Úvod do studia jazyka – 1. Lingvistika Funkce jazyka Jazykový vývoj Klasifikace jazyků Typologie japonštiny

LINGVISTIKA Jazykověda Věda o jazyce Velké množství disciplín Základní dělení: Kritérium – zkoumaný jazyk: Jeden jazyk Skupina jazyků Kritérium – zkoumaná složka jazyka: Hlavní Pomocné

Lingvistické disciplíny Podle zkoumané složky jazyka: Hlavní disciplíny: Zvuková podoba – fonetika, fonologie Gramatika – morfologie, syntax Slovní zásoba – lexikologie, sémantika Pomocné disciplíny: Tradiční: etymologie, dialektologie, rétorika, stylistika Moderní: matematická lingvistika, psycholingvistika, sociolingvistika

Dějiny lingvistiky Předvědecké období Starověké civilizace Indie (Pánini), Řecko, Řím Renesance – živé jazyky Myšlenkové směry: Racionalismus Osvícenství

Dějiny lingvistiky Srovnávací a historická gramatika 19. st., počátek vědeckého zkoumání jazyka Impuls – objevení sanskrtu Pole zájmu: Teorie o příbuznosti jazyků Historický vývoj jazyků a jejich genetická klasifikace Fonetika Obrat – od pol. 70. let – nové směry → obrat k živým jazykům

Dějiny lingvistiky Strukturalismus Výsadní postavení až do 60. let 20. st. Ferdinand de Saussure: Kurs obecné lingvistiky Základní principy: Jazyk je systém – jednotky jsou vzájemně závislé Diachronní i synchronní výzkum jazyka Jazyk má 2 složky: langue – parole Jazykový znak má 2 složky: signifiant – signifé Navazující školy: pražská škola, kodaňská škola (L. Hjelmslev), americký strukturalismus (E. Sapir, L. Bloomfield)

Dějiny lingvistiky Pražská škola 1926 – 39 představitelé: Vilém Mathesius, Bohuslav Havránek, Josef Vachek, Vladimír Skalička, Roman Jakobson (ruský emigrant), Nikolaj Sergejevič Trubeckoj (ruský emigrant) Od 60. let pomezní disciplíny – např.: matematická lingvistika, psycholingvistika, neurolingvistika

FUNKCE JAZYKA Přirozený jazyk → dorozumívání, tj. vzájemné předávání informací Další dorozumívací systémy → ???

Komunikační proces Zdroj: mluvčí, pisatel Kód: jazyk (Morseova abeceda, znak. řeč, aj. ) Signál: hlásky, písmena Kanál: vzduch, papír aj. Příjemce: posluchač, čtenář

Základní funkce jazyka DOROZUMÍVACÍ (sdělovací) Konativní (apelová) Referenční (kontextová) Fatická (kontaktová / interpersonální) Expresívní (emotivní) Poetická (estetická) Metajazyková POJMENOVÁVACÍ KOGNITIVNÍ

VÝVOJ JAZYKA Původ člověka – původ jazyka ??? ↓↓↓ Řada teorií o původu jazyka Polygenetická Monogenetická

Jazykový vývoj – podrobně zkoumán a popsán Nejrychleji se mění – ? Nejpomaleji - ? Jazykové změny – příčinou rozrůznění jazyků

Vývoj jazyka Fonetické změny: 1. asimilace: regresivní x progresivní (př.: Na shledanou → nazhledanou x naschledanou) 2. metateze (př.: lžička → žlička) 3. redukce: částečná x úplná Vývoj gramatiky Vývoj slovní zásoby: odvozování, přechod k jinému slovnímu druhu, skladba nových slov, zkracování, výpůjčky, atd.

Lingvistika (jazykověda) 言語学 věda o jazyce v nejširším slova smyslu zkoumání jazyka podle různých kritérií: 1. čas: synchronně × diachronně 2. více jazyků najednou: srovnávací lingvistika (komparatistika) – typologická (zkoumá fonologické, morfologické, syntaktické, lexikálně- sémantické stránky jazyků) – konfrontační (porovnává jazyky ve své celistvosti) – kontrastivní sociolingvistika, pragmatika atd.

KOLIK EXISTUJE JAZYKŮ?

KLASIFIKACE JAZYKŮ Problematické určit: 3 500 – 7 000 jazyků Podle počtu uživatelů: 2. angličtina – 500 mil. 9. japonština – 130 mil. 59. čeština – 10,5 mil. 79. slovenština – 6. mil.

Klasifikace jazyků Systematický výzkum od 2. pol. 19. st. 3 základní klasifikační přístupy: genealogický (genetický) typologický areální (zeměpisný)

Genealogická klasifikace Předpoklad: společné vlastnosti = společný původ Seskupení jazyků do jazykových rodin (20) jazykové rodiny: indoevropská, semitohamitská, africká, austronéská, tibetočínská, altajská, kavkazská atd.

Genealogická klasifikace Problematická místa: Dělení nejen na základě příbuznosti (geografie) Izoláty Je možné na základě podobností odvodit společný původ?

