Komplexní průzkum zemědělských půd, bonitace

Klasifikace půd v ČR 50. - 80. léta – Geneticko-agronomická klasifikace - používaná v KPP - vycházela ze sovětského systému - dosud používaná 1985 – Morfogenetický klasifikační systém (MKSP) - přiblížení se klasifikaci FAO (Food and Agriculture Organization of the United Nations) - jednoslovné názvy půdních typů 2001 – Taxonomický klasifikační systém půd ČR (TKSP) - prof. Němeček - KPG ČZU, v současnosti KPOP

Komplexní průzkum půd (KPP) 1961 – 1971 poskytl poznatky o geneticko-agronomických vlastnostech zemědělských půd kontrola stavu přístupných živin, půdní reakce, potřeby vápnění, uskutečňovaná v pětiletých cyklech 2 průzkumné akce a) půdoznalecký průzkum půd zrnitost, obsah humusu a karbonátů, sorpční vlastnosti b) agrochemická kontrola půd půdní reakce, potřeba vápnění, přístupné živiny (K2O, P2O5)

Počet analyzovaných sond > 700 000 Základní mapovací jednotka 3 Etapy práce v terénu laboratorní práce shromažďování a vyhodnocování půdních analýz Zmapovaná výměra 7,2 mil ha zemědělské půdy Počet analyzovaných sond > 700 000 Základní mapovací jednotka zemědělský závod (předtím i dnes katastrální území) Teoretickým základem mapování geneticko-agronomická klasifikace půd Koordinátor Ústav půdoznalecký

Terénní průzkum Terénnímu průzkumu předcházely přípravné práce - shromažďování a studium materiálů o přírodních podmínkách (klimatické, geomorfologické, geologické, hydrologické a hydrogeologické, fytocenologické údaje, údaje o provedených půdoznaleckých pracích, zemědělsko-ekonomické údaje) Vlastní terénní průzkum půd zahrnoval - rekognoskace terénu, výkop sond a popis půdních profilů, odběr půdních vzorků, vypracování náčrtu půdní mapy a projednání výsledků terénního průzkumu se zástupci zemědělských závodů Rozvržení sondážní sítě - s ohledem na složitost a komplexnost litologicko- geomorfologických podmínek - území bylo území rozděleno do tří kategorií

I. Kategorie: a) rovinný až mírně svažitý reliéf nížin (pahorkatin) s velmi jednoduchými půdně-litologickými poměry b) vysokohorské louky a pastviny II. Kategorie: a) rovinný až mírně svažitý reliéf pahorkatin a nížin se složitými půdně- litologickými poměry; svažitý terén s výraznými projevy eroze b) půdy vysočin a hor III. Kategorie: a) území širokých niv a říčních teras s velmi složitými půdně-litologickými poměry b) území se zasolenými půdami Pro každou kategorii byla stanovena hustota sondážní sítě ZS a VS a týdenní norma v ha V každém okrese kopány a popsány SS v hustotě jedna sonda na 3 000 – 4 000 ha

Terénní průzkum Základní sondy Výběrové sondy Speciální sondy - místo se vybíralo s ohledem na reliéf, složení vegetace a litologické poměry tak, aby byl zachycen vztah půdy s půdotvornými faktory - na jejichž podkladě byly stanoveny okrsky základních půdních představitelů - kopaly se sondy obdélníkového tvaru o rozměru 60 x 150 cm, 120 cm hluboké Výběrové sondy - místo se určovalo až po popsání všech základních sond, aby co nejlépe vystihovalo celek genetického půdního představitele - kopaly se nové nebo se využily vhodné ZS, které se musely prohloubit do 150 až 200 cm - sloužily k získání analytické charakteristiky vymezených celků genetických půdních představitelů Speciální sondy - sloužily k získání všestranné analytické charakteristiky typických půdních představitelů v celostátním měřítku - rozměry totožné s VS

Terénní průzkum Popis půdního profilu Odběr vzorků ze sond - zaznamenán u všech typů sond do polního půdního záznamu PPZ - uvedení informativních údajů o sondě (přesné označení umístění sondy, charakteristika rostlinného společenstva, vyznačení hloubky hladiny podzemní vody a zamokření, vyznačení litologických vrstev a jejich přechodů a označení nadmořské výšky) - popis morfologie jednotlivých horizontů sondy, změření mocnosti jednotlivých horizontů a další vlastnosti dané metodikou KPP Odběr vzorků ze sond - prováděl se jako závěrečná část terénních prací - ze ZS byl odebrán vzorek z humusového (orničního) horizontu a horizontu ležícího do hloubky 60 cm, pokud se zrnitostně lišil od ornice, odebírány vzorky o hmotnosti asi 0,5 kg, z čelní stěny sondy - z VS odebírány vzorky ze všech horizontů, k i z jeho spodní části, vzorky byly odebírány ve váhovém množství asi 2 kg - ze SS se odebíraly vzorky v množství 8 kg ze všech horizontů, odebíraly se vzorky bez narušení struktury do papírových monolitků, na fyzikální rozbory se z každého horizontu odebraly vzorky do Kopeckého válečku

