STRUČNÝ PŘEHLED DĚJIN UMĚNÍ Umělecké slohy Mgr. Milan Šimek

PRAVĚKÉ UMĚNÍ Do 5. tisíciletí př. n. l. CHARAKTERISTIKA: Nástěnné jeskynní malby, primitivní plastiky a sošky, keramika, ještě nesloužilo k estetickému vyžití, nýbrž k rituálním účelům.

PRAVĚKÉ UMĚNÍ ZÁKLADNÍ ZNAKY: Primitivní zpracování, jednoduché pracovní nástroje, využití základních přírodních materiálů. Ještě se nejednalo o umění v pravém smyslu slova.

STAROVĚKÉ UMĚNÍ ORIENTÁLNÍ (5. tis. př. n. l. – 12. stol. př. n. l.) MEDITERÁRNÍ (12.stol. př. n. l. – 5. stol. př. n. l.) Starověké civilizace žily více živočišně než duchovně.

Orientální umění CENTRA: Indie, Čína, Sumer, Akkad, Persie, Mezopotámie, Egypt, Babylónie, Fénicie. OBECNÉ ZNAKY: Počátek diferenciace umění, architektura, sochařství, pohanské sakrální stavby, přežívá zobrazování zvířecích znaků, monumentalismus, vznik písma.

Mediterární umění CENTRA: Krétsko-mykénská kultura, Kartágo, Řecko, Řím, Makedonie. CHARAKTERISTIKA: Výtvarná díla splňují estetické požadavky, jsou již záměrně vytvářeny pro estetický efekt.

Mediterární umění OBECNÉ ZNAKY: Dokonalá architektura, využití vědeckých poznatků v umění, odvrat od animalistických forem, zobrazování bohů s lidským tělem, pozornost věnována lidskému tělu.

STŘEDOVĚK RANÝ STŘEDOVĚK: Byzantské umění Karolinská renesance Otonská kultura Románský sloh

STŘEDOVĚK VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK: Gotika Humanismus a renesance

NOVOVĚK RANÝ NOVOVĚK: Baroko Rokoko Barokní klasicismus Klasicismus

NOVOVĚK VRCHOLNÝ (POZDNÍ NOVOVĚK): Klasicismus a empír Romantismus Umělecké směry přelomu 19. a 20. století

Byzantské umění Trvá do pozdního feudalismu. CHARAKTERISTIKA: Na silné přežívání antických tradic navázalo prosazování křesťanství, vzestup i rozvoj světské kultury a vědy.

Byzantské umění OBECNÉ ZNAKY: Mozaiky, nástěnné fresky, cibulovité věže, ikonografie, hagiografie, baziliky. Hlavním centrem: Byzantská říše. Rozšíření umění do východní Evropy.

Karolinská renesance 8. století n. l. (císař Karel Veliký) CHARAKTERISTIKA: Rozvoj vzdělanosti, rozvoj církevního školství. OBECNÉ ZNAKY: Rozvoj umění, degramotizace obyvatelstva, nové písmo (minuskula), psaní vědeckých knih.

Otonská kultura 10. století CHARAKTERISTIKA: Předchůdce románského slohu, jen v německé říši (za vlády císaře Oty). OBECNÉ ZNAKY: Existence pouze v architektuře, baziliky, strnulost, schematismus, statika.

ROMÁNSKÝ SLOH 11. – 12. století OBECNÉ ZNAKY: Hmotnost, absence uměleckých ozdob, prakticismus. Architektura: hutné stavby menšího rozsahu (fortifikační charakter). Klenba, kupole, používání kamene.

ROMÁNSKÝ SLOH Uvnitř se zdivo omítá a pokrývá malbami. Hrady, kostelíky. Nástěnné malířství. Plastiky, figura je nositelem myšlenky. Hudba: religiózní charakter, duchovní písně a hry, gregoriánský chorál, menzurální notace. Legendy, náboženské texty, latina.

GOTICKÝ SLOH 12. – 15. století OBECNÉ ZNAKY: Úzké sepětí s bohem, maximální odhmotnění, vertikalismus, priorita duševna, stylová čistota.

GOTICKÝ SLOH Architektura: lomený oblouk, žebrová klenba, opěrný systém, vertikalita staveb, stavba hradů. Sochařství: nehybnost postav, postavy oblečené, zobrazování svatých, zdůrazněno milosrdenství boží. Malířství: strnulost, malba na skle.

GOTICKÝ SLOH Hudba: milostné písně, hudební improvizace, vícehlasá skladatelská technika, náboženské skladby, trubadúři a minnesängři. Literatura: dvorská lyrika, drobná epika, legendy, náboženské texty, vznik dramatu, žánrová rozmanitost.

