Vybraná psychosomatická onemocnění Skupiny psychosomatických chorob Koronární srdeční onemocnění Funkční potíže trávicího traktu

Oblasti současné psychosomatiky Oblast současné psychosomatiky můžeme rozdělit do čtyř okruhů podle čtvera hledisek: Soustředění na příčiny nemoci. Nemoc – vypadá jako choroba organická – analyzovat působící psychické a sociální faktory. Soustředění na zpracování nemocí. Pacient musí aktivně zvládat psychologické a sociální problémy, které se objevují v průběhu nemoci.

Oblasti současné psychosomatiky Soustředění na chorobné chování. Pacienti s psychosomatickým onemocněním vyvíjejí často nepříznivé formy interakce s lékaři a psychoterapeuty. Soustředění na průvodní a následná psychická onemocnění. U mnoha nemocí se objevují následné stavy, které postiženého psychicky a psychosociálně zatěžují.

Skupiny psychosomatických chorob Čtyři hlavní skupiny psychosomatických chorob různé závažnosti: Poruchy celkového tělesného schématu - tělesné potíže, převážně psychicky nebo psychosociálně podmíněné, při nichž nevznikají chronické poruchy vegetativního nervového systému, chorobné změny ani poruchy orgánů – tělesné symptomy u „zdravých“ lidí (bolesti hlavy, žaludek atd.)

Skupiny psychosomatických chorob Funkční poruchy – jsou poškození tělesných funkcí, která nemají organické příčiny a často se na nich podílejí příčiny psychické. Spočívají obvykle v poruše autonomního (vegetativního) nervového systému a projevují se symptomy jako bušení srdce, potíže s dýcháním, nadměrné pocení atd.

Skupiny psychosomatických chorob Psychosomatické poruchy v užším smyslu - tělesné choroby s prokazatelným poškozením orgánů nebo s organicky způsobenou poruchou tělesných funkcí. Na rozpoutání poruchy, jejím udržování a zhoršování se více nebo méně významně podílejí psychické nebo sociální faktory.

Skupiny psychosomatických chorob Somatopsychická onemocnění - primárně tělesná onemocnění, v jejichž důsledku vznikají duševní symptomy a psychosociální poškození, která vyžadují intenzivní psychické zpracování (zvládání nemoci).

Znaky somatopsychického onemocnění Lidé se závažnými tělesnými chorobami se musí vyrovnávat např.: Subjektivní ohrožení života, strach ze smrti. Nezměnitelnost choroby nebo její neustávání. Možnost předvídat další průběh choroby. Snížená tělesná a duševní výkonnost. Poškození tělesné integrity.

Znaky somatopsychického onemocnění Ohrožení představy o sobě samém a pocit nízké vlastní hodnoty. Zhoršení celkového naladění a ohrožení emoční rovnováhy. Omezení sociálních vztahů a potenciálních sociálních rolí. Závislost na lékařích a ošetřujícího personálů atd.

Oběhový systém a psychosomatika

Koronární srdeční onemocnění Ischemická choroba srdeční Akutní formy: akutní infarkt myokardu, nestabilní angina pectoris, náhlá smrt. Chronické formy: angina pectoris, variantní angina pectoris, němá ischemie myokardu, arytmická forma ISCHS, srdeční selhání při ISCHS.

Koronární srdeční onemocnění Akutní infarkt myokardu Etiologie – je častým onemocněním, muže postihuje již po 40. roce života, u žen se začíná projevovat v meno -pauze a nad 60 let věku je již stejně častý u obou pohlaví. IM se rozumí nekróza (odumření) části srdeční svaloviny následkem těžké a většinou náhlé nedokrvenosti při uzávěru věnčité tepny.