Laboratorní práce Základní sondy Výběrové sondy Speciální sondy - zrnitost (pouze obsah částic < 0,01 mm), výměnná půdní reakce Výběrové sondy - zrnitost (úplný rozbor), obsah uhličitanů, výměnná půdní reakce (pHKCl), obsah přístupného K2O a P2O5, oxidovatelný uhlík (Cox) a humus, výměnný vodík (H) a sorpční kapacita (T) podle Melicha, z hodnot H a T se vypočítá stupeň sorpčního nasycení (V) Speciální sondy - rozbory pro výběrové sondy + další analýzy - aktivní půdní reakce (pHH2O), základní fyzikální hodnoty v celém profilu (např. objemová hmotnost, specifická hmotnost, maximální kapilární vodní kapacita, vzdušná kapacita, objem pórů kapilárních a nekapilárních a další rozbory) - výběrově se stanovovaly další půdní vlastnosti (např. struktura ornice a podorničí, specifický povrch a bod trvalého vadnutí, frakční složení humusu, jednotlivé výměnné kationty, volné oxidy a další) - ve zvláštních případech byly stanoveny další speciální půdní vlastnosti (totální chemické rozbory zeminy a frakcí jílu, mikromorfologické studium ve výbrusech, identifikace jílových minerálů)

Kancelářské práce Na základě terénního průzkumu a vyhodnocených analytických výsledků - sestaveny náčrty půdních map v měřítku 1 : 5 000 (1 : 10 000) SMO Na mapách byly zachyceny - genetičtí půdní představitelé, hranice půdních okrsků podle půdotvorných substrátů, zrnitosti, hloubky půdy a skeletovitosti - na mapách byla vyznačena sondážní síť - předběžné náčrty sloužily jako podkladové materiály pro tvorbu výstupních materiálů KPP

Výstupy Data dodnes užívána (digitální mapy) 1) základní půdní mapy - typy půd, matečný substráty pro zem. závody – 1 : 10 000 pro okresní zemědělské správy – 1 : 50 000 přehledové mapy – 1 : 200 000, 1 : 500 000 2) kartogramy - k. zrnitosti, štěrkovitosti a zamokření – 1 : 10 000, 1 : 50 000 - k. matečných substrátů – 1 : 50 000 - k. návrhů na zlepšení půdní úrodnosti – 1 : 10 000 3) průvodní zprávy (pro okresy) - zemědělsko - výrobní poměry - přírodní podmínky - půdní pokryv

Výřez základní půdní mapy 1 : 10 000 (VÚMOP, 1971)

Výřez z kartogramu zrnitosti, štěrkovitosti a zamokření 1 : 10 000 (VÚMOP, 1971)

Výřez z kartogramu matečných substrátů 1 : 50 000 (VÚMOP, 1971)

Taxonomické kategorie TKSP Referenční třída  - velké skupiny půd (koncovka –sol) Typ - hlavní oporná jednotka klasifikačního systému - určen výskytem a uspořádáním diagnostických horizontů (např. koncovka –zem) Subtyp - představují výrazné modifikace půdního typu - označeny adjektivem - určen především náznaky diagnostických horizontů Varieta - vyjadřují méně výrazné znaky hydromorfismu, okyselení, zasolení aj.

Mapa půdních typů ČR 1 : 1 000 000

Referenční třídy LEPTOSOLY REGOSOLY ANDOSOLY FLUVISOLY STAGNOSOLY VERTISOLY ČERNOSOLY LUVISOLY KAMBISOLY ORGANOSOLY ANDOSOLY STAGNOSOLY GLEJSOLY SALISOLY NATRISOLY ORGANOSOLY ANTROSOLY

Zastoupení půdních typů v České republice

Rozšíření půdních typů Kambizemě - na orné půdě 45 %, na lesní půdě 58 % ; ve všech krajích, hlavně západní Čechy Hnědozemě - na orné půdě 13 % ; jižní Morava Černozemě - na orné půdě 11 % ; jižní Morava, střední a severní Čechy - nejsou v jižních a západních Čechách Pseudogleje - na lesní půdě 12 % ; hlavně jižní Čechy Podzoly - na lesní půdě 10 % Fluvizemě - hlavně Morava (řeky Dyje, Morava) Antropozemě - rekultivace – severočeský hnědouhelný revír

Zastoupení půd v ČR Z hlediska půdních druhů 84 % - středně těžké půdy 9 % - lehké půdy 8 % - těžké půdy Z hlediska kvality půdních typů černozemě, černice hnědozemě luvizemě

Zastoupení půd v ČR Z hlediska svažitosti 44,6 % rovina 41,0 % mírný sklon 11,0 % střední 2,7 % výrazný 0,7 % příkrý Z hlediska klimatických regionů 54 % mírně teplý 25 % teplý 12 % mírně chladný 5 % velmi teplý 3 % chladný