RENESANČNÍ SLOH 15. – 16. století Obecné znaky: Odvrat od boha, příklon k pozemskému životu, návrat k antickému ideálu, zobrazování vnitřního světa, harmonie, symetrie, geometrický charakter umění.

RENESANČNÍ SLOH Architektura: sgrafita, alegorické figurální motivy, témata z antické mytologie, přiměřenost staveb. Malířství: intenzivní rozvoj malířských technik, pravidelná kompozice (Zlatý řez), zobrazování reálných i mytologických postav.

RENESANČNÍ SLOH Sochařství: návrat k antice, zesvětštění tematiky. Hudba: žertovné jarmareční písně, chrámová hudba, vokální polyfonie, zdokonalování hudebních nástrojů. Literatura: (spojeno s humanismem), světská témata, národní jazyky, materialistický názor na svět.

BAROKNÍ SLOH 17. – 18. století OBECNÉ ZNAKY: Návrat k bohu, snaha o prohloubení náboženského prožitku, monumentalita, vnější okázalost, bohatá ornamentika, deformace tvarů, vnitřní napětí, neustálý pohyb a vzrušení.

BAROKNÍ SLOH Baroko se rozvíjelo všude tam, kde byla silná feudální katolická reakce. Prohlubuje se pocit osobní viny a hříchu. Utrpení se masochisticky mísí s rozkoší. Kontrast: nejvyšší blaženost x nejhlubší ponížení. Kontrast světla a stínu.

BAROKNÍ SLOH Vnitřní rozpolcenost jedince. Hrdinou bývá mučedník a asketa. Záliba v zobrazování věcí hrůzných a odporných. Představa hrůzy byla stimulujícím prvkem náboženské fantazie.

BAROKNÍ SLOH Architektura: bohatá fasáda, dekorativnost, křivky, elipsy (zaoblené rohy), využívání cihel, nádherné zahrady. Sochařství: sochy bez polychromie, alegorické zobrazování lidských vlastností. Hudba:Vznik opery, rozvoj hudebních forem, instrumentální polyfonie.

BAROKNÍ SLOH Literatura: latinizace, složitá syntax, pokračuje z předchozí doby humanismus, náboženská témata, učené traktáty.

ROKOKO 18. století OBECNÉ ZNAKY: Vyvinulo se z baroka jako odlehčenější forma nezatížená náboženským mysticismem (bez výrazného vlivu katolicismu). Silně dekorativní umění, jemnost, hravost, vitalismus, radost z přírody, sentimentalita. (protiklad náboženského fanatismu).

Barokní klasicismus Období pozdního baroka Pozdní baroko: manýrismus x barokní klasicismus. OBECNÉ ZNAKY: Umírněnost, bez vnitřních rozporů a křečovitosti, vnitřní stabilita a harmonie. Kompromis mezi barokem a klasicismem, především v české hudbě.

KLASICISMUS 2. polovina 18. století – počátek 19. století OBECNÉ ZNAKY: Návrat k antickým ideálům, pravidelnost linie, symetrie, čistota kompozice, racionalita. EMPÍR: „napoleonské“ období, styl oblékání, užitnost umění (praktický nábytek).

KLASICISMUS Architektura: střízlivá kompozice, geometrické tvary, jasné barvy, nápodoba antických staveb. Malířství: malby neskutečných krajin s antickým námětem, možnost zobrazení revolučních myšlenek (franc. revoluce).

KLASICISMUS Hudba: propracování hudebních forem, jednoduchá, jasná harmonie, zpěvná témata, symfonie, sonátová forma. Literatura: rozvoj dramatu, důraz na tragédii, stylistická vytříbenost, encyklopedismus, pansofie, literatura ve službách národa a revoluce, přednost rozumu a povinnosti před citem.

ROMANTISMUS 19. století OBECNÉ ZNAKY: Námětem je venkovský lid, příroda, záliba v zašlých dobách, zobrazení vnitřně rozpolceného jedince, přednost citu před rozumem, subjektivismus, úloha jedince ve společnosti, revoluční myšlenky, tajemnost přírody, pesimismus, světobol, únik člověka před společností.

ROMANTISMUS Architektura: stavby hradů a zámků (historizující slohy), obnovování zašlých slohů. Malířství: krajinářství (divoká příroda), portréty. Hudba: vlastenecká opera, nové harmonické prostředky, význam symfonického orchestru, národní hudba, rozvoj lidové písně. Literatura: historický román, rozkvět poezie, hrdina z okraje společnosti.

ZÁVĚR Romantismus byl posledním uměleckým slohem v dějinách (stal se i životním stylem obyvatelstva velké části Evropy). Po něm už následuje jen velké množství uměleckých směrů a skupin (hledání nové umělecké pravdy).