Rozčlenění hudebního vývoje Kritéria pro rozlišení Hudební žánry Historické členění

Čím se hudba odlišuje od ostatních druhů umění Materiál Zvuk – tón Tóny jsou uměle vytvořeny a různě uskupeny Probíhá v reálném čase Časové umění Vypovídá o psychických stavech člověka nebo určitých reakcích na vnitřní podněty [1] tón - zvuk, který se vyznačuje periodičností tlakových změn; v hudbě používané tóny jsou většinou složené; hudebně nejmenší prvek díla definovaný výškou, hlasitostí, barvou, trváním. Výška a trvání se relativně zachycují notovým písmem, barva a hlasitost slovně. tónový materiál - vlastní množství tónů rozličné výšky jednoho hudebního útvaru nebo tónového ústrojenství (lidský hlas, hudební nástroj...) [1]

Různá kritéria pro rozlišení Podle materiálu Vokální Instrumentální Podle funkce Poslechová Dramatická Užitá Podle původu Lidová Umělá Vokální hudba hudba psaná pro lidský hlas (sólo, ansámbl, sbor); hudební druhy do 1600 měly výlučně vokální charakter (gregoriánský chorál, světská, rytířská lyrika, vícehlasé druhy - madrigal, mše); v období baroka vznikly vokálně instrumentální druhy ( opera, oratorium, kantáta); po r. 1750 instrumentální hudba převládla Další žánry: píseň, chrámová hudba, sborová tvorba, melodram...... Instrumentální hudba hudba psaná pro hudební nástroje, počátky sahají dokonce do epoch předhistorické;pěstována jednak samostatně, jednak v kombinaci s lidskými hlasy; v evropské hudební kultuře byla až do období renesance v područí vokální hudby. Od 16. století se stylově a žánrově rozvíjí. b) Dle funkce: Hudba poslechová absolutní, programní[1] skladatel se snaží usměrnit vnímatele k jistým konkrétním obrazům, dějům, pocitům či duševním stavům; může být i prostřednictvím názvu skladby; nejvíce svázána s romantismem (symfonická báseň, symfonický obraz); skladby se zvukomalebnými efekty; hl. představitelé H. Berlioz, R. Schumann, F. Liszt, M. P. Musorgskij, P.I. Čajkovskij Hudba dramatická Hudba užitá taneční, pochodová, obřadní, kulturní (liturgická, církevní) [1] skladatel se snaží usměrnit vnímatele k jistým konkrétním obrazům, dějům, pocitům či duševním stavům; může být i prostřednictvím názvu skladby; nejvíce svázána s romantismem (symfonická báseň, symfonický obraz); skladby se zvukomalebnými efekty; c) Dle původu hudba lidová soubor tradičních melodií, popř. i jiných postupů, která v rámci určité kultury, či kulturního okruhu tvoří svébytnou hudebně stylovou oblast nositelem a tvůrcem je venkov a jeho obyvatelé samostatnost a osobitost, charakteristické rysy pro určitá národní společenství zachovává a traduje se ústním podáním, bývá kolektivní a anonymní tvorbou tvorba a interpretace splývají, jsou neoddělitelné žije v určitém časovém rozpětí a je rozšířena na určité teritorium variabilita, tvarová a přednesová dynamičnost každá lidová hudební kultura má své zvláštnosti u mimoevropských národů není dostatečně prozkoumána může sloužit jako určitý pramen pro umělou hudbu hudba umělá souhrnné označení pro veškerou hudební tvorbu, vzniklou dílem jednoho dkladatele či celého týmu; užívá se zejména v protikladu k pojmu hudba lidová

Historické členění hudebního vývoje Hudba pravěká Vznik v mladším paleolitu; souvisela s magií, náboženstvím a rituálními obřady Hudba starověká Staroorientální despocie, antické Řecko a Řím Vyspělejší nástroje – strunné Pravidla - kánony Hudba středověká Spjata s gotikou a sloužila církevním účelům Vokální hudba – jednohlasý hudební zpěv - chorál K pravěké hudbě: neexistuje rozdíl mezi interpretem a skladatelem a posluchačem; nástroje bicí a dechové 3.Hudba středověká spjata s gotikou a tedy sloužila církevním účelům vokální hudba; jednohlasý duchovní zpěv - chorál; zpěv katolický i protestantský hudba 14. století - ars nova, některými hudebními historiky počítána k renesanci 4. Hudba renesanční

Historické členění hudebního vývoje Hudba renesanční nemá tak výrazné znaky jako výtvarné umění či literatura světská tematika a provozování hudby mimo církevní prostory vícehlasá hudba, návaznost na antiku Itálie, Nizozemí, Anglie

