Právní vztahy

Právní vztah – definice Právní vztah je vždy v určité míře individualizovaný vztah mezi právními subjekty založený zásadně na právních skutečnostech stanovených právními normami, v němž tyto právní subjekty vystupují jako nositelé subjektivních práv a povinností a jejich zachovávání je zabezpečováno donucující silou státu. Prvky právního vztahu jsou především jeho subjekty (to, mezi kým daný vztah existuje), předmět (to, čeho se týká) obsah právního vztahu (práva a povinnosti subjektů).

Právní skutečnosti I. Takové životní okolnosti, s nimiž právní norma spojuje vznik, změnu nebo zánik právního vztahu Jsou-li podmíněny volním chováním subjektů, pak se dělí na: právní jednání protiprávní jednání Jestliže nespočívají na volním chování právních subjektů, pak se dělí na: právní události protiprávní stavy

Právní skutečnosti II. Podle potřeby důkazu rozeznáváme: Skutečnosti, které je třeba dokazovat Skutečnosti, které není třeba dokazovat: Notorické skutečnosti Právní domněnky (vyvratitelné a nevyvratitelné) Právní fikce

Právní jednání Právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran Právně lze jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit. Právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

Právní jednání – klasifikace Právní jednání může být: Jednostranné, dvoustranné, vícestranné Adresované, neadresované Formální, neformální Úplatné, bezplatné Pojmenované, nepojmenované Absolutně neplatné, relativně neplatné

Protiprávní jednání Chování právního subjektu, které spočívá v porušení právní normy a za něž právní norma stanoví sankci: trestný čin – protiprávní čin, který trestní zákoník označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně, soud ukládá trest, nutné splnit podmínku společenské škodlivosti správní delikt – veřejnoprávní delikt, který projednávají a ukládají za něj sankci správní úřady, disciplinární (kárný) delikt – spočívá v porušení disciplíny či kázně, sankce ukládá orgán s disciplinární pravomocí soukromoprávní delikt – porušení norem soukromého práva, které má zpravidla za následek majetkovou odpovědnost (nebo satisfakční odpovědnost).

Právní události Skutečnosti, které vznikají nezávisle na vůli subjektů Právní norma na ně váže vznik, změnu nebo zánik právního vztahu Narození Smrt Uplynutí lhůty

Protiprávní stavy Protiprávní stavy – výsledky nezaviněného chování nebo událostí, které jsou v rozporu s právem, a právní norma ukládá povinnost takový nepříznivý stav napravit nebo odstranit. Povinnost je uložena tomu, kdo protiprávní stav svým jednáním nezavinil. Hovoří se o tzv. objektivní odpovědnosti.

Čas jako právní skutečnost Zejména lhůty Dovršení věku Skutečnost, že se něco stalo dříve Lhůty k projevu vůle, k plnění, k uplatnění práva Prekluzívní a promlčecí lhůty Objektivní a subjektivní lhůty

Subjekty právního vztahu Osoby fyzické – každý člověk má vrozená, již samotným rozumem a citem poznatelná přirozená práva, a tudíž se považuje za osobu. Osoby právnické – organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost, nebo jehož právní osobnost zákon uzná. Stát – v oblasti soukromého práva se považuje za právnickou osobu.

Vlastnosti subjektů Právní osobnost – způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti neboli způsobilost být jejich subjektem. Svéprávnost – způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat). Deliktní způsobilost – způsobilost vlastním zaviněným protiprávním jednáním založit svou odpovědnost, a tedy nést nepříznivé právní následky.

Osoby fyzické Právní osobnost vzniká narozením (i plod, narodí-li se živý – tzv. nasciturus), zaniká smrtí Svéprávnost – v plném rozsahu vzniká dosažením 18 let (zletilost). Nezletilí jsou způsobilí jen k jednání, které je svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti, odpovídající jejich věku. Lze ji omezit. Deliktní způsobilost – podle druhu deliktu trestní právo – 15 let občanské právo – 18 let

Soukromoprávní právnické osoby Vznikají na základě právního jednání: korporace – sdružení osob (obchodní společnosti, družstva, spolky) fundace – sdružení majetku k určitému účelu Nadace – k trvalé službě společensky nebo hospodářsky užitečnému účelu Nadační fond – k účelu užitečnému společensky nebo hospodářsky, neslouží trvalému účelu ústav – osoba ustavená za účelem trvalého provozování činnosti užitečné společensky nebo hospodářsky s využitím osobní a majetkové složky

Veřejnoprávní právnické osoby Vyvíjejí svou působnost v oblasti veřejného práva Jsou zřízeny přímo zákonem nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci: kraje a obce veřejné vysoké školy profesní komory

Osoby právnické – způsobilost Vznik všech tří způsobilostí – dnem zápisu do veřejného rejstříku. Právní jednání ve všech věcech činí ti, kteří k tomu jsou oprávněni zakládací smlouvou, zakládací listinou nebo zákonem (statutární orgány). Od 1. 1. 2012 může být právnická osoba subjektem trestní odpovědnosti. Zánik všech tří způsobilostí – výmazem z veřejného rejstříku

Stát Vzhledem ke svému mocenskému postavení je zvláštní právnickou osobou. Jeho jednotlivé orgány (ministerstva, správní úřady, soudy, státní zastupitelství atd.) jsou organizačními složkami státu a jménem státu právně jednají. Zvláštní výhody – např. určité věci jsou vyhrazovány do výlučného vlastnictví státu, pozůstalost bez dědiců připadá státu cestou odúmrti

Objekt (předmět) právního vztahu věci, tj. ovladatelné hmotné předměty, hmotné objekty, které mají povahu živých tkání (transplantát), pokud nejsou a nemohou být právně kvalifikovány jako věci, výsledky tvůrčí duševní činnosti (umělecké a literární dílo, vynález), hodnoty lidské osobnosti (např. právo na život, zdraví, osobní svobodu a důstojnost a čest člověka), chování, výsledky určitého chování (např. v pracovněprávním vztahu je objektem určitý druh práce nebo výkon práce), právo (např. pohledávka).

Obsah právního vztahu Práva (oprávnění) a povinnosti subjektů právního vztahu absolutní práva – práva, která působí proti všem relativní práva – práva, u nichž právu individuálně určeného subjektu odpovídá povinnost rovněž individuálně určeného subjektu Druhy právních povinností – dát, konat, zdržet se určitého chování, strpět