Socioekonomická geografie Přednáška č. 9 – Geografie zemědělství

Literatura k tématu Ivan Bičík: Geografie zemědělství,Praha 1985 Koloman Ivanička: Základy teórie a metodologie socioekonomickej geografie, SPN, 1983 Nagle,G., Spencer,K. : A geography of the European Union. Oxford, 1996.

Základní definice                                                                                                                Zemědělskou aktivitou rozumíme vědomé využívání biologických vlastností rostlin a živočichů k zabezpečení existenčních potřeb lidské populace. Geografie zemědělství se zabývá zákonitostmi rozšíření zemědělské produkce, využití půdy ve vztahu ke způsobu hospodaření, přírodním faktorům a k obyvatelstvu.Studuje formy územní organizace zemědělské produkce.

Funkce zemědělství Produkce potravin                                                                                                                                                                           Produkce potravin Dodavatel surovin pro průmysl (potravinářský, textilní, farmaceutický…) – významově klesá, umělé materiály Zaměstnavatel (vyspělé země 2-10%, rozvojové i přes 75%) Mimoprodukční funkce - stabilizace krajinného rázu, rozvoj venkova

Základní rozdělení zemědělství Rostlinná výroba – produkce obilnin, okopanin, luštěnin, olejnin, ovoce, zeleniny a technických plodin Živočišná výroba – chov hovězího, vepřového, drůbeže, koňů, drobných zvířat a ryb Převaha živočišné výroby nad rostlinou je zpravidla ukazatelem vyspělého zemědělství

Přístupy k zemědělské produkci                                                                                                                                                                            Extenzivní přístup – prezentuje zúrodňování a využívání plošně rozsáhlých územních celků, využívání velkého množství zvířat. Je omezeno přístupností přírodních faktorů Intenzivní přístup – zaměřen na efektivní zvyšování vkladů. Realizuje se růstem produktivity práce a rentabilitou výroby                                             

Podmínky rozvoje zemědělství Přírodní předpoklady na zemědělství Georeliéf (nad. výška, svažitost, expozice…) Klima (teplota, srážky, vítr…) Půda (složení půdy, půdní druhy, půdní typy) Přírodní pásma – rozdělení povrchu Země na pět základních zonálních pásem

Přírodní pásma Rovníkové – vysoké teploty, velká srážky, plodiny: kakao, palma olejná, kokos. kaučuk Subrovníkové – vysoké teploty, období sucha a dešťů, plodiny: rýže, kakaovník, čajovník, bavlna, cukrová třtina Tropické – sezónní a denní výkyvy teplot, málo srážek, plodiny:kukuřice, pšenice, datle, podzemnice olejná Subtropické – teplo, mírná zima, nutné závlahy, plodiny: vinná réva, citrusy, obilniny Mírné – rozdíly teplot, 5% rozlohy oceánů 60% úlovku ryb, plodiny:obilniny, cukrovka, brambory, převaha živočišné výroby

Socioekonomické faktory rozvoje zemědělství Dosažený vývojová úroveň společnosti (vliv na technologie, mechanizaci atd.) Způsob vlastnictví Koncentrace a struktura spotřeby (relativní blízkost výroby a spotřeby, spotřební preference atd.)

Socioekonomické faktory rozvoje zemědělství 2 Pracovní síla (zejména důraz na kvantitu v rozvojových zemích) Politický rámec ( státní intervence, politika soběstačnosti, dotační tituly atd.) Chemizace a biologizace (hnojení, šlechtění…)

Zemědělství v EU Dvě vývojové fáze - Zemědělský produktivismus – do konce 80 let., modernizace a industrializace zemědělství, důraz na výnosy - Postproduktivistická fáze – integrace zemědělství do širšího environmentálního a ekonomického kontextu Mezi lety 1960 –1990 se zmenšil počet zemědělců na polovinu, přesto trvalý růst produkce a výnosů na hektar Zemědělskou funkci má více než polovina plochy EU (např. Irsko 80%) Společná zemědělská politika (jednotný trh, preference domácích produktů, finanční solidarita)

Subvence a zemědělství Zemědělství je specifická oblast, kde neexistuje čistě liberální přístup, státní zásahy mají dlouhodobou tradici, rozdílná je jen jejich míra Formy protekcionistických opatření Přímé – dotace – podpora produkce a exportu Nepřímé – stanovení minimální cen produktů, antiimportové opatření (např. limity na dovoz), regulace (povinná certifikace, administrativní opatření)

Liberalismus v. protekcionismus Finanční podpora snižuje efektivitu práce v zemědělství Omezení dotací vede k produkci nejvýhodnějších výstupů Zachovávají se místa s nízkou přidanou hodnotou Zachování kvality života v rurální prostorech Podpora krajiny v širokém slova smyslu (příroda, klima, …) Zachování pracovních míst na venkově

Common Agricultural Policy Platí od roku 1962 Cíl: zajistit životní standard pro zemědělce, zajistit cenovou dostupnost potravin, stabilizovat společný trh s potravinami Prostředky: garantování minimální ceny, dotace produkce a exportu, opatření vůči importérům Např. v roce 2004 45 % rozpočtu EU

Zemědělství v ČR Podíl zemědělské produkce na HDP je 2%, podíl na zaměstnanosti je 4% Po roce 1989 výrazné změny ve vlastnictví půdy – 85% půdy je privátní, 98% obhospodařováno privátními subjekty Mezi roky 1989 –1998 pokles zaměstnaných v zem. o 39%, pokles výroby o 28% Státní zemědělská politika – 1.fáze: transformace sektoru, privatizace, restituce, důraz na produktivitu a konkurenceschopnost, 2.fáze (po roce 1997): mimoprodukční funkce, udržování krajiny, rozvoj periferních oblastí