Koronární srdeční onemocnění Příznaky infarktu: Pocení Žaludeční nevolnost Pálení žáhy Bušení srdce Strach a úzkost Dušnost

Koronární srdeční onemocnění Příznaky infarktu: Bolest na hrudi Bolest vystřelující do ramene Zhoršení hybnosti

Koronární srdeční onemocnění Spouštějící situace u infarktu myokardu: Dekompenzace, regulace vlastní hodnoty, např. vynuceným odchodem do důchodu. Pocit pacienta, že je nadbytečný; nedostávající podpora.

Koronární srdeční onemocnění Rozpor mezi vlastní ideální představou a podávaným výkonem; několik dní před infarktem se často vyskytují příznaky únavy, vyčerpání, beznaději či deprese jako výraz selhávajících mechanismů pro regulaci vlastní hodnoty.

Koronární srdeční onemocnění Osobnostní predispozice ke vzniku infarktu myokardu: Hyperaktivita a cílevědomost. Trvalé přání uznání. Permanentní pocit časového tlaku. Silné zaměření na výkon a konkurenční vztahy. Přehrávání nemoci výkonem a sportem.

Koronární srdeční onemocnění Další predispozice ke vzniku infarktu myokardu: Prodloužená reakce smutku po ztrátách. Deprese. Agresivní rivalizující chování. Nepřátelskost, které se vyjadřuje v cynickém, málo důvěrném chování s častými projevy agrese.

Koronární srdeční onemocnění Vyhraněná úzkostlivost. Sociální izolace spojená s chronickými obtížemi.

Koronární srdeční onemocnění Reaktivní změny ve fázi po infarktu: DEPRESE: tiché nenápadné stahování se do sebe, pacienti budí dojem, že jsou zpomaleni a bez zájmu. Příčiny deprese: Ztráta zdravého těla(slabost, potřeba pomoci, závislost).

Koronární srdeční onemocnění Tělesné poškození. Poškození obrazu sebe sama (smutek je nutná fáze úspěšného zpracování nemoci).

Koronární srdeční onemocnění ÚZKOSTNÁ SYMPTOMATIKA: příležitostně panický strach ze smrti. Příčiny úzkosti: Zničující bolest, představa smrti („infarkt vede nutně ke smrti“). Ohrožení pocitu vlastní hodnoty (nemoc ponižuje pacienta orientovaného na výkon) Strach ze ztráty uznání na straně druhých.

Koronární srdeční onemocnění Strach ze závislosti v nemoci. Úzkostně a příliš pečovatelské chování rodinných příslušníků.

Koronární srdeční onemocnění Zvláštnosti ve vztahu lékaře a pacienta: Pacient popírá obtíže → vyhledávají lékařskou pomoc teprve s velkým zpožděním → než vyhledají pomoc, vykonávají často pod dojmem výrazných srdečních bolestí četné a za určitých okolností také riskantní činnosti.

Koronární srdeční onemocnění Obtížně dodržují lékařem vyžadovaný klid na lůžku → příliš brzy naléhají, aby jim byla umožněna tělesná aktivita a sport, aby mohli ověřit svoji výkonost. Bagatelizace choroby → udržování vlastního obrazu síly a nezávislosti, je nezbytné pro regulaci vlastní hodnoty.

Koronární srdeční onemocnění Základní psychosomatická péče: Všímat si depresivity pacienta (nemusí být poznatelná na první pohled) → deprese zvyšuje riziko dalších infarktů. V rozhovorech počítat s popírající tendencí → !!pacienti často uvádějí obtíže teprve na přímé dotazování!!

Koronární srdeční onemocnění Nedodržování léčebných pravidel ze strany pacienta → tolerance lékaře, lékař by se neměl uraženě stahovat zpět. Vytvoření podmínek pro verbalizaci pacientových pocitů . Lékař informuje pacienta o pocitech, které může pacient prožívat, informuje ho o možnostech rehabilitace.

