Referát č.2 Informace a informační zdroje (etické zásady a právní normy související s informatikou, autorská práva)
internet = přeshraniční užití nutnost (jednotné) mezinárodní úpravy Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO) – správa mezinárodních úmluv v oblasti duševního vlastnictví (Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl + Mezinárodní úmluva o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových organizací - Římská úmluva) Bernská úmluva: Čl.9 odst.1: „Autoři literárních a uměleckých děl chráněných touto úmluvou mají výlučné právo udílet svolení k rozmnožování těchto děl jakýmkoli způsobem nebo v jakékoli podobě.“ Římská úmluva: Čl.7 odst. 1 písm. b) a c): „Ochrana výkonných umělců podle této Úmluvy zahrnuje možnost zabránit: … b) pořízení záznamu jejich nezaznamenaného výkonu bez jejich souhlasu; c) rozmnožení záznamu jejich výkonu bez jejich souhlasu .. .“ Čl.10: „Výrobci zvukových snímků mají právo povolit nebo zakázat přímé nebo nepřímé rozmnožení svých zvukových snímků.“
Etické zásady práce s počítačem Desatero počítačové etiky zformulované Patrickem Sullivanem z Institutu pro počítačovou etiku ve Washingtonu: Nepoužiješ počítače, abys uškodil jinému člověku. Nebudeš rušit jiné při práci s počítačem. Nebudeš slídit v cizích počítačových souborech. Nepoužiješ počítače, abys kradl. Nepoužiješ počítače pro falešné svědectví. Nezkopíruješ ani nepoužiješ programové vybavení v něčím vlastnictví, aniž bys za ně zaplatil. Nepoužiješ cizí počítačové prostředky bez zmocnění nebo řádné kompenzace. Nepřivlastníš si výsledek cizí duševní činnosti. Budeš mít na paměti společenské důsledky programu, který píšeš, nebo systému, který navrhuješ. Budeš používat počítače pouze tak, aby bylo zajištěno uznání a respekt tvých bližních.
Etické zásady práce na internetu Její zásady jsou shrnuté do takzvané netiky, tj. souboru pravidel a zásad, která by se měla dodržovat v internetovém světě. Je třeba si uvědomit, že ani na internetu nevystupujeme naprosto anonymně, a proto bychom se měli chovat jako ve světě reálném. Tyto pravidla jsou: Nezapomínejte, že na druhém konci jsou lidé a ne počítač. To, co napíšete do počítače, byste možná dotyčnému nikdy neřekli do očí. Dodržujte obvyklá pravidla slušnosti normálního života. Co je nevhodné v obvyklém životě, je samozřejmě nevhodné i na internetu. Zjistěte si taktně, s kým mluvíte. Internet je přístupný lidem z celého světa, a v každé zemi platí jiná morálka. Co je dovolené na americkém chatu, nemusí být dovolené na arabském, a to platí o všech podobných skupinách. Politika, náboženství a podobné problémy by proto měly být diskutovány s maximálním taktem a v mezích slušnosti. Berte ohled na druhé. Ne každý má tak dobré internetové připojení jako vy. Někteří se připojují z domu přes modem a draze za to platí. Neposílejte proto zbytečně velké e-mailové zprávy. I když píšete bez diakritiky, snažte se používat správný pravopis. Nebuďte grobián, nezveřejňujte nepravdivé, nebo i pravdivé, ale choulostivé informace. Neporušujte autorská práva. Pomáhejte v diskuzích. Pokud má někdo v diskuzi nějaký problém, odpovězte mu, pokud znáte odpověď. Někdo jiný zase pomůže vám. Platí zásada: „Napřed poslouchej, pak piš.“
Respektujte soukromí jiných Respektujte soukromí jiných. Pokud vám omylem přišla zpráva, která vám nepatří, je vhodné ji smazat a taktně upozornit odesilatele na jeho chybu. Nezneužívejte svou moc či své vědomosti. Pokud jste správce serveru, máte sice přístup k poště ostatních, ale nemusíte ji neustále kontrolovat jenom tak z nudy, a pokud umíte hackovat, nemusíte to pořád zkoušet. Odpouštějte ostatním chyby. I vy je děláte. Nevysmívejte se jim a nenadávejte za ně. Nešiřte hoaxy (podvodné a řetězové e-maily, poplašné zprávy). Zpomalují internet. Pokud vám přijde hoax, zdvořile upozorněte jeho odesilatele, že takové jednání je nevhodné. Nerozesílejte spam (nevyžádané sdělení, nejčastěji reklamní, masově šířené) a reklamu. Nestahujte warez (autorská díla, se kterými je nakládáno nelegálně, zejména v rozporu s autorskými právy).
