Názvosloví anorganických látek

Oxidační číslo a pravidla jeho určování Theoretický náboj, který by vznikl na atomu, pokud by vazebné elektronové páry byly přisouzeny elektronegativnějšímu z obou partnerů. Hodnota oxidačního čísla se značí římskou číslicí umístněnou vpravo nad značkou příslušného prvku (např. ZnIICIVO3-II) Vodík má OČ rovno I (s výjimkou hydridů, kde má OČ –I) Kyslík má OČ rovno –II (s výjimkou peroxidů, kde vystupuje jako částice O2-II) Síra v sulfidech má OČ rovno –II Prvky I., II. a III.A skupiny mají OČ rovno číslu skupiny (výjimka Tl s OČ I) Maximální kladná hodnota OČ prvků A-skupin je rovna číslu skupiny OČ částice prvku je 0 Součet OČ v molekule je roven 0 OČ iontu, př. součet OČ v molekule iontu je rovno náboji iontu

Název sloučeniny a OČ Název sloučeniny se skládá z podstatného jména, které udává druh sloučeniny, a z přídavného jména, jež udává prvek s kladným OČ (nebo středový atom) Hodnota kladného OČ Zakončení přídavného jména binární sloučeniny, kationtu, hydroxidu a soli Zakončení přídavného jména kyseliny (nebo jejího iontu) Zakončení podstatného jména soli I II III IV V VI VII VIII -ný -natý -itý -ičitý -ičný -ečný -ový -istý -ičelý -ná (-nanový) -natá (-natanový) -itá (-itanový) -ičitá (-ičitanový) -ičná (-ičnanový) -ečná (-ečnanový) -ová (-anový) -istá (-istanový) -ičelá (-ičelanový) -nan -natan -itan -ičitan -ičnan -ečnan -an -istan -ičelan

Jak vytvořit ze vzorce název? Určit OČ Určit OČ prvků, u nichž jsou předem známá z pravidel určování OČ Dopočítání ostatních tak, aby součet OČ byl roven náboji uskupení (0 v případě neutrálních sloučenin, náboji v případě iontů) Určit typ sloučeniny Napsat podstatné jméno názvu Nazvat kladně nabitou část sloučeniny (kation, středový atom) Napsat přídavné jméno

Jak vytvořit z názvu vzorec? Určit typ sloučeniny Napsat obecný vzorec sloučeniny Obecné znaky pro značky prvků nahradit správnými Doplnit OČ Doplnit OČ podle pravidel určování OČ Doplnit OČ podle použitých přípon Vyčíslit počet atomů tak, aby součet OČ byl roven náboji molekuly (0 u elektroneutrální, náboji u iontu)

Jak vytvořit elektronový strukturní vzorec? Určit typ sloučeniny Určit středový atom Určit počet valenčních elektronů jednotlivých atomů (Pozor: u kationtů je počet valenčních elektronů menší, u aniontů větší o počet, který odpovídá náboji!) Uspořádat jednotlivé atomy kolem středového tak, aby uskupení odpovídalo strukturnímu motivu daného typu sloučeniny Okolo každého atomu naznačit počet valenčních elektronů tečkami (1 elektron = 1 tečka) Pospojovat jednotlivé atomy čárkami, které mají výchozí a konečný bod v příslušných tečkách značících valenční elektrony Kovalentní vazba plná čárka Iontová vazba přerušovaná čárka od elektronového páru aniontu ke kationtu Zbylé tečky kolem atomů pospojovat po dvou (volné elektronové páry)

Binární sloučeniny vodíku Sloučeniny s nekovy: Triviální názvosloví Voda H2O Boran BH3 Diboran B2H6 Alan AlH3 Silan SiH4 Amoniak NH3 Fosfan PH3 Arsan AsH3 Stiban SbH3 Sulfan (sirovodík) H2S Selan H2Se Tellan H2Te Sloučeniny s halogenidy: Fluorovodík HF Chlorovodík HCl Bromovodík HBr Jodovodík HI Hydridy: Vodík OČ –I Sloučeniny s kovy I. a II.A skupiny Název: hydrid Vzorec: MnHn Příklad: Hydrid sodný NaH Hydrid vápenatý CaH2

Další binární sloučeniny Podstatné jméno názvu zakončeno příponou –id Formálně se jedná o soli příslušných binárních sloučenin vodíku s nekovy Obecný vzorec: MjnAnj Oxidační čísla záporně nabitých prvků (A) a názvy jejich sloučenin: Borid B-III Nitrid N-III Fosfid P-III Oxid O-II Sulfid S-II Selenid Se-II Tellurid Te-II Fluorid F-I Chlorid Cl-I Bromid Br-I Jodid I-I