Hudba barokní a rokoková Evropská hudba 17. a částečně 18. století Vyhranění rozdílu mezí vokální a instrumentální hudbou Emancipace orchestru („Benátská škola“) Madrigalisté Camerata ve Florencii Jacopo Peri : Dafne (1594): první opera Konzervatoře Vyšší hudební školy vychovávající hudebníky různého hudebního zaměření Přechodem k baroku je tzv. benátská škola, která emancipovala orchestr [1] madrigal - druh lyrické básně, nemá přesná rytmická ani veršová pravidla; v hudbě jde o píseň (4-6 hlasů) na slova básnického madrigalu; Giovanni Pierlugi da Palestrina; Claudio Moneteverdi; Alessandro Scarlatti [1] camerata - akademie hudebníků, básníků a umělců ve Florencii, jsou s ní spojeny počátky opery [1] benátská opera je výjimečná, neboť zde bylo otevřeno první lidové divadlor. 1637 [1] conservatorio: sirotčinec, opatrovna [1] Conservatoire de Musique provozování opery závislé na mecenáších (nákladné, výpravné); umění dvorské (Florencie, Neapol, Mantova, Řím) C. Monteverdi - velký mistr baroka na italské půdě, rozvinul operu; tak pak pěstována zejména v Itálii; benátská[1], neapolská opera konzervatoře[2]: vyšší hudební školy, vychovávaly hudebníky rozmanitého zaměření, učitele, kapelníky, virtuosy, skladatele, značný vliv na rozvoj hudby; jihoitalská hudba; první konzervatoř mimo Itálii vznikla v Paříži r. 1795[3] [2] conservatorio: sirotčinec, opatrovna [3] Conservatoire de Musique

Jiné hudební útvary v baroku Houslové a komorní skladby Arcangelo Corelli Sólové koncerty pro housle, violoncello, flétnu, fagot Antonio Vivaldi Klavírní tvorba Domenico Scarlatti Nové instrumentální útvary Sonáta, concerto grosso, sólový koncert Corelli, Vivaldi, Händel, Bach šíření opery po Evropě, zejména do Francie, zejména domácí operní typ soupeření italské a francouzské hudby ve Francii vznikl balet (J. B. Lully, J. Ph. Rameau) v Anglii (H. Purcell) nové instrumentální útvary sonáta, concerto grosso, sólový koncert (Corelli, Vivaldi, Händel, Bach) instrumentální polyfonie období dalšího vývoje hudebních nástrojů. dotvoření houslí, zdokonalení všech dnes užívaných hudebních druhů rozšíření výrazových schopností hudby

Georg Fridrich Händel 1685-1759 Působil v Anglii Onemocnění Po uzdravení už jen církevní hudba Oratoria Georg Fridrich Händel (1685-1759) cembalista v hamburské opeře, od r. 1712 trvale v Anglii; zde zahrnován přízní, pak díky intrikám období neúspěchu; těžce onemocněl, po uzdravení se věnoval už jen církevní hudbě a tvořil oratoria[1]. Znovu získal obrovskou popularitu, takže jej v Anglii považují za svého národního skladatele. Opery: Ottone, Giulio Caesare, Tamerlán, Rodelinda oratoria. Izrael v Egyptě, Mesiáš, Samson, Juda Makabejský, Saul řada skladeb pro anglikánskou církev Znovu získal obrovskou popularitu, takže jej v Anglii považují za svého národního skladatele. [1] oratorium - vícedílná hudební skladba pro sbor a orchestr; náboženský, později světský text

České hudební baroko Adam Michna z Otradovic Pavel Josef Vejvanovský František Václav Míča O původu města Jaroměřic První opera v Čechách Vliv italské opery české hudební baroko v důsledku pobělohorského vývoje opožděno tvorba lidová - učitelé, zámečtí služebníci, trubači, měšťané; hudba v kostelích, klášterech, zámcích Adam Michna z Otradovic - chrámová hudba spojená s lidovým zpěvem Pavel Josef Vejvanovský - kroměřížská kapela olomouckého biskupa Karla Lichtenštejna Castelkorna v 18. století pronikání italské opery do Prahy 1730 František Václav Míča - O původu města Jaroměřic; první opera na domácí půdě Bohuslav Matěj Černohorský chrámová hudba barokní; kontrapunktická[1] škola [1] kontrapunkt. způsob skladebné tvorby; současné vedení 2 či více hlasů melodicky samostatných a rytmicky na sobě nezávislých; souzvuky vyplývající z tohoto spojení

Jaroměřice nad Rokytnou

Franz Joseph Haydn 1732-1809 Dovršil klasickou symfonii 6. Hudba klasicistní 2. polovina 18. století - počátek 19. století rozvoj instrumentální hudby; sólový koncert, symfonická hudba osamostatňování hudebníků inspirace v lidové tvorbě tři vídeňští klasikové: Franz Joseph Haydn (1732-1809) velmi plodný skladatel, složil více než 100 symfonií; považován za dovršitele klasické symfonie; působil také v Čechách v hraběcí kapele v Lukavci u Plzně; zde také složil svou první symfonii pocházel z Dolních Rakous, tvořil v zámeckém ústraní, dvakrát navštívil Anglii, kde byl velmi obdivován smyčcový kvartet se stal klasickým útvarem komorní hudby tvořil také symfonie a vzájemně se ovlivńovali s Mozartem oratorium Stvoření bylo komponováno k Miltonově eposu Ztracený ráj klavírní sonáty