Softwarová licence Licence x multilicence x registrace definuje práva a omezení uvalená na software (ať už celý program nebo jen část). Dají se rozdělit na svobodné (např. GNU GPL, GNU LGPL, GNU FDL, Creative Commons) a nesvobodné (licence Microsoftu). Nesvobodné licence přiznávají uživateli právo užívat software, ale mohou obsahovat různá omezení jako třeba počet počítačů, na který můžete software nainstalovat. Naopak svobodné licence umožňují program dále modifikovat a šířit.
Autorská práva Autorské právo je odvětví práva popisující nároky tvůrců tzv. „autorských děl“. V Česku je definováno v zákoně 121 ze dne 7. dubna 2000 o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů: http://www.mvcr.cz/sbirka/2000/sb036-00.pdf Zákon o ochraně osobních údajů – 101/2000 sb. Zákon o svobodném přístupu k informacím – 106/1999 sb. Zákon o službách informační společnosti - 480/2004 sb. Vyhláška 496/2004 sb., zákon 227/2000 sb. o el. podatelnách a el.podpisu. www.mvcr.cz/sbirka Právo autora k jeho dílu vzniká okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě. Zničením tohoto nosiče právo nezaniká. Autor má výlučná práva osobnostní a majetková.
Osobnostní práva Majetková práva Osobnostní práva autora k jeho dílu zahrnují zejména právo rozhodovat o metodách zveřejnění svého díla a také o uvádění svého autorství. Autor má právo na nedotknutelnost svého díla. Rozhoduje také o změnách obsahu a jiných zásazích. Těchto práv se autor nemůže vzdát. Jsou nepřevoditelná a zanikají smrtí autora. Majetková práva Majetková práva stanovují právo autora a oprávněných osob pro užití díla. Poskytnutím oprávnění pro užití díla jinou osobou právo autorovi nezaniká. Právem dílo užít se myslí zejména právo na: − rozmnožování díla − rozšiřování − pronájem − půjčování − vystavování
autorova života a 70 let po jeho smrti. Pokud je dílo kolektivním Majetková práva trvají, pokud není dále stanoveno jinak, po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti. Pokud je dílo kolektivním výsledkem práce několika autorů, počítá se tato doba od smrti posledního z nich. Je li autor anonymní, trvají majetková práva 70 let od jeho oprávněného zveřejnění. Pokud nebylo dílo zveřejněné během 70 let od jeho vytvoření, majetková práva po uplynutí této doby zanikají. Autorský zákon upravuje i problematiku citování Do práva jiných autorů nebudete zasahovat zejména tehdy, pokud opatříte použitý text bibliografickou citací. Vždy je nutno uvést jméno autora, nejde‐li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen.