Srdeční neuróza F45.30

Srdeční neuróza Srdeční neuróza – synonyma: Srdeční fobie Srdeční úzkostná neuróza

Srdeční neuróza Klinický obraz nemoci: Bolest srdce ve formě záchvatů („srdeční ataky“) bez orgánového nálezu. Intenzivní úzkost, strach ze smrti, fobické prožívání, tachykardie, návaly potu. Pacienti obtíže dramatizují. Etiologie: funkční (psychogenní)

Srdeční neuróza Vyvolávající situace: Reálná nebo obávaná situace ztráty, zvláště úmrtí klíčové osoby. Úmrtí blízké osoby, zpravidla na srdeční infarkt. Ambivalentní přání rozchodu. Iatrogenní spuštění vyvolané oznámení nálezu bez charakteru nemoci.

Srdeční neuróza Osobnostní predispozice ke vzniku srdeční neurózy: Obávání se rozchodu. Neschopnost odpoutání se od druhé osoby, neschopnost vymezení sebe samého. V dětství byli často pacienti vychováváni rozmazlujícím a autonomii omezujícím stylem výchovy → deficitní rozvoj autonomie.

Srdeční neuróza Zvláštnosti ve vztahu lékaře a pacienta: Pravidlem bývají časté návštěvy lékaře nebo jeho výměna. Pacienti opakovaně naléhají na provádění stále nových diagnostických zásahů. Nedůvěra při oznámení negativního nálezu.

Srdeční neuróza Základní psychosomatická péče: Nesdělovat žádné pochybné „minimální“ nálezy, především žádné EKG nálezy bez charakteru nemoci . Nestahovat se rozzlobeně zpět kvůli intenzivnímu chapadlovitým přáním pacienta. Uklidňující postoj a zároveň akceptování subjektivního obrazu obtíží (Srdce je zdravé, ale pacient nemocný.“).

Srdeční neuróza Vysvětlovat obtíže jako funkční poruchy vegetativního nervového systému, jejíž příčinou může být duševní zatížení. Vzbudit, popřípadě posílit motivaci k psychoterapii, aby se zabránilo k chronifikaci.

Funkční abdominální potíže trávicího traktu (Somatoformní autonomní funkční potíže)

Funkční abdominální potíže Klinický obraz: diagnostika je v některých případech sporná. K hlavním klinickým příznakům patří: Dysfagie; nekardiální hrudní bolesti; dyspepsie; meteorismus; bolesti v podbřišku; průjem; zácpa; inkontinence.

Funkční abdominální potíže Symptomy dráždivého žaludku (F45,31): epigastrické bolesti, nechutenství, pocit plnosti, nevolnost, zvracení, nadýmání v nadbřišku, nadměrné říhání. Symptomy dráždivého střeva (F45,32): bolesti v podbřišku či nevolnost, nadýmání atd.

Funkční abdominální potíže Vyvolávající situace: většinou se mluví o zatěžujících životních událostech, které obtížím bezprostředně předcházejí: ženy: obtíže v rodině, které se náhle objevily; muži: starosti s ohledem na výkonost a práci; rozchody/ztráty, např. úmrtí v rodině, odstěhování, poruchy sociální integrace;

Funkční abdominální potíže profesní vzestup: ztráta dosavadních sociálních kontaktů, nové a vyšší nároky; nadcházející životní rozhodnutí (a s nimi související změny). Primární osobnost a psychodynamika: neexistuje jednotná osobnostní striktura pacientů s funkčními žaludečními obtížemi. Mnoho pacientů trpí zjevnou depresí či úzkostným onemocněním.

Funkční abdominální potíže Zvláštnosti ve vztahu mezi lékařem a pacientem: pacient si zpravidla stěžuje na somatické symptomy a je afektivně uzavřený. Nejistota na straně pacienta – mám pocit, že trpí vážnou chorobou. Nejistota na straně lékaře – obavy z chybné diagnostiky.

Funkční abdominální potíže Základní psychosomatická péče: vyloučení organické příčiny; postupně vyjasňovat obtíže; popsat – najít spouštěče obtíží; aplikace uvolňovacích metod (autogenní trénink, progresivní svalová relaxace atd.); přerámování – změna životního stylu.