Bonitační průzkum zemědělských půd 1971 – 1975 BONITACE ZPF - klasifikace a oceňování půd pro účely daňové a cenotvorné - pro účely směny pozemků (při pozemkových úpravách) Zpracovatelé - Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky (VÚZE) - Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy(VÚMOP) - Výzkumný ústav rostlinné výroby (VÚRV)

Bonitování půdy má za úkol posoudit bonitu (jakost, hodnotu) půdy; tj. stupeň schopnosti nebo vhodnosti půdy pro pěstování kulturních rostlin (včetně klimatu a reliéfu) pojem se kryje s pojmem úrodnost půd bonitování půd je pouze relativním posuzováním produkční schopnosti půd každé bonitování (hodnocení) půdy spočívá na třídění (klasifikaci půd)

Bonitační průzkum Terénní Ekonomický - transformace informací KPP + další agroekologické faktory (klima, reliéf)  BPEJ mapy (1 : 5 000) a databáze Ekonomický - na vzorových pozemcích (7 000) - získány informace o naturálních výnosech a přímých nákladech tzv. hlavních oceňovacích zem. plodin - (pšenice oz., ječmen jar., žito, oves, kukuřice na zrno, kukuřice silážní, brambory, cukrovka, víceleté pícniny - nyní i řepka)

Základní pojmy bonitační klasifikační soustavy Půdně - ekologická jednotka (PEJ) - specifický územní celek, který má konkrétní agroekologické vlastnosti projevující se určitou hodnotou produkčního potenciálu Bonitovaná půdně - ekologická jednotka (BPEJ) - určitá část zemědělské půdy, která má stejné stanovištní a produkční vlastnosti dané půdou, klimatem a reliéfem terénu - základní mapovací a oceňovací jednotka

BPEJ

7. 50. 5 4 Kód BPEJ 1 - 2,5 Sklonitost a expozice ke světovým stranám Hlavní půdní jednotka - HPJ Skeletovitost a hloubka půdního profilu Klimatický region - KR 7. 50. 5 4 1 - 2,5 Pořadové číslo v katastru Výměra v ha

Klimatické regiony (KR) zahrnují území s přibližně shodnými klimatickými podmínkami pro růst zemědělských plodin v ČR bylo vymezeno 10 klimatických regionů, označených kódy 0 - 9

Charakteristika KR

Hlavní půdní jednotka (HPJ) účelové seskupení půdních forem s příbuznými ekologickými a agronomickými vlastnostmi, které jsou charakterizovány půdním typem, subtypem, půdotvorným substrátem, zrnitostí půdy a u některých HPJ výraznou svažitostí, hloubkou půdního profilu, skeletovitostí a stupněm hydromorfismu v ČR je 78 HPJ, řazených do 13 skupin (kódy 01 - 78) Hlavní půdní klimatická jednotka (HPKJ) vzniká přiřazením údaje o klimatickém regionu k charakteristice HPJ

Charakteristika HPJ

Sklonitost, svažitost (SL) Expozice (E) SL + E - svah lokality ve stupních Expozice (E) - poloha lokality BPEJ vůči světovým stranám SL + E - se označuje kódy 0 – 9 Skeletovitost (SK) - obj.% štěrku a kamení v ornici (čitatel zlomku) a v podorničí (jmenovatel) - bezskeletovitá půda do 10 %, slabě skeletovitá 10 - 25 % - středně skeletovitá 25 - 50 %, silně skeletovitá nad 50 % Hloubka půdy (H) - mocnost půdního profilu, omezená pevnou skálou či jejím rozpadem nebo silnou skeletovitostí SK + H - se označuje kódy 0 - 9

Kombinace svažitosti a expozice

Kombinace skeletovitosti a hloubky půdy

Rebonitace a aktualizace Důvod - změna produkčních schopností - přiřazování kódu BPEJ k jednotlivým pozemkovým parcelám Provádí - pozemkové úřady, VÚMOP - mapy BPEJ: pozemkové a katastrální úřady

Zavedení výsledků bonitace do katastru nemovitostí Z důvodu placení daní Každá parcela má přiřazen kód BPEJ Daň se platí podle - úřední ceny pozemku (ÚC se stanoví na základě znalosti BPEJ ) - průměrné ceny půdy pro dané KÚ (nebyla-li provedena bonitace)

Využití výsledků bonitace Určení úrodnosti zemědělské půdy - 100 bodů = CC Určení úřední ceny zemědělské půdy - 11 Kč/m2 = CE Kategorizace zemědělského území - např. LFA Ochrana ZPF - podmínky vynětí

Studijní materiály Tomášek M. (2000): Půdy České republiky Němeček et al. (2001): Taxonomický a klasifikační systém půd ČR Mašát et al. (2002): Metodika vymezování a mapování BPEJ

Děkuji za pozornost.

Kambisoly

Luvisoly

Černosoly

Pseudogleje

Gleje

Podzoly

Fluvisoly