Vystavování autorských děl (webovských stránek, obrázků, textu,hudby Vystavování autorských děl (webovských stránek, obrázků, textu,hudby...) na Internetu Pokud někdo zpřístupní určitá autorským zákonem chráněná díla na Internetu, neučiní nic jiného, než že je nahraje na disk serveru, na kterém je pro tuto konkrétní osobu vyhrazeno místo, data, která dané dílo reprezentují. Protože kdokoliv, kdo má k tomu potřebné technické vybavení, může ono dílo shlédnout, poslechnout si ho nebo vytvořit permanentní kopii tím, že si toto dílo stáhne a uloží na svůj disk, je nutno posuzovat zpřístupnění tohoto díla na Internetu za akt užití díla. Protože bylo takovéto dílo zpřístupněno uložením na disku konkrétního serveru v konkrétním státě, je nutno tento akt užití (sdělování díla veřejnosti) posuzovat podle práva státu, kde je tento server fyzicky umístěn. Tedy, že bude existovat autorské právo pouze jednoho státu, jímž se bude tento akt užití díla řídit. Pokud bychom připustili aplikaci práva různých států, například podle toho, odkud je možno tento server navštívit a dílo vidět, slyšet, rozmnožit atd. (což by fakticky představovalo možnost aplikace práva všech států světa, neboť Internet je dosažitelný např. pomocí satelitního systému odkudkoli), vznikl by závažný problém zvaný forum shopping.
Forum (nebo též court) shopping představuje nežádoucí jednání žalujícího, který na základě posouzení svých šancí podá žalobu v tom státě, jehož autorské právo je nejpřísnější a tedy jemu nejlépe vyhovující. Soud pak aplikuje své hmotné právo a podle něj rozhodne. Protože teoreticky by bylo možné podat žalobu kdekoliv na světě, značně by tento jev ohrozil právní jistotu. Na druhou stranu může vzniknout problém s takzvanými „copyright havens“. Nejde o oficiální právní pojem, nicméně je často používán. Jde o odvozeninu z anglického výrazu pro daňové ráje (tax haven - doslova „daňové útočiště“).Po vzoru daňových rájů by na servery umístěné v zemích s žádnou nebo jen minimální autorskou ochranou mohli piráti umístit jinak chráněná data a zpřístupnit je, dejme tomu za malý poplatek, v podstatě každému na celém světě.
Stahování (downloading) autorských děl z Internetu Odlišným aktem užití autorského práva je stahování dat z Internetu. Tímto stažením a uložením na disk dojde k vytvoření kopie (rozmnoženiny), Zde je nutno poukázat na skutečnost, že při pouhopouhém surfování po internetu vzniká striktně vzato mnoho kopií, které jsou uloženy v paměti počítače, jako přechodný soubor na disku a ještě většinou dojde ke vzniku kopií na různých jiných serverech, přes které je obsah vyžádané webovské stránky zasílán koncovému uživateli. Ona kopie je poté uložena (nebo vytištěna) v místě, kde je umístěn počítač koncového uživatele, a mohla by být považována za rozhodné právo toho státu, kde je tento počítač umístěn, tedy kde došlo k pokynu k vytvoření rozmnoženiny a též k jejímu vytvoření (vytištění, uložení dat). Určení místa, kde došlo z technického hlediska k vytvoření této kopie je diskutabilní, ale pro právní posouzení tento přístup stačí. Tento problém však není až tak ožehavý, neboť podle autorského práva většiny zemí (včetně ČR), je zhotovování rozmnoženin(y) pro svou osobní potřebu, nebo pro studijní účely atp. kryto výjimkou, která stanoví, že není k takovému užití třeba souhlasu autora ani není třeba platit autorovi odměnu.
Konkrétně §15 odst. 2 písm. a) našeho autorského zákona stanoví, že: Autorova svolení k užití díla nepotřebuje a odměnu není povinen poskytnout, kdo zhotoví rozmnoženinu nebo napodobeninu uveřejněného díla pro svou osobní potřebu, pokud ji, jde-li o dílo výtvarné, zřetelně jako rozmnoženinu nebo napodobeninu označí a nejde-li o rozmnoženinu nebo napodobeninu díla architektonického stavbou nebo jiným provedením anebo o počítačový program ... Jde tedy o výjimku značně širokou, z které jsou ale vyjmuty počítačové programy, takže jejich stahování z Internetu bez souhlasu autora je porušením jeho práv. Na tento souhlas nelze usuzovat z toho, že byl takový program na Internetu zpřístupněn (může jít, a většinou také jde, o pirátské kopie), ale různá licenční ujednání ujišťující u tom, že jde o freeware.