Žaludeční vřed a vřed dvanáctníku

Žaludeční vřed a vřed dvanáctníku Peptický vřed žaludku Etiologie – slizniční defekt v trávicím traktu, samonatrávení sliznice vlastní pepticky žaludeční šťávou. Klinický obraz – bolest – spíše s kratším odstupem po jídle. Léčba – úprava životosprávy, farmakoterapie, chirurgické řešení.

Žaludeční vřed a vřed dvanáctníku Peptický vřed dvanáctníku (bulbu duodena) Etiologie – slizniční defekt v trávicím traktu. Klinický obraz – bolest na lačno (také v noci), kterou nemocní tiší požitím stravy nebo napitím mléka. Léčba – úprava životosprávy, farmakoterapie, chirurgické řešení.

Žaludeční vřed a vřed dvanáctníku Etiologie: Multikauzální – bakteriální (helicobacter pyroli), genetická, zvýšená hladina pepsinogenu, psychosomatické faktory.

Žaludeční vřed a vřed dvanáctníku Vyvolávající situace: ztráta pocitu bezpečí (přestěhování, rozchody atd.); nárůst odpovědnosti a požadavků souvisejících se zráním (např. začátek povolání, povýšení); ohrožení pasivně-orálních uspokojení.

Žaludeční vřed a vřed dvanáctníku Osobnostní predispozice ke vzniku vředové choroby: podstatná část pacientů trpí konfliktem mezi nevědomými, infantilními přáními ohledně závislosti na straně jedné a usilováním o nezávislost a úspěch na straně druhé.

Žaludeční vřed a vřed dvanáctníku Rozlišuje se pět typů osobnosti: „Psychicky zdravý“ typ pacienta s vředem: onemocnění jednorázově při přetížení způsobeném masivním specifickým duševním zatížením. Jinak spíše neuroticky depresivní, ale dobře kompenzovaný.

Žaludeční vřed a vřed dvanáctníku „Pseudozávislý, charakterově neurotický“ typ pacienta s vředem: úspěšný, ctižádostivý, směřující vzhůru, snadno vznětlivý pacient, který nechce přijmout žádnou pomoc, přitom na sebe bere veškerou zodpovědnost.

Žaludeční vřed a vřed dvanáctníku Sociopatický“ pacient s vředem: pasivní přání jsou vědomá: pacient je extrémně závislý na lidech, kteří o něho pečují; zčásti „asociální pacient“ (neurotici v důchodu, alkoholici). Malá selhání vedou k onemocnění.

Žaludeční vřed a vřed dvanáctníku „Psychosomatický pacient s vředem“: nevýrazné osobnosti s malou fantazií, se strnulým a mechanickým způsobem života; vztahová prázdnota. Na nespecifické konflikty reagují tělesnou symptomatikou.

Žaludeční vřed a vřed dvanáctníku Normopatický pacient s vředem“: příliš přizpůsobivý; pracovník nebo zaměstnanec v chronickém sebezničujícím stavu, např. v důsledku dvojího zaměstnání.

Žaludeční vřed a vřed dvanáctníku Základní psychosomatická péče: pacienti s vředem často trvají na somatickém chápáním nemoci. Za základní psychosomatickou péči se považuje: nejprve se pacienta optat na provázanost obtíží s průběhem dne; při akutních projevech nemoci pacienta podporovat a doprovázet, v období bez symptomů se snažit zjistit konflikty;

Žaludeční vřed a vřed dvanáctníku zjistit, zda se vyskytuje závislost na alkoholu a nikotinu, popř. deprese; problémy s komplikací chápat jako výraz maladaptivního vztahového kruhu pacienta.

Děkuji za pozornost PhDr. Mgr. Michal Svoboda, Ph.D. e-mail: msvoboda@kps.zcu.cz Odborný asistent v oboru psychologie, nutriční terapeut.