Střední zdravotnická škola, Národní svobody 420 397 11 Písek, příspěvková organizace Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0580 Číslo DUM: VY_32_INOVACE_JIROCHOVA _11 Tematická oblast: Psychologie Cílová skupina žáci školy Téma: Adolescence Anotace: Seznámení studentů s psychickými, fyzickými a sociálními změnami v průběhu dospívání Autor: Mgr. Eva Jirochová Datum vytvoření: 09.11.2012

Adolescence

Adolescence (z lat. adolescens, dospívající, mladý) je vývojové období mezi pubertou a ranou dospělostí, zpravidla od 15 do 20, případně 22 let věku. Adolescenci charakterizuje napětí mezi prakticky plnou fyzickou a sexuální dospělostí, kdežto sociálně-psychologicky se mladý člověk teprve hledá.

Adolescence je jakési přechodné období, které člověku slouží k urovnání si vlastních hodnot, postojů a cílů, aby následně dokázal dobře nakládat se dvěma základními atributy dospělosti - se svobodou a odpovědností Začátek adolescence přeznamenává ukončení základní školy a pohlavní zralost, na konci přichází ekonomická nezávislost a nástup do práce - což se ale netýká například vysokoškolských studentů

Je to období změn, rozporuplného prožívání, zjitřeného sebepozorování, období, kdy se dětské jistoty začínají relativizovat, ale dospělé hodnoty ještě nejsou upevněny.

V této fázi se dotváří identita - dospělý jedinec v optimálním případě ví, kým je - tedy zná své vlastnosti, své silné a slabé stránky, je si vědom limitů svých možností a vytyčil si realistické cíle.

Adolescent má v zásadě dvě možnosti - buď převezme nějaký prefabrikovaný vzorec od rodiny nebo jiných lidí nebo si vytvoří identitu aktivně sám a jde zcela jinou cestou, než jeho okolí. Zvláštním typem převzetí identity je tzv. antiidentifikace, kdy člověk dělá přesný opak toho, co po něm chce jeho okolí. Antiidentifikace je ovšem ve skutečnosti pouze způsob kopírování druhých, kterým jedinec sice vyjadřuje nesouhlas, ale současně nehledá vlastní cestu - jen dělá to, co okolí nechce, aby dělal, a naopak nedělá to, co okolí pokládá za žádoucí.

Tělesný vývoj je stále ovlivněn zvýšenou činností pohlavních žláz Adolescent svůj tělesný/sílu vývoj vnímá většinou velmi citlivě, vlastní tělové schéma je v tomto věku více než kdy jindy důležitou složkou identity

Pro adolescenta má značný význam jeho tělo a zevnějšek. Případná extravagance v oblékání, účesu a podobně signalizuje většinou příslušnost k nějaké skupině a touhu po pozornosti okolí. Tyto projevy s blížící se dospělostí ustupují.

poznávací (kognitivní) procesy v průběhu puberty dochází k rozvoji formálních logických operací, což představuje uvolnění subjektivní vazby na určitý časový a prostorový úsek konkrétní reality. dospívající je již schopen uvažovat hypoteticky, abstraktně, je schopen různé myšlenky kombinovat a integrovat, uvažovat systematicky. Myšlení je velmi pružné a výkonné

Podobně jako v pubescenci jsou i nyní preferována jednoznačná a zásadní řešení problémů, přetrvává nechuť ke kompromisům a typické je zlehčování nebo úplná ignorance cizích „dobrých rad“. Adolescent má zatím poměrně málo zkušeností, což paradoxně bývá v některých případech výhodné - může přijít na originální řešení, které by staršího a zkušenějšího člověka vůbec nenapadlo

Sklon k intelektualizování je pak určitou obranou před nejistotami světa i zmatky vlastního života. Logický úsudek ve službě hledání řádu, vyššího principu může napomoci dodat tolik potřebnou strukturu, významovou smysluplnost do světa, ve kterém dochází k často dramatickému vývoji a zmatení v oblasti hodnot, světonázoru, sebehodnocení

Emocionalita je v tomto období stále ovlivněna hormonální „bouří“ puberty, ovšem emocionální prožitky se začínají stále více diferencovat, přibývá vyšších citů (takových, které se váží k určitým hodnotám, např. morálním, estetickým). Pro toto období je často také příznačná jistá emoční labilita, prožívané emoce mohou dosahovat dosud netušených barev a intenzity a to především a pochopitelně v souvislosti s plně probuzenou erotickou oblastí života. Tato reprezentuje vztah k druhému člověku jako jedno ze dvou vztahových témat adolescence. Tím druhým je vztah k sobě sama.

