Podnikatel Lermanův zákon o podnikání: Kterýkoli podnikatelský problém je možno vyřešit, je-li k dispozici dostatek času a peněz. Lermanův dodatek: Dostatek času a peněz není k dispozici nikdy.

Termín podnikatel “enterpreneur” původně pochází z francouzštiny Termín podnikatel “enterpreneur” poprvé použit irským ekonomem Richardem Cantillonem (konec 17. stol). K porozumění a definování tohoto pojmu nejvíce přispěl Joseph Schumpeter, který zdůrazňoval hlavně inovátorskou roli podnikatele, neboť usuzoval, že zkušenosti s rizikem má jak manažer, tak podnikatel. Považoval za určující hlavě to, že podnikatel se chápe výzvy k vyhledávání a aplikací nových myšlenek. Podstatným rysem je identifikování a vyhledávání příležitostí. Podnikatelé jsou inovátoři, kteří buď jsou schopni se pustit do neznáma nebo staré věci dělají novým způsobem. Jejich rys – tvořivost - jim ukazuje nové příležitosti a cesty, které jsou pro ostatní neviditelné.

Podnikatel a riziko Podle Franka H. Knighta jde v podnikání především o přijetí rizika. Podnikatel je ochoten vzdát se zaměstnání a finanční bezpečnosti a přijmout riziko ve jménu myšlenky, strávit množství času a stejně tak kapitálu na nejistou budoucnost. Podle Knighta: Riziko, které je měřitelné statisticky (pravděpodobnost, že si vytáhnu červený míček z nádoby obsahující pět červených míčů a 5 bílých míčků). Nejasnost, kterou jde těžko měřit statisticky (pravděpodobnost že vytáhnu červený míček z nádoby obsahující pět červených míčků a neznámý počet bílých míčků). Skutečná nejistota, při které je nemožné odhadnout či statisticky predikovat (pravděpodobnost že vytáhnu červený míček z nádoby, ve které je neznámý počet jak červených míčků, tak míčků ostatních barev). Podnikání je často spojováno právě s opravdovou nejistotou, zvláště když přichází podnikatel na trh s něčím, kdy na trhu ještě nic podobného neexistovalo. Nicméně, dokonce jestliže trh už existuje, není žádná záruka toho, že se uplatní obdobný výrobek či služba.

Jistota, riziko, nejistota O rozhodování za jistoty mluvíme v případě úplné informace, tj. že rozhodovatel ví s jistotou, která situace/stav světa nastane. Může tak rozhodovat o výběru vhodné varianty – zná s jistotou náklady, výnosy každé varianty rozhodnutí. Rozhodování za rizika – jsou známy všechny možné alternativy, které po rozhodnutí nastanou a současně pravděpodobnost s jakou ta která alternativa nastane. Pravděpodobnost tak představuje statistickou možnost kvantifikace neurčitosti. Rozhodování za nejistoty – jedinec neví, které alternativy po rozhodnutí nastanou a nedokáže ani určit, s jakou pravděpodobností nastanou.

Podle činnosti podniku Riziko provozní – havárie strojů, riziko stávek, úrazů apod. Riziko tržní – riziko odbytu, cen, kurzů Riziko inovační – zavádění nových výrobků, technologií Riziko investiční Riziko finanční – cizí x vlastní kapitál Značný vliv na podnikatelské riziko má i stupeň diverzifikace výroby a prodeje a stupeň zatíženosti podniku fixním majetkem. Větší diverzifikace podnikové činnosti snižuje riziko a naopak vysoký podíl fixního majetku riziko zvyšuje, protože fixní majetek je nepružný při poklesu výroby.

Postoje k riziku: Averze (nechuť) k riziku – podnikatel se snaží riskantnějším akcím vyhnout a vyhledává akce a projekty spíše bez rizika nebo s malým rizikem. Sklon k riziku - podnikatel vyhledává riskantnější projekty s větší nadějí na vyšší efekty, ale také s vyšším nebezpečím špatných výsledků Neutrální postoj – podnikatelova averze a sklon k riziku jsou v rovnováze. Postoj k riziku u podnikatele či managera závisí na: Osobním založení - ten kdo osobně požaduje naprostou bezrizikovost rozhodnutí, nemůže být úspěšným subjektem podnikání (praxe ukazuje, že převládá spíš nechuť podstupovat riziko). Kapitálová síla podniku – ekonomicky silné podniky mohou podstupovat vyšší rizika (neúspěch v jednom projektu může být kompenzován úspěchem v jiné oblasti), zatímco slabší podniky si vyšší riziko mohou dovolit méně. Na druhé straně malé, začínající firmy jsou nuceny jít do značných rizik, aby se uchytily na trhu.

