EKONOMIKA NEZISKOVÝCH ORGANIZACÍ ZÁKLADNÍ POJMY A DEFINICE Ing. Ivana Vaňková, Ph.D. 2012/2013

Literatura k předmětu Základní literatura: REKTOŘÍK, Jaroslav a kolektiv. Organizace neziskového sektoru: základy ekonomiky, teorie a řízení. 3. aktualiz. vyd. Praha: Ekopress, 2011. 188 s. ISBN 978-80-86929- 54-5. STEJSKAL, Jan a Helena KUVÍKOVÁ a Kateřina MAŤATKOVÁ. Neziskové organizace - vybrané problémy ekonomiky. 2013. 172 s. ISBN 978-80-7357-973. ŠEDIVÝ, Marek a Olga MEDLÍKOVÁ. Public relations, fundraising a lobbing pro neziskové organizace. Praha: Grada, 2012. 138 s. ISBN 978-80-247-4040-9. Centrum pro výzkum neziskového sektoru. http://www.e-cvns.cz Rada vlády pro nestátní neziskové organizace. www.vlada.cz

Literatura k předmětu Doporučená literatura: BACHMANN, Pavel. Management neziskové organizace. Hradec Králové: Gaudeamus, 2011. 280 s. ISBN 978-80-7435-130-3. HUNČOVÁ, Magdaléna. Ekonomický rozměr občanské společnosti. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, 2004. ISBN 80-7044-605-6. HYÁNEK, Vladimír. Neziskové organizace: teorie a mýty. Brno: Masarykova univerzita, 2011. 131 s. ISBN 978-80-210-5651-0. STUCHLÍKOVÁ Helena a Sofia KOMRSKOVÁ. Zdaňování neziskových organizací. Zejména příspěvkových organizací, krajů, obcí, občanských sdružení, nadací, veřejných vysokých škol, veřejných výzkumných institucí a obecně prospěšných společností. Olomouc: ANAG, 2013. ISBN 978-80-7263-774-4.

Legislativní normy Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších přepisů. Zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších přepisů. Zákon č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích, ve znění pozdějších přepisů. Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších přepisů. Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

Obsah předmětu Ekonomika neziskových organizací – základní pojmy a definice Pozice neziskových organizací v národním hospodářství Úloha a opodstatnění existence neziskových organizací. Historické souvislosti v neziskovém sektoru v českých zemích. Typologie neziskových organizací v ČR. Základní charakteristika nestátních neziskových organizací. Základní charakteristika státních (veřejných) neziskových organizací. Řízení jako ekonomický nástroj v neziskových organizacích. Marketing neziskových organizací. Fundraising neziskových organizací. Management neziskových organizací. Finance neziskových organizací, daňové asignace. Daně a účetnictví pro neziskové organizace.

EKONOMIKA NEZISKOVÝCH ORGANIZACÍ Soubor charakteristik, ke kterým patří způsoby rozhodování, druhy rozhodovacích mechanismů a nástrojů, vlastnické vztahy, které popisují fungování neziskových organizací v platném právním prostoru.

Teoretické vymezení pojmu nezisková organizace L.M. Salomon definuje NO jako právnické osoby, které jsou subjekty soukromého práva, nerozdělují případně vytvořený zisk mezi své zakladatele ani členy svých orgánů, jsou samosprávné a jsou nadány vysokou mírou dobrovolnosti. R. Duben chápe NO jako významnou oblast společenské činnosti, která úzce souvisí s neveřejným zájmem, zabývající se činností vykonávanou převážně dobrovolně členy zájmových skupin a různých občanských iniciativ. O tuto činnost nemá soukromé podnikání zpravidla velký zájem z důvodu malé nebo žádné motivace. O. Broukal vymezuje NO jako subjekty, jejichž primárním cílem je dosažení přímého užitku prostřednictvím předem vymezené produkce služby nebo distribuce statků, přičemž hlavním motivem jejich činnosti není tvorba zisku k přerozdělování mezi jejich vlastníky, správce nebo zakladatele. NO mohou zisk tvořit, ale musí jej vložit k rozvoji a plnění cílů organizace. Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, § 18 odst. 8.

SOCIO-EKONOMICKÝ PROSTOR NÁRODNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ Při analýze socio-ekonomického prostoru můžeme využít sektorové modely: Model finančních toků – Musgrave (1994), Třísektorový model společnosti – Schwarze (1996), Sektorový model NH (Strecková, Y., Malý, I., 1998), Čtyřsektorový model „welfare mix“ (Pestoff, V.A., 1995).

ZAŘAZENÍ NEZISKOVÝCH ORGANIZACÍ DO KOMPLEXU NH Zdroj: STRECKOVÁ, Yvonne a Ivan MALÝ. Veřejná ekonomie pro školu i praxi.

