ZS/1/1/Zk/4
Anglický pozitivistický filozof a sociolog, p ř edstavitel evolucionismu a sociálního darwinismu. Termín vymezil jako souhrnný pojem zahrnující v d ů sledku nemoci vznikající, nenormální, obecn ě ne ž ádoucí spole č enské jevy. Pojem zahrnuje sankcionované formy deviantního chování, jako ž i studium p ř í č in jejich vzniku a existence. Další p ř edstavitelé: E.Durkheim, I.A.Bláha.
Variabilní škála jev ů, které vnímáme jako necht ě né, ne ž ádoucí, nep ř ijatelné… Sociáln ě patologický jev reprezentuje jistou míru rizika a spole č enské nebezpe č nosti. Nár ů st ne ž ádoucích jev ů by mohl znamenat riziko ohro ž ení pro fungování celé spole č nosti Sociální patologie se zabývá zákonitostmi takových projev ů chování, které spole č nost hodnotí jako ne ž ádoucí, proto ž e porušují její sociální, morální, právní normy. Sociáln ě patologické jevy budeme popisovat z hlediska rizika vyplývajícího ze skupinové p ř íslušnosti - rizikový jedinec/riziková skupina.
Normokonformní sociální chování, je ž je v souladu s normami spole č nosti. Nonkonformní, nápadné, provokující sociální chování, je ž je v rámci toleran č ního limitu, je spole č ensky akceptovatelné. Deviantní (pozitivní, negativní), odchylky od normy odstup ň ované dle míry rizika: disociální (dificilní), asociální (delikventní), antisociální (kriminální). o Druh rizikového chování: organizovaný zlo č in, závislosti, sebevra ž ednost …
Chování disociální dificilní na hranici normy a patologie – zlozvyky, nekáze ň, neposlušnost, vzdorovitost, le ž (konfabulace, le ž bájivá, pravá le ž jako obrana v zát ěž ové situaci), poruchy afektivnosti,egoismus,necitlivost,úzkost,strach Chování asociální záškoláctví - selhávání v zát ěž ové situaci, út ě ky a toulání – únikové jednání/adapta č ní selhání, negativizmus, šikana, toxikomanie, sebepoškozování Chování antisociální delikvence, kriminalita – kráde ž e, kleptomanie, d ů sledky závislostního chování, agresivní projevy-vandalismus, týrání
Poruchy sociálních vztah ů (rodina, škola, parta, spole č nost) Geneticky podmín ě né nebo vrozené dispozice a poruchy chování v d ů sledku onemocn ě ní, posti ž ení, znevýhodn ě ní Komplexní – kombinované p ř í č iny. Č asto se na vzniku poruchy chování podílí komplex p ř í č in p ř i dominanci n ě které z nich. I p ř i r ů zných kombinacích p ř í č in má zpravidla zásadní význam sociální prost ř edí. Porucha chování m ůž e vzniknout a je zjevná práv ě v mezilidských vztazích, v sociálních skupinách, v sociálních vazbách.
Pot ř eba stimulace, pot ř eba ur č itého ř ádu a u č ení pravidl ů m, v ě kov ě neodpovídající výkony v chování, pot ř eba citové jistoty a bezpe č í – jsou citov ě deprivované, seberealizace, osobní aspirace mohou být sociáln ě nep ř ijatelné- hledá náhradní uspokojení vlastní identity – jedná únikem záškoláctvím, podvody, l ž í.. Pot ř eba sociální identity – ztoto ž n ě ní se s asociální partou, zkratkovité jednání Rozumové schopnosti mohou hrát roli v porozum ě ní normám, nerozeznává ž ádoucí chování P ř i kombinaci etiologických faktor ů d ě di č nost a vlivy prost ř edí, disharmonický vývoj osobnosti, v ů le, sklony
Probíhá ve speciálních výchovných za ř ízeních pro d ě ti a mláde ž (pro dosp ě lé v ě ze ň ství) – vyjmutím z p ů vodního prost ř edí Cílem je vrátit jedince k sociální norm ě - resocializace, upravit jeho vztahové a kontaktní problémy, hodnotový systém, je to dvoustranný dlouhodobý proces Ruší se navyklá schémata jednání, upravují názory, p ř esv ě d č ení, kompenzuje se rodinné prost ř edí a vytvá ř í se nové náhledy, p ř evýchova je spojena s p ř ekonáváním psychického odporu vychovávaných
Etiologii poruchy chování V ě ku a stupni narušenosti Druhu posti ž ení jednotlivých mravních vlastností Stupni akceptace výchovných stimul ů
Zam ěř ení na p ř etvá ř ení a eliminaci ne ž ádoucích vlastností … Slo ž itost a provázanost vnit ř ních a vn ě jších vliv ů – v ě k, doba umíst ě ní, situace v dob ě umíst ě ní … Pot ř ebnost maxima informací, mapování dosavadních zkušeností … Socializa č ní dimenze – výchova pro sociální ž ivot Dlouhodobost procesu, p ř evýchova je dvoustranný a ž mnohostranný proces