Definice podnikatele upravená: Podnikatel je schopen rozpoznat podnikatelskou příležitost, mobilizovat a využívat zdroje a prostředky k realizaci vlastní vize a k dosažení cílů a je ochoten rozhodovat za stavu rizika a nejistoty.

Peter F. Drucker byl „americkým“ teoretikem a filosofem podnikání a managementu. Platí za zakladatele moderního managementu. Jeho nejznámější výroky: Když něco nemůžete změřit, nemůžete to ani řídit. V tomto je také možno vidět již prvopočátek ucelených metod, jako např. Balanced Scorecard (vazba mezi strategií a operativní činností). Balanced Scorecard Nejlepší cesta k předpovědi budoucnosti je její tvorba. Nejvyšší šéf společnosti by neměl mít vyšší mzdu než dvacetinásobek platu svého nejhůře placeného pracovníka. Základem podnikání je zákazník, díky kterému současně podnikání existuje. Management je dělat věci správně. Leadership je dělat správné věci. Základ úspěšného leadershipu tkví v práci s posláním/vizí - v její definici a jasné a pravidelné komunikaci. Lídr stanovuje cíle, volí priority, určuje a udržuje standardy. Je daleko důležitější dělat správnou věc než dělat věc správně. Až 66% rozhodnutí o přijetí nových zaměstnanců se do 12 měsíců ukáže jako chybné.

Proces rozhodování k podnikání Procesu zahájení podnikání předchází individuální proces přemýšlení, hledání a rozhodování. Potenciální podnikatel si nutně uvědomuje, že se musí vzdát předchozího způsobu života, dojde ke změně životního stylu a v začátcích bude podnikání vyžadovat absolutní pracovní nasazení. Na jeho rozhodování má současně vliv mnoho exogenních faktorů: stávající pracovní prostředí, situace v osobním životě, rodinní příslušníci, dosažené vzdělání a odbornost, vztah k riziku, věk, jak hodnotí podnikatelství společnost, (jak hodnotíte podnikatele?) vnější podmínky pro podnikání, podpůrný systém podnikání.

Motivace k podnikání může mít široký záběr: nezávislost v rozhodování, pocit úspěchu, šance zbohatnout, podnikání z donucení (ztráta zaměstnání), podnikání jako poslání (rodinná tradice), podnikání na zkoušku.

ČSÚ zpracoval v roce 2007 studii: Charakteristika podnikatele v České republice

Co ještě nebylo řečeno: Zřídka jsou podnikatelé géniové. Zaměstnávají často lidi, kteří jsou sami více kompetentní než on. Na druhé straně podnikatel má široký záběr schopností a ochoty angažovat se do čehokoliv, co může v budoucnu přinést úspěch. Víra v sebe sama. Totální víra ve vlastní podnikatelskou myšlenku je naprosto nezbytná – hlavně v okamžiku, kdy musí přesvědčit skeptiky (partnery, zaměstnance), aby mu „uvěřili a šli za ním“.

Paretovo pravidlo (Pravidlo 80 / 20) Obecně lze Paretovo pravidlo 80/20 vyjádřit následovně: 20 % příčin způsobuje 80 % výsledků. Jedná se o jednoduchou pomůcku, která pomáhá zjednodušit a zacílit řízení a rozhodování, například následovně: 80 % příjmů podniku pochází od 20 % zákazníků 20 % výrobků generuje 80 % zisku 20 % možných příčin generuje 80 % problémových situací např. ve výrobě. Využití Paretova pravidla v praxi: Prakticky to znamená, že při řízení, rozhodování či plánování je třeba soustředit se především na oněch kritických 20 %, čímž lze dosáhnout 80 % možného efektu. Řídící práce je tak vykonávána s největším efektem. Paretovo pravidlo lze v praxi využít téměř ve všech oblastech.