Logoterapie užitá jako psychoterapie „Logoterapie a existenciální analýza“ V. E. Frankla uplatňuje existenciální motivaci člověka – „VŮLI KE SMYSLU“, projevující se v nepříznivých osudových podmínkách „VZDORNOU MOCÍ DUCHA“, vynakládanou vůči jejich vlivům; využívá k tomu existenciálních schopností člověka, jimiž jsou: „SEBEODSTUP“ jako schopnost zaujmout subjektivními vlivy co nejméně zkreslený pohled a přístupu vůči sobě a světu; „SEBEPŘESAH“ jako schopnost odpoutat se od soběstředných zájmů a věnovat své snažení něčemu (někomu) jinému kvůli němu samému; „SVOBODA“ jako schopnosti zvolit a uskutečňovat z možností člověku v jeho životní situaci dostupných po svém; „ODPOVĚDNOST“ jako schopnost rozhodovat se a jednat v souladu se svými životními hodnotami, závazně a s ochotou nést následky; a kromě vyrovnávání s existenciálními problémy člověka lze těchto duchovních „výkonů“ člověka také užít jako zdrojů pro metody uplatňované v psychoterapii poruch psychických, psychofyziologických nebo behaviorálních funkcí.
Logoterapeutická strategie léčby úzkostných poruch
Zdroje iracionálního strachu či úzkosti Povaha úzkostné poruchy: Zpětnovazebné uchovávání a rozvíjení strachových odezev v „bludných okruzích“ (1) podnětového buzení strachu – (2) jeho účinků v prožívání, fyziologii, chování – (3) záporného zpevňování vyhýbavého chování a předjímání utrpení při nevyhnutí – (4) vzrůst strachu „ze strachu“ i z podněty signalizovaného vzniku obávané události Podmínky vznikání iracionálních strachů či úzkostí: Povahová dispozice – „úzkostnost“ Vegetativní dráždivost – funkční převaha „center nelibosti“ a sympatické větve obvodové nervové soustavy Traumatické zážitky v průběhu života Nedostatečná schopnost – „sebeodstupu“, odpoutání od zkreslujících vlivů vlastních prožitků – „sebepřesahu“, věnování se něčemu či někomu jinému, než sobě, svým stavům, potřebám a přáním
Bludný okruh úzkostné poruchy
Vznik a uchovávání úzkostné poruchy
Vznik a uchovávání nutkavé poruchy
Vznik a uchovávání psychofyziologické poruchy
Vznik a uchovávání výkonového selhávání
P a r a d o x n í i n t e n c e Využití duchovní schopnosti „sebeodstupu“ a „vzdorné moci ducha“ proti „hypotéze závislosti“: 1. Vysvětlit paradoxní účinky vyhýbání strachu a vzdorování strachu 2. Vytvořit odstup vůči sobě a svému strachu „externalizací“ příznaku 3. Zformulovat „opačné přání“ s užitím humorného přehánění 4. Vystavit se obávaným situacím s paradoxním přáním a počínáním Hlavní indikace paradoxní intence: Iracionální strachy a úzkostné poruchy vůbec, zvláště fobie, vtíravé myšlenky a nutkavé činy a úzkostí působené psychofyziologické poruchy a poruchy výkonnosti.
Princip logoterapeutické paradoxní intence
Postup uplatnění paradoxní intence I: příprava Diagnostický rozbor situace vznikání příznaku, osobní reakce v ní a jejích výsledků pro pacienta. Vysvětlení principu PI: Snaha uniknout příznaku jej přivolává a posiluje, zatímco snaha úmyslně si jej vyvolat jeho výskytu brání. Formulování přehnaného paradoxního přání – s humorným odstupem, avšak s vážným odhodláním. Pacient přitom nesmí získat dojem, že se terapeut vysmívá jemu. Naplánování postupného uplatňování PI tak, aby každý od pacienta požadovaný krok byl v jeho silách.
Postup uplatnění paradoxní intence II: praktické užití Užití PI v obávané situaci tak, že obvykle hovoří, popř. vystavuje se jí napřed terapeut („předvedení PI“), pak v případě potřeby terapeut společně s pacientem, pak pacient samostatně. První pokusy s PI bývají velice váhavé a skeptické. Pacient dosud neví, co může čekat, nevěří v úspěch, je nejistý. Proto musí terapeut pokusy o PI citlivě dávkovat - co pacient právě snese. Nosným činitelem přitom je vztah důvěry mezi pacientem a terapeutem. Terapeutické kontakty zpočátku následují brzy po sobě, aby vytváření dovednosti PI účinně postupovalo. Po prvých úspěších PI se častost kontaktu s terapeutem omezuje, protože pacient se učí stále víc užívat této metody samostatně. Aktivní spolupráce pacienta je zajištěna, jakmile zjistí, že užitím PI se strach skutečně, i když třeba jen postupně, ztrácí. Po úspěšném ukončení terapie zůstává pacientovi takto osvojená dovednost vytvořit si a uplatnit PI k dispozici i pro případné samostatné použití, pokud by podobný problém vznikl v budoucnu.
Podoba paradoxní intence Fobie: Chorobné vyhýbání či unikání obávané situaci nebo činnosti OBÁVANÁ SITUACE NEBO ČINNOST NARŮSTÁNÍ STRACHU VYHÝBÁNÍ OBÁVANÉ SKUTEČNOSTI UTRPENÍ, SELHÁVÁNÍ, PORUCHA BOJÍCÍ SE ČLOVĚK P. I.: „Vyjití vstříc“ obávané skutečnosti a obavě z ní přáním a činem … VZDORUJÍCÍ ČLOVĚK ZVLÁDANÁ SITUACE NEBO ČINNOST ÚLEVA, ZDAR, ZDRAVÍ PŘÁNÍ A VYHLEDÁVÁNÍ OBÁVANÉ SKUTEČNOSTI MIZENÍ STRACHU, LÉČENÍ FOBIE
Příklady léčebného uplatnění PI lze najít i v publikacích: Balcar, K. Balcar, K. Logoterapie a existenciální analýza. In: J. Vymětal a kol. Obecná psychoterapie. Praha: Jiří Kocourek 1997; 2. vyd. Praha: Grada 2003. Balcar, K. Logoterapie u dětí a dospívajících. In: P. Říčan, D. Krejčířová a kol. Dětská klinická psychologie. Praha: 1. vyd. Avicenum, 1991; 2. – 4. vyd. Grada, 1995; 1997; 2006. Frankl, V. E. Vůle ke smyslu. Vybrané přednášky o logoterapii. Brno: Cesta, 1994. Frankl, V. E. Teorie a terapie neuróz. Praha: Grada, 1999. Krabec, M. „Ta pravá logoterapie“ aneb paradoxní intence v praxi. Psychiatrie, 1999, 3 (3), 179 – 182.
Podklady ke studiu na stránkách školy Všechny poskytnuté studijní podklady včetně příkladů vypracovaných zpráv jsou dostupné na stránce PVŠPS pro studenty v oddíle „Studijní materiály“: http://www.pvsps.cz/student/materialy-ke-studiu
ZKUŠEBNÍ TÉMATA K LOGOTERAPEUTICKÉ PARADOXNÍ INTENCI Psychologická a logoterapeutická podstata paradoxní intence Indikace a kontraindikace paradoxní intence podle druhu problému a osoby pacienta Budování postoje a formulování přání u paradoxní intence Postup nacvičování a uplatňování paradoxní intence Překážky a rizika při užívání paradoxní intence a způsoby vyrovnávání s nimi