Teoretické vymezení neziskového sektoru Většina ekonomů z oblasti veřejné ekonomiky chápe neziskový sektor jako sektor, který zahrnuje veřejný neziskový sektor a soukromý neziskový sektor. Typologie institucí ve veřejném a soukromém neziskovém sektoru: Veřejný sektor Organizační složky státu, krajů, obcí, Příspěvkové organizace státu, krajů, obcí, Státní fondy, Veřejnoprávní instituce. Neziskový (non-profit) sektor Nadace a nadační fondy, Občanské sdružení, Zájmové sdružení právnických osob, Obecně prospěšné společnosti, Komory (profesní).

Členění národního hospodářství dle V. A. Pestoffa

Kritéria členění NH dle V.A.Pestoffa Kritérium financování provozu a rozvoje na sektor ziskový a neziskový, Kritérium vlastnictví na sektor soukromý a veřejný, Kritérium míry formalizace na sektor formální a neformální.

Hraniční a smíšené organizace Hraniční organizace – penzijní fond, státní fond. Smíšené organizace – soukromá střední škola.

Základní charakteristika sektorů

VELIKOST JEDNOTLIVÝCH SEKTORU V ČR, R. 2000-2006 2004 2005 2006 Registrované ekonomické subjekty celkem 2 050 770 2 352 601 2 388 490 2 430 481 z toho:   veřejné podniky a korporace 3 004 2 055 2 411 2 352 soukromé podniky a korporace 278 085 339 741 358 711 379 153 z toho pod zahraniční kontrolou 94 845 120 770 130 961 140 518 vládní 15 256 18 711 18 470 18 262 neziskové instituce sloužící domácnostem 89 984 124 261 131 296 135 619 domácnosti 1 664 249 1 867 565 1 877 323 1 894 826 Zdroj: ČSÚ, 2007.

VELIKOST JEDNOTLIVÝCH SEKTORU V ČR, R. 2005, 2009-2011

Právní formy a počty nestátních NO – dle statistik ČSÚ

Právní formy a počty nestátních NO – www.neziskovky.cz

Charakteristika NNO Organizace: Formálně institucionalizované, Soukromé, Neziskové, Samosprávné, Dobrovolné. Veřejně prospěšné organizace. Vzájemně prospěšné organizace.

Funkce NNO ve společnosti Lepší předpoklady pro poskytování služeb u vybraných skupin obyvatelstva. Vyšší důvěryhodnost. Hlídací pes demokracie. Pružnost v rámci přijetí rozhodnutí. Zaměstnanost.

Funkce NNO ve společnosti dle Friče Participativní, Servisní.

Specifika soukromého neziskového sektoru Sledovaný zájem → Typ aktivit ↓ Vzájemná prospěšnost Obecná prospěšnost Servisní aktivity 1. Servisní vzájemně prospěšné neziskové organizace sport rekreace komunitní rozvoj zájmové spolky 2. Servisní obecně prospěšné neziskové organizace sociální a zdravotní péče vzdělávání humanitární pomoc, charita Advokační aktivity 3. Advokační vzájemně prospěšné neziskové organizace odbory zaměstnavatelské svazy profesní organizace (svazy) 4. Advokační obecně prospěšné neziskové organizace ochrana životního prostředí ochrana lidských práv ochrana občanských práv (práv spotřebitelů)

Funkce soukromého neziskového sektoru Sociální funkce, Politická funkce, Ekonomická funkce.

Přednosti soukromého neziskového sektoru Generujících buď minimální nebo vůbec žádný zisk. Vyžadujících vcítění se do potřeb ostatních a ochotu jim pomoci. Vyžadujících celostní přístup. Předpokládajících efektivní okamžitou pomoc jednotlivcům. Předpokládajících značnou důvěru na straně klientů, vyžadujících dobrovolnou práci. Jejichž cílem je získání finančních podpor prostřednictvím darů. Zahrnujících uplatnění morálních kritérií a individuální odpovědnosti ve vykonávané činnosti.

Selhání soukromého neziskového sektoru Nedostatečná kapacita pro řešení rozsáhlých úkolů. Absence občanských iniciativ tam, kde by byly potřebné. Zvýšená citlivost na osobnostní charakteristiky účastníků. Hrozba byrokratizace činnosti neziskových organizací. Nejistota a nestabilita občanského sektoru. Zástěrka pro krytí ziskového motivu.

Vztah soukromého sektoru a státu Kooperativní model vychází z předpokladu, že vzájemná spolupráce je efektivnější než konflikt. Rozlišujeme dva scénáře: Scénář průběžné spolupráce. Scénář odložené spolupráce.

Vztah soukromého sektoru a státu Konfliktní model vychází ze situace, kdy stát neakceptuje snahu NO jako legitimní, snaží se jejich činnostem klást různé překážky a podporuje své organizační složky a příspěvkové organizace.