Johann Sebastian Bach 1685-1750 Vrchol německé barokní hudby Houslista, dvorní varhaník, učitel v hudební škole Dílo obrovského rozsahu Johann Sebastian Bach (1685 - 1750) vrchol barokní hudby svou dobou ne zcela doceněn, v očích současníků spíš vynikající varhaník dílo znovuobjeveno kolem poloviny 19. století pocházel z rodiny hudebníků z Eisenachu, učil ho vlastní strýc 18letý houslista ve Výmaru dvorní varhaník ve Výmaru učitel v hudební škole v Lipsku jeho dílo má obrovský rozsah, sou bor zachovaných skladeb má 59 svazků 180 vokálních skladeb pro čtyři hlasy 200 kantát pro sólo a orchestr 24 světských kantát[1] 70 písní 200 suit (instrumentální skladba), fantazií, toccat 145 chorálů 50 preludií 30 invencí, symfonií, koncertů Dobře temperovaný klavír Selská kantáta Kávová kantáta Kantáta o dýmce [1] kantáta - hudební skladba pro zpěv; sólo, duet, tercet; rozvoj po r. 1600 v Itálii; vícedílná forma na rozdíl od árie

Wolfgang Amadeus Mozart 1756-1791 Figarova svatba klasická hudební komedie Don Giovanni napsán v Praze, vrcholné dílo hudebně dramatického umění Kouzelná flétna prvky romantismu Wolfgang Amadeus Mozart (1756-1791) otec dvorským hudebníkem, neobyčejné nadání již od útlého věku[1]; od roku 1769 arcibiskupským koncertním mistrem v Salzburku 1769-1773 třikrát navštívil Itálii, kde měl značné úspěchy studijní cesta Mannheim - Mnichov - Paříž od roku 1781 jako nezávislý umělec ve Vídni, odkud podnikal různé umělecké zájezdy, např. do Prahy rodinné problémy, intriky, finanční těžkosti, nepochopení, nemoc ve Vídni přijímán chladně, tragický konec života, pohřben do společného hrobu Opery: Figarova svatba - klasická hudební komedie Don Giovanni - napsán v Praze, vrcholné dílo hudebně dramatického umění Kouzelná flétna - prvky romantismu [1] jako sedmiletý podnikl koncertní turné po Evropě, vyšla také tiskem jeho první skladba

Wolfgang Amadeus Mozart Úkol: vyhledej zákloadní životopisná data o Mozartovi

Ludwig van Beethoven Instrumentální tvorba sonáty a klavírní tvorba smyčcový kvartet v komorní hudbě Symfonie jediná opera Fidelio Ludwig van Beethoven (1770-1827) jeho tvorba je nejvíce spojena s Vídní, učitelé Haydn, Salieri vrcholný úspěch v době zasedání vídeňského kongresu následkem dlouhotrvající choroby ztratil sluch, komponoval však dále vyvrcholení určitého období hudební tvorby především instrumentální forma, zpěvní formy mu nebyly blízké sonáty a klavírní tvorba smyčcový kvartet v komorní hudbě symfonie jediná opera Fidelio[1] Betthovenova tvorba - spojovací článek mezi hudbou 18. a 19. století [1] zpočátku odmítána, úspěch přinesly až podstatné zásahy do textu a hudby v r. 1814; (napsána v r.1805)

Hudba romantismu 1. polovina 19. století - 60. léta 19. století společenské osamostatnění umělce, typ sólové hvězdy citovost, snovost, dramatičnost v hudbě rozvoj hudby programní tajemné, pohádkové, fantaskní náměty Giuseppe Verdi (1803-1901) Petr Iljič Čajkovskij (1840-1893) Richard Wagner (1813-1883); 1. polovina 19. století - 60. léta 19. století společenské osamostatnění umělce, typ sólové hvězdy citovost, snovost, dramatičnost v hudbě rozvoj hudby programní tj. hudební náplň je hodně ovlivňována textovou předlohou tajemné, pohádkové, fantaskní náměty představitelé: Giuseppe Verdi (1803-1901) Petr Iljič Čajkovskij (1840-1893) Richard Wagner (1813-1883); Gesamtkunstwerk; dramatická koncepce spojující všechny oblasti umění

Hudba impresionismu přelom 19. a 20. století Představitelé zvuková a barevná stránka projevu atmosféra okamžiku a jeho neopakovatelnost klavírní tvorba, instrumentální hudba Představitelé Claude Debussy

Hudba 20. století rozrůznění hudebního vývoje, návaznost na předchozí proudy tvorba nových kompozičních postupů (dodekafonie rozklad tonálního systému, čistě konstrukční způsob tvorby [1]; Arnold Schönberg) vznik nových žánrů