se však dostane doprostřed rozvášněného davu, ten zpracován propagandou Maršálových lidí, hystericky volá po válce. A když Galén pozvedne svůj hlas proti a žádá mír, je davem usmrcen. Poslední hra Matka (1938). Čapek věřil v mír, hlásal mír a soužití lidí. Netajil se svým přesvědčením, že jedině na mírovém podkladě lze vyřešit všechny spory mezi národy a mezi společenskými třídami. Proto byl proti válce. A důvodů k tomu neměl málo. Co jich jen vkládal do úst hlavní postavě své hry! Žena ve svých rozhovorech s mrtvým manželem i mrtvými syny proto znovu uvádí důvod za důvodem, jen aby zachránila své poslední dítě - Toniho. Další

Nejdůležitější data Další 9.1.1890 narozen v Malých Svatoňovicích 1895 – 1901 navštěvuje obecnou a 1. třídu měšťanské školy v Úpici 1901 – 1905 studuje v Hradci Králové gymnázium 1905 – 1907 přestupuje na První české státní gymnázim v Brně 1907 – 1909 po přestěhování celé rodiny z Úpice do Prahy studuje na Akademickém gymnáziu v Praze 1909 – 1915 studuje na Filozofické fakultě UK filozofii, estetiku, dějiny výtvarného umění, germanistiku, anglistiku a bohemistiku, v listopadu 1915 je promován na doktora filozofie 1917 působí jako domácí učitel Prokopa Lažanského na zámku v Chyších u Žlutic, v říjnu nastupuje jako redaktor do Národních listů 1920 seznamuje se s Olgou Scheinpflugovou, herečkou 1921 – 1938 redaktorem pražské redakce Lidových novin 1921 – 1923 dramaturgem a režisérem v Městském divadle Královských Vinohrad 1922 poprvé představen prezidentu T.G.Masarykovi, s nímž jej poutalo celoživotní přátelství 1923 cesta do Itálie 1924 cesta do Anglie 1925 zakládá československou odbočku mezinárodní spisovatelské organizace Penklub 1929 cesta do Španělska 1931 cesta do Holandska 1935 26.8. se žení s Olgou Scheinpflugovou, novomanželé dostávají od Václava Palivce do doživotního užívání dům ve Staré Huti u Dobříše – Strž 1936 podniká s manželkou cestu do Skandinávie, poprvé navržen na Nobelovu cenu za literaturu 1937 účastní se světového kongresu Penklubu v Paříži 1938 významně se podílí na organizaci světového kongresu Penklubu v Praze. Po mnichovské konferenci je proti němu vedena nenávistná kampaň na stránkách pravicového tisku. 25. prosince umírá na zápal plic. Další

Konec