Názvosloví kyselin Bezkyslíkaté: Kyslíkaté (oxokyseliny): Roztoky binárních sloučenin vodíku s nekovy a víceprvkových sloučenin se stejným charakterem Název: Kyselina + název sloučeniny s příponou –ová Příklad: Kyselina chlorovodíková HCl Kyselina sirovodíková H2S Kyselina kyanovodíková HCN (původní sloučenina kyanovodík – HCN) Kyslíkaté (oxokyseliny): Název: Kyselina + ?-hydrogen + název centrálního prvku s příponou dle OČ (před příponu je možné přidat vyjádření počtu kyslíků přidáním ?-oxo-přípona OČ) Obecný vzorec: HmAOn Kyselina sírová H2SO4 Kyselina trihydrodenfosforečná H3PO4 Kyselina dusičná HNO3 ? – (mono), di, tri, tetra, penta, hexa, hepta, okta, nona, deka, poly

Názvosloví kyslíkatých kyselin Tabulka koncovek kyslíkatých kyselin oxidační č. koncovka příklad vzorec I - ná kyselina bromná H+IBr+IO-II II - atá kyselina olovnatá H2+IPb+IIO2-II III - itá kyselina boritá H+IB+IIIO2-II IV - ičitá kyselina uhličitá H2+IC+IVO3-II V - ičná - ečná kyselina dusičná kyselina chlorečná H+IN+VO3-II H+ICl+VO3-II VI - ová kyselina sírová H2+IS+VIO4-II VII - istá kyselina jodistá H+II+VIIO4-II VIII - ičelá kyselina osmičelá H2+IOs+VIIIO5-II

Názvosloví iontů Kationty: Anionty: Jednojaderné Název: Kation + název prvku s příponou dle OČ Obecný vzorec: Mn Příklad: Kation hlinitý Al3+ Kation sodný Na+ Náboje iontů se zapisují arabskou číslicí nad značku prvku! Vícejaderné: Triviální názvy Kation amonný NH4+ oxoniový H3O+ Anionty: Název se tvoří úpravou názvu kyseliny, ze které daný anion vznikl odštěpením vodíkového kationtu, změnou zakončení na –anový Anion dusičnanový NO3- Anion fosforečnanový PO43- Anion dihydrogenfosforečnanový H2PO4-

Názvosloví hydroxidů a solí Hydroxidy: Sloučeniny s funkční skupinou OH- Název: Hydroxid + název kationtu Obecný vzorec: Mn(OH)n Příklad: Hydroxid sodný NaOH Hydroxid amonný NH4OH Hydroxid hořečnatý Mg(OH)2 Soli: Sloučeniny odvozené od kyselin záměnou vodíkového kationtu za jiný kation Název: Název aniontu s vypočtenou koncovkou –ový + název kationtu Obecný vzorec: MnjAjn Síran drasený K2SO4 Hydrogenfosforečnan amonný (NH4)2HPO4 Uhličitan hlinitý Al2(CO3)3 Soli bezkyslíkatých kyselin viz. Další binární sloučeniny

Názvosloví hydrátů Hydráty solí jsou látky vznikající adicí vody na bezvodou složku – sůl Obecný vzorec: KmAn ⋅x H2O Obecný název: číslovková předpona hydrát + název soli v 2. pádě název předpony odpovídající číslovka hemi- 1/2 trideka- 13 sekvi- 3/2 tetradeka- 14 mono- 1 …   di- 2 ikosa- 20 tri- 3 henikosa- 21 tetra- 4 dokosa- 22 penta- 5 trikosa- 23 hexa- 6 hepta- 7 triakonta- 30 okta- 8 tetrakonta- 40 nona- 9 pentakonta- 50 deka- 10 undeka- 11 hekta- 100 dodeka- 12

Jak určit typ hybridisace z elektronového strukturního vzorce Spočíst počet sigma-vazeb (odpovídá počtu vázaných atomů), volných elektronových párů (čárky okolo atomu) a nespárovaných elektronů (tečky, jež nebylo možné spojit s jinými) Podle získaného čísla určit hybridisaci podle tabulky: 2 sp 3 sp2 4 sp3 5 sp3d 6 sp3d2

Jak získat rámečkové vyjádření rozložení elektronů v orbitalech hybridisovaných atomů Zapsat elektronovou konfiguraci valenční vrstvy všech atomů Určit počet vazeb vycházejících z daného atomu Porovnat s počtem nespárovaných elektronů Sloučit orbitaly s, p a pokud je to možné a nutné (atom se nachází v 3. nebo vyšší periodě) i orbitaly d Přesunout potřebný počet elektronů z plně obsazených orbitalů do orbitalů prázdných Vyznačit vazby sigma čárou z daných rámečků k rámečkům značícím elektronovou konfiguraci vázaných atomů Spojit rámečky plně obsazených orbitalů, orbitalů s nespárovaným elektronem, který se však nepodílí na vazbě, a orbitalů podílejících se na vazbě sigma v daném atomu přerušovanou čárou – hybridisovaný orbital Doplnit čáry značící vazby pí