NEMOC jako fenomén sociální práce

Duševní nemoc – somatická nemoc nemoc mění funkce organizmu a mění kvalitu života má svůj sociální význam změnou role a sociální pozice chronické onemocnění představuje trvalé znevýhodnění, stává se součástí identity člověka nemoc mění aktuální prožívání a mění vlastnosti člověka Je psychosociální závislost / závislost mezi psychikou a somatikou, z hlediska závažnosti onemocnění

Každou nemoc posuzujeme ze tří hledisek Somatický aspekt onemocnění (je vymezený typickými symptomy/specifické aktuální potíže/ konkrétní omezení/představa závažnosti a prognózy nemoci vyvolávaní psychické reakce). Psychický aspekt (souhrn emočních prožitků vyvolaných změnami způsobenými nemocí/ rozumové hodnocení / změny chování/psychická reakce je ryze individuální). Sociální aspekt (společenské hodnocení nemoci/ postoje a chování laické veřejnosti/ v závislosti na věku a premorbidním sociálním postavením).

Subjektivní obraz nemoci Somatické symptomy a jejich subjektivní význam – zhoršená kvalita života, osobního komfortu, omezená soběstačnost, pokud dojde k selhání orgánové funkce často dojde ke specifické změně vnímání těla – k symbolickému oddělení somatiky a psychiky. Při závažných nemocích se člověk může přestat identifikovat s vlastním tělem. Bolest –ovlivňují 4 složky: vnímání bolesti subjektivní citlivost k bolesti, emoční prožitek bolesti, rozumové hodnocení bolesti, paměť pro bolest.

Postoj k vlastní nemoci zahrnuje emoční prožívání, rozumové hodnocení a chování Vlivem nemoci (jež má převážně negativní sociální význam) se mění sebepojetí nemocného, snižuje se sebehodnocení, snižuje sebeúcta. Postoj k nemoci může vést ke změně identity nemocného. Změna emočního ladění vede k celkovému zhoršení kvality života (strach, úzkost,smutek, truchlení, hněv, vztek, bezmoc, beznaděj, apatie, rezignace, suicidální tendence) Nemoc sama o sobě je komplexní stresová situace. Nekritické uvažování, tendence k magickému uvažování. Zvládání zátěže onemocnění/strategie coping (zaměřený na řešení problému, ochranu vlastních pocitů, paliativní coping).

Změna základních psychických potřeb a hodnot Potřeba stimulace a nových zkušeností se v závislosti na potížích a vyčerpanosti zpravidla snižuje. Rizikem je podnětová deprivace. Potřeba se ve své situaci orientovat. Potřeba citové jistoty a bezpečí se pod vlivem nemoci zvyšuje – zvyšuje se fixace na blízké osoby. Nejistota a úzkost narůstají při odloučení. Potřeba sociálního kontaktu – obtížněji uskutečňována, člověk bývá více izolován, setkává se s omezenou skupinou osob. Potřeba seberealizace se mění vlivem nemoci, dochází ke změně osobních hodnot, mnohdy ale stoupá motivace dokončit životní dílo. Potřeba otevřené budoucnosti – pozitivní prognózy.

Zhoršení kvality života jako důsledek nemoci Míra soběstačnosti a nezávislosti na pomoci jiného člověka. Míra generalizovaného omezení možností, zvýšená unavitelnost a vyčerpání – ztráta práceschopnosti, zájmových aktivit. Míra schopnosti sociálního kontaktu – zachovaná komunikace a časoprostorová orientovanost je základem sdílení času a aktivit s jinými osobami. Úroveň zachovaného celkového pocitu pohody jež závisí na tělesném a duševním stavu nemocného.

Role a postavení nemocného Nemocný bývá považován za viníka nežádoucího stavu, nepředpokládá se že by si dokázal sám pomoct. Má jistá privilegia a současně nemá stejná práva jako intaktní lidé. Předpokládá se, že se bude chtít uzdravit, spolupracovat – jestli ne, ztrácí svá privilegia. Společnost jej přestává tolerovat, protože nerespektuje pravidla, která mu určila. Nemocný bývá o mnohé role ochuzen: profesní, pozice v rodině. Zvládání zátěže: strategie zaměřena na hledání sociální opory, rodina nejčastěji umožňuje sociální integraci.

Rodina nemocného Vyrovnání se s nemocí člena rodiny probíhá v podobných fázích jako reakce na vlastní nemoc – buď rodinu posílí nebo vede k rozpadu. Popírání (ze začátku vyjadřuje potřebu chránit nemocného), poznání diagnózy a důsledků vyvolává negativní emoce, navozuje deprese, pocity bezmocnosti a někdy pocity viny, úzkosti a strach z budoucnosti. Příbuzní mohou reagovat různě – nadměrnou aktivitou (může být symbolická), rezignovat, časté je iracionální jednání. Kontakt s nemocnými je vždy těžký, vynucená změna životního stylu je zátěž, péče je vyčerpávající, mění se i sebehodnocení zdravého partnera.

Úkoly sociálního pracovníka Překonávání společenské izolace a stigmatizace. Stigma souvisí se stereotypy a předsudky. Pomocí stereotypů bývají duševní poruchy posuzovány zjednodušeně a iracionálně – zejména v situacích úzkého interpersonálního kontaktu. Stigmatizace vyvolává změny v prožívání i chování nemocného, dochází k selfstigmatizaci. Člověk mění obraz o sobě samém, hledá podporující důkazy pro svou novou identitu (ukotvuje se), je redukován na svůj „soubor symptomů“. Stigmatizace lidí s DP znamená, že je větší částí společnosti vnímána jako více méně homogenní skupina, méněcenná, nebezpečná.

Úkoly sociálního pracovníka Získání a rozvíjení užitečných sociálních dovedností a schopností Primární důsledky – důsledky nemoci samé Sekundární důsledky – důsledky dlouhodobé hospitalizace Cílená rehabilitace: socioterapie, režimová opatření, podílet se na chodu oddělení/skupiny formou terapeutické komunity, pracovní terapie, ergoterapie. Využití tzv. „starých řemesel“ umožňujících intenzivněji být samým sebou – muzikoterapie, arteterapie, biblioterapie, tělesná cvičení.Navazují služby komunitní péče organizované na prvcích psychosociální rehabilitace.

Úkoly sociálního pracovníka Chráněné a podporované bydlení pro osoby s duševními poruchami. Domy na půl cesty Chráněné byty Podporované bydlení Sociální byty

Úkoly sociálního pracovníka Chráněná práce Tréninkové resocializační kavárny – smysluplná práce + psychosociální rehabilitace. Přechodné podporované zaměstnávání – na otevřeném trhu práce + nezbytná míra podpory terapeuta. Klient se připravuje na vstup do nechráněného zaměstnání. Přechodné zaměstnávání – doba podpory omezena na 6 měsíců. Podporované zaměstnávání – klient nastupuje do běžných pracovních podmínek s vědomím, že může požádat terapeuta o podporu. Všechny služby jsou zařazeny do fungujících systémů: job klub, sociální a právní poradenství…

Úkoly sociálního pracovníka Smysluplné trávení volného času Denní stacionáře Další potřebné služby Terénní mobilní týmy – podpora člověka v domácím prostředí v krizové situaci Domácí péče – psychiatrické sestry ji mají v seznamu výkonů – individuální psychosociální rehabilitace. Case management-specifická metoda komunitní práce- koordinace péče pro klienta jedním klíčovým pracovníkem – Case manager odpovídá za plán péče.