Kam patří? Čeština, slovenština Japonština Angličtina indoevropská rodina, západoslovanský jazyk Japonština izolát Angličtina indoevropská rodina, germánský jazyk

Typologická klasifikace podle systémově-strukturních vlastností → různá dělení: 1. syntaktická klasifikace: - podle řazení základních větných členů - S (subject), V (verb), O (object)

Typologická klasifikace 2. morfologická klasifikace: → analytické - gramatické kategorie vyjádřeny pomocnými slovesy, lexikální a gramatická část jsou relativně volné Angličtina → syntetické – lexikální a gramatická část tvoří celistvý fonetický útvar → aglutinační – každé gramatické kategorii odpovídá 1 afix; ke slovnímu základu se jich přidává i několik → flexivní – afixy mají více významů (př. pády), nelze je segmentovat

Areální (zeměpisná) klasifikace třídí jazyky podle vlastností, které vyplývají z jejich zeměpisné polohy v současnosti – nehraje velkou roli

JAPONŠTINA užití je omezeno téměř výlučně na japonské ostrovy, dále přistěhovalci v Americe, stárnoucí menšiny Japonců v Koreji a na Tchaj-wanu, dále obyvatelé Jižní Ameriky japonského původu Japonci si nárokují vysokou jazykovou homogenitu (japonský nacionalismus) Standardní japonština - hjódžungo 標準語 　vs. 　Dialekty - hógen　方言 - prosazována médii, publikacemi „jazykový život“ 言語生活 – zahrnuje různé formy aktivního zájmu o rozvoj a používání standardního jazyka, otázku písma, perspektivu dalších reforem, měnící se zdvořilostní systém

Genealogická klasifikace příbuznost japonštiny s jinými jazyky a příslušnost k některé širší jazykové rodině není dostatečně prokázána – je označována za jazyk izolovaný (stejně jako korejština) v posledních desetiletích formulováno několik teorií o příbuznosti japonštiny s jinými jazyky, ale zatím žádná nepřesvědčila ??? společný genetický základ nebo výpůjčky způsobené kontaktem daných kultur???

1. teorie: příslušnost k altajské (uralo-altajské) jazykové rodině (jazyky turecké, mongolské, tunguzské či mandžuské) Hlavní znaky uralo-altajských jazyků (lingvista Fudžioka Kacudži, 1872-1935): v násloví se nevyskytují shluky hlásek v násloví se nevyskytuje hláska „r“ vokální harmonie neexistence členů absence gramatického rodu ohebnost slovesa – sufixy velká různorodost slovesných zakončení pádové vztahy vyjádřeny partikulemi za substantivem užití postpozičních výrazů místo předložek pro vyjádření vlastnictví se používá sloveso „být“ nikoli „mít“ stupňování se děje porovnáváním v tázacích větách se označení otázky klade až na konec věty spojky nejsou užity příliš často řízený člen stojí vždy před členem řídícím a předmět předchází slovesu (SOV) → slovní kořeny však příliš nekorespondují s žádnou podskupinou altajských jazyků – z toho plyne domněnka, že J se oddělila z předpokládaného altajského prajazyka ještě před diferenciací na další skupiny a dále se pak vyvíjela nezávisle

2. teorie: o příbuznosti J a korejštiny 1717 - Arai Hakuseki, 1781 - Fudžii Teikan 1910 - Kanazawa Sózaburó – The Common Origin of the Japanese and Korean Language později např. S. M. Martin, R. A. Miller existují četné podobnosti mezi oběma jazyky: ??? vzájemné výpůjčky, které jsou výsledkem úzkého kontaktu mezi J a K ??? J a K se oddělily před 4632 lety (±379 let) (nálezy z prefektury Čiba z přibližně stejné doby potvrzují velmi silné kontakty mezi J a K) podobnost sinojaponské a sinokorejské vrstvy lexika – nelze brát v úvahu z hlediska příbuznosti analogie v syntaxi a také morfologii substantiva a slovesa K vykazuje tytéž nejobecnější altajské rysy jako japonština, navíc byly ve starším jazyce zjištěny zřetelné pozůstatky vokální harmonie

3. teorie: vztah s polynéskými (= austronéskými) 3. teorie: vztah s polynéskými (= austronéskými) jazyky (indonéština, tagalog) - založena na charakteristické otevřenosti japonské slabiky Charakteristické rysy: (Polivanov, 1924) typická dvojslabičnost lexikálních morfémů a jednoslabičnost formujícího morfému existence prefixů v některých případech (altajské jazyky – zásadně sufixy) morfologická funkce reduplikace v nejstarší vrstvě jazyka jednoduchost samohláskového systému a neexistence vokální harmonie tónový přízvuk otevřené slabiky téměř zcela identický jednoduchý souhláskový systém a podobný vývoj neúčast rtů při výslovnosti některých hlásek

5. teorie: příbuznost s drávidskými jazyky, konkrétně s tamilštinou 4. teorie: vztah k některé předhistorické formě čínštiny nebo k jazykům skupiny tibetobarmské zatím nepodloženo 5. teorie: příbuznost s drávidskými jazyky, konkrétně s tamilštinou 80. léta - Óno Susumu – srovnává cca 240 slov a taktéž dokládá příbuznost zvyky souvisejícími s ročním cyklem a pěstováním rýže – též nebyla přijata

jediným zřetelně příbuzným jazykem J jazyk souostroví Rjúkjú (Okinawa) Závěr: gramatické rysy (zejména morfologie slovesa) → společné s altajskými jazyky lexikum →podobnost s polynéskými (austronéskými) jazyky jediným zřetelně příbuzným jazykem J ↓↓↓ jazyk souostroví Rjúkjú (Okinawa) – vykazuje dostatečné množství shod, aby bylo možné soudit, že mají společný původ.

Typologická klasifikace Aglutinační typ Modifikace slov se vytvářejí postupným připojováním neproměnných sufixů, z nichž každý má pouze 1 f-ci př. joma-se-rare-maši-ta Příznaky typu izolujícího - některé modifikace se vytvářejí gramatickou vazbou víceméně samostatných slov (např. vyjádření modality) Příznaky typu polysyntetického - v sinojaponské vrstvě J vytváření slov a tvarů pouhým přiřazování slovních kořenů

Děkuji za pozornost!