Psychologicky adolescenci charakterizuje postupné konsolidování duševního života (proti krizím a labilitě puberty), krystalizace postojů a názorů a zejména rozumově psychické zrání. Dochází k rozvinutí sebevědomí, sebejistoty, samostatnosti a v neposlední řadě k integraci osobnosti. Jedinec dosahuje již téměř vrchol rozumových schopností, úroveň inteligence tohoto období se v dalším životě překračuje jen výjimečně. Adolescence je však také období krizí, například statisticky častějších pokusů o sebevraždu nebo vyšší náklonnosti ke zneužívání drog. Také z prvních sexuálních zkušeností vznikají často psychická traumata.

Adolescentní moratorium Člověk odkládá definitivní rozhodnutí týkající se vlastního zacílení a s různými rolemi - například jde studovat, pak ze školy odejde a nastoupí do práce, pak ho zase začne zajímat studium nebo chce založit rodinu…

Ze sociologického hlediska je adolescence období oddělování od orientační (primární) rodiny, zapojování do společnosti a jejích institucí, přejímání dospělých rolí, hledání a vymezování vlastní společenské pozice. Protože je to také náročné období rozvíjení genitální sexuality přimlouvá se například psycholog Erik Erikson za jakési společenské hájení adolescentů, jejichž výstřelky se mají posuzovat shovívavěji.Podobné rozlišení se vyskytuje i v právu.

Vztah s rodiči V této etapě se mění také vztah mezi dospívajícím a jeho rodiči. Ti většinou mají ambivalentní (protichůdné) pocity - na jednu stranu vědí, že jejich potomek je dospělý, ale současně emočně s touto skutečností odmítají smířit. Adolescent postupně ztrácí potřebu demonstrativně se vymezovat vůči rodičům a jeho vztah k nim se uklidňuje. V optimálním případě se podaří docílit nového pozitivního vztahu rodičů a jejich dospělého potomka.

vrstevníci Důležitou úlohu v období adolescence sehrávají vrstevníci dospívajícího.Ten v době, kdy se uvolňuje z rodinných vazeb, ale současně ještě není schopen fungovat zcela samostatně, potřebuje oporu od lidí, kteří jsou na tom podobně, s nimiž také sdílí své prožitky a získává sociální dovednosti

PARTNERSKÉ VZTAHY A SEX Sexuální potřeba se stává potřebou psychosociální - není tedy již pouze tělesnou a prestižní záležitostí. Partnerské vztahy, ať už heterosexuální či homosexuální, jsou charakteristické velkou zamilovaností, vyvolený partner je svým protějškem idealizován a zcela nárokován. Adolescent mnohdy ve své milované bytosti vidí vlastnosti, které ona třeba vůbec nemá a procitnutí z takových klamů pak bývají dosti bolestivá.

První sexuální styk je důležitým mezníkem v životě člověka - subjektivně zvyšuje společenskou prestiž a je dalším důkazem dospělosti. Většina adolescentů žije sexuálně aktivní život. Obecně platí, že čím vyšší je vzdělání člověka, tím později se sexuální aktivitou začíná

Zralost jedince se projevuje také ve schopnosti navázat a udržet dlouhodobý intimní vztah, který není založen pouze na sexu. Nezralý člověk, který si sám sebou není jistý, se duševní blízkostí někoho druhého cítí ohrožen a tak jí ani není schopen.

Někteří lidé v době adolescence uzavírají manželství, které je rovněž symbolem samostatnosti a dospělosti. Faktem ovšem zůstává, že na manželství ani na rodičovství nebývá člověk tohoto věku dostatečně zralý. Předčasné uzavření manželství může být také pokusem o osvobození se od rodiny, projevem snahy o recesi nebo výsledkem okamžitého, zkratkovitého rozhodnutí.

závěrem Dnešní dospívající se od předchozích generací odlišují především jinou osobní zkušeností. To, co bylo počátku devadesátých let mladými oceňováno jako nové možnosti - svoboda názorů, možnost kvalitního vzdělání, cestování či prostor pro seberealizaci - je současnými adolescenty vnímán jako samozřejmá realita. Běžnými atributy jejich života se také stávají charakteristiky, které nově provázejí život v současné Evropě, tedy rozvoj informačních technologií, globalizace kultury, odklad rodičovství a podobně. Dnešní životní styl mládeže je provázen vysokou mírou individuální svobodné volby, na druhé straně také vyšší mírou osobní a sociální nejistoty.

Zdroje VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie. Praha: Portál, 2000, ISBN 80-7178-308-8. ŘÍČAN, Pavel. Cesta životem. Praha: Portál, 2006, ISBN 80-7367-124-7. LANGMEIER, Josef. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 2006, ISBN 80-247-1284-9.

Děkuji za pozornost