Osoby odpovědné za porušování autorských práv na Internetu Určení odpovědné osoby na Internetu se potýká s problémem anonymity této sítě. Nutno ale podotknout, že ne každý subjekt je těžko identifikovatelný. Koncový uživatel (end user, client), je ten, kdo pracuje u počítače doma, ve škole, v zaměstnání atd., a tento počítač je připojen do sítě Internet. Koncový uživatel pak po Internetu „brouzdá“, hledá a stahuje informace atp. Je to tedy většina z nás, kteří Internet využívají. Poskytovatel připojení (provider, connection provider) je pak subjekt, který koncovému uživateli umožní připojit se do Internetu, většinou pomocí modemu a telefonní linky (tzv. komutované připojení, dial- up, vytáčené připojení). Ten koncového uživatele „vpustí“ do sítě a umožní mu tak přes svůj server přístup k dalším serverům, připojeným k Internetu po celém světě. Poskytovatel volného prostoru umožňuje konkrétní osobě, organizaci, aby na jeho serveru umístila svá data, například svou webovskou stránku. Typickým poskytovatelem volného prostoru jsou různé organizace, které umožňují zřízení osobní stránky zdarma. Majitel webovské stránky (provider of content) je konkrétní subjekt, který vytvořil nebo si nechal vytvořit obsah své webovské stránky, a který má tedy svou webovskou stránku (či jiná data) umístěnou na disku k tomu vyhrazeném poskytovatelem volného prostoru. Je zřejmé, že tyto subjekty často splývají v jeden a poskytovatelé připojení jsou zároveň poskytovateli volného prostoru, ale ve vztahu ke konkrétní webovské stránce a konkrétnímu koncovému uživateli jde většinou o různé subjekty.
Problematika ochrany osobních autorských práv (moral rights) Tento problém vyplývá z odlišného pojetí osobních autorských práv v kontinentálním (evropském) a anglo-americkém (copyright) právním systému. V anglo-americkém systému nehrají osobní práva takovou roli, a proto dochází někdy ke sporu, zda se může těchto podle evropského pojetí výsostných autorských práv autor vzdát. Podle českého AutZ jde hlavně o právo na nedotknutelnost díla a na ochranu autorství (autor jsem já a ne někdo jiný). Existuje názor, že lze aplikovat institut výhrady veřejného pořádku a nebrat zřetel na ta smluvní ujednání, která umožňují převod osobních autorských práv na další osobu, byť by tento převod byl podle aplikovatelného práva, kterým se tento smluvní převod řídí, možný (např. britské právo). V Evropě se tedy obecně vychází, z již částečně překonaného postoje, že ochrana osobních autorských práv se řídí právem státu, kde hledá žalobce ochranu, tedy kde ke zneužití díla došlo.
Odpovědnost civilní (porušení autorského práva - § 40 a násl. AZ, porušení práv k ochranné známce, ochrana osobnosti + dobré pověsti právnické osoby, náhrada škody apod.) trestní (porušení autorského práva, pomluva, pornografie, apod.) primární odpovědnost – osoba, o jejíž projev (vůle) se jedná = provozovatel serveru (content provider) reklama (zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy) – šiřitel diskuze (webhosting) pro internet chybí speciální stanovení odpovědné osoby (viz § 4 tiskového zákona) + povinné údaje (směrnice o e-obchodu)
http://www.ceplovi.cz/matej/cizi/cermak.html http://cs.wikipedia.org/wiki/Autorsk%C3%A9_pr%C3%A1vo http://www.fme.vutbr.cz/studium/zavprace/etika/kapitola_8_a.pdf http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/micr/legislativa/normy.htm www.liveonline.cz/docs/lol_prednaska_pravo.ppt