Hra Práce Re ž im Prost ř edí Formy: výchovn ě vzd ě lávací č innost, vzd ě lávací jednotky školní i profesní výuky, výchovné jednotky – výchova mimo vyu č ování, víkendové aktivity, výchovné skupiny Specifické formy: komunita, celoústavní shromá ž d ě ní, ve ř ejn ě prosp ě šná č innost, sout ěž e olympiády
Depistá ž a primární diferenciace. Diagnostika a sekundární diferenciace, reedukace, kompenzace, rehabilitace, postpenitenciární pé č e, Metody mravní výchovy Nej č ast ě ji u ž ívané metody: osobního p ř íkladu, kázn ě a po ř ádku, systém odm ě n a trest ů, p ř esv ě d č ování, organizace chování (po ž adavek, p ř íkaz, cvi č ení, zapojení do jiné č innosti), stimulace chování (pochvala, vyjád ř ení d ů v ě ry), donucení (morální p ř inucení, vyu ž ití ve ř ejného mín ě ní, podmín ě nost chování)
Zákon č - 109/2002 Sb. A jeho novela č. 383/2005 Sb. Vymezuje d ě tské domovy, d ě tské domovy se školou a výchovné ústavy v další diferenciaci. Diagnostické úkoly p ř i výkonu ústavní nebo ochranné výchovy a p ř edb ěž ná opat ř ení plní diagnostické ústavy. St ř ediska výchovné pé č e – poskytování sociálních, speciáln ě pedagogických slu ž eb a psychologických slu ž eb d ě tem a mláde ž i s rizikem č i poruchami chování.
Deviace je obecn ě odchylka od normální struktury č i funkce, ka ž dé narušení normy. Sociální deviace (z lat. deviatio =odchylka) je zp ů sob jednání, které není konformní v ůč i spole č enské norm ě, akceptované v ě tšinovou populací. Sociální patologie, sociální deviace +-,sociální dezorganizace, je narušení jakékoliv sociální normy. Na rozdíl od sociální patologie je deviace hodnotov ě a emocionáln ě neutrální, p ř íklad +d. pozitivní/prohibice, - d. negativní/alkoholizmus.
Sociální norma není dodr ž ována za ka ž dých okolností stejn ě a v ž dy. V ka ž dém sociálním prost ř edí existuje nepsaný toleran č ní limit – míra variability snášenlivosti k chování a dodr ž ování norem jednotlivci. Pro koncepci objektivní deviace je rozhodující kritérium porušení normy, jeho ž podmínkami jsou: opakovatelnost porušování normy v č ase a v r ů zných teritoriích hromadnost spole č enská záva ž nost etiologická identita
Je chápána jako narušení a rozklad systému norem spole č nosti (Chicagská škola – ekologický a urbanistický p ř ístup, sociální procesy). V sou č asnosti se zam ěř ujeme spíše na jedince a etiologii jeho deviantního chování. Koncepce sociální dezorganizace poukazuje na širší spole č enské aspekty p ř í č in vzniku patologických jev ů. Sociální smír.
Sociální patologie je souhrnným ozna č ením nezdravých, abnormálních, obecn ě ne ž ádoucích spole č enských jev ů. Sociáln ě patologické jevy jsou v ž dy pro jedince a spole č nost negativní, rizikové, co ž v p ř ípad ě sociálních deviací v ž dy neplatí. Rozumím odborným pojm ů m: sociální patologie, sociální deviace, sociální dezorganizace, druhy sociáln ě patologických jev ů, toleran č ní limit, rizikové skupiny, rizikové chování. Spole č enská reakce v zájmu zachování sociálního smíru a optimalizace individuí, ochranná, náprava, varování, resocializace restrikce…
Jaká je Vaše osobní míra tolerance ke konkrétním druh ů m rizikového chování? Jaká je Vaše vlastní p ř edstava pracovního ř ešení: Ř ešit rizikové chování postupem orientovaným na jednotlivce? Ř ešit rizikové chování p ů sobením na spole č enskou zm ě nu (zm ě nu systému), sanaci rodiny?
(1)Standard, nástroj umo žň ující srovnání (2) po ž adavek, sm ě rnice, pravidlo (3)po ž adavek na chování č lov ě ka, vlastnosti, v ě ci, nebo charakter situace, který se závazn ě vy ž aduje nebo pova ž uje za obvyklý, osv ě d č ený, správný a ž ádoucí, p ř ijatelný… Jedním z druh ů norem jsou normy sociální (1) ty jsou kulturn ě a č asov ě podmín ě né ve form ě verbalizovaných pravidel chování vhodného nevhodného, pravidla jsou vnímána a respektována jako závazná (2) p ř edepsané o č ekávané zp ů soby chování v ur č itých spole č enských situacích, regulované sociálními sankcemi. Význam je dán zachováním spole č enského ř ádu.
Typy: estetické, nábo ž enské, morálka, mravy, oby č eje, právo Sociální normy jsou formální (sepsané, mají explicitn ě stanovené sankce) neformální nejsou p ř esn ě a závazn ě kodifikované – mravy, zvyky. Normalita je stav jedince, osob, v ě cí, situací č i jiných jev ů, v n ě m ž posuzované odpovídá té norm ě, podle jejího ž hlediska je norma posuzována. Sociální teorie nej č ast ě ji rozlišuje mezi normalitou statistickou (v ě tšinovou), funk č ní normalitou, ideální (té ž normativní) normalitou, mediální normalitou, subjektivní normalitou a normalitou tradi č ní.
R ů zné p ř ístupy vysv ě tlující normalitu a abnormalitu Obtí ž nost vymezení normality Norma (modely, pravidla neuv ě domované a uv ě domované) Normalita – obvyklý stav, proces Otázky subjektivní konformity - p ř izp ů sobivosti (odm ě na a sankce, pozitivní/ negativní - formální/ neformální) Teoretická východiska pojetí normality: statistické pojetí, sociokulturní norma
Ř íct, co je ve spole č nosti normální a co ji ž není, je obtí ž né. Hranice normy je pohyblivá, normalita m ůž e být posuzována podle r ů zných kritérií. Vymezení normy m ůž e být závislé na mnoha faktorech: č etnosti, intenzit ě, mí ř e odchylky. Norma je sociokulturn ě podmín ě na, m ě ní se v č ase i vlivem spole č enského vývoje.
Trend výskytu agresivních forem chování Agresivita je spontánní pudová tendence?? Agrese-nep ř átelství, útok v ůč i osob ě, p ř edm ě tu, p ř eká ž ce p ř i uspokojování pot ř eby, agresivita otev ř ená, potla č ená, ritualizovaná, symbolizovaná –potrava, teritorium, sebeobrana, sex Agresivita je reakce na frustraci??? Agresivita a násilí je manifestní, pozorovatelné chování, vedené s úmyslem poškodit jiný organizmus nebo v ě c.
Definujeme jako porušení sociálních norem, jako chování omezující práva a narušující integritu sociálního okolí Pozorovatelné epizodické chování s r ů znou latencí Agresivita jako symptom Agresivita jako tendence Agrese jako reálný projev takového jednání
Agresivita, násilí, hostilita, asertivita – sociální plachost, druhy a p ř í č iny agresivity, spole č enské d ů sledky agresivity a násilí, sledování násilí a vandalizmus Druhy agresivity (zlostná, instrumentální, spontánní), (predátorní, ideologická) P ř í č iny agresivity a násilí (vrozené biologické, získané sociokulturní) Sociální aspekty spojené s agresivitou a násilím Prevence a mo ž nosti sni ž ování agresivity
Komplexní fenomén, spole č enské klima, vliv médií, splývání reality a symbolických forem násilných jev ů …postupn ě se stávají sou č ástí b ěž né zkušenosti, zdánlivou sou č ástí sociokulturní normy. Míra tolerance spole č nosti je r ů zná – Agresivita z d ů vodu obrany, agresivita jako pomsta (vendeta), agresivita jako alternativní uspokojování pot ř eby (vydírání)
Sledování násilí (závislost mezi sledovanou a projevenou agresí) Vandalizmus (logicky nezd ů vodn ě né poškozování a ni č ení ve ř ejného a soukromého majetku, v ě cných hodnot, iracionalita chování, projev sebepotvrzení v roli spole č enských outsider ů ) Prevence a mo ž nosti potla č ení agresivity (ovliv ň ování ve ř ejnosti, psychoterapie – KBT, farmakologické ovlivn ě ní)
Základní kategorizace typu agresivity: Agresivita normální; patologická Typy agresivity podle celkového zp ů sobu provedení Agrese otev ř ená; nep ř ímá; p ř esunutá; imitativní; autoagrese Podle formy provedení d ě líme agresivitu na: mentální, verbální, neverbální, grafickou, úto č nou
Sociální práce je práce klienty je ž č elí t ěž kým ž ivotním zkouškám, za ž ívají intenzivní stres, strach, úzkost, zmatek, bolest, nejistotu, negativní emoce.. Prevence spo č ívá ve znalosti/informovanosti o agresivním chování klient ů a jasných metodických pokynech Znát hlavní p ř í č iny agresivního chování Být schopen/schopna ur č it potencionáln ě agresivní jedince Ur č it a eliminovat spoušt ěč e agresivního chování klienta
Agresivní chování je procesem, v ě tšinou nevzniká okam ž it ě, lze do n ě j vhodn ě zasáhnout a minimáln ě jej zmírnit. Rozpoznat neverbální p ř íznaky stoupajícího nap ě tí. 3 fáze agresivního jednání: spoušt ě cí fáze (atypické chování); eskala č ní fáze (nereaguji na racionální argumenty); krizová fáze (klient ztrácí nad sebou kontrolu)