Májovci Literatura 9. třídy

Úvod do doby Česká literatura 60. – 70.let 19.století - Májovci Mladá literární generace, která tvořila v 60. letech, vyrůstala za bachovského absolutismu a v době vydání Říjnového diplomu r. 1860, kterým František Josef I. slíbil konstituční zřízení a obnovu občanských práv. Proto jsou 60.léta naplněna politickým ruchem. Národní strana se rozštěpila na: staročeské křídlo /Palacký, Riegr/ mladočeské /Sladkovský, Grégrové/, jehož hlavním orgánem byly Národní listy.

Úvod do doby S politickým rozmachem 60.let souvisí i rozkvět kulturní: byl založen Sokol, pěvecký spolek Hlahol a Umělecká beseda. Roku 1862 bylo otevřeno Prozatímní divadlo, r.1868 byl položen základní kámen k výstavbě Národního divadla. Pokračoval rozvoj novinářství. Roku 1858 se nastupující literární generace představila společně v almanachu Máj /odtud název generace májovců/. Jejími hlavními reprezentanty byli: Jan Neruda, V. Hálek, K. Světlá, ze starších přispěli Sabina, Erben, Němcová.

Almanach Máj Svůj almanach nazvali na počest K. H. Máchy, neboť v jeho díle spatřovali to, co sami prožívali – rozpor mezi vznešenými ideály a nemožností je uskutečnit. Jejich programem byl: odvrat od minulosti k přítomnosti širší rozhled po evropské kultuře snaha po zobrazení skutečnosti umělecká svoboda v tématu a zpracování Častými literárními žánry byly balady se sociálním podtextem, povídky, fejetony, společenské romány.

Jan Neruda (1834 – 1891) narodil se v Praze, dětství prožil na Malé Straně za studií na akademickém gymnáziu se seznámil s V. Hálkem studia práv nedokončil r.1859 se stal novinářem a od roku 1865 byl redaktorem Národních listů, kde zůstal až do konce života

Balady a RomAnce Těm dává Neruda nový rozměr. Romance – se šťastným koncem často milostné, balady – se smutným koncem a často nadpřirozené bytosti. Neruda tyto charakteristiky libovolně míchá. Romance končí smutně a balady šťastně a v ději se objevují nadpřirozené bytosti… Téma balad a romancí: vlastenectví (národ, politika…), náboženství, láska (vztahy mezi lidmi..)

Rozbor Romance Helgolandské Pirát John pověsí lampu na skálu, aby k ní mířili kolem proplouvající lodě v domnění, že je to maják. Brzy na skále ztroskotá loď a John se zaraduje, že své dceři opatří věno na chystanou svatbu. Z lodi slyší John hlas, který mu slibuje půlku majetku, když mu pomůže a zachrání ho. John chce ale majetek celý a tak na hlas nedbá a sebere vše, co na lodi najde. Když se k lodi vrací za svítání, sekerou začne rozsekávat kusy lodi a v potopené kajutě nachází muže, ve kterém rozeznává svého budoucího zetě.

Povídky Malostranské (1878) vystihl osobité kouzlo Malé Strany, dobovou náladu, rázovité postavičky, životní tragiku a radost pro literaturu objevil krásu všedního života střídá vážný a humoristický tón v některých povídkách vypráví objektivně, některé mají autobiografický ráz. Povídky: Přivedla žebráka na mizinu, Jak si pan Vorel nakouřil Pěnovku, Týden v tichém domě, Pan Ryšánek a pan Schlegl, O měkkém srdci paní Rusky, Večerní šplechty, Doktor Kazisvět, U tří lilií, Hastrman, Svatováclavská mše

Další díla Hřbitovní kvítí (poezie) Písně kosmické (poezie) Arabesky (próza) Trhani (povídka) Žerty hravé a dravé (fejetony)

Vítězslav Hálek narodil se v Dolínku u Mělníka od roku 1847 studoval na akademickém gymnáziu v Praze, po maturitě na pražské filozofické fakultě – studia však nedokončil – věnoval se pouze literatuře a žurnalistice už jako student otiskoval verše v časopisech koncem 50.let 19.století se stal nejoblíbenějším z mladých českých básníků 1861- do své smrti byl členem redakce Národních listů, kam psal fejetony, literární a divadelní kritiky, cestopisné obrázky apod. bojoval za demokratická práva českého národa, za jeho vytržení z německého vlivu, za slovanskou orientaci celého našeho národního života i když žil trvale v Praze, vždy zůstal spjatý s českým venkovem a s přírodou, kde nacházel hlavní podněty a témata svých básnických i prozaických prací po cestě do Krkonoš r. 1874 onemocněl zánětem pohrudnice a zakrátko zemřel – na vrcholu životních i uměleckých sil – ve věku 39 let

Večerní písně vznikly jako ohlas šťastné lásky mladého básníka k Dorotce Horáčkové – Hálek v nich vyzpíval celé své citové opojení láska je pro něj očistný zdroj lidského života, největší dar – spolu s poezií v řadě básní nacházíme i výraz básníkovy touhy po harmonizaci lidských vztahů vůbec - jedině přilnutím k přírodě vyřeší lidstvo problémy v některých básních vyjadřuje své přesvědčení o odpovědném postavení českého básníka - tato část Večerních písní inspirovala B. Smetanu, který pět z nich zhudebnil – nejznámější: Nekamenujte proroky, Kdo v zlaté struny zahrát zná.

Muzikantská Liduška povídka o lásce Lidušky Staňkové a muzikanta Toníka – všichni si mysleli, že se vezmou, ale o Lidušku se začal ucházet mladý Krejza – jednal s jejím otcem a dosáhl toho, že mu ji přislíbil, neboť se domníval, že Krejza je bohatý. Liduška Krejzu nechtěla. V den svatby šla s Krejzou do kostela, a když to Toník uviděl, myslel si, že má Liduška Krejzu ráda a utekl z kostela. Liduška řekla knězi, že si Krejzu bere z donucení a že dala slib jinému. Volala Toníka, aby se s ní šel nechat oddat, ale ten tam nebyl. Odešel do města a dal se na vojnu. Liduška se z žalu pomátla. Domů se už nevrátila. Toulala se po okolních vsích, hledala Toníka na muzikách – muzikantská Liduška. Rodiče byli nešťastni, Krejza přišel na mizinu – chtěl Lidušku kvůli věnu, Toník se už do vsi nikdy nevrátil.

Další díla Poezie: V přírodě (1874) Básnické povídky: Alfred, Černý prapor Próza: Náš dědeček, Na statku a v chaloupce, Drama: Záviš z Falkštejna, Král Vukašín

Karolína Světlá dívčím jménem Johanna Rottová po smrti jediného dítěte Světlá nervově onemocněla a léčila se v rodném kraji svého manžela – na Ještědsku – odtud podle vesnice Světlé pod Ještědem přijala svůj pseudonym kromě literární činnosti věnovala Světlá energii ženskému emancipačnímu hnutí u nás Tvorba: nejvýznamnější jsou tzv. ještědské prózy – vznikly na základě jejích reálných zkušeností ze života Podještědí, ale objevují se v nich evropské vlivy (zvláště románů G. Sandové) většinou v nich staví do popředí postavu mladé ženy, prožívající vnitřní zápas mezi milostným citem a vědomím mravní povinnosti a odpovědnosti – tento konflikt končí zpravidla popřením osobního citu a vítězstvím obecného zájmu Díla: Vesnický román, Kříž u Potoka, Černý Petříček

Jakub Arbes patřil k mladší generaci než májovci vyznačuje se svéráznou tvorbou s májovci jej spojuje obdiv k Máchovi, vztah k Nerudovi (byl jeho přítelem) a Neruda byl jeho učitelem, pracoval jako žurnalista : Vesna kutnohorská, Národní listy. je tvůrcem osobitého prozaického útvaru – Romaneta – nevelký rozsah, dobrodružný, dramatický děj – rozpor mezi tajemnými nepochopitelnými jevy a jejich vědeckým vysvětlením. Díla: Newtonův mozek, Svatý Xaverius, Kandidáti existence, Štrajchpudlíci