Determinace lidské psychiky 2. přednáška

Jedním z důležitých témat psychologie a také vědecký sporem je otázka: Nature versus nurture  (přirozenost versus výchova, přirozenost proti výchově nebo dědičnost proti prostředí)? Jedním z důležitých témat psychologie a také vědecký sporem je otázka: V jakém poměru je naše osobnost determinována (určována, vymezena) vnitřními vlivy (biologickými, zděděnými danostmi) a/nebo  vnějšími vlivy (prostředí a výchova)?

Dva rozdílné přístupy – environmentální a nativistický Co upřednostňují environmentální (environment – prostředí) teorie? Vysvětlují, že vývoj jedince a celá jeho osobnost je určena vnějšími faktory. Např. John Locke: člověk se rodí jako „tabula rasa“ a teprve až zkušenost jej formuje do určité podoby. J. Watson – jakékoli zdravé dítě je schopen „vycvičit“ (vychovat) tak, že se z něho stane to, co on sám bude chtít (lékař, právník, umělec, obchodník, ale také zloděj a žebrák). To vše bez ohledu na jeho talent, sklony, schopnosti a také bez ohledu na povolání a rasu. Tzv. výchovný utopismus přeceňuje vliv výchovy, přičemž význam ostatních, zejména biologických, faktorů zůstává nedoceněn. Základem uvedených utopistických názorů je přesvědčení, že všichni lidé jsou v  podstatě stejní, mají stejné schopnosti. Rozdíly, které jsou mezi nimi, jsou výsledkem vnějších vlivů jako i vlivů výchovy.

Dva rozdílné přístupy – environmentální a nativistický Nativistické teorie vycházejí z teze, že duševní vývoj jedince je určen vrozenými mechanismy. Tyto přístupy přeceňují biologickou determinaci. Dva směry: (a) iracionalistické – např. S. Freud: rozvoj osobnosti je určen vrozeným programem (pud života a pud smrti), (b) racionalistické – dispozice jsou pouze předpoklady k vývoji, nejsou hotovými vlastnostmi. tzv. výchovný pesimismus

Interakcionistické pojetí Psychický vývoj se uskutečňuje na základě vzájemného působení dědičných dispozic a vlivu prostředí. Důležité je, že člověk není jen „pasivním kuřákem“ (vstřebáváním vnějších vlivů) a pouze biologicky determinovanou osobností, ale je důležitá i aktivita samotného jedince. Člověk je vybaven určitým vnitřním potenciálem k vlastními rozvoji, vliv prostředí tento potenciál může ovlivňovat negativně nebo pozitivně. Cesta k seberealizaci je spojena se svobodnou vůlí a aktivitou jedince samotného. tzv. výchovný optimismus

Představte si situaci v autobuse, ve kterém ráno jede do školy skupina dospívajících studentů. Všichni spokojeně sedí, když na jedné zastávce nastoupí tři starší lidé, jeden dokonce s hůlkou. Nemají si kde sednout a postávají nad mladými lidmi. Co by dospívající studenti měli udělat? Jejich chování je dáno determinací biologickou nebo socio-kulturní?

Vnější determinace lidské psychiky – sociální a kulturní a) společnost, resp. obecné kulturně podmíněné faktory – jazyk, hodnoty, způsob chování aj. tlaky společnosti: tradice x proměnlivost vliv médií Každý jsme ovlivněni charakterem doby, ve které žijeme.

Vnější determinace lidské psychiky – sociální a kulturní b) sociální vrstva, k níž jedinec patří má své normy, hodnoty a s nimi související styl života, ty jsou zřejmé např. v různých minoritních skupinách.

Vnější determinace lidské psychiky – sociální a kulturní (c ) sociální skupina přímý kontakt všech členů, vymezení rolí parta, sportovní klub, pracovní skupina aj. RODINA: poskytuje základní zkušenosti, citové zázemí (zdroj jistoty a bezpečí), potřeba pozitivní akceptace ŠKOLA

Význam socializačního učení pro „normální“ psychický vývoj potvrzují tzv. „vlčí děti“ Co se stane, když člověk vyrůstá mimo lidskou společnost? Jak vypadá život těchto lidí? Jaká je jejich osobnost? Jak se chovají? Jak se vyvíjí jejich psychika? Životní příběh AMALY (18 měsíců) A KAMALY (8 let) - byly nalezené v Indii, projevovaly vlčí chování: ožívaly hlavně v noci, neměly rády slunce, velmi dobře viděly ve tmě, měly pronikavý čich a sluch, měly rády syrové maso a jedly z misky na zemi. Dívky projevovaly hypersenzitivitu k dotekům a nesnášely nosit oblečení, nebyly citlivé na chladno a horko. Projevovaly jen málo lidských emocí jakéhokoli druhu – kromě strachu. Kamala se nakonec naučila čistotnosti a zvykla si na společnost ostatních lidí. Byla schopna chodit i vzpřímeně, ale nikdy ne dokonale (často se vrátila na všechny čtyři když potřebovala jít někam rychle). Když byly nalezeny, neznaly lidskou řeč. Obě dívky vydávaly vysoké naříkavé zvuky podobné vlčímu vytí. Zatímco Amala před svou časnou smrtí začala projevovat známky pokroku v lidské řeči jako normální batole, Kamalin pokrok byl mnohem pomalejší. Po několika letech se naučila pouze okolo 40 slov, jen chabě ovládala gramatiku.

stejné (rodinné a jiné) prostředí může na dítě působit různě sourozenci vyrůstají ve stejné rodině. liší se pohlavím, věkem, vlastnostmi … rodině na ně kladou jiné nároky, mají rozdílná očekávání … dítě na tyto nároky a očekávání reaguje podle svých dispozic tím vyvolává jiné reakce rodičů než druhý sourozenec

Vnitřní determinace lidské psychiky – biologická DĚDIČNOST – přenos určitých dispozic z jedné generace na druhou. Soubor dědičných předpokladů, které si jedinec přináší na svět, je nazýván genotyp. Výsledkem dlouhodobých a složitých vztahů mezi souborem dědičných dispozic jedince (genotypem) a faktory životního prostředí, v němž se tyto dispozice v průběhu vývoje projevují, je fenotyp (Ridley, 2001). Tak jako většina z nás i vědci neustále pátrají po tom, které vlastnosti a projevy osobnosti jsou dědičností podmíněny nejvíce. Je známo, že dědičná může být například: agresivita, odolnost vůči chemickým závislostem, alkoholismus, sklony k depresím, ale také schopnost energicky prosazovat vlastní potřeby, schopnost někoho vést, schopnost učit se cizím jazykům, odolnost vůči stresům, temperamentové vlastnosti a mnoho dalších.

výzkumy dědičnosti na dvojčatech (jedno-, dvou-vaječných) Francis Galton (1822–1911) provedl experiment s porovnáním 35 dvojčat (jednovaječných) s 20 páry dvojčat (dvojvaječných). Jednovaječná dvojčata si byla velmi podobná i v dospělosti. Podobala se nejen fyzicky, ale i osobnostně, inteligencí, zájmy a profesní dráhou. Je známo, že jednovaječná dvojčata mají v podstatě stejnou dědičnou výbavu. Vznikla totiž rozdvojením již oplodněného vajíčka a všechny geny jsou u nich stejně zastoupeny.

výzkumy dědičnosti na dvojčatech (jednovaječných) Jsou si podobnější jednovaječná dvojčata, která vyrůstají společně, nebo jednovaječná dvojčata, která vyrůstají odděleně (například při adopci, kdy každé z dvojčat vyrůstá v jiné rodině)?

Znovu si připomeňme tzv. výchovný (pedagogický) pesimismus … Případ jednovaječných dvojčat (Beth a Amy) vychovávaných odděleně. Po narození byla dvojčata dána k adopci novým rodičům, v obou případech to byly židovské rodiny ze státu New York. Matka Amy byla obézní, nejistá, žárlivá a nemilující. Matka Beth byla atraktivní, plná radosti a lásky k dítěti. Amy nikdy nezapadla do rodinného prostředí, vyrůstala s emočními problémy. Už jako malá byla ukňouraná a vyžadovala stálou pozornost. Tyto vlastnosti jí vydržely až do dospělosti. Beth vyrůstala v milující rodině a byla středem pozornosti od chvíle, kdy si ji přinesli domů. Beth se dostávalo všeho, přesto byla Beth problémovým dítětem a pořád plakala, stejně jako Amy. Jako dospělá byla protivná, neurotická a nesnášenlivá žena, stejně jako Amy (dle Hammer, Copeland, 2003). Znovu si připomeňme tzv. výchovný (pedagogický) pesimismus …

Vnitřní determinace lidské psychiky – biologická MOZEK a NERVOVÁ SOUSTAVA J. Delgado: zastavil rozzuřeného býka v aréně pouhým zmáčknutím tlačítka, které aktivovalo elektrodu v mozku zvířete. Delgado potlačil minimálním elektrickým impulsem v určité části mozku agresivní chování a proměnil rozzuřeného býka v beránka.

Pojďme se podívat na mozek Existuje úzká spojitost mezi mozkem a prožívám a chováním. Římský císař Caligula po zánětu mozku údajně zešílel, začal být neuvěřitelně krutý a agresivní. Josef Mánes po horečnatém onemocnění, které zřejmě postihlo jeho nervovou soustavu, trpěl velkými bolestmi hlavy, jeho organismus byl vyčerpaný a choval se „podivně“.

Pojďme se podívat na náš mozek

čelní (frontální) laloky dirigent, generál, šéf 1928 Neurolog Tilney prohlásil, že celá lidská evoluce se má chápat jako „věk čelních laloků“ přijímají a koordinují informace z dalších laloků, kontrola pohybu, produkce řeči, vyšší kognitivní funkce jako myšlení, emoce, paměť sebereflexe, sebeuvědomění, sídlo plánování, předvídání, záměrů Pacient s onemocněním čelních laloků si uchovává schopnost pohybu, užívá jazyka, poznávání předmětů, pamatuje si nové informace, ale stejně jako armáda bez velitele se rozpadá, i poznávací funkce bez čelních laloků se začnou postupně rozpadat. (Goldberg, 1994, s. 39).

temenní laloky: interpretace tělových pocitů spánkové laloky: slyšení, porozumění jazyku, paměť a část emoční kontroly týlní laloky: vzadu; vidění, vizuální percepce

specializace hemisfér

Specializace hemisfér Plevová, I. & Petrová, A. (2012). Obecná psychologie. Olomouc: PedF OU v Olomouci.

specializace hemisfér přerušení corpus callosum poskytuje informaci o roli a funkcích levé a pravé hemisféry

Split-Brain

Split-Brain

Co to říká o fungování mozku? Je uvedený „seznam“ specializací hemisfér za všech okolností stále platný? Názor neurochirurgů: „U velmi malých dětí je poškození pravé hemisféry doslova ničivé, zatímco důsledky poškození levé hemisféry jsou poměrně malé.“ U dospělých je to přesně naopak. (Goldberg, 1994, s. 59). Jak to vysvětlit?

Změny aktivace mozku při zvládání úkolu – přesun zprava doleva Experiment Bever-Chiarelliho se zpracováním hudebních zkušeností Muzikálně nerozvinutí lidé zpracovávají hudbu P hemisférou. Hudebníci však zpracovávají hudbu L hemisférou. => stará představa o vazbě na hudební informace na P hemisféru platí jenom omezeně. Experiment A. Martina a kolegů se slovními a neslovními informacemi Přesun aktivace zprava doleva

Změny aktivace mozku při nových podnětech a podnětech známých Experiment A. Martina a kolegů se slovními a neslovními informacemi Přesun aktivace zprava doleva. Vztah činnosti PH k novým informacím a LH k rutinám nezáleží na druhu činnosti, ale je obecný. (Goldberg, 2004, s. 66). Platí pro symboly (podle ortodoxní teorie by měly být zpracovávány LH) pro tváře (podle ortodoxní teorie by měly být zpracovávány PH)

Neuroplasticita Neuroplasticita znamená, že lidský mozek dokáže proměňovat sebe sama. Jestliže určité „součásti“ selžou, jiné části mozku někdy dokážou jejich úlohu převzít. (Doidge, 2012)

Výhody a nevýhody neuroplasticity Ta dobrá zpráva je, že mozek dokáže změnit vlastní strukturu a funkci prostřednictvím myšlení a aktivity. Naše mozky jsou vynalézavé, ale také zranitelnější a citlivější na vnější vlivy. „Plastický paradox“ – jakmile se v mozku objeví určitá změna a dobře se „zabydlí“, může zabránit výskytu jiných změn. Problém závislostí, rigidity chování atd.

Shrnutí – důležité informace na závěr Psychický vývoj – co to je? – na čem je závislý? Psychický vývoj je proces postupné přeměny jednotlivých psychických funkcí i celé osobnosti. Jeho průběh závisí na individuálně specifické interakci vrozených dispozic a komplexu různých vlivů prostředí. (Vágnerová, 2010, s. 24-33) Co je zrání a učení? Proces zrání je předurčen genetickým programem. Projevuje se zákonitou posloupností určitých změn, které lze chápat jako stav připravenosti k dalšímu vývoji. Učení tyto předpoklady dále rozvíjí. (Vágnerová, 2